Mají lesy šanci? Poznejme kůrovce - původce lesní kalamity

 

Ať přijedete do kteréhokoliv našeho kraje, brzy narazíte na prořídlé lesy, které má na svědomí kůrovec. Hovoříme o kalamitě. O kůrovci na blogu nepíšu poprvé. Kdo si myslí, že s rozšířením kůrovce se trápí "jen" naše generace, hluboce se mýlí. O rozšíření "broučka kůrovce" píše v románu ze Šumavy už spisovatel Karel Klostermann, jak si můžete poslechnout ZDE.

 

Zásahy kůrovcové kalamity do českých i moravských lesních porostů jsou tak výrazné, že v některých místech zcela proměňují tvář zdejší krajiny – a jedná se o změny na desítky let. Myslím, že bychom neměli jen o kůrovci mluvit a při pohledu na naše lesy mít zkaženou náladu, ale měli bychom o kůrovci také něco vědět.

Kůrovec – lýkožrout smrkový a severský

 

Co je kůrovec

Kůrovec (lat. Scolytinae, Ipinae) je malý drobný brouk o velikosti 1 – 9 mm. Má válcovitý nebo oválný tvar těla a je zbarven do hnědé až černé barvy. Patří do podčeledi brouků z čeledi nosatcovitých. Jedná se o škůdce, který napadá zejména stromy, listy, větve, ovoce, ale smlsne si také na semenech, bylinkách, kapradinách a jiných rostlinách.

Vývoj kůrovce se datuje někde kolem druhohor a v současnosti se svými zhruba 6 000 druhy patří mezi nejrozmanitější skupinu hmyzu. Je to kosmopolitní hmyz, takže se vyskytuje po celém světě.

Lýkožrout smrkový a severský

V lesním hospodářství České republiky je nejrozšířenější druh zvaný lýkožrout smrkový (Ips typographus). Pokud se přemnoží, což se v současnosti děje, je schopen způsobit neuvěřitelné škody. V posledních letech však představuje vážný problém také lýkožrout severský (Ips duplicatus), který se do Česka dostal ze Sibiře. Je více odolný a na většinu hubících přípravků nereaguje. Navíc je složitější najít dřeviny, které napadl.

Další významné druhy kůrovce

Mezi další nejznámější druhy kůrovce patří například lýkožrout borový (Ips sexdentatus), lýkožrout jedlový (Pityokteines curvidens), lýkožrout modřínový (Ips cembrae), dřevokaz čárkovaný (Trypodendron lineatum), bělokaz švestkový (Scolytus mali) a drtník ovocný (Xyleborus dispar).

Vývojový cyklus lýkožrouta

Lýkožrout smrkový zimuje pod kůrou stromu a lýkožrout severský v hrabance. Jakmile na jaře dosáhnou teploty zhruba 15 °C, začne být aktivní. Při teplotách nad 20 °C začnou kůrovci vylétat ze svých hnízd a rojit se. V tomto vývojovém cyklu lýkožrouta se s ním můžete setkat na vlastní oči. Začnou napadat suchem stresované stromy, které nedokáží produkovat dostatek obranných látek (pryskyřici a další). Jakmile se sameček dostane na strom, začne budovat vstupní otvor, kde se později bude rozmnožovat a vytvářet novou generaci. Zanechává za sebou stopy v podobě vyházených pilinek.

V dalším stádiu vývojového cyklu kůrovce dochází k vyhlodání komůrky pro páření se samičkou. To samečkovi trvá zhruba dva až čtyři dny. Jakmile má hotovou snubní komůrku, usídlí se a začne z hnízda produkovat agregační feromony, kterými láká samičky k páření. Feromony slouží zároveň jako lákadlo ostatních samečků k hromadnému náletu na oslabený strom.

Jakmile sameček získá svou samičku, případně více samiček, spáří se. Samička se po spáření pustí do budování mateční chodbičky, do které naklade vajíčka. Jedna samička snese přibližně 20 – 100 vajíček.

Když se larvičky vylíhnou, ihned se začnou živit lýkem stromu a budovat další chodbičky. Doba žíru (výkrmu) larvy lýkožrouta se pohybuje od 6 do 30 dnů. Jakmile je dostatečně vykrmená, vyhlodá larvička na konci chodbičky kukelní kolébku. V kukelní kolébce se larva usídlí a zakuklí na dobu 6 až 17 dnů. To uplynutí této doby se vylíhne brouk, který dospívá zhruba 20 dnů. Začne žrát zbytek lýka, který zůstal v okolí chodbiček. Pokud mu dojde potrava, vyleze ven a přelétne na jiný strom.

Jakmile je lýkožrout dospělý, celý vývojový cyklus se opakuje. Od rojení do dalšího rojení uběhne v optimálních klimatických podmínkách zhruba 7-10 týdnů. Jeden strom může být napaden i 200 tisíci jedinci. Když se v období podzimu sníží teplota vzduchu, zaleze lýkožrout pod kůru stromu nebo do hrabanky a zahájí přezimování. Je schopný přežít i velmi nízké teploty.

Jak kůrovec ohrožuje stromy

Některé druhy kůrovce jsou agresivní a napadají stromy, které postupem času úplně zahubí. Živí se totiž lýkem a dřevem stromu. Napadený strom se proti kůrovci brání produkováním látek, jako je pryskyřice (smůla), terpenoidy a fenolické sloučeniny. Kůrovec se tomuto obrannému systému stromu snaží odolat a v mnohých případech, zejména při přemnožení, nakonec vyhraje a strom oslabí. Naočkuje ho totiž dřevokaznými houbami.

 

Doufám, že pozorný čtenář nepřehlédl, že kůrovců je na světě přes 6 000 druhů! Podle odborníků kůrovci jsou velmi početná rozvětvená rodina vyskytující se po celém světě. Každý z nich se specializuje na poškozování jiných druhů dřevin. Zároveň je mezi nimi mnoho druhů, které si v průběhu evoluce vytvořily silný vztah k symbiotickým houbám a některé z nich se dokonce naučily si vlastní houbičky pěstovat a sklízet. Vztah je oboustranně výhodný jak pro brouky, tak pro houby.

„Jde o velmi zajímavý fenomén, kdy symbiotické houby pomáhají hmyzu trávit rostlinnou potravu. Hmyz není schopen strávit celulózu a stejně jako my, lidé, potřebujeme k trávení vitaminy, mastné kyseliny a aminokyseliny, tak hmyz si obdobné látky získává ze symbiotických hub a bakterií,“ uvádí Miroslav Kolařík z Přírodovědecké fakulty UK.

Přibližně 70 % herbivorního hmyzu (tedy takového, který se živí rostlinnou masou) v sobě ukrývá nejrůznější bakterie a houby, které mu umožňují například žrát i na jedovatých substrátech. Přátelské houby mu pomůžou potravu detoxifikovat a on může v klidu baštit.

U nás se vyskytuje více než stovka druhů kůrovců, kteří si aktivně zanášejí houby pod kůru, kde se pak rozrůstá celé spektrum hub. Houby v podstatě předžvýkají kůrovcům dřevní hmotu, která se tak pro ně stává kvalitnější stravou.

„Některé houby jsou tak úzce spjaty s kůrovcem, který si je v sobě dokonce přenáší ve speciálních orgánech, že mimo ně už ani nežijí,“ upozorňuje Miroslav Kolařík. Kůrovec si v lýku nebo ve dřevě vyhlodá tunýlek, do něhož si houbu nasadí a jako farmář chodí tam a zpátky, kontroluje stav zahrádky a pak se svými výpěstky i živí. Dělá to dospělec a pomáhají mu při tom i larvičky.

Existují specializované druhy jen na houby, které už k životu dřevo a lýko ani nepotřebují. „V podstatě už to není herbivor, ale mykofág, který si vybírá ten nejlepší kultivar houby. O svou zahrádku pečuje, a tím splňuje kritéria farmaření, podobně jako u mravenců rodu Atta nebo termitů pak mluvíme o takzvaných houbových farmářích,“ dodává Kolařík.

Kdy a jak se vlastně kůrovec naučil farmařit? „To je jedna z důležitých otázek evoluční biologie našeho oboru. Symbióza kůrovců a hub vznikla, soudě podle fosilních nálezů starých požerků, už někdy v křídě. Mnoho symbiotických hub zřejmě prožilo koevoluci spolu s kůrovcem“.

U některých brouků se symbióza teprve vytváří, a biologové ji tak můžou sledovat skoro „v přímém přenosu“. Příkladem je obaleč, brouk, kterému chutná vinná réva. Svá vajíčka klade na hrozny napadené vinařskou ušlechtilou plísní, larvy pak žerou hlavně v těchto bobulích.

Houba slouží obaleči jako hlavní zdroj hormonů, zvyšuje jeho reprodukční schopnosti a zkracuje vývoj larev oproti vývoji ve zdravých bobulích. Mimoděk pak zanáší nákazu na jiné bobule.

Jak se zbavit kůrovce?

Snad každý odborník na lesnictví vám řekne, že boj s kůrovcem je velmi složitý. Nikdy ho však nesmíte vzdát! Existuje několik doporučení, které když budete dodržovat, pomohou vám čelit kůrovcové kalamitě. 

1. Vezměte kůrovcům potravu
2. Identifikujte napadené stromy
3. Vytěžte nejdříve napadené dřevo
4. Kombinujte mechanickou a chemickou asanaci
5. Odstraňujte kůrovce i na skládce
6. Odkliďte napadené dříví z lesa
7. Odchytávejte kůrovce na počátku rojení
8. Chraňte živé stromy
9. Hlídejte si teploty
10. Vyhledejte odbornou pomoc

1. Vezměte kůrovcům potravu

Pokud dojde k živelné kalamitě vlivem bouře nebo silného větru, která způsobí zlomené a vyvrácené stromy, hodí se k odchytu kůrovců před jarním rojením. Nedopusťte, aby polomy stromů zůstaly v lese. Odstraňte toto dříví z lesa co nejdříve, vždy před rojením kůrovce – zhruba od poloviny dubna do poloviny května. Čím dříve, tím lépe. Tyto stromy je důležité také asanovat. Za žádných okolností nesmí dojít k vyrojení nové generace kůrovce z již napadeného dříví.

2. Identifikujte napadené stromy

Aby obrana proti kůrovci byla co nejúčinnější, je extrémně důležité včas odhalit všechny napadené stromy. Hledání provádějte pomocí drtinek přímo na porostech, které se nacházejí v okolí původního výskytu. Postupně hledejte kůrovce také uvnitř stromů, a to zejména tehdy, když nejsou napadené na porostní stěně. Nejvíce podezřelé jsou vždy stromy, které neraší a opadává jim jehličí. Podobné znaky napadení kůrovcem se mohou projevit zejména při vysokých teplotách okolo 30 °C a v oblastech, kde se vyskytuje lýkožrout severský.

3. Vytěžte nejdříve napadené dřevo

Ve válce proti kůrovcům je důležitá také včasná asanace napadených stromů. Nebojte se použít všechny dostupné možnosti. Vykácení stromů zamezí nebo alespoň sníží napadení dalších stromů. Nezapomeňte, že asanace neznamená jen pokácet a odvést jinam. To problém nevyřeší, protože kůrovec přelítne zpět do nejbližšího lesa.

Možnosti asanace stromů:

• ruční odkorňování,
• moto-manuální metoda,
• strojní odkorňování harvestorem,
• štěpkování,
• chemická asanace,
• používání insekticidních sítí,
• ochrana skládek technologií MERCATA, 
• fumigace plynem EDN. 
• Zdroj: internet, dvojka.rozhlas.cz