Možná znáte tuto knihu:
Název knihy hovoří za všechno. Dnes si připomeneme, co je to morganatický sňatek.
Kdy se následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d´Este setkal s krásnou Žofií Chotkovou poprvé? To každého "zvědavce" odjakživa zajímalo, ale neví se přesně, kdy mu padla do oka. Mohlo to být někdy v letech 1888 – 1890, kdy se, coby voják sloužící v Praze, často stýkal s českou aristokracií, ke které Žofie patřila. Jisté ale je, že spolu protančili skoro celý večer na plese českého místodržitelství v září 1894.
Žofie se narodila v německém Stuttgartu 1. března 1868 do rodiny někdejšího českého místodržitele říšského hraběte Bohuslava Chotka. Její maminka byla hraběnka Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova. Celý rodokmen sahá až do 13. století. Taková rodina samozřejmě dbá na výchovu i vzdělání.
Žofie ovládala několik jazyků. Je katolička a umí vzorně pečovat o domácnost a je šetrná. Na hraběnku působí jako hospodyňka. Vzhledem k tomu, že Chotkové neoplývají velkým majetkem, ani to jinak nejde. Fakt, že se o ni zajímá sám d´Este je pro ni naprostým štěstím. František Ferdinand patří mezi Habsburky k nejbohatším. Jeho majetek se odhaduje na osm milionů zlatých.
Následník trůnu se smí oženit pouze s příslušnicí panovnické dynastie. Mladí milenci se proto stýkají tajně. Příležitostí je ale málo. Franci, jak mu Žofie říká, proto přemýšlí nad tím, jak milou ubytovat poblíž Vídně, kde by ji mohl nenápadně navštěvovat. Díky shodě náhod zrovna arcivévodkyně Isabela z Croy, žijící v Bratislavě, hledá dvorní dámu a Chotková je vhodnou kandidátkou. Navíc má Isabela 6 dcer, návštěvy nejžádanějšího ženicha říše jsou tedy žádoucí.
Nějakou dobu se zdá, že jeho vyvolenou je nejstarší arcivévodkynina dcera Marie Kristina. K prozrazení dochází v letovisku Opatija. Budoucí císař v koupelně zapomněl hodinky s dvojitým pláštěm, které skrývají Žofiinu podobiznu. Isabela vyvolá příšernou scénu, kterou Franci ukončí prohlášením: „Žofie je má nevěsta!“
K celé „aféře“ se vyjadřují šlechtické rody a rádci, dvůr, příbuzní, státní i církevní činitelé. Papež Lev XIII., ruský car Mikuláš II. i německý císař Vilém I. píší k císaři žádosti ve prospěch mladých milenců. Spor mezi císařem a jeho následníkem destabilizuje celou monarchii.
Franci na jaře 1900 píše strýci: „V tísni a strastiplné situaci, ve které se již dlouho nacházím, obracím se ještě jednou na otcovské srdce Vašeho Veličenstva s nejvřelejší prosbou… Manželství s hraběnkou je jediný prostředek, abych se stal tím, čím chci a musím být: mužem, který je věren svému povolání, šťastným mužem…“
Franz Josef si možná vzpomene na své vlastní nepodařené manželství, v každém případě nakonec ustoupí.
Při audienci odpoledne 25. června 1900 neochotně svolí k morganatickému sňatku – tedy nerovnorodému manželství s přísně určenými pravidly. Žofie nedostane žádný z titulů, který by jí jako císařovně náležel, ani její děti nebudou mít v žádném případě právo na trůn! Franci celou dohodu potvrdí potupnou veřejnou přísahou v pravé poledne 28. června před celým habsburským dvorem shromážděným v Hofburgu.
Svatba se konala 1. července v Zákupech, na zámku Franciho nevlastní matky Marie Terezy Portugalské, která ho vždy milovala jako vlastního. Kromě ní byly z habsburského rodu přítomny ještě její dvě dcery, jinak se účastnili Žofiini příbuzní a přátelé.
Před koncem slavnostní hostiny však přichází spolu s vzácným diadémem také telegram sdělující, že Franz Josef povýšil Žofii do knížecího rodu – stává se z ní tak kněžna Hohenbergová a její předepsané oslovení zní „knížecí Milosti“.
Ani tak se ale Žofii nedostává patřičné úcty. Naopak – u dvora je stále ponižována, při oficiálních příležitostech nesmí sedět vedle svého manžela u jednoho stolu, nesmí s ním sdílet lóži v divadle, její postavení je horší než má nejmladší arcivévodkyně. I když jí později císař udělí titul vévodkyně, nic se nezmění.
Přesto je manželství harmonické. A Žofi nejenže dělá svého manžela šťastným, ale také perfektně vede jeho domácnost. Děti se rychle za sebou narodí. Nejstarší Žofie, Max i Ernst jsou prý nejlépe a nejláskyplněji vychovávané „habsburské“ děti. Franci pro svou rodinku nákladně přebuduje zámek Konopiště.
Inspirovala ho k úvahám o reorganizaci a reformě říše. Podporovala ho na každém kroku, byla mu velkou životní oporou. Až do osudné neděle 28. června 1914, kdy byl v ulicích Sarajeva spáchán atentát. Zemřeli společně.
„Žofinko! Žofinko! Neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“ byla prý, dle očitého svědka hraběte Harracha, který s nimi jel v tomtéž otevřeném voze, poslední slova arcivévody ke své milované ženě.
Těhotná Žofie pak zemřela jen o několik minut později, než on sám.
zdroj: dvojka.rozhlas.cz
Rodina Chotkových vlastnila také krásný, ale malý zámeček ve Velkém Březně u Ústí nad Labem. V Zákupech na zámku jsme byli několikrát, ale při poslední návštěvě se stavělo lešení u budov hospodářského dvora, kde se připravovaly velké opravy. Je tam také docela krásný park, který by si také zasloužil rekonstrukci, hlavně nádherná a zdobená terasová zeď. Letos se tam chystáme, ale až skončí vlakové výluky na tratích. Není to odtud daleko, ale vlakem teď složité spojení. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatNevím,zda jsem tu knížku četla,ale ten příběh znám.Dokonce při návštěvě Sarajeva jsem vyfocená u pamětní
OdpovědětVymazatdesky a nohy mám v šlápotách,které tam na chodníku jsou.Aspoň,tak si to pamatuji
Hani,měj se hezky
Tenhle pár je mi velmi sympatický a neměli to vůbec jednoduché. A ten konec...
OdpovědětVymazatKnihu neznám a mám chuť se po ní podívat.
Hani, přeji příjemný den. Helena
Fukcarinka- a velká láska zvítězila. Neměli to lehké urozeni, předem domluvené a plánované zásnuby a svatby.
OdpovědětVymazat