K výročí: Žofie Chotková změnila život arcivévody Ferdinanda

 

Možná znáte tuto knihu: 

Název knihy hovoří za všechno. Dnes si připomeneme, co je to morganatický sňatek.

Jméno Žofie Chotková (von Hohenberg) je známé. Možná "díky skandálům", i tak by se to dalo nazvat. Vždyť navzdory císaři pánu změnila život arcivévody Ferdinanda. A zemřela s ním. "Sedm kulí v Sarajevu" - pamatujete? Dnes uplynulo přesně 109 let od události, která roztočila "kolo dějin" tak, že brzy vypukla 1. světová válka, v té době nazývaná Velká válka. A tohle už za připomenutí stojí!

 

Jaká byla Žofie Chotková? Krásná, štíhlá, hnědooká a vzdělaná. Celým jménem Žofie Marie Josefína Albína Chotek hraběnka z Chotkova a Vojnína, ale co je nejdůležitější, naprosto uchvátila prince. To nebyl lecjaký princ, byl to následník trůnu. A to i přesto, že už v té době není nejmladší. Tedy ta hraběnka. Být tehdy v šestadvaceti letech neprovdaná, to je za Rakouska-Uherska už na pováženou. Jak vidno, Františkovi Ferdinandovi (to je jméno toho prince) je to ale fuk. 

Kdy se následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d´Este setkal s krásnou Žofií Chotkovou poprvé? To každého "zvědavce" odjakživa zajímalo, ale neví se přesně, kdy mu padla do oka. Mohlo to být někdy v letech 1888 – 1890, kdy se, coby voják sloužící v Praze, často stýkal s českou aristokracií, ke které Žofie patřila. Jisté ale je, že spolu protančili skoro celý večer na plese českého místodržitelství v září 1894. 

 

Obraz Žofie Chotkové z Konopiště

Žofie se narodila v německém Stuttgartu 1. března 1868 do rodiny někdejšího českého místodržitele říšského hraběte Bohuslava Chotka. Její maminka byla hraběnka Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova. Celý rodokmen sahá až do 13. století. Taková rodina samozřejmě dbá na výchovu i vzdělání.

Žofie ovládala několik jazyků. Je katolička a umí vzorně pečovat o domácnost a je šetrná. Na hraběnku působí jako hospodyňka. Vzhledem k tomu, že Chotkové neoplývají velkým majetkem, ani to jinak nejde. Fakt, že se o ni zajímá sám d´Este je pro ni naprostým štěstím. František Ferdinand patří mezi Habsburky k nejbohatším. Jeho majetek se odhaduje na osm milionů zlatých. 

Následník trůnu se smí oženit pouze s příslušnicí panovnické dynastie. Mladí milenci se proto stýkají tajně. Příležitostí je ale málo. Franci, jak mu Žofie říká, proto přemýšlí nad tím, jak milou ubytovat poblíž Vídně, kde by ji mohl nenápadně navštěvovat. Díky shodě náhod zrovna arcivévodkyně Isabela z Croy, žijící v Bratislavě, hledá dvorní dámu a Chotková je vhodnou kandidátkou. Navíc má Isabela 6 dcer, návštěvy nejžádanějšího ženicha říše jsou tedy žádoucí. 

Nějakou dobu se zdá, že jeho vyvolenou je nejstarší arcivévodkynina dcera Marie Kristina. K prozrazení dochází v letovisku Opatija. Budoucí císař v koupelně zapomněl hodinky s dvojitým pláštěm, které skrývají Žofiinu podobiznu. Isabela vyvolá příšernou scénu, kterou Franci ukončí prohlášením: „Žofie je má nevěsta!“ 

To bychom měli, ale princ má před sebou nejtěžší úkol – představit svou vyvolenou císaři. Jeho osobní sluha Karel Mikula vzpomíná, že František Ferdinand chvíli přiznání dlouho odkládal, až koncem října 1898 se konečně odhodlá: „Tenkrát čekal následníka snad nejtěžší okamžik v životě, jel k císaři se zpovídat a prosit o povolení k svatbě.“ Císař je striktně proti: „Absolutně vyloučeno!“  Synovec ale nechce nic slyšet. Franz Josef mu dá na rozmyšlenou 8 dní, Franci trvá na svém. Panovník tedy prodlouží lhůtu na celý rok. Franci nechce povolit. Raději se vzdá trůnu!

K celé „aféře“ se vyjadřují šlechtické rody a rádci, dvůr, příbuzní, státní i církevní činitelé. Papež Lev XIII., ruský car Mikuláš II. i německý císař Vilém I. píší k císaři žádosti ve prospěch mladých milenců. Spor mezi císařem a jeho následníkem destabilizuje celou monarchii.

Franci na jaře 1900 píše strýci: „V tísni a strastiplné situaci, ve které se již dlouho nacházím, obracím se ještě jednou na otcovské srdce Vašeho Veličenstva s nejvřelejší prosbou… Manželství s hraběnkou je jediný prostředek, abych se stal tím, čím chci a musím být: mužem, který je věren svému povolání, šťastným mužem…“

 

„Příslušníci rodu Habsbursko-lotrinského se mohli oženit a provdat pouze za příslušníka jednoho ze 13 panovnických rodů, které v té době v Evropě žily. Habsburkové byli jedním z nich. A pokud zrovna nebyl volný partner, ženili a vdávali se mezi sebou. Představa, že by řekli ano někomu neurozenému, byla pro císaře Františka Josefa nepřijatelná.“ 

Franz Josef si možná vzpomene na své vlastní nepodařené manželství, v každém případě nakonec ustoupí.

Při audienci odpoledne 25. června 1900 neochotně svolí k morganatickému sňatku – tedy nerovnorodému manželství s přísně určenými pravidly. Žofie nedostane žádný z titulů, který by jí jako císařovně náležel, ani její děti nebudou mít v žádném případě právo na trůn! Franci celou dohodu potvrdí potupnou veřejnou přísahou v pravé poledne 28. června před celým habsburským dvorem shromážděným v Hofburgu. 

 

Zámek Zákupy

Svatba se konala 1. července v Zákupech, na zámku Franciho nevlastní matky Marie Terezy Portugalské, která ho vždy milovala jako vlastního. Kromě ní byly z habsburského rodu přítomny ještě její dvě dcery, jinak se účastnili Žofiini příbuzní a přátelé.

Před koncem slavnostní hostiny však přichází spolu s vzácným diadémem také telegram sdělující, že Franz Josef povýšil Žofii do knížecího rodu – stává se z ní tak kněžna Hohenbergová a její předepsané oslovení zní „knížecí Milosti“. 

Ani tak se ale Žofii nedostává patřičné úcty. Naopak – u dvora je stále ponižována, při oficiálních příležitostech nesmí sedět vedle svého manžela u jednoho stolu, nesmí s ním sdílet lóži v divadle, její postavení je horší než má nejmladší arcivévodkyně. I když jí později císař udělí titul vévodkyně, nic se nezmění. 

 

Když má našinec někoho rád, najde se vždycky v rodokmenu nějaká maličkost, která zakazuje manželství. Tak se stane, že u nás vždycky muž a žena jsou navzájem dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou blbci a idioti. František Ferdinand d'Este

Přesto je manželství harmonické. A Žofi nejenže dělá svého manžela šťastným, ale také perfektně vede jeho domácnost. Děti se rychle za sebou narodí. Nejstarší Žofie, Max i Ernst jsou prý nejlépe a nejláskyplněji vychovávané „habsburské“ děti. Franci pro svou rodinku nákladně přebuduje zámek Konopiště. 

 

Arcivévoda František Ferdinand, dědic Rakouska-Uherska, se ženou Žofií, vévodkyní z Hohenbergu a jejich třemi dětmi, princeznou Žofií, Maxmiliánem, vévodou z Hohenbergu, a princem Ernstem z Hohenbergu|foto:Wikimedia Commons, Imperial War Museum London

  

„Růže, tulipán, karafiát, každá z těch tří květin zvadne, kámen a železo se zlomí, jenom moje láska ne,“ napsal arcivévoda Ferdinand hraběnce Žofii 30. dubna 1894 báseň. Od té doby až do roku 1914 psal tuto báseň (v nepatrných obměnách) skoro na všechny dopisy pro ni.

 

 

Konopiště

Inspirovala ho k úvahám o reorganizaci a reformě říše. Podporovala ho na každém kroku, byla mu velkou životní oporou. Až do osudné neděle 28. června 1914, kdy byl v ulicích Sarajeva spáchán atentát. Zemřeli společně. 

 

František Ferdinand s manželkou vystoupili z vlaku v Sarajevu. 

 

 

Na své osudové jízdě v Sarajevu.

 

 

V těchto místech došlo k výstřelům, které byly osudné nejen pro Evropu, ale pro celý svět.

„Žofinko! Žofinko! Neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“ byla prý, dle očitého svědka hraběte Harracha, který s nimi jel v tomtéž otevřeném voze, poslední slova arcivévody ke své milované ženě.

Těhotná Žofie pak zemřela jen o několik minut později, než on sám.

 

Posmrtné masky - Pochováni jsou bok po boku, v nově vybudované hrobce na zámku v Artstettenu.

zdroj: dvojka.rozhlas.cz