Cestovatelské přípravy do zemí protinožců

Letní měsíce lákají k cestování a tak v příspěvku můžeme porovnat současné vymoženosti s těmi, které cestovateli poskytoval konec 19. století.

Josef Kořenský uskutečnil svou první zahraniční cestu v roce 1878, projel Německo, Francii a Anglii. Své cestovatelské schopnosti si prověřil v Evropě. Podniknout 27 expedic na přelomu 19.- 20. století bez chytrých telefonů, GPS, překladačů... dnes neuvěřitelné. Ani letecká doprava nepřipadala v úvahu. Vždyť Louis Blériot, francouzský vynálezce a letecký konstruktér, teprve v roce 1909 uskutečnil první let přes kanál La Manche! Kořenský se mohl spoléhat hlavně na paroplavbu, tedy na parníky, následně pak na železnice.

Máme možnost sledovat, jak před 125 lety fungovala pošta a co cestovateli doručovala. Bez internetu to byla jediná možnost. A ono to šlo!!! Příprava byla časově náročná, plynuly týdny a měsíce, minul rok a pošta mu doručovala stále nové zprávy o zemích, které chtěl na své pouti navštívit. Posílal žádosti všem zástupcům autralských osad do Londýna, vyřizovali je tam generální agenti obratem pošty a k listům připojovali i balíky informačních tiskopisů, všelijakých ročenek a map. 

Z cestovních kanceláří Kořenskému docházely prospekty, dostával je také od paroplavebních společností německých, holandských, britských, australských, novozélandských a žaponských, byly tam užitečné rozvrhy plavebních spojů i plány lodí. Pro představu:

 

   

Havola patřila k nejmodernějším a nejrychlejším lodím, kterými lodní společnost Severoněmecký Lloyd disponovala. Tato společnost, která byla založena roku 1857 v Brémách, udržovala v roce 1895 se svými 78 parníky spojení nejen mezi evropskými zeměmi a Spojenými státy, ale i s přístavy v Jižní Americe, Východní Asii a Austrálii.  

Obrázek: Paroloď "Havola" dole a srovnání s jinými plavidly: nahoře zleva 1. Vltavský parník "Císař František Josef I.", 2. Kolumbova loď "Santa Maria", 3. Parník "Pramen".

 

Plán lodi "Královna Luisa": Arabské číslice znamenají kabiny, písmena A, B lůžka dolní a horní, C, D lůžka pohovková, + polokabiny pro jednoho pasažéra, K, B dětské postýlky.

Je obdivuhodné, jak se ve své době obracel na ředitelství drah ve Viktorii nebo Novém Jižním Walesu, Queenslandu, Jižní Austráli, Tasmanii, na Novém Zélandu a Jávě, od nich pak dostával jízdní řády železniční, knihy popisující přírodní krásy a půvaby jednotlivých tratí slovem i obrazem. 

Psát o australské železnici je na samostatný článek, tak jen to, že v roce 1831 je uvedena do provozu nejstarší železniční trať v Austrálii v Newcastlu (Nový Jižní Wales) k provozu uhelného dolu. Vozíky byly poháněny parními stroji, lidskou silou a gravitací. 

 

Převoz uhlí souvisí s počátky železnice v Novém Jižním Walesu v 19. století/ Public Domain

Kořenský se rok před cestou do Austrálie dozvěděl, kam do vnitrozemí vedou železnice, jak daleko jsou cíle jeho výletů, kolik se platí za dopravu. Důležité bylo vědět, kde se na trase může ubytovat, po kterých řekách plují parníky, po kterých jen čluny atd. 

 

 

První australská železniční trať v Melbourne / Public Domain

S domácími poměry australských států seznamovaly Kořenského tamější časopisy, předplatil si je v londýnském zastupitelství. V knize uvádí adelaidský "The South Australian Register", melbournský deník "The Argus" a týdeník "The Australasian". 

Uvědomoval si, že se tam musí domluvit a žádné překladače neexistovaly! Kupoval si slovníčky a "konversační knihy příruční", které už tehdy lákaly heslem "snadno a rychle" a zasvěcovaly ho do řeči maorské a malajské, nezbytné na cestách i po odlehlejších krajích. Nejnovějších a dostupných cestopisů ze zemí protinožců bylo tehdy málo a mohly být nespolehlivé. 

Používal zejména anglické prameny a úřední zprávy jednotlivých kolonií, které byly vydávány podle vzoru mateřské Británie. 

 

Kořenský myslel i na to, aby v dalekých zemích představil svoji domovinu, proto vložil mezi příruční cestovní knihy také "Písně Bechyňské" a Malátovy "Vzpomínky na Prahu". Vztah k hudbě získal ve škole v Krnsku, to v něm vypěstovali učitelé a hudbu Kořenský miloval do konce života. Od školních let hrál výtečně na klavír, housle a violoncello. Využil i své dovednosti z varhanické školy.

Vzal na cestu kolem světa své housle a skladby houslové, na ukázku jsem vybrala lidovou píseň U Bechyně na kopečku. 

 

  

Cestovatel rád vzpomínal na chvíle při večerních hudebních produkcích za dlouhé plavby k břehům Austrálie, dokonce za pobytu v blahovičníkových australských pralesích, ale také v salonech novozélandských korábů za plavby Jižním mořem (mapka).

Byl překvapen, jak se posledním australským černochům líbila píseň "Už já více po Bechyni cestu šlapat nebudu..."

 

Pokračování