I když o sobě někteří tvrdí, že ptákům nerozumí, kolik lidí je přikrmuje, někdy i děti dělají budky nebo se prostě koupí krmítko i zob, aby ptáčci v zimě měli... S blížícím se podzimem všichni tak trochu smutníme, že odletí vlaštovky a asi nejpozorovanější - čápi. Proto vznikl tento článek, je sice dlouhý, ale nechci ho dělit. Naši opeření společníci si to zaslouží.
Všichni víme, že na zimu někteří ptáci od nás odlétají na jih, protože by se v zimě u nás neuživili. Už jsem o tom tady psala. V Evropě žije 87 stěhovavých ptačích druhů. Když se opeření tuláci vydají na podzimní tah, napočítají v Evropě radary kolem pěti miliard ptáků neúnavně mířících na jih. O tom, jak se vlastně ptačí stěhování vyvinulo, sice existují různé
teorie – musíme je ale brát s rezervou. Vypadá to, že se ptáci stěhují ze severní polokoule na jižní, avšak může
to být ve skutečnosti právě naopak. Mohli by se také odstěhovat za sezónní
nabídkou potravy z jižní polokoule na tu severní.
Kam od nás ptáci létají?
Jsme v samém jejím
středu Evropy, jejíž zeměpisný střed leží kousek od Chebu. Ptáci, kteří se
vylíhli v hnízdech na našem území, létají obvykle na zimu směrem na jih.
To by měla být jejich konečná stanice zimního pobytu. Nedělají to ale
všichni a také ne vždy. A také ne způsobem hurá na jih. Celé je to mnohem komplikovanější, než si vůbec dovedeme představit,
stále je to sledováno a studováno.
Uvažujeme-li, že převážná část ptáků z našich krajin odletí na zimu
jižním směrem někam do Afriky, existují celkem tři letové koridory. Tři
letové cesty. Nejvyužívanější je západní cesta, která vede přes
Španělsko a dále přes Gibraltar a dále na africký kontinent až do
oblastí ležících na jih od Sahary, kde se ptáci rozptýlí. Přelet přes
Gibraltarskou úžinu není nic náročného, protože africké břehy jsou často
viditelné i lidským okem.
Pak existuje cesta východní, kdy ptáci létají do Afriky přes Blízký
východ a podél východního pobřeží Afriky až hluboko na jih. Pro
pozorovatele ptáků je nejpříhodnější zemí ve správném období Izrael, kam
se takových specializovaných turistů sjíždějí celé zástupy. Táhnou tudy
ptáci z celé východní Evropy, ale i západní Asie, respektive Sibiře.
Hejna ptáků, která tudy táhnou, musí být opravdu velká. Mnohdy to ohrožuje
i leteckou dopravu. Izraelská armáda dokonce udržuje zvláštní službu,
která hejna ptáků sleduje a musí kvůli nim organizovat i lety bojových
letadel, jež často létají v malých výškách. Několik špačků nasátých do
proudového motoru může sundat z oblohy celé letadlo. Letové koridory
ptáků v této části světa mohou být někdy opravdu úzké a ptáci ani nemusí
tuto oblast překonávat v nějakém spěchu, proto jich lze pozorovat na
příhodných místech opravdu hodně. Za denního světla poskytuje ptákům jako vodítko sluneční jas.Podle Chrise Meada existuje názor, že jedna z vnitřních struktur ptačího oka – pecten
oculi – může sloužit jako ukazatel na slunečních hodinách a vrhat stín
na oční pozadí, čímž poskytne ptákům vodítko k určení směru.
Dudek chocholatý odlétá na jih na přelomu srpna a září
Ačkoliv ze střední Evropy existují dvě tahové cesty, které
v podstatě vedou nad suchou zemí, část ptáků volí ještě třetí cestu, jež
přece jenom vede přes moře. Je to cesta přímo na jih. Ta vede
přes celou Itálii, Sicílii a dále přes moře na africký kontinent. Mohlo
by se zdát, že tato cesta není tak jednoduchá, ale ono to není zase až
tak daleko přes to moře. Ze Sicílie to může být do Afriky na
nejpříhodnějším místě tak 150 km a to mezi Afrikou a Sicílií ještě leží
Malta, která je od Sicílie jen 90 km, a také další, neobydlené ostrovy.
O tom, že ptáci asi používají tyto části pevniny jako orientační body,
případně jako přestávky v letu, může svědčit postoj evropských
ochránců vůči maltským lovcům, kteří stále ještě loví migrující ptáky,
když v celé Evropě se již podařilo jejich lov zastavit. Například nádherní dravci včelojedové lesní musejí na své cestě překonat 4 000–10 000 km. Během náročné cesty jsou nemilosrdně loveni nejen v Itálii, ale i na Maltě a v Tunisku.
Včelojed lesní/Foto Karel Šimeček
Ptáci však nelétají přímočaře. Často si nějak svou cestu zkracují nebo
z našeho pohledu nelogicky prodlužují. Třeba jeden lejsek šedý,
kroužkovaný u nás u Ledče nad Sázavou, byl nalezen na ostrově Capri.
Lejsek šedý
Ten ostrov neleží sice nijak daleko od italského pobřeží, ale stejně,
kde se tam vzal? Anebo ve východním Středomoří táhnou ptačí
migranti i přes Kypr, což se zdá docela nepochopitelné.
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) patří místy k nejhojnějším ptákůmvlhké jihoafrické savany|foto:David Hořák
Jistě ale víme, že si evropští ptáci místa svého pobytu v Africe velmi
pečlivě vybírají a je pravidlem, že se usídlí v prostředí, které se podobá
tomu, ve kterém si staví hnízdo. Pochopitelně, na pohyb v daném
prostředí jsou přizpůsobeni a jistá známost krajiny jim jistě umožňuje i
efektivnější hledání potravy. Nejraději mají Sahel – pás suché krajiny
těsně pod Saharou – a savany a lesostepi jihu a východu Afriky.
Sahel
Zrovna v
době, kdy přilétají, oplývají tyto oblasti díky poměrné hojnosti srážek
dostatkem energeticky bohatého hmyzu. Produktivita prostředí však
zjevně není při výběru zimoviště jediným kritériem, poněvadž hluboké
tropické lesy Konžské pánve jsou pro tažné druhy málo přitažlivým
místem. Většina migrantů v afro-evropském migračním systému jsou tedy
celoročně druhy otevřené krajiny.
Mnozí u nás hnízdící ptáci odlétají po vyvedení potomků do vzdálených
zimovišť. Ti nejodvážnější na svých cestách přeletí Saharu a zimní
období tráví v exotických "destinacích" tropické Afriky. Proč podnikají
tak náročné přesuny? Stálé, teplé a vlhké klima v blízkosti rovníku jim
zaručuje dostatek potravy, kterou by v závějích sněhu uprostřed rodné
Evropy dokázali sehnat jen stěží. Lákadlo potravních zdrojů tak vyváží i
energetickou náročnost dálkového přesunu.
Jen překonání největší pouště světa je pro táhnoucí ptáky velkou výzvou.
Řada z nich je v průběhu cesty nucena dočerpávat energii během
zastávek v oázách.
Oáza Libye: poušť, palmy, písečné duny
Spoustě ptáků se cesta nepovede. Komplikace spojené s
přeletem Sahary jsou pravděpodobně jednou z významných přirozených
příčin úmrtí ptáků během dálkových přesunů. Zjara se tažní ptáci vracejí
zpět se stejnou motivací. Evropská příroda se probouzí a nabízí jim
bohatství zdrojů nutných k hnízdění. Jarní překotný rozvoj zeleně v
mírném pásu je příčinou prudkého vzestupu množství potravy pro ptáky a
život v Evropě se tak rázem stává pohodlnějším než v tropických
oblastech.
Záhada afrického života
Výše popsaný běh života se každoročně opakuje a dálkoví migranti tak kromě několika měsíců hnízdění stráví většinu své existence na cestách
či v cizokrajných zimovištích. Díky práci ornitologů značících
ptáky máme dnes již množství důkazů o existenci rozmanitých typů
migrací. Přibližně víme, kam jednotlivé druhy létají. U některých
dokonce tušíme, kudy se jejich migrační cesty ubírají. Velkou záhadou
ale stále zůstává
styl jejich afrického života. V praxi to znamená, že ačkoli je řeč o
„našich“ ptácích, známe je jen pár měsíců v roce. A kdoví, jestli se
nakonec nejedná o tropické druhy, které si do mírného klimatického pásu
jen každoročně odskočí splnit svou rodičovskou povinnost. Skutečně,
zažitý pohled evropského ptáka letícího na zimu do Afriky lze pojmout i
obráceně. Domněnka o tropickém původu dálkových migrantů je bezesporu
zajímavá a zaslouží si další testování. Jen to rozhodování, kde je daný
jedinec vlastně doma. Nejspíš asi tam, kde se narodil.
Kde to mají rádi
Horské
lesy středoafrického Kamerunu byly bohužel během posledních 60 let na
většině míst téměř úplně zničeny.
Krajina ve
vysokých nadmořských výškách (2000 m n. m.) se zamlouvá ptákům z mírného pásu|foto:David Hořák
Zajímavé je, že v Americe mají migranti k lesu častěji blíže. Jižní Amerika byla vždy lesnatějším
kontinentem ve srovnání s Afrikou a pravděpodobnost, že se mezi migranty
naleznou lesní druhy, je tedy vyšší. Putování za potravou podle
aktuální produktivity prostředí je opět vedeno touhou po využívání
nejbohatších zdrojů potravy tak, aby před odletem zpět na hnízdiště byli
v dokonalé kondici a nově opeřeni.
Hani, to je moc hezký článek a moc ráda jsem si přečetla o našich ptácích zase něco nového. Za oknem na krmítku už máme veselo a ptáčků plno. Některé druhy se ještě mezi domy neobjevily, tak že ti se většinou ukáží až když napadne sníh a potrava v přírodě je pro ně hůře dosažitelná. Jsou ale i takové druhy, které si dělají v zemi zásobárny potravy na zimu jako je například ořešník kropenatý, který si potravu schová do země a i pod sněhem si ji dokáže najít. Nechápu jak si dokáže přesně to místo zapamatovat a pak najít. Mám pocit, že když napadne sníh a všechno je stejně přikryté, tak já bych to místo asi nenašla. ...Měj se moc hezky a opatruj se.
Jaruško, jsem ráda, že tohle je pro Tebe něco nového. Ty jsi větší znalec tím, že jsi v krajině, kde ptáčků různého druhu žije podstatně více. Přiznám se, že ořešníka jsem dlouho neznala, možná proto, že jen v dětství jsme měli ořešák. Kamarádka mi o něm říkala a já jsem poznala, jak důmyslně žije a najít tu potravu, jak píšeš - to je úžasné. ☺ Děkuji a přeji ve všech směrech povedenou neděli.
Hani, moc ráda jsem si početla. Musím přiznat, že ornitologie fakt není můj obor, ale moc ráda plním krmítko a pozoruji ten cvrkot. V pátek jsem objevila, že máme na zahradě párek sojek, jsou krásné, udělaly mi radost. Měj hezkou neděli, Helena
Helenko, ani já nejsem ornitolog, ale zaujalo mě, jak tahle většinou malá stvoření jsou přizpůsobena životu, jak jsou schopni zaletět do Afriky a vrátit se na stejné místo... Sojky jsou krásné, myslím, že ony žijí v páru, také je tu občas vidím, ale je to vzácné. Na vaší zahradě se jim určitě líbí víc. ☺ Děkuji a také přeji hezkou neděli.
Hani,článek je velice zajímavý,nechávala jsem si ho na ráno,kdy je doma ještě klid a mohu si ho v klidu přečíst. Říkám si často,jak takoví malí tvorové dokáží cestovat takovou dálku.Docela ráda bych takový cvrkot někdy viděla.Jenže takovou dálku sotva někam poletím.Musí to být opravdu hodně zajímavé.U nás jsou zatím pořád jenom sýkorky a brhlík,jsem zvědavá,zda se objeví i další.Snad aspoň čížkové. Měj hezkou neděli
Jituš, právě i tím, že ti ptáci odhadnou, kdy mají odletět, už se houfují a pak po zimě se zase vrátí - je úžasné. Já jsem takové ptáčky, co uvádíš, poznala spíše v dětství, naštěstí, tady u nás ptactva v posledních letech ubylo. Děkuji a prožij prima neděli. ☺
Hani, ráda jsem si přečetla Tvůj příspěvek. Z okna kuchyně pozoruju ptáčky v krmítko, co máme na zahradě. Lítá tam teď plno sýkorek, nejraději mají slunecnici. Zdraví Lenka www.babilenka.cz
Leni, jestli vidíš z kuchyně na krmítko a ptáčci přilétají, to máš moc hezký výhled. Tak se přimlouvám za sýkorky, abys jim ještě slunečnici přikoupila, protože tady u nás vidět sýkorku - je svátek. Pěknou neděli, Leni. ☺
Hani klobouk dolů, muselo Ti dát hodně práce myšleno studii v různých materiálech. Skvostný a přínosný tak bych nazvala tento nádherný příspěvek. Moc děkuji a přeji pohodové dny.🍀
Moc děkuji, Marti, Tvoje pochvala mi udělala velkou radost. Ti naši opeřenci si pozornost lidí zaslouží a naopak, my lidé chceme o nich a jejich trasách na jih vědět co nejvíce. Díky za hřejivá slov a také přeji co nejlepší dny. ☺
Hani, to je moc hezký článek a moc ráda jsem si přečetla o našich ptácích zase něco nového. Za oknem na krmítku už máme veselo a ptáčků plno. Některé druhy se ještě mezi domy neobjevily, tak že ti se většinou ukáží až když napadne sníh a potrava v přírodě je pro ně hůře dosažitelná. Jsou ale i takové druhy, které si dělají v zemi zásobárny potravy na zimu jako je například ořešník kropenatý, který si potravu schová do země a i pod sněhem si ji dokáže najít. Nechápu jak si dokáže přesně to místo zapamatovat a pak najít. Mám pocit, že když napadne sníh a všechno je stejně přikryté, tak já bych to místo asi nenašla. ...Měj se moc hezky a opatruj se.
OdpovědětVymazatJaruško, jsem ráda, že tohle je pro Tebe něco nového. Ty jsi větší znalec tím, že jsi v krajině, kde ptáčků různého druhu žije podstatně více. Přiznám se, že ořešníka jsem dlouho neznala, možná proto, že jen v dětství jsme měli ořešák. Kamarádka mi o něm říkala a já jsem poznala, jak důmyslně žije a najít tu potravu, jak píšeš - to je úžasné. ☺
VymazatDěkuji a přeji ve všech směrech povedenou neděli.
Hani, moc ráda jsem si početla. Musím přiznat, že ornitologie fakt není můj obor, ale moc ráda plním krmítko a pozoruji ten cvrkot. V pátek jsem objevila, že máme na zahradě párek sojek, jsou krásné, udělaly mi radost.
OdpovědětVymazatMěj hezkou neděli, Helena
Helenko, ani já nejsem ornitolog, ale zaujalo mě, jak tahle většinou malá stvoření jsou přizpůsobena životu, jak jsou schopni zaletět do Afriky a vrátit se na stejné místo... Sojky jsou krásné, myslím, že ony žijí v páru, také je tu občas vidím, ale je to vzácné. Na vaší zahradě se jim určitě líbí víc. ☺
VymazatDěkuji a také přeji hezkou neděli.
Hani,článek je velice zajímavý,nechávala jsem si ho na ráno,kdy je doma ještě klid a mohu si ho v klidu přečíst.
OdpovědětVymazatŘíkám si často,jak takoví malí tvorové dokáží cestovat takovou dálku.Docela ráda bych takový cvrkot někdy viděla.Jenže takovou dálku sotva někam poletím.Musí to být opravdu hodně zajímavé.U nás jsou zatím pořád jenom sýkorky a brhlík,jsem zvědavá,zda se objeví i další.Snad aspoň čížkové.
Měj hezkou neděli
Jituš, právě i tím, že ti ptáci odhadnou, kdy mají odletět, už se houfují a pak po zimě se zase vrátí - je úžasné. Já jsem takové ptáčky, co uvádíš, poznala spíše v dětství, naštěstí, tady u nás ptactva v posledních letech ubylo.
VymazatDěkuji a prožij prima neděli. ☺
Hani, ráda jsem si přečetla Tvůj příspěvek. Z okna kuchyně pozoruju ptáčky v krmítko, co máme na zahradě. Lítá tam teď plno sýkorek, nejraději mají slunecnici. Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, jestli vidíš z kuchyně na krmítko a ptáčci přilétají, to máš moc hezký výhled. Tak se přimlouvám za sýkorky, abys jim ještě slunečnici přikoupila, protože tady u nás vidět sýkorku - je svátek.
VymazatPěknou neděli, Leni. ☺
Hani klobouk dolů, muselo Ti dát hodně práce myšleno studii v různých materiálech. Skvostný a přínosný tak bych nazvala tento nádherný příspěvek. Moc děkuji a přeji pohodové dny.🍀
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Marti, Tvoje pochvala mi udělala velkou radost. Ti naši opeřenci si pozornost lidí zaslouží a naopak, my lidé chceme o nich a jejich trasách na jih vědět co nejvíce.
VymazatDíky za hřejivá slov a také přeji co nejlepší dny. ☺