Jak vznikala valašská obec Velké Karlovice

 

Ve svém "seriálu" o Valašsku chci představit jednu konkrétní obec - jako příklad. Takovou, která vznikla v době valašské kolonizace. Je to malebná krajina, znala jsem i dva rodáky, kteří pak odešli za prací do Ostravy a založili zde rodiny. Měli i taková typická valašská příjmení. Jedním z nich byl můj strýc, ale to je celý příběh. Moje teta v mládí měla nemocné plíce a lékaři doporučili jejím rodičům změnu vzduchu. Poptávali se, lákalo je Valašsko a tak objevili Velké Karlovice - začali tam jezdit. Lidé tam nabízeli ubytování a tak si v chudém kraji přilepšovali. Jezdili tam i v zimě, protože teta ráda lyžovala. A právě při svých pobytech se zakoukala do místního  mladíka, až z toho byla svatba. Takto jsem je znala a z vyprávění strýce - Valacha o V. Karlovicích něco vím. 

Bohužel, všechno je už minulostí. Teta kolikrát říkala: Kdo z nás odejde  jako první, ten vyhraje. Vítězem byla suverénně teta, v listopadu to bude už 10 let, co není mezi námi. Strýc ji přežil o 5 let. Takže to je i vzpomínka na oba příbuzné v čase Památky zesnulých. Ráda jsem k nim jezdila. Charakterizují je tyto verše:

Zvykli jsme si na život ve dvou
a jeden pro druhého…
Bylo to hezké a bylo nám
spolu dobře.

 

 

Obec Velké Karlovice leží v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 80,79 km² se řadí mezi největší obce České republiky. Nadmořská výška se tady pohybuje mezi 520 - 1024 m nad mořem, což je dost velké rozpětí. 

Obec byla založena v roce 1714 Karlem Jindřichem ze Žerotína. Byl šlechticem, pocházejícím z falkenberské větve rodu Žerotínů, majitel moravského panství Rožnov-Krásno. 

 

Erb Žerotínů

Ačkoliv se Karel Jindřich ze Žerotína na svém moravském panství příliš často nezdržoval, deset let jeho zdejší vlády se neslo ve znamení aktivní budovatelské a zakladatelské činnosti - kromě nových hamrů mezi Zašovou a Zubřím také několik ovčích salaší (Valaši by řekli salašů), mlýnů a pil.  Je známo, že Karel Jindřich ze Žerotína využil hraničních sporů, vedených se sousedním vsetínským panstvím a na sporném území dal 8. listopadu 1714 založit ves Karlovice. To je podle jiných obcí dost pozdě, protože obce na Ostravsku už v té době fungovaly asi 400 let. 

V roce 1762 získaly Velké Karlovice svou pečeť. Z této doby se zachovalo několik stavebně kulturních památek, ale je jasné, které domy musely v obci být, aby fungovala: kostel, fojtství a kupecký dům, později též škola. Dodnes stojí dřevěný barokní kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754 - postavený ve stylu pozdního baroka Františkem hrabětem ze Žerotína. Je to roubená stavba, je  postaven karlovskými tesaři pod vedením Jana Žáka z Hážovic v letech 1752–54 na půdorysu řeckého kříže. Při spojování trámů byly namísto hřebíků použity dřevěné klíny. 

Dále fojtství z roku 1793 -  byl to zpravidla největší a nejhonosnější objekt v obci. Povětšinou dvorec s obytným domem. V největší místnosti fojtství v přízemí byla šenkovna (jelikož fojt měl právo várečné a šenkovní) a zároveň sem fojt, zástupce vrchnosti v obci, každou neděli po mši svolával poddané k poradám a k přidělování úkolů při práci na panském. Kupecký dům dnes slouží jako Karlovské muzeum, které tisícům návštěvníků přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska.

 

Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí. Najdete tu ještě zachovalé pastviny s menšími stády ovcí, najdete stavení v horách, kde se ještě dodnes hospodaří. Obec je   v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Pod Trojačkou pramení Vsetínská Bečva.  Trojačka (839 m. n. m.) je vrchol v Moravskoslezských Beskydech, na němž se střetávají hranice tří krajů - Moravskoslezského, Zlínského a Žilinského. V  údolí Leskové na svahu hřebenu Lemešná je uchován pozůstatek  pralesa Razula s původním jedlobukovým porostem.

 

Karlovice leží na území, na které si už před založením obce činily nárok rožnovské a vsetínské panství a také uherská šlechta. V průběhu staletí se hranice Karlovic oproti jiným obcím velice často měnily. Je to způsobeno tím, že oblast Karlovic je jedním z posledních kolonizovaných území na Moravě.

Znak obce Velké Karlovice

Před kolonizací oblasti dostačovaly hranice panství určené jen přibližně, s postupným příchodem osadníků se zvýšil zájem na jejich přesném vymezení. (Šlo o to, komu připadnou výnosy a daně.) Už v 16. století docházelo ke sporům mezi vsetínským a povážskobystrickým panstvím a k čím dál častějším srážkám Moravanů a Slováků. V 17. století se do sporu přidalo ještě panství rožnovské a aby toho nebylo málo, v roce 1714 zakládá majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína obec Karlovice. Z té doby víme o 9 usedlostech, založených v podstatě "na černo", kterým byla při založení obce legalizována jejich práva. Osídlování bylo pro poddané lákavé, za pouhých 42 krejcarů získávali obživu. Proto zde v roce 1750 bylo už 132 usedlostí.

Ani po založení obce se spory o hranice neuklidnily. Dál docházelo ke srážkám mezi Karlovjany a Slováky. Největší bitka proběhla v roce 1733 na Machůzkách, kde podle lidové tradice zůstalo 59 mrtvých (podle úředních záznamů však jen 13). V roce 1734 došlo ke kompromisnímu řešení a hranice Uher se přesunula z hřebene Javorníků na jejich úbočí směrem k Bečvě.

Pokračovaly také spory s panstvím vsetínským, které skončily v roce 1774 rozdělením Karlovic na Velké a Malé. Spor prý ukončila sama Marie Terezie, která si dala předložit katastrální mapu a nakreslila hranice mezi oběma panstvími. Vsetínskému panství připadla část Pluskovce, Tísňav, Stanovnice, Bzového a Soláně a rožnovskému zůstal zbytek. Pomoc při ostraze hranic a další služby (doprovod vojenských jednotek, eskortování zločinců, hledání zbojníků) vykonávali portáši = Valaši, kteří nastoupili do císařských služeb. K nejslavnějším karlovickým portášům patřil Jan Stavinoha, purkmistr, který v r. 1817 vydal Rejstřík portášů. V letech 1746–51 se místní obyvatelé připojili k povstání na rožnovském panství. V r. 1831 vojáci, portáši i normální obyvatelé vytvořil ochranný kordón na hranici s Uhry, aby zabránili šíření asijské cholery. Tehdy se také stavěly strážní budky – čartáky. 

K dalším změnám hranic došlo v roce 1888 při zakládání gruntovních knih.

  

K Novému Hrozenkovu byla připojena část území s 15 domy v údolí Bzové a zřejmě i na Soláni, původní hranice je zde však dosud nejasná.

Výměra Velkých Karlovic tehdy byla přes 66 km² a s Malými Karlovicemi dohromady to bylo téměř 86 km². Spisovatel Čeněk Kramoliš na začátku 20. století napsal: "Katastrální výměra obce je veliká. Velké Karlovice samy mají čtyřikráte větší rozlohu než Brno, jež zaujímá 17 km²".

  

Pěvecký sbor Karlovjanky v 70. letech

V období 2. světové války se hranice obou Karlovic posunuly z úbočí až na hřeben Javorníků, ale po válce byly upraveny do původní polohy. V roce 1966 došlo k opětovnému sloučení Velkých a Malých Karlovic do jedné obce - Velké Karlovice. Zároveň došlo k oddělení Zadní Stanovnice s 26 domy od Malých Karlovic a jejímu připojení k obci Karolinka. 

 

Matochova usedlost z Velkých Karlovic − Jezerného

Vývoj území obce byl v průběhu dvou staletí velice bouřlivý a některé její části byly v tomto období ve správě dvou panství a čtyř obcí, např. pravobřežní část údolí Bzové byla postupně součástí Karlovic, Malých Karlovic, Nového Hrozenkova a dnes patří Karolince. (Pokračování)

zdroj: Vojtěch Bajer, Ladislav Baletka, internet