Květnový výlet na Studeničný

Zavedu vás do míst, kde jste nejspíš nebyli. V květnu ledoví muži přinesli počasí podle pranostik, přesto jsme se vydali na výlet k nejvýchodnějšímu místu republiky, do hornaté krajiny Jablunkovské vrchoviny. 

Je tam blízko do Polska i na Slovensko, zmíněná Jablunkovská vrchovina je slezskou částí Kysúckých Beskyd (na Slovensku). Pod Girovou u obce Hrčava je trojmezí ČR, Slovenska a Polska. 

 

    

Nejvyšší horou je tu Girová. Ono to svádí psát dlouhé "í", ale tady je to ovlivněno polštinou. Malé osady a samoty, některé vidíte i na mapě, dostaly název podle původních majitelů usedlostí. Najdete tam Kubalonku, Labajku, Štipionku nebo Malinku. Některé chalupy jsou původní roubenky. 

Výchozím místem k chatě Studeničné jsou Mosty u Jablunkova, kdysi tudy procházela Měděná cesta spojující Slezsko s Uhrami.

  

Trasa začíná v Mostech u Jablunkova - od žel. stanice, po modré a dál po červené značce směr Studeničné. Mapu rozklikněte. Šli jsme po trase Stezka Českem - Via Czechia.

Mosty u Jablunkova jsou východiskem k dalším výletům - na hradisko Velká Šance nebo na Kamenné gule Megonky, těsně za hranicí na Slovensku. Podél cesty hromady dříví, protože počasí je tu drsnější, ještě kvetly stromy.

 

Vede tudy železniční trať na Slovensko, pod námi je jablunkovský železniční tunel. 

 

 

Přes Mosty u Jablunkova prochází evropská silnice E75, vede na Slovensko.

 

  

Výklenková kaplička sv. Cyril a Metoděj. Turista asi běžně nepročítá tento text, já si ho vyfotím a nezaškodí doma si pročíst něco, co je spojeno s krajem.

 

 

Jsme v  Jablunkovském průsmyku, odděluje Moravskoslezské Beskydy od Slezských Beskyd. Je to kus zeměpisu v terénu - nezaškodí připomenout, že průsmyk tvoří i rozvodí mezi Odrou a Dunajem, když sever průsmyku je odvodňován do Baltského moře, zatímco jih průsmyku patří do úmoří Černého moře. Pokud to někomu není jasné, představte si střechu, z níž při dešti odtéká voda z jedné poloviny do Severního moře a z druhé poloviny do Černého moře. 😸

 Od 13. století přes průsmyk vozily karavany sůl z polské Wieliczky, v 16. století pak převáželi přes toto místo slovenskou měď do různých zemí Evropy.

 

 

Cestou lesem jsme narazili na dřevorubce, který tu s koníkem svážel pokácené stromy, lesy jsou ve špatném stavu. Lesáka jsem nefotila, ale koníkovi to bylo šumafuk.  Dřevorubci, uhlíři (dřevěné uhlí) a pastevci tu byli nejčastějším zaměstnáním zdejších osadníků.  Volnou půdu získali nejdříve klučením lesa. Je to odstraňování pařezů, v dřívějších dobách ručně sekerou, pilou a potahem koňským nebo volským, v dnešní době traktorem nebo jiným strojem. Hospodaření na tak získané půdě se nazývá kopaničářství. 

Ještě dnes tu chovají ovce a po domácku vyrábějí sýry.

 

Chata Studeničné je beskydská dřevěnice, leží na cestě mezi Mosty u Jablunkova a Girovou. Je situována na jižním svahu kopce Studeničný 717 m.n. m.

 

  

Chata byla původně hájenkou a její jádro je staré více než sto let. Budova by možná v horských podmínkách nepřežila, ale někdejší vlastník Třinecké železárny chatu několikrát opravil a upravil. Bylo to jedno z rekreačních středisek, po revoluci bylo prodáno fyzické osobě. 

 

 

Interiér je obložený dřevem. V chatě se můžete ubytovat, nabízí 47 lůžek, je tam jídelna, denní bar, vinárna, sauna a v létě je v provozu vyhřívaný bazén.

 

 

 

Vracíme se dolů, od rozcestí však jdeme jinou cestou.

 

 

Před námi jsou Mosty u Jablunkova, je to okres Frýdek-Místek. K nedávným vzpomínkám na výročí 2. světové války připomenu, že těsně před jejím vypuknutím v noci na 26. 8. 1939 zde došlo k tzv. Jablunkovskému incidentu, můžete si přečíst ZDE.

  

Hotel Grůň je (jak se uvádí) největší srubový hotel v ČR ve svahu kopce Fojtský grúň ve výšce 550 m v Jablunkovském mezihoří. Je to bezbariérová  roubená stavba s kapacitou 49 míst, byl zprovozněn na Silvestra 2006.

 

  

V letní a zimní sezóně je v provozu čtyřsedačková lanovka, která vás doveze na vrchol Fojtského grúně.  

Víte, co je to grúň? Býval tak označován jeden z pobočných hřbetů, jaké vybíhají na strany od hlavního horského hřebene a zvolna se snižují. Slovo grúň může být podle jazykovědců z rumunského „grui“ (= úbočí, stráň). Je to typické pro karpatskou salašnickou kolonizaci (valašská kolonizace), tehdy šlo o nový způsob horského pasteveckého hospodaření. I když hotel má název Grůň, tradičně se píše "grúň".

 

  

  

Bobová dráha Mosty u Jablunkova u hotelu Grůň. Lidi na bobech jsem nechtěla fotit, proto vkládám mapku areálu s popisem.

 

 Mezi domy je vidět kostel  sv. Hedviky, která je zároveň i patronkou Slezska. Jsme u Gorolského infocentra. Náš výlet končí na nádraží.