Dovolená v Jeseníkách: Poutní místo P. Marie Pomocné - Maria Hilf

 

Krajina v okolí Zlatých Hor skrývá desítky pozoruhodných míst, které samy o sobě jsou vděčnými cíli procházek a túr. Vždy tam narazíte na nějakou zajímavost. Jako dneska poutní kostel. 

Na tento výlet se můžeme vydat i pěšky ze zastávky dálkových autobusů Zlaté Hory, poutní kostel. My jsme tam zajeli autem, protože na každý den máme naplánovaný program. Poblíž zastávky odbočuje lesní silnice, která nás dovede až na parkoviště k poutnímu kostelu. Vyjede tam i autobus.

Jak poutní místo vzniklo: Když Švédové koncem třicetileté války přitáhli také do Zlatých Hor, řada obyvatel města se snažila zachránit si holý život útěkem do okolních lesů. Byla mezi nimi žena místního řezníka, Anna Tannheiserová, která v požehnaném stavu utekla na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váženým občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie. Toto přání splnila jeho dcera Marie Weisová a nechala v roce 1718 zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem. Obraz začal přitahovat zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem i vyslyšením a uzdravením z různých nemocí.

Během 10 let zde byla postavena kaple, v r. 1805 pak rozšířena a v ní zavěšena jiná kopie obrazu, protože původní obraz Panny Marie Pomocné byl přenesen do farního zlatohorského kostela Nanebevzetí Panny Marie.

 

V době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k odstranění lesní kaple, ovšem nenašel se nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit.  Kapacita kaple nedostačovala, a proto byla  nahrazena poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841. Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny (bude příspěvek), sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům aj. Počet poutníků před 2. světovou válkou se pohyboval kolem 80-100 tis. ročně.

II. světovou válku kostel přečkal, ale následující léta komunistické vlády se mu stala osudnými. V roce 1955 byl vydán zákaz pořádání bohoslužeb s odůvodněním, že se v okolí budou provádět důlní práce. Byl to však falešný důvod, chrám začal chátrat za přispění nenechavců a vandalů.

Postupně byly rozbity oltáře, lavice  a  nakonec i varhany. Byla rozebrána kostelní dlažba a mramorové obložení, schodiště i zdivo kaplí. Z tohoto materiálu byla později nedaleko odtud  postavena  čekárna  u  autobusové  zastávky. Zlatohorského duchovního správce P. Eduarda Gottsmanna navštívili církevní tajemníci a přišli si pro písemný souhlas k demolici kostela. Na starého nemocného kněze naléhali, ale on se nepodřídil. Roku 1973 přijela na místo komise a rozhodla o zboření kostela. Na jeho likvidaci byla povolána milice, která kostel odstřelila. Až do konce 80. let zde byla jen holá plocha se zbytky zdiva.

 

Jak je vidět na dobových fotografiích, zůstalo jen kamení, zbytky plechu z cibulových střech kaplí, tu a tam kus shnilého krovu či bezhlavý anděl. Zarostlo to keři a trávou.

Po převratu byl založen Výbor pro obnovu poutního místa. Za finanční pomoci věřících z ČR, Polska i Německa byl v roce 1995 postaven kostel nový.

 

 

 

Jsme na místě, na parkovišti. Je tam sice stánek, ale pokud nejsou bohoslužby, nepočítejte, že si tam něco koupíte. Takže nutné občerstvení vzít s sebou.

 

 

Je dobré si přečíst historii tohoto poutního místa, protože všechno je zde nově vybudováno. 

 

 

Originál tohoto obrazu je ve farním kostele ve Zlatých Horách. 

 

 

Je dobré, že je zde hodně laviček (i když v době poutí kdoví?), protože zejména poutník, který sem došel pěšky, si rád odpočine nebo se schová před nepřízní počasí. 

 

Klášter

 

 

Základní kámen posvětil papež Jan Pavel II.

 

 

 

 

Boží hrob ukončuje křížovou cestu 

 

 

Trasa křížové cesty je na mapce, dole pak umístění studánky. 

 

Po prohlídce kostela se vracíme asi 200 metrů zpět na parkoviště a pod ním nacházíme Posvátnou studánku s pitnou vodou, která se jako jediná dochovala z původního poutního areálu. 

 

 

 

Na závěr pohled na prořídlé jesenické lesy. 

Zdroj: www.mariahilf.eu, treking.cz