Na dlouhé cesty s lenoškou nebo pohovkou

V tomto příspěvku můžeme poznat slasti i strasti cestovatelů z doby našich pradědečků. Budete překvapeni, jak obsáhlé muselo být cestovní zavazadlo, kdo se totiž chtěl mezi lepší vrstvu cestujících zařadit, patřičný oděv byl k tomu vstupenkou. Poznáte výhody korkového klobouku, ale i nutnost mít pyžamo.

Připravila jsem další zážitky českého cestovatele z přelomu 19.-20. století - Josefa Kořenského. Cestovat do Austrálie bylo obtížnější, chyběly zkušenosti a cesta lodí byla dlouhá. Letadlem letět nemohli, vždyť Louis Blériot přeletěl kanál La Manche až v r. 1909!

 

Mapa Austrálie vydaná v Paříži r. 1894. Austrálie je nejrovnější a nejsušší obydlený kontinent na světě. Název z latinského Terra Australis Incognita („neznámá jižní země“) používali už staří Řekové.

Austrálie byla posledním objeveným kontinentem. Kromě Tasmánie jedinou oblastí vhodnou k osídlení byl jen úzký pruh země na východním pobřeží. I dnes je to oblast s nejvyšší hustotou obyvatel. Na nejsevernějším cípu Austrálie se rozkládaly horké a vlhké tropy, na západním pobřeží ležela rozlehlá plocha vyprahlé a nehostinné země.

Holanďané dosáhli australských břehů na začátku 17. stol., hledali zde zlato a koření. Našli však nehostinnou zemi, a tak se rychle vrátili. Po více než 150 letech se Evropané dostali na východní pobřeží, kde začala kolonizace Austrálie. Dvě výpravy tam podnikl Abel Tasman, další zprávy byly od piráta Williama Dampiera a stále nedocházelo ke kolonizaci Nového Holandska. 

Nové Holandsko je historický název pro dnešní Austrálii. Až britský kartograf a mořeplavec Matthew Flinders roku 1804 doporučil používání názvu Austrálie místo termínu Nové Holandsko.

 

Abel Janszoon Tasman byl nizozemský obchodník a mořeplavec, v roce 1642 objevil Nový Zéland a ostrov, který je od roku 1855 zván Tasmánie. (zdroj Wikipedie)

Všechno změnil objev zlata v polovině 19. století. V několika měsících vstoupilo na pevninu více přistěhovalců než za celé století. V letech 1851-61 přišlo na 700 tisíc lidí! Zlatá horečka zahájila obsazování dosud neobydlených oblastí, současně začalo probíhat osídlování. 

Cestovatel Josef Kořenský přijel do Austrálie právě v době, kdy se schylovalo k referendu, ve kterém se mělo po vzoru Kanady rozhodnout o spojení australských kolonií ve federaci - Commonwealth of Australia. Většinou občanů byla přijata a 1. 1. 1901 vznikl nový národ, přesto zůstalo mnoho politických a kulturních vazeb na Británii.

Kořenský musel pamatovat i na společenskou stránku své cesty. Bylo nutné vzít do cestovního vaku nezbytný oblek plesový, který byl "vstupenkou" do všech salonů, k obleku pak sklapovací klobouk a lehké lakýrky s černou stuhou uprostřed, aby se mohl účastnit večerních hodů a mohl se nechat pozvat k slavnostem na dvorech východních knížat, což byli pasažéři kajut 1. třídy. 

 

Skládací cylindr (klak) aneb sklapovací klobouk.

Popisoval, že samotní Holanďané zvyklí pohybovat se po palubě skoro po celý den v nedbalkách, udělají během společné večeře výjimku a objevují se u tabule jen v salonním oděvu francouzském. 

Ti, kdož se parádnímu úboru vyhýbají a nechtějí se často převlékat, raději se z těchto důvodů vyhýbají kajutám první třídy a pochvalují si volnější a sousedský způsob života ve třídě druhé. 

 

Muž v obleku s cylindrem v ruce. (zdroj Wikipedie)

  

Zámořský parník Normandie

Do šatníku cestovních zavazadel je třeba již doma přibalit několik úborů tropického oděvu - bílého jak padlý sníh, aby byl po ruce při plavbě horkým podnebím, palčivými kraji moře Rudého a Arabského a vlhkou atmosférou nebe Indického.
Lehké střevíce z bílého plátna a korkový širák s šedým povlakem doplní výbavu tropického šatu. Běžný čtenář blogu takovou informaci přejde nebo se tomu pousměje. Ale! Korkový širák je vynikající pokrývka hlavy pro horké tropické klima. Korek je lehký, přírodní a prodyšný materiál, který poskytuje optimální ochranu před sluncem a výborně izoluje proti horku. Možná by se i v letošním horkém létě hodil. 😎 Zakoupení lehkého korkového klobouku s dvojnásobnou střechou proti slunečnímu úpalu pan Kořenský plánoval až v některém přístavu egyptském. Už věděl, že prodejní ceny takového zboží jsou tam mnohem nižší než v obchodech janovských nebo neapolských. 

 

 

Ukázka současného korkového klobouku z portugalského korku. Korek je získáván z kůry korkových dubů každých 9 let, aniž by došlo k poškození stromu. (zdroj prehozydeky.cz)

 

Pan Kořenský píše o pyžamu: "Nezapomeneme ani na dva kusy prádla k promenádě jitřní a zvané obyčejně pyjama. Prostičký ten šat, obyčejně vzorkovaný a beze vší podšívky, skládá se z lehké kazajky zapínací a spodků se širokými nohavicemi, v pase převázané šňůrou se dvěma střapci."  

První pyžamo do Evropy dorazilo spolu s kolonizátory z Indie až koncem 19. století. V Orientu se tento spací oděv nosil celodenně. Do konce 19. století lidé většinou spali ve spodním prádle.

 

Pan Kořenský si všímá, že "pyjamu oblékají na sebe páni po jitřní lázni a procházejí se naboso po promenádní palubě až do té doby, nežli zazní lahodné zvuky gongu, oznamující blízkou snídani."

"K cestě tak daleké nebudeme na lodi postrádati zajisté své vlastní sesle, ať již skládací a zhotovené z pevné plachtoviny nebo upletené ze španělského rákosu či vlastně ratanu." Sesle je zastaralý výraz pro židli nebo sedačku, často označuje pohodlnější či čalouněnou verzi sedacího nábytku.

Mnozí z pasažérů dávají přednost ratanové lenošce, jiní opatřují se dokonce ještě pohodlnější ratanovou pohovkou.
Nábytek toho druhu vleče s sebou zámořský pasažér jako hlemýžď svou ulitu a označuje ji svým jménem nebo začátečními písmeny. Jiný upevňuje na sesli svou navštívenku a hájí tak zjevné právo svého majetku.
Za vlahých nocí upravuje se ratanová lenoška ve vzdušné lůžko. Mnozí z pasažérů trápeni vedrem opouštějí dusné kabiny, utíkají se uprostřed palčivé noci zchladit na palubu a přespávají tropické noci na čerstvém povětří, nejsou-li z paluby vypuzeni notným lijákem.
Také na zakoupení sesle zbude chvíle v některém přístavu italském, z něhož míním nastoupiti plavbu. Ostatně lze si zabezpečiti důležitou tu cestovní rekvizitu za poplatek asi sedmi korun již u ředitelství nebo jednatelství paroplavební společnosti. Takovéto vydání se určitě vyplatí! Vlastní sesle jest pravým dobrodiním za dlouhé plavby ke břehům australským. "Za poutavé četby plynou v ní blažení dnové volnosti jako okamžiky."

Hotových peněz budeme míti při sobě jen tolik, kolik bude přibližně potřeba do místa, v němž je banka uvedená v tištěném seznamu.
Akreditivy zprostředkují i naše banky - např. Živnostenská a vydávají je po složení jistiny zároveň s tištěným soupisem.
Akreditiva zní na jméno jejího majitele s platností do lhůty uvedené na poukázce.
Úvěrní poukázky do zámořských krajů vydávají obyčejně prostřednictvím našich bank světové banky francouzské, anglické aj.
Tištěný soupis bank zastoupených ve všech dílech světa a na všech důležitých ostrovech, udává kromě bankovního sídla také jméno peněžního ústavu, v němž lze vyzvednout sumu peněz právě potřebnou. Pro jistotu, pokud je to v daném místě možné, je uvedeno i několik různých bank.

 

  

Před odjezdem pan Kořenský zajistil, aby mu mohly docházet časopisy i dopisy také do krajů našich protinožců. "Kdo by mi chtěl poslati dopis nebo noviny, nechť je adresuje z Čech v době:"

 

Noviny nechť se zasílají válečkovitě stočené, bez insertních listů.

Pokračování