Když léčili alchymisté a Paracelsus

Již minulé články ZDE a ZDE nastínily, jak v minulých staletích probíhala léčba chorob. Nebylo v silách bylinkářů či lékařů zvládnout např. morovou epidemii. Těžký byl život v těchto podmínkách.

  

O alchymii jste nejspíš slyšeli ve filmech nebo četli v knihách. Je velmi starým oborem lidského poznání, který se týkal pozdějších vědeckých oborů (fyzika, chemie, medicína) i dalších oblastí. Alchymie je chápána jako předvědecký obor a některé praktiky se nám dnes mohou zdát ... směšné. Alchymisté byli předchůdci farmaceutů.

Vývoj léků úzce souvisel s rozvojem alchymie, která předcházela dnešní chemii, farmacii a biochemii. Tyto obory alchymisté vůbec neznali, ale naučili se získávat různé látky z přírody, vylepšili laboratorní techniku a používali destilaci. Hodně usilovali o zušlechťování kovů ve snaze najít pověstný kámen mudrců. 

Velkým přínosem pro rozvoj farmacie byl Paracelsus (1493–1541), který svými pokusy posunul lékárenství dál a léky, vyráběné alchymisticky (s magií a astrologií na pozadí) začal podávat i vnitřně, přičemž používal i vyloženě jedovaté látky, u nichž dokázal přesně odhadnout správné množství. Šlo například o různé soli, kovy a oxidy. Právě Paracelsus je považován za zakladatele chemiatrie, z níž později vzešla výroba léčiv.

Paracelsus je jedním z nejslavnějších lékařů historie a zakladatel toxikologie. Narodil se v roce 1493 ve švýcarském Einsiedelnu jako Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim. Jméno Paracelsus přijal později, možná pro zapamatování. Tvrdil, že lékař se musí učit v "knize přírody" a přesto, že ostatní lékaři jím pohrdali a církev ho měla za kacíře, věřil, že "tělo je v podstatě chemický systém a nemoci jsou výsledkem nerovnováh, které lze napravit prostřednictvím chemie". Odmítal latinu jako lékařský jazyk, protože jí málokdo rozumí.

Paracelsus doporučoval dát si jednou za čtrnáct dní větší množství alkoholu. Všechno může být jedem nebo lékem, záleží na množství. On nedoporučoval jen žvýkat bylinné výtažky. 

 

Pro anglicky hovořící návštěvníky je toto video.

Nechci, aby článek byl příliš odborný, pročetla jsem to a zjednodušila. 

Chemiatrie je historický lékařský směr ze 16.-17. století, který vysvětloval veškeré životní pochody a nemoci v lidském těle jako chemické procesy. Cílem bylo nemoci léčit pomocí chemických látek a léků místo do té doby převládajících bylinných směsí. Z představitelů chemiatrie uvedu dva lékaře - Zwelfer nebo Crato von Kraftheim. 

 

Norimberský lékař Johann Schröder (1600-1664) uvádí tyto své přípravky:

Claretum (silně kořeněné léčivé víno), které se připravovalo z rýnského vína nebo medové vody (Hydromellum) a různých rostlinných drog, někdy digescí na vodní lázni.

Emulsio se připravovalo ze semen bílého máku, konopí, sladkých mandlí, melounů apod. a užívalo se pak po doušcích. 

Lixivium byl louh, vinný výluh z popela obsahující různé soli.

Pomum - jablko, vonný přípravek ve tvaru koule sloužil k "ozdravění" vzduchu. Připravovalo se z práškovaných aromatických drog, např. ambry, skořice, hřebíčku, kořene kosatce, santalového dřeva, peruánského balzámu aj. To vše bylo spojené arabskou klovatinou a tragantem. 

Znáte tragant? Je to pryskyřice vytékající po poranění z keřů z rodu kozinec. Kozinec (Astragalus) je největším rodem kvetoucích rostlin, celkově zahrnuje asi 3000 druhů. Je rozšířen téměř po celé severní polokouli.

 

 

Johann Schröder - německý lékař.

Pestřejší byla paleta upravovaných živočišných drog. Patřilo k nim "lidské temeno" (Cranium humanum). Byl to prášek z lidských lebek, používaný na příznaky epilepsie, krvácení z nosu a další zdravotní problémy v oblasti hlavy. Na žebříčku přírodních léčiv lidská hlava stála nejvýše – měla tedy mít největší léčebnou moc. V 16. a 17. století se připisovala lebce léčebná moc, protože se do ní vpíjí mozek a všechny jeho šťávy po nešťastníkově smrti a mozek měl být plný těch nejvzácnějších šťáv.

Dále se používaly "jelení parohy" (Cornu cervi), "losové kopyto" (Ungula alcis), "zuby divokého kance" (Dentes apri), "slonový zub pálený" (Spodium), "perleťovina" (Mater perlarum) atd. Úprava těchto surovin spočívala v čištění a stabilizaci podle povahy jednotlivých látek - např. železné piliny se promývaly vinným octem, korály a drahé kameny se promývaly růžovou vodou, používala se vlčí a liščí játra. To jen pro představu, snad jsem vás neznechutila. 🙊 Na druhou stranu, když je člověk v "úzkých", pozřel by možná kdeco, kdyby to pomohlo. 

 

Lékařská fakulta byla součástí Karlovy univerzity v Praze hned od založení 7. dubna 1348. Předtím se plnohodnotné lékařské vzdělání dalo získat pouze v cizině. Fakulta zpočátku vybavena skromně, medici se učili bursovním způsobem v bytech mistrů (profesorů), jmenovaných z řad královských lékařů. Od 60. let 14. st. stál v čele děkan, který řídil studium a rovněž spravoval fakultní majetek, knihovnu a „medickou“ kolej. Ta existovala nejpozději od roku 1380, nacházela se v Kaprově ulici, v roce 1422 za husitských bouří však byla vážně poškozena a lékaři se do ní již natrvalo nevrátili.

  

Logo Karlovy univerzity v Praze (Universitas Carolina).

 _______Pokračování_______

zdroje: seznam.cz, Wikipedie, nzip.cz,