11. 11. je svátek Svatého Martina. Je označován jako Martin z Tours a narodil se roku 316 nebo 317 (prameny se rozcházejí v roce narození, bývá uváděn i rok 312) v římské provincii Panonie ve městě Sabaria, jde nepochybně o město Szombathely v dnešním Maďarsku. Římané tehdy měli to známé Imperium Romanum. ... Martin dostal své jméno po bohu války „Martovi“, protože jeho otec, vysloužilý římský voják (nejspíše vojenský tribun), si přál, aby jeho syn kráčel v jeho stopách. Mnohdy tomu tak bývá i dnes, chtít pro děti to "nejlepší". Jenže voják nemá stálé bydlo a v Panonii nesetrvali dlouho, odstěhovali se do severoitalské Pavie. Tam Martin prožil většinu svého mládí. Zde se také setkal s křesťanstvím, které ho velmi přitahovalo. Setkal se tam totiž s poustevníky ne italskými, ale to byli, řečeno dnešním jazykem, poustevníci - migranti, nebo lépe turisté, protože pocházeli z Egypta a Sýrie. Zde jsou patrně kořeny jeho pozdějšího skromného poustevnického života. Tours je historické město v západní Francii. Leží asi 230 km jihozápadně od Paříže.
Svatý Martin je patronem vojáků, jezdců, koní a podkovářů, vinařů, cestujících, chudáků a žebráků, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus, úrody na polích. Proto známe svatomartinskou husu, která se zapíjí svatomartinským vínem. Nejčastěji je zobrazován na koni s polovinou pláště a žebrákem.
![]()
Martin zemřel v 80 letech 8. listopadu 397 v Candes
na jedné ze svých misijních cest, kdy byl již vyčerpaný a nemocí
oslabený. Jeho tělo
bylo převezeno do Tours. K pohřbu biskupa chudoby a chudých, jak ho lidé nazývali, proudily obrovské masy lidí. Tento slavnostní pohřeb se konal 11. listopadu. Takže proto je dnes tento svátek. Martinovy ostatky byly uloženy do krypty, nad níž byla postavena kaple a posléze i velkolepá bazilika. Velmi brzy se město Tours stalo oblíbeným poutním místem. Na snímku bazilika:
Svatý Martin byl vždy důležitým datem v kalendářích rolníků, sedláků a jejich pomocníků. Čeledínům a děvečkám ve svatomartinský čas končila roční služba u hospodáře. Za svou práci dostávali roční odměnu, a proto i bujaře oslavovali. Na svátečním stole nechyběla dozlatova vypečená husa se zelím. Pilo se pivo i víno. Kdyby svatý Martin věděl, že je dnes 11. listopad dnem hotového obžerství, nejspíš by byl v šoku. On sám žil velmi skromně a proslul svým vstřícným přístupem k lidem.
Na svátečním stole nechybělo mladé svatomartinské víno nebo tradiční svatomartinské pečivo ve tvaru rohlíčků. Velký rohlík, který byl plněný mákem nebo povidly, dostávali čeledínové nebo děvečky - u hospodáře se loučili se službou. Svatomartinskými rohlíčky obdarovávala děvčata své milé.
Na svatomartinské rohlíčky budete potřebovat:
- 400 g mouky
- 250 másla
- 250 ml smetany ke šlehání
- špetku soli
- povidla nebo mák
- vejce
Postup: Do misky prosejte mouku, přidejte na kousky nakrájené máslo, přilijte smetanu a přidejte špetku soli. Vypracujte těsto a nechte ho odpočinout v lednici. Těsto si rozdělte na šest dílů, každý díl rozválejte do kruhu a vykrojte trojúhelníčky. Na širší stranu položte povidlovou náplň a rohlíčky smotejte. Před pečením potřete vajíčkem. Pečte na 180°C zhruba 20 minut. Pocukrujte. Jsou dobré s bílou kávou (meltou).
Pranostiky k tomuto svátku
- Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
- Na svatého Martina kouřívá se z komína.
- Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá; přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima tuhá a suchá.
- Martin a Kateřina na blátě - vánoce na ledě.
- Martinův led bude vodou hned.
- Jde-li husa o Martině po ledu, bude se po něm jistě dlouho koupat.
- O Martině po ledu - o vánocích po blátě.
- Jaký den svatého Martina, taková též bude zima.
- Jestli na svatého Martina jest vlhko, bude nestálá zima; pakli na týž den slunce svítí, bude tuhá zima.
- Na svatého Martina slunečno - dlouhá zima.

Hani,historii o sv. Martinovi znám, vždyť jednoho mám doma. Je to můj nejmladší syn. Svatomartinské rohlíčky mu každý rok dělám k svátku, má je rád. Letos nebudou, ležím v posteli zase se zánětem průdušek. Husu s knedlíky nedělám. V rodině je jeden Vegan, jeden fitness trenér, jeden bezlepkový a já knedlíky nejím. Muž si jednou za čas dá v restauraci. Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
K huse klidně zelí z dýně a místo knedlíku brambor. Ale místo husy může být i jiné maso. A dobře ochucené dýnové zelí se dá klidně jen s bramborem. :-) Narazil jsem na vaše stránky a ptal jsem se, jaké občerstvení z dýní podavání na tom statku ti dýnový pěstitelé? Komentář se však nezobrazi... Mám s komentováním někdy problémy...
VymazatDobrý večer, už jsem Vám na blogu odpověděla, děkuju za návštěvu na něm a komentář. To je totiž tak - s rostoucím počtem návštěvníků na mém blogu začal narůstat počet různých reklam a inzerátů, což se stále zhoršovalo. Proto mě syn udělal úpravu, že každý komentář nového návštěvníka blogu musí být schválen. Takže Vaše chyba to rozhodně nebyla. Zdraví Lenka
Vymazatwww.babilenka.cz
Leni, přeji synovi vše nej k svátku. Hlavně, ať se brzy uzdravíš, ty průdušky dovedou pozlobit. Jinak žijete asi zdravě, veganskou stravu si neumím představit. Ani u nás se husa nedělá, před covidem jsme byli na Martina s přítelem v restauraci na husu se zelím a knedlíkem. My z drůbeže kuře a občas kachnu. A knedlík většinou koupíme a je to. Ať se daří, přeji. ☺
VymazatPro babilenka: Děkuji za odpověd, to chápů, reklamy jsou otravné, ale já se většinou jen podepíšu a ani webovou adresu na můj blog nikde nevystavuju. Přeju hezký den.
VymazatMartina nemáme, ale rohlíčky ano :o) Husa u nás taky nebude, není dost strávníků...
OdpovědětVymazatHani, moc ráda jsem tenhle příspěvek přečetla. Opravdu jsem nevěděla všechno, poučila si mě!
Měj pohodový večer, Helena
Helenko, s tou husou je to u nás podobně. Kdo by to jedl... navíc by mi nedělalo dobře na žlučník. Uděláme kuře a spokojenost.
VymazatJsem ráda, že se Ti příspěvek líbí. Měla jsem už dnes jiný článek, ale pak mě napadlo, že téma Martin může být zajímavé. ☺
Děkuji za pochvalu a přeji už úspěšný zítřejší den.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatHani, se zájmem jsem si historii přečetla a vůbec jsem neměla tušení, odkud tyto pranostiky vychází. Moc děkuji za tento velice zajímavý článek. Za mého dětství se husy na zimu zabíjely hlavně proto, aby se přes zimu nemusely krmit. Maso se často zavařovalo do sklenic a ukládalo do chladu. Ledničky tehdy nebyly, vše se skladovalo v nejchladnější místnosti v domě nebo ve sklepě, kde se skladovalo snad vše včetně vajíček naložených v sklenicích ve vodním skle nebo ve vápně. Přes zimu se po večerech dralo peří. To jsem milovala a ráda jsem poslouchala vyprávění různých pověstí a historek. Vždy se dralo peří u všech, kdo nějaké měl a sousedky se tak v zimě scházely a při "doderné" nechybělo ani svařené víno nebo stopička domácího likéru nebo slivovičky, pohoštění, koláče. Trochu jsem zabrousila do dětství, ale moc ráda na to vzpomínám. Všechny tyto činnosti vlastně začínaly kolem sv. Martina, kdy jsou dny kratší a noci dlouhé. Lidé k sobě měli blíž a sousedé si vzájemně hodně pomáhali. . . Měj se moc hezky.
VymazatJsem, Jaruško, ráda, že je tento článek pro Tebe přínosný. Dalo to dost práce vyhledat a sestavit, byl to nápad včerejšího dne. Hezky a zajímavě jsi popsala to domácí hospodaření. Já si mnohé také z dětství pamatuji a zítra tu bude úvod. Rodiče kdysi také chovali pár husí, tak do 10 ks, já jsem je chodila pást na louku a pak se vymáchaly v potoce. Nakonec jsem i uměla husy krmit, to je prý už zakázané. Naučila mě to babička, ona také husu zabíjela a ty produkty z domácí husy byly výborné. Takže peří jsme také drali, ale ty sousedské dračky nebyly, v okolí husy nikdo neměl. Máš ale velkou pravdu v tom, že lidé měli k sobě blíž a sousedé zvláště. To jsem nastínila už v článku o Dušičkách.
VymazatDěkuji za zajímavý komentář a vzpomínky. Přeji dobrý pátek, u nás je dnes šedivá obloha. Opatruj se. ☺
Martina v naší rodině a celém příbuzenstvu vůbec nemáme.Ráda jsem si početla o jeho původu.Já znám jenom tu pranostiku,že Martin přijíždí na bílém koni a doma peču martinské rohlíčky.Ale dělala jsem je s ořechovou nádivkou.U nás dnes byla celý den tma,mlhavo a zima a to asi bude i nadále,je i velké vlhko.Na vrcholcích Krkonoš sníh je.Je to vidět z dálnice,když jedeme od Prahy.
OdpovědětVymazatHusa jsme neměli,nemusíme ji.
Hani,pěkné počtení.Měj se hezky
Letos jsem, Jituš, ty rohlíčky nedělala. Omezili jsme doma sladké a má to výsledky, takže bez sladkostí. Četla jsem, že správně by u sv.martinských rohlíčků měla být náplň povidlová nebo maková, zatím nevím proč.
VymazatJinak ta zima se blíží a upřímně, moc radosti z toho nemám. Husu jsme neměli už léta, to si raději zajdeme do restaurace na porci. Nejlepší husu jsem jedla v dětství, naši chovali pár husí a já jsem je pásla. To jsou už vzpomínky. ☺
Děkuji za pochvalu a také přeji hezký pátek.
My máme v rodině Martiny dva,ovšem maximálně by mohli přijet v bílé dodávce. Koně nemají,ovšem kmotřenec našeho Martina je také Martin a ten jezdí parkur,vlastní koně. Sice ne bílé,ale jsou krásní čistokrevníci a vyhrává závody. Bohužel,buď je v Německu,nebo závodí v jiné zemi. Pracuje jako trenér- Martin Řezníček. Zda měl husičku,nebo rohlíčky,to nevím,vím jen že u nás ani ta kačenka nebude,prozatím. Beru antibiotika,vínečko Svatomartinské manžel koupil.
OdpovědětVymazatHistorie je velmi zajímavá,pěkně jsem si početla.
Marti, i Tvoje jméno je vlastně z toho boha Marta si myslím. Je příjemné vědět, že váš Martin je tak úspěšný a když má koně, třeba se zajedete i podívat. Já jsem byla akorát na Pašůvce v Suché, v té oblasti totiž bydlí kamarádka, tak jsem sledovala, jak lidé - spíše děcka, jezdí na koních a mám je i vyfocené v té ohradě při pastvě.
VymazatPřeji Ti, aby antibiotika zabrala a byla jsi brzy fit. Děkuji za pochvalu článku a přeji příjemný den. ☺
Rohlíčky děláváme, jen podle jiného receptů a díky oblíbenosti po celý rok
OdpovědětVymazatDěkuji za návštěvu, Janino, každý má třeba svůj recept, pokud se osvědčil, je to jen dobře. Náplň na Martina má být jak jsem uvedla povidla nebo mák. Je to moučník, který lze dělat po celý rok. ☺
Vymazat