Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 11. listopadu 2021

Máte Martina? Jak to vzniklo, že Martin přijede na bílém koni + Svatomartinské rohlíčky

 

Že je dnes Martina, to vědí hlavně ti, kdo ho mají v rodině. A téměř  každému se vybaví pranostika: "Martin přijíždí na bílém koni". Martinové měli dnes možná "krušný" den, protože si z nich kolegové nebo rodina utahovali. Připomíná mi to sousedku z našeho domu, která měla vnuka Martina. Babička mu vždy říkala svým slováckým nářečím z Lužic: "Martine, a kde máš koňa?" Asi si představíte, jak se Martin, tehdy kluk v pubertě, asi tvářil 😎. 

Mužské křestní jméno Martin je odvozeno od jména římského boha války Marta. Svátek má 11. listopadu, tedy v den, kdy by mělo začít sněžit. V tento den byla ukončena první světová válka. Patrně to datum podepsání příměří souvisí s bohem války. 

 I. Světová válka

Proč vlastně je zrovna dnes Martina a ten Martin přijíždí na bílém koni?  

11. 11.  je svátek Svatého Martina. To je známo, ale do to byl? Je označován jako Martin z Tours a narodil  se roku 316 nebo 317 (pokud jste to někdy studovali, prameny se rozcházejí v roce narození, bývá uváděn i rok 312) v římské provincii Panonie ve městě Sabaria, jde nepochybně o město Szombathely v dnešním Maďarsku. Římané tehdy měli to známé Imperium Romanum. ... Martin dostal své jméno po bohu války „Martovi“, protože jeho otec, vysloužilý římský voják (nejspíše vojenský tribun), si přál, aby jeho syn kráčel v jeho stopách. Mnohdy tomu tak bývá i dnes, chtít pro děti to "nejlepší". Jenže voják nemá stálé bydlo a v Panonii  nesetrvali dlouho, odstěhovali se do severoitalské Pavie. Tam  Martin prožil většinu svého mládí. Zde se také setkal s křesťanstvím, které ho velmi přitahovalo. Setkal se tam totiž s poustevníky ne italskými, ale to byli, řečeno dnešním jazykem, poustevníci - migranti, nebo lépe turisté, protože pocházeli z Egypta a Sýrie. Zde jsou patrně kořeny jeho pozdějšího skromného poustevnického života. Tours [túr] je historické město v západní Francii. Leží asi 230 km jihozápadně od Paříže. 

Takže sv. Martin byl vlastně Francouz. Ve svých patnácti letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu. Vidíte a už jsme u koně 😉. Protože ukázal, že je odvážný a spolehlivý (chce se mi napsat byl v kolektivu oblíben) ho povýšili na důstojníka. Ale vojenský život není jednoduchý, ještě v té době. To nespíte doma v teple, jste pořád v terénu zima nezima, a jako důstojník jistě promýšlel nějaké strategické pozice, tak asi neměl lehké spaní.

Legenda praví, že jedné chladné noci viděl ve vojenském táboře v Amiens promrzlého polonahého žebráka. Tehdy se sociální dávky nevyplácely a charita také nefungovala. Co udělal Martin? Neměl u sebe jídlo (vsuvka: několikrát jsem byla na ulici oslovena podobným mužem - prý hladoví..., tak mu dávám z tašky jídlo. "Ne, paní, já chci jen peníze!" 😏) ani peníze a nevěděl, co by mu dal. Byl to však muž činu a neváhal ani vteřinu. Tasil meč a jedním seknutím rozetnul svůj plášť na dvě půlky a jednu podal žebrákovi. V téhle situaci je sv. Martin často zobrazován na obrazech nebo sousoších. Co bylo dál ... Další noc uviděl Ježíše oblečeného půlkou jeho pláště, jak mluví k andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu“. Ráno, když se probudil ze snu, byl jeho vojenský plášť opět celý. Po této události se nechal Martin pokřtít a opustil armádu. Dnes by se řeklo - dal výpověď, jenže on založil mnišskou osadu města Poiters a také kláštery v Liguge. Martin byl pravděpodobně v roce 371 zvolen biskupem v Tours. 

Svatý Martin je patronem vojáků, jezdců, koní a podkovářů, vinařů, cestujících, chudáků a žebráků, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus, úrody na polích. Proto známe svatomartinskou husu, která se zapíjí svatomartinským vínem. Nejčastěji je zobrazován na koni s polovinou pláště a žebrákem.

V onu stejnou noc spatřil Krista ve své druhé polovině pláště. Od té doby byl Martin, ochránce proti chudobě a nechal se pokřtít. Většinu života žil ve Francii jakou poustevník. 

Ovšem, řekneme-li A, mělo by zaznít i to B. Uvádí se, že christianizace (přivedení pohanů ke křesťanství) neprobíhalo, kulantně řečeno, nějak v rukavičkách. Dnes by možná vyšli do ulic demonstrovat a na kartony psali hesla. On totiž prý Martin, podle pramenů, užíval i násilné prostředky vůči pohanským věřícím a jejich posvátným místům. Jak známo, pohané uctívali své háje a studánky. No a ve 4. století nechal vykácet kilometry lesů pro pohany posvátných megalitických řad stromů v Bretani. No, představte si to dnes, kdy se hlasuje pro Alej roku nebo Strom roku. Nedělám si srandu, ale dnes by ekologičtí aktivisté asi změnili barvu ze zelené na červenou. (Vzteky).

Celkově je pro svou usilovnou christianizační činnost bývá některými lidmi vnímán jako význačná osobnost.

Martin zemřel v 80 letech 8. listopadu 397 v Candes na jedné ze svých misijních cest, kdy byl již vyčerpaný a nemocí oslabený. Jeho tělo bylo převezeno do Tours. K pohřbu biskupa chudoby a chudých, jak ho lidé nazývali, proudily obrovské masy lidí. Tento slavnostní pohřeb se konal 11. listopadu. Takže  proto je dnes tento svátek. Martinovy ostatky byly uloženy do krypty, nad níž byla postavena kaple a posléze i velkolepá bazilika. Velmi brzy se město Tours stalo oblíbeným poutním místem. Na snímku bazilika:

A vznikla legenda... Svátek sv. Martina vznikl pravděpodobně na základě toho, že Martin jako voják jezdil na bílém koni. A protože tento den, tedy 11. listopadu začíná často sněžit, je tento svátek spojován právě se sněhem. Ostatně pranostika - na sv. Martina bývá bílá peřina, říká totéž.

Průvod svatého Martina, který jede na koni městem, se tradičně pořádá i v některých českých městech. Průvod bývá často spojován s lampionovým průvodem nebo se svatomartinskými slavnostmi, na kterých se ochutnává Svatomartinské víno.

Jako sv. Matrin, přijel na bílém koni na Velké náměstí náměstek primátora Martin Soukup. 

Nikde není řečeno, jak u pověsti o vojákovi a žebrákovi s polovinou pláště vznikla spojitost s husami, slavnostmi a hektolitry vína. Snad že touto dobou se před zimou vykrmené husičky zabíjely, aby se nadělaly zásoby sádla (i když v ČR je prý už vykrmování  zakázáno) a že se právě začíná ochutnávat mladý vinný mok.… Každopádně je kolem toho každoročně spousta humbuku a plno akcí.

Svatý Martin byl vždy důležitým datem v kalendářích rolníků, sedláků a jejich pomocníků. Čeledínům a děvečkám ve svatomartinský čas končila roční služba u hospodáře. Za svou práci dostávali roční odměnu, a proto i bujaře oslavovali. Na svátečním stole nechyběla dozlatova vypečená husa se zelím. Pilo se pivo i víno. Kdyby svatý Martin věděl, že je dnes 11. listopad dnem hotového obžerství, nejspíš by byl v šoku. On sám žil velmi skromně a proslul svým vstřícným přístupem k lidem.

Svatomartinské rohlíčky (myslím, že se dají upéct podle potřeby v každé roční době)

 http://denikmalepozitkarky.cz/wp-content/uploads/IMG_2896.jpg

Na svátečním stole nechybělo ani mladé svatomartinské víno nebo tradiční svatomartinské pečivo ve tvaru rohlíčků. Velký rohlík, který byl plněný mákem nebo povidly, dostávali čeledínové nebo děvečky - u hospodáře se loučili se službou. Svatomartinskými rohlíčky obdarovávala děvčata své milé.

Na svatomartinské rohlíčky budete potřebovat:

  • 400 g mouky
  • 250 másla
  • 250 ml smetany ke šlehání
  • špetku soli
  • povidla nebo mák
  • vejce

Postup: Do misky prosejte mouku, přidejte na kousky nakrájené máslo, přilijte smetanu a přidejte špetku soli. Vypracujte těsto a nechte ho odpočinout v lednici. Těsto si rozdělte na šest dílů, každý díl rozválejte do kruhu a vykrojte trojúhelníčky. Na širší stranu položte povidlovou náplň a rohlíčky smotejte. Před pečením potřete vajíčkem. Pečte na 180°C zhruba 20 minut. Pocukrujte. Jsou dobré s bílou kávou (meltou).

Písnička: Už Martin na bílém koni 

text
Zdeněk Svěrák 

Už Martin na bílém koni.
Už zase přijíždí k nám.
Vesele podkůvky zvoní,
jede k nám zas bílý pán.
Posílá ho svatý Petr,
ať zimu ohlásí včas,
ze skříně vytáhnem svetr,
bude se nám hodit zas.

Máme ted jediné přání,
ať brzy napadá sníh,
ať na bobech a na saních
řádit můžem na kopcích.
Ať honem andílci v nebi 
roztrhají peřinu,
nechceme déle už čekat
těšíme se na zimu.

Pranostiky k tomuto svátku

  • Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
  • Na svatého Martina kouřívá se z komína.
  • Když o Všech svatých zima nemá moci, tak o svatém Martině o půlnoci.
  • Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o svatém Martině se vší mocí.
  • Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá; přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima tuhá a suchá.
  • Martin a Kateřina na blátě - vánoce na ledě.
  • Martinův led bude vodou hned.
  • Jde-li husa o Martině po ledu, bude se po něm jistě dlouho koupat.
  • O Martině po ledu - o vánocích po blátě.
  • Jaký den svatého Martina, taková též bude zima.
  • Jestli na svatého Martina jest vlhko, bude nestálá zima; pakli na týž den slunce svítí, bude tuhá zima.
  • Na svatého Martina slunečno - dlouhá zima. (U nás dnes svítí slunko.)
  • Na svatého Martina pod mrakem - nestálá zima.
  • Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá.
  • Jižní vítr na Martina - mírná zima.
  • Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima. 

zdroj: hellosandy, J. Poncarová, Wikipedie, YouTube

16 komentářů:

  1. Hani,historii o sv. Martinovi znám, vždyť jednoho mám doma. Je to můj nejmladší syn. Svatomartinské rohlíčky mu každý rok dělám k svátku, má je rád. Letos nebudou, ležím v posteli zase se zánětem průdušek. Husu s knedlíky nedělám. V rodině je jeden Vegan, jeden fitness trenér, jeden bezlepkový a já knedlíky nejím. Muž si jednou za čas dá v restauraci. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K huse klidně zelí z dýně a místo knedlíku brambor. Ale místo husy může být i jiné maso. A dobře ochucené dýnové zelí se dá klidně jen s bramborem. :-) Narazil jsem na vaše stránky a ptal jsem se, jaké občerstvení z dýní podavání na tom statku ti dýnový pěstitelé? Komentář se však nezobrazi... Mám s komentováním někdy problémy...

      Vymazat
    2. Dobrý večer, už jsem Vám na blogu odpověděla, děkuju za návštěvu na něm a komentář. To je totiž tak - s rostoucím počtem návštěvníků na mém blogu začal narůstat počet různých reklam a inzerátů, což se stále zhoršovalo. Proto mě syn udělal úpravu, že každý komentář nového návštěvníka blogu musí být schválen. Takže Vaše chyba to rozhodně nebyla. Zdraví Lenka
      www.babilenka.cz

      Vymazat
    3. Leni, přeji synovi vše nej k svátku. Hlavně, ať se brzy uzdravíš, ty průdušky dovedou pozlobit. Jinak žijete asi zdravě, veganskou stravu si neumím představit. Ani u nás se husa nedělá, před covidem jsme byli na Martina s přítelem v restauraci na husu se zelím a knedlíkem. My z drůbeže kuře a občas kachnu. A knedlík většinou koupíme a je to. Ať se daří, přeji. ☺

      Vymazat
    4. Pro babilenka: Děkuji za odpověd, to chápů, reklamy jsou otravné, ale já se většinou jen podepíšu a ani webovou adresu na můj blog nikde nevystavuju. Přeju hezký den.

      Vymazat
  2. Martina nemáme, ale rohlíčky ano :o) Husa u nás taky nebude, není dost strávníků...
    Hani, moc ráda jsem tenhle příspěvek přečetla. Opravdu jsem nevěděla všechno, poučila si mě!
    Měj pohodový večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, s tou husou je to u nás podobně. Kdo by to jedl... navíc by mi nedělalo dobře na žlučník. Uděláme kuře a spokojenost.
      Jsem ráda, že se Ti příspěvek líbí. Měla jsem už dnes jiný článek, ale pak mě napadlo, že téma Martin může být zajímavé. ☺
      Děkuji za pochvalu a přeji už úspěšný zítřejší den.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, se zájmem jsem si historii přečetla a vůbec jsem neměla tušení, odkud tyto pranostiky vychází. Moc děkuji za tento velice zajímavý článek. Za mého dětství se husy na zimu zabíjely hlavně proto, aby se přes zimu nemusely krmit. Maso se často zavařovalo do sklenic a ukládalo do chladu. Ledničky tehdy nebyly, vše se skladovalo v nejchladnější místnosti v domě nebo ve sklepě, kde se skladovalo snad vše včetně vajíček naložených v sklenicích ve vodním skle nebo ve vápně. Přes zimu se po večerech dralo peří. To jsem milovala a ráda jsem poslouchala vyprávění různých pověstí a historek. Vždy se dralo peří u všech, kdo nějaké měl a sousedky se tak v zimě scházely a při "doderné" nechybělo ani svařené víno nebo stopička domácího likéru nebo slivovičky, pohoštění, koláče. Trochu jsem zabrousila do dětství, ale moc ráda na to vzpomínám. Všechny tyto činnosti vlastně začínaly kolem sv. Martina, kdy jsou dny kratší a noci dlouhé. Lidé k sobě měli blíž a sousedé si vzájemně hodně pomáhali. . . Měj se moc hezky.

      Vymazat
    2. Jsem, Jaruško, ráda, že je tento článek pro Tebe přínosný. Dalo to dost práce vyhledat a sestavit, byl to nápad včerejšího dne. Hezky a zajímavě jsi popsala to domácí hospodaření. Já si mnohé také z dětství pamatuji a zítra tu bude úvod. Rodiče kdysi také chovali pár husí, tak do 10 ks, já jsem je chodila pást na louku a pak se vymáchaly v potoce. Nakonec jsem i uměla husy krmit, to je prý už zakázané. Naučila mě to babička, ona také husu zabíjela a ty produkty z domácí husy byly výborné. Takže peří jsme také drali, ale ty sousedské dračky nebyly, v okolí husy nikdo neměl. Máš ale velkou pravdu v tom, že lidé měli k sobě blíž a sousedé zvláště. To jsem nastínila už v článku o Dušičkách.
      Děkuji za zajímavý komentář a vzpomínky. Přeji dobrý pátek, u nás je dnes šedivá obloha. Opatruj se. ☺

      Vymazat
  4. Martina v naší rodině a celém příbuzenstvu vůbec nemáme.Ráda jsem si početla o jeho původu.Já znám jenom tu pranostiku,že Martin přijíždí na bílém koni a doma peču martinské rohlíčky.Ale dělala jsem je s ořechovou nádivkou.U nás dnes byla celý den tma,mlhavo a zima a to asi bude i nadále,je i velké vlhko.Na vrcholcích Krkonoš sníh je.Je to vidět z dálnice,když jedeme od Prahy.
    Husa jsme neměli,nemusíme ji.
    Hani,pěkné počtení.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letos jsem, Jituš, ty rohlíčky nedělala. Omezili jsme doma sladké a má to výsledky, takže bez sladkostí. Četla jsem, že správně by u sv.martinských rohlíčků měla být náplň povidlová nebo maková, zatím nevím proč.
      Jinak ta zima se blíží a upřímně, moc radosti z toho nemám. Husu jsme neměli už léta, to si raději zajdeme do restaurace na porci. Nejlepší husu jsem jedla v dětství, naši chovali pár husí a já jsem je pásla. To jsou už vzpomínky. ☺
      Děkuji za pochvalu a také přeji hezký pátek.

      Vymazat
  5. My máme v rodině Martiny dva,ovšem maximálně by mohli přijet v bílé dodávce. Koně nemají,ovšem kmotřenec našeho Martina je také Martin a ten jezdí parkur,vlastní koně. Sice ne bílé,ale jsou krásní čistokrevníci a vyhrává závody. Bohužel,buď je v Německu,nebo závodí v jiné zemi. Pracuje jako trenér- Martin Řezníček. Zda měl husičku,nebo rohlíčky,to nevím,vím jen že u nás ani ta kačenka nebude,prozatím. Beru antibiotika,vínečko Svatomartinské manžel koupil.
    Historie je velmi zajímavá,pěkně jsem si početla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, i Tvoje jméno je vlastně z toho boha Marta si myslím. Je příjemné vědět, že váš Martin je tak úspěšný a když má koně, třeba se zajedete i podívat. Já jsem byla akorát na Pašůvce v Suché, v té oblasti totiž bydlí kamarádka, tak jsem sledovala, jak lidé - spíše děcka, jezdí na koních a mám je i vyfocené v té ohradě při pastvě.
      Přeji Ti, aby antibiotika zabrala a byla jsi brzy fit. Děkuji za pochvalu článku a přeji příjemný den. ☺

      Vymazat
  6. Rohlíčky děláváme, jen podle jiného receptů a díky oblíbenosti po celý rok

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za návštěvu, Janino, každý má třeba svůj recept, pokud se osvědčil, je to jen dobře. Náplň na Martina má být jak jsem uvedla povidla nebo mák. Je to moučník, který lze dělat po celý rok. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Do Strakonic na křižácký hrad

Slyšeli jste někdy o křižáckých hradech? Víte, že takový byl i u nás? Jsou to Strakonice!  Strakonice - to není jen Švanda Dudák se svým me...