Květnovou krajinou s kvetoucími stromy

Jaro je čas, kdy se příroda probouzí k životu a krajina se barví do svěžích odstínů zelené. Na májové vycházce ve volné přírodě, ale i v mnoha zahradách, můžete obdivovat kvetoucí květiny i stromy. Některé jsem vyfotila a doplnila textem.

 

Šeřík obecný (Syringa vulgaris) rostl původně na Balkáně, postupně se rozšířil po celé Evropě, Severní Americe i Asii jako zahradní dřevina a parkový keř. Bílý šeřík rostl u domu mých rodičů, horní větve sahaly k oknům v 1. patře a v době květu - to byla vůně! Také vzpomínka může být voňavá. 😊 Dříve rozkvétal začátkem května, teď už na konci dubna do června (podle nadmořské výšky) jeho květy ve fialových, bílých nebo růžových odstínech silně voní. Květy šeříku bývaly symbolem lásky, jara a mládí.

 

Tento žlutě kvetoucí strom nebo keř nepřehlédnete. Je to "Štědřenec odvislý", latinsky Laburnum anagyroides. Lidově zvaný zlatý déšť má více druhů. Zaujme svým květenstvím ve tvaru hroznů. 

Jenže pozor, štědřenec  je jednou z nejjedovatějších rostlin v našich zahradách, stačí pár kapek šťávy na pokožce a alergici mají problémy. Všechny části této rostliny jsou jedovaté, zvláště lusky se semeny, a to i nezralé. Pozření několika květů či lusku může být dokonce smrtelné. Hlavní účinnou látkou je prudce jedovatý alkaloid cytisin, jehož koncentrace se sušením nemění, což představuje značné riziko pro hospodářská zvířata. 

 

Hory na obzoru jsou Moravskoslezské Beskydy, níže pak Těrlická přehrada. 

 

Vistárie patří mezi nejkrásnější popínavé dřeviny. Její dlouhé hrozny květů působí romanticky. Tato liána může dorůst do velkých rozměrů a její větve vyžadují oporu pevné konstrukce. Na fotografii je ještě mladá ne příliš rozrostlá. 

Podobně jako štědřenec i vistárie je jedovatá rostlina. Jedovaté jsou všechny její části - listy, výhonky, květy, dřevo, kořeny a dokonce i semena (ta nejvíce) obsažená v luscích. Jejich požití může způsobit nevolnost, bolest břicha, zvracení a průjem. Neměla by být tam, kde jsou malé děti nebo volně se pohybující zvířata.

Na májové vycházce jsem viděla i tradici našich předků - májku. V předvečer 1. května se mladí muži a chlapci vypravili do lesa, aby tam porazili co nejvyšší stromek a udělali z něj do rána májku - tradiční symbol jara. Vybrali většinou smrček nebo jedličku, pak ořezali spodní větve a nechali jen špičku. Ta se pak ozdobí věncem, kvítím a hlavně pestrými fáborky. Samotné stavění májky je pořádná dřina. 

V každé obci chtěli mít májku na návsi vyšší, než měli v sousedních obcích. Mládenci pak každou noc museli májku hlídat, protože chlapci ze sousední obce se pokoušeli věnec z májky za tmy ukrást, což by přineslo hanbu celé vsi po celý příští rok. 

V některých vesnicích ještě v současnosti mládenci staví menší májky (nazdobené břízky) před domy svých dívek. A třeba v domě měli tři dcery na vdávání a každá měla svou májku. 👍