Z Noční linky: Jak skloubit starosti o rodiče s prací?

 

Dnes je 20. listopadu a z výročí připomenu, že v r. 1873 spojením měst Buda a Pešť vzniklo hlavní město Maďarska Budapešť. Město se rozkládá na obou březích Dunaje.

Věnovat se budeme Noční lince. Pokud mám možnost, zapnu si rádio a Noční linku poslouchám. Témata jsou různá, ale ne každé téma mě osloví, např. pěstování rajčat nebude pro mne poutavé a to proti rajčatům nic nemám. Jen je trochu škoda, že volající posluchači jsou převážně už zralého věku, protože bych ráda slyšela i názory mladší generace. Pokud však pořad začíná ve 23 hodin, je to nejspíš pro "sovy" a ne pro spáče, kteří brzy vstávají do práce.

Téma této Noční linky je, myslím, nadmíru aktuální a týká se (nebo mělo by zajímat) snad každého. Jak jde život, všichni stárneme a ne každému je dopřána soběstačnost do vysokého věku. Kdo to zažil u svých rodičů, tomu nemusím nic dlouze vysvětlovat. Troufám si říct, že úroveň společnosti a státu se pozná podle toho, jak se dovede postarat o seniory, kteří do dnešního tématu jistě patří. Je to různé, podobně jako jsou lidé různí. Přítel několikrát prohlásil: "Jedna matka se dokáže postarat o šest dětí, ale ne vždy se šest dětí dokáže postarat o jednu matku". U takového tématu bychom se neměli tvářit, že "nás se to přece netýká." Všem, kteří o své rodiče pečují nebo pečovali, posílám virtuální kytičku a své uznání.

Paní redaktorka několika otázkami nasměrovala posluchače a já si dovolím zveřejnit i několik psaných reakcí.

Starají se o rodiče více ženy nebo muži, co myslíte? Jak náročné je skloubit starosti o rodiče s prací? Jak jste to zvládli? Pomáhá celá rodina nebo jste na to zůstali sami? Bydlíte se svými rodiči v jednom domě? Jaké to má pro vás výhody? Co si mohou generace vzájemně předat? Dříve bylo obvyklé, že pod jednou střechou bydlelo více generací pohromadě. Jak to funguje jinde ve světě, máte zkušenosti?

O své staré rodiče, kteří už alespoň částečně potřebují pomoc a péči, se Češi chtějí starat. Jejich snahu však začíná omezovat nedostatek peněz a problémy v zaměstnání. Největší problémy má podle výzkumu tzv. „sandwichová generace“ ve věku mezi 40 až 50 roky, která se musí vedle rodičů ještě starat o vlastní dorůstající děti.

Hana |Dobrý večer Jaruško, jsou to dva týdny, co mi zemřela maminka. Necelé dva roky již jenom ležela a byla odkázána na veškerou péči. Přestala jsem chodit do práce a po celou dobu se o ni starala. Mnohdy to bylo náročné, ale nelituji ani minuty. Teď mi moc chybí, Hana.

 

Zdenka |Dobrý den, i já jsem stála před rozhodnutím, tři roky do důchodu, když si máma v 80 letech zlámala nohu v krčku. Do ústavu nechtěla a tak jsem o ni začala pečovat. V krátké době se jí rozjela Alzheimerova choroba a někdy jsem si říkala, že únavou umřu, bylo to opravdu moc těžké. S mámou jsem hlídala i malou vnučku a to bylo osvěžující. Vnučka milovala pohádky a i máma je ráda poslouchala. Když jsem přečetla všechny pohádkové knížky, tak jsem si začala pohádky vymýšlet. Později je i sepisovat to mi bylo 57 let. O mámu jsem pečovala 8,5 roku, když umírala, tak jsem ji držela za ruku a mám klid na duši, že jsem to zvládla. Psaní dětských knížek se mi stalo velkým koníčkem. Dneska je mi 68 let a letos mi vyšla 10 pohádková knížka. Psaní se mi nestalo koníčkem, ale velikým koněm. Všem přeji pěknou dobrou noc. 

 

Eva z jižních Čech|Dobrý večer, dobře, že jste vybrali toto téma. Pečovala jsem o maminku, pomáhal mi otec. Pak později potřeboval péči i tatínek. Trochu pomáhali sourozeci, ale z většiny to bylo na mně. Měla jsem zkrácenou pracovní dobu a zaměstnavatel měl pochopení. To je důležité. Domnívám se, že si rodiče zaslouží, aby se o ně jejich potomci postarali, když oni už nemohou. Je možné zapojit domácí péči, ty nám vozili obědy. Je třeba také pro toho, o koho pečujete, zažádat o příspěvek o péči. Dají se z toho platit různé potřebné hygienické potřeby nebo případně náplasti, hojiné krémy a čistící pěny. Péče o rodiče se s prací dá sladit, ale je to hodně náročné. Nezůstává téměř žádný volný čas. Ovšem jednou dotyčný starý člověk odejde. A pak už, co jsme neudělali, už udělat nemůžeme. Staří lidé jsou křehcí a domácí prostředí je pro ně to nejlepší. Jak tatínek, pak maminka zemřeli doma. Konkrétně u otce byla sestra, mě zemřela maminka v náručí. Teď to bude shodou okolností 8 let. Musím říci, že rodiče byli moc hodní a jsem ráda, že jsem s nimi takto byla. I když samozřejmě moje péče také nebyla úplně stoprocentní, to se totiž nedá, mám klidné svědomí. Nedala bych je do nějakého zařízení, oni ani nechtěli. Myslím, že lidé by se měli o péči o své rodiče alespoň pokusit. Všem jim přeji hodně síly, a aby také si našli vždy alespoň chvíli na odpočinek pro sebe nebo na jinou činnost. Moc Vás zdravím Eva

 

Jana|Zdravím všechny příznivce NL, dnešní téma je potřebné, co dříve bývalo běžné - postarat se o rodiče, bývá v mnoha rodinách problémem. V naší rodině to bylo tak, že moji rodiče a já s nimi jsme se postarali o všechny prarodiče. Když oba rodiče byli zaměstnáni a já jsem chodila do školy, bylo to mnohdy náročné, ale dá se to přizpůsobit. Důležité je, v jakém psychickém stavu ten starý člověk je. Sama jsem hlavně pečovala o babičku, která pro mne hodně udělala a pro mne ta pomoc byla samozřejmá. Bohužel, moji rodiče také brzy onemocněli a tak jsem tu štafetu převzala a dál jsem se starala. Vůbec mě nenapadlo je někam odložit, měla jsem "štěstí", že oba rodiče měli sice nemocné tělo, ale rozumově fungovali do posledních dní. Důležité také je mít střídače, aby ten, kdo se stará, měl možnost načerpat novou energii. Aspoň na týden. Tatínek nakonec zemřel v mém náručí. Později jsem se starala o maminku, ta byla velký bojovník a snažila se mi ulehčit. To je velmi důležité, jestli ten postižený takto spolupracuje, maminka nevyžadovala, abych stále "seděla doma", kolikrát říkala, někam si zajeď nebo zajdi, myslela tím jednodenní výlet, což byla schopna přečkat. Stále jsem chodila do práce a tak jsem vlastně byla několik let v denodenním stresu. Jak se nemoci komplikovaly, uvažovala jsem o možnosti vzít si v práci neplacené volno, nakonec k tomu už nedošlo... Mám ale čisté svědomí, což jistě dnes ne každý v tomto směru má. Zdraví vás Jana

 

Martina|Dobrý večer všem. Nepíšu svůj příběh jako stížnost, to v žádném případě. S maminkou jsme se měly rády, nemáme děti, takže i manžel s ní vycházel velmi dobře. Když už nemohla moc chodit, koupila jsem jí byt vedle nás, protože se náhodou uvolnil a u nás tolik místa nebylo. Jenže, já vážila padesát kilo a maminka osmdesát. Pak nemohla téměř vůbec chodit a byla na vozíku, ještě pořád jsem ji ošetřovala, pomáhala mi jedna kamarádka, abych aspoň občas mohla něco vyřídit pro sebe. No a pak mne bodlo v zádech a já skončila v nemocnici. Pan doktor řekl, že jestli maminku neumístím v léčebně, nebudu chodit a co pak. Tak se stalo, za nějaký čas maminka zemřela, měla slabé srdce, ale v léčebně se měla opravdu dobře a já za ní denně jezdila. Maminka zemřela téměř v devadesáti, mně je o dvacet míň, chodím sice dobře, ale záda už se nesrovnají nikdy a ty denní bolesti se někdy téměř nedají vydržet. Jenže, bohužel, nevím kdo se o mne časem postará? Snad mne někde v ústavu alespoň občas pak někdo vyveze na čerstvý vzduch.

 

František |DOBRÝ VEČER, P. JARKO A POSL.N.L.  U NÁS TO DOPADLO TAK, ŽE O MAMKU SE STARALA NAŠE SESTRA CILINKA, KTERÁ JE NEVIDOMÁ, I BRATR VLADIMÍR, BYLO TO PROTO,  ŽE JÁ S MANŽELKOU JSME STÁLE PRACOVALI, DALŠÍ BRATR JE V AUSTRÁLII NO A TEN NEJMLADŠÍ BRATR MĚL NĚJAKÉ PROBLÉMY. TAKŽE TO ZŮSTALO NA TĚCH DVOU JMENOVANÝCH SOUROZENCÍCH. NAKONEC ŠLA MAMKA DO TAKOVÉHO ÚSTAVU. TAŤKA - TEN ZUSTAL DOMA SÁM, PROTOŽE NIKAM NECHTĚL JÍT. CO SE TÝČE NÁS, TAK ZATÍM SE SNAŽÍME A DOUFÁME V DOBRÝ OSUD, TADY NEPLATI ŽÁDNÁ NÁHODA. JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.

 

Stáří nezastavíme

Nejsou to jen naši rodiče, ale i my se jednou dostaneme do fáze, kdy budeme potřebovat s lecčím pomoci. Stáří nelze zastavit a aktuálně jsou u nás skoro tři miliony lidí starší 65 let. Kvůli vysokému věku má pak řada lidí problémy se soběstačností a potřebuje pomoc od své rodiny. Ne vždy to ale rodina zvládne, například kvůli vysokému pracovnímu nasazení.

Řešení, jak se o své rodiče postarat, je hned několik a ne každá varianta musí znamenat odsun rodičů do jiného prostředí.  

Zdroj: hradec.rozhlas.cz