Národní památník hrdinů heydrichiády

Dnešním příspěvkem doplňuji sérii článků ze začátku května, kterými jsem na blogu chtěla připomenout 80. výročí osvobození republiky. Nyní je výročí události, která je známa možná i díky filmu Atentát nebo knihám. Mnozí navštívili ono známé místo v pravoslavném kostele v Praze. Společně s partnerem navštěvujeme i místa, kterými prošla historie a tak byl rád, že jsme zašli do Národního památníku hrdinů heydrichiády, který je v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze poblíž Karlova náměstí. Historik nebo zájemce o historii neříká, že nám taková místa "nedělají dobře". Je to tam ale silný zážitek a na místě si člověk uvědomí, co je pravé vlastenectví, nikoliv to, když hokejista vstřelí gól. Proto jsme navštívili i Milín u Příbrami, kde padly poslední výstřely 2. SV. 

Heydrichiáda je název pro období těžkých represí německých nacistických okupantů na území Protektorátu Čechy a Morava po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. 5. 1942. 

K atentátu došlo ve známé "Kobyliské zatáčce", ta je dnes známým pojmem. Znám to, i když to mám do Prahy 400 km. Celá původní zatáčka je jiná, po těch letech se ocitla pod úrovní nové mimoúrovňové křižovatky. 

 

Atentát provedli českoslovenští parašutisté, kteří byli na území Protektorátu dopraveni výsadkem z Anglie. Po atentátu se výsadkáři ukrývali v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, na který zaútočili příslušníci gestapa a SS. 

S udáním místa úkrytu přišel do Petschkova paláce Karel Čurda a tím rozjel kolotoč zatýkání a mučení. Začaly fungovat tzv. stanné soudy, které obratem předávaly obviněné na popraviště či do koncentračních táborů. Popraveno bylo takřka tři sta spolupracovníků parašutistů z Anthropoidu.

  

Poprvé jsem toto místo navštívila v 9. třídě, když nás třídní učitelka vzala na výlet do Prahy. To okno s rozstříleným zdivem je pořád stejné, jen ten památník tehdy v kryptě ještě nebyl.

 

 

 

  

Jména obětí heydrichiády.

  

                                  V noci na 29. prosinec 1941 na území Protektorátu přistálo celkem sedm parašutistů. Další dva výsadky, nazývané Silver A a Silver B, měly podporovat hlavní dvojici. 

 Kubiš s Gabčíkem sice přistáli dvacet kilometrů od Prahy, kde měla akce proběhnout, ale podle dohodnutého scénáře měli dopadnout u Ejpovic a dostat se do Plzně, kde pro ně měl policejní inspektor Václav Král připravené pracovní knížky a další falešné dokumenty. Jejich působení na nepřátelském území tedy začalo cestou z Prahy do Plzně a zase zpět. V Praze se pak o ně staral Jan Zelenka - Hajský, učitel a aktivní Sokol.

 

   

Elitní skupina, která měla atentát spáchat, dostala krycí označení Anthropoid. Česky je to „lidoop“. Patřili do ní český voják Jan Kubiš a slovenský rotmistr Josef Gabčík. Měli za úkol provést akci, která upoutá celý svět. V původní sestavě Kubiš nahradil rotného Karla Svobodu, který se v září 1941 zranil při parašutistickém výcviku. Kubiš byl vybrán na doporučení Gabčíka, se kterým se znal z dřívějška.

 

  

Po atentátu parašutisté přicházeli do krypty postupně od 28. května, jediným vstupem byl větrací otvor - na snímku. V kryptě kostela v Resslově ulici v Praze se ve dnech následujících po atentátu postupně sešli rotný Jaroslav Švarc z výsadku TIN, rotmistr Jan Kubiš z výsadku ANTHROPOID, podporučík Josef Valčík z výsadku SILVER A, četař aspirant Josef Bublík a četař Jan Hrubý, oba z výsadku BIOSCOP, nadporučík Adolf Opálka z výsadku OUT DISTANCE a nakonec rotmistr Josef Gabčík z výsadku ANTHROPOID. Velitelem ukrytých vojáků se stal nadporučík Opálka.

 

Zdroj: www.prahain.cz

Na závěr něco málo známého. Je známo, že J. Kubiš použil kolo, to pak bylo vystaveno v obchodním domě Baťa na Václavském náměstí s tím, že kdo ho pozná, dostane 10 miliónů Kč jako odměnu. 

 

Jindřiška Nováková - většina lidí ji zná jako „tu holčičku s kolem“. Právě Jindřiška  po akci na požádání J. Kubiše odklidila jeho zakrvácené kolo, jako dítě měla být méně nápadná. Bohužel si toho všimly místní ženy a začaly o tom mluvit, po prozrazení kontaktů Jindřiška uvázla v síti a skončila v Mauthausenu, kde ji nacisté 24. října 1942 společně s celou rodinou popravili. V koncentračním táboře byla nejmladší popravenou ženou.