Málo známá historie: Problémy se vznikem Československa na Těšínsku

 

 

Do svého seriálu o Těšínsku vložím časovou vsuvku. Pohybujeme se v dávné době  u Piastovců a já se potřebuji dostat do 20. století - přesněji do závěru roku 1918. Události, které chci připomenout, jsou všeobecně málo známé, takže označení "Málo známá historie" opravdu sedí. Desítky let se o tom v podstatě mlčelo, ve školních učebnicích nebyla zmínka a tak mnohdy lidé, kteří se zajímali o historii, o tom ani nevěděli. 

V těchto dnech si tedy připomínáme už 103. výročí tzv. sedmidenní války, jak připomínám i v Kalendáriu.

Přenesme se v mysli do dnů na přelom října a listopadu 1918. Právě skončila 1. světová válka a vznik samostatného Československa znamená skutečné naplnění národních ambicí podstatné části obyvatel nového státu, ale zdaleka ne všech.

Slaví se a nadšeně řeční v Praze a na většině území – zdaleka ale ne všude. V Sudetech vnímá většina německy mluvících obyvatel rodící se stát s podezřením až nevolí. Podobné je to na Těšínsku, kde se o svá práva hlásí Poláci.

Je to připomenutí historie v severovýchodním koutu České republiky, kde před víc než stoletím vznik samostatného státu Čechů a Slováků nejen nevítali, ale dokonce proti němu bojovali se zbraní v ruce.

Těšín – český i polský

Piastovská věž v Cieszynie|foto:Vít Pohanka

Těšínská Hlavní třída je dlouhá rovná ulice vedoucí od nádraží k Mostu Družby, polsky Przyjaźni. Kdysi tudy jezdila tramvaj, která spojovala obě části města rozdělené řekou Olší. Na té západní straně, která se od roku 1920 jmenuje Český Těšín, žila v době první světové války asi třetina obyvatel a byla převážně průmyslová. Poslechněte si písničku Jaromíra Nohavici a sledujte text:

Ta východní část – dnešní polský Cieszyn – byla lidnatější, dodnes je na ní historické náměstí a také hned za mostem zámek s románskou rotundou a Piastovskou věží postavenou za středověku.

Už v té době měly kořeny pozdější spory o to, jestli tenhle kout Slezska patří Česku nebo Polsku. Češi měli jako zakladatelskou knížecí a později královskou dynastii Přemyslovce, Poláci měli Piastovce a ti byli právě s tímto krajem na březích řeky Olše nerozlučně spjatí.

„Těšín byl po staletí sídlem zdejší větve Piastovců. Ti tady měli hrad, který byl jejich hlavní rezidencí. Pro vztah k českým zemím je důležité, že v roce 1327 předal kníže Kazimír I. celé knížectví v léno českému králi Janu Lucemburskému. To bylo později potvrzeno Trenčínskou smlouvou v roce 1335,“ vysvětluje historik Muzea Těšínska David Pindur. 

Most přátelství přes řeku Olši spojující Český Těšín a Cieszyn|foto:Tomáš Pika

Když o tři století později v roce 1653 těšínská větev Piastovců vymřela, připadlo celé knížectví jako odúmrť českým králům. Těmi v té době už ale byli Habsburkové, kteří tu vládli až do rozpadu monarchie.

Marie Terezie sice v 18. století, ve válkách o rakouské dědictví, přišla o většinu Slezska, ale zůstalo jí takzvané české Slezsko, které tvořilo Opavsko a také Těšínsko. To bylo přímým majetkem vládnoucího rodu. A to se podle historika Davida Pindura významně odrazilo na vývoji města i okolního kraje.

Jejich bezprostřední majetková doména dala vzniknout strategické hospodářsko-průmyslové oblasti. V souvislosti se silnou industrializací se tady rozvíjela těžba uhlí. Dovedla se sem železnice, nejdřív Severní dráha Císaře Ferdinanda, potom Bohumínsko-košická dráha a všechny její přípojky. Doly, hutě, průmyslové podniky, těžba dřeva v Beskydech, to všechno se podepsalo na pozdějším sporu o Těšínsko.

K češtině se při posledním sčítání lidu za habsburské monarchie – tedy pouhých osm let před vznikem Československa – hlásil naprosto jednoznačně pouhý zlomek obyvatel města. Z více než 21 tisíc jich češtinu považovalo za mateřský jazyk jen asi 1500.  

Přejít hranici pěšky

Když bylo 28. října 1918 vyhlášeno Československo a uznáno, po předchozí dohodě vyjednané především Tomášem Garriguem Masarykem a vítěznými spojenci, zůstalo Těšínsko „viset“ ve vzduchu. 

Historické náměstí v Cieszynie|foto:Vít Pohanka

Zásobování bylo špatné, uhlí se netěžilo. Ustavily se zastupitelské instituce jak československé, tak polské. Obě strany se snaží celé Těšínsko přičlenit k jednomu nebo druhému vznikajícímu státu. Takový byl  život po válce z pohledu místních obyvatel.

Spor o Těšín

Spor se měl řešit diplomatickou cestou. Československo při nárokování Těšínska sice argumentovalo historickou příslušností území k českému království, ale šlo samozřejmě hlavně o strategický a ekonomický význam oblasti. Přes Těšín vedla a pořád vede klíčová železniční trať Bohumín-Košice. Ta byla pro vznikající republiku nesmírně důležitá, takže si nemohla dovolit o ni přijít. Spor se rychle vyostřoval.

Když jednání k ničemu nevedla, poslala československá vláda v Praze do oblasti celkem asi 15 tisíc vojáků, a to pod velením plukovníka Josefa Šnejdárka. Polsko, které mělo problémy s ustavením moci na mnoha jiných místech vznikajícího státu, nedalo dohromady víc než asi 3 až 4 tisíce vycvičených vojáků a něco okolo 5 tisíc dobrovolníků.

Pokračování - příště  se projdeme historií, která zjizvila státní hranice. 

zdroj: plus.rozhlas.cz, YouTube