Schönbrunn: Sochy v zámecké zahradě II.

 

Pokračování příspěvku - I. část ZDE

Většina soch v zámecké zahradě u zámku Schönbrunn představuje antické hrdiny, které známe z bájí a pověstí. 

Jáson: 

 

V řecké mytologii je Iásón synem dědice Iólkského trůnu Aisona. Byl vůdcem Argonautů při jejich výpravě do Kolchidy.

Když se narodil Iásón, tak byl prohlášen za mrtvého, aby mohl přežít. Byl ukryt a vychováván kentaurem Cheirónem. Bděla nad ním i bohyně Héra. Ve svých 20 letech se vrátil do Iólku získat zpět trůn. Peliás se obával své smrti, a tak Iásónovi slíbil, že mu vládu předá, pokud se zaslouží o hrdinský čin, a to přinést zlaté rouno z Kolchidy. Toto rouno bylo hlídáno strašlivým drakem, a proto se tento úkol zdál nesplnitelným.

Angerona:

Angerona, též Diva Angerona, je římská bohyně nejasné funkce známá především z díla Macrobia.

Její svátek zvaný Divalia či Angenoralia byl slaven na zimní slunovrat 21. prosince zvaný bruma. Byla zobrazována s prstem na ústech či roubíkem, to může odkazovat na svět mrtvých – Angerona by byla poté podsvětním božstvem, či na funkci ochránkyně svěřeného tajemství. Její jméno bylo již ve starověku odvozováno od latinského angor „potíže, nesnáze, úzkost“. V této souvislosti se o zimním slunovratu, kdy byl slaven jejím svátek, mluvilo jako o dní kdy je světlo úzké – lūx angusta. Sochu vytvořil Johann Christian Wilhelm Beyer, cca 1773–1780.

 

Alexander a Olympias: 

Olympias je dcera krále Epírie, později manželka Filipa II. Makedonského a matka Alexandra Makedonského - Velikého. 

 

Alexandr Veliký se narodil roku 356 př.n.l. v Pelle, které bylo hlavním městem makedonského království. Jeho vychovatelem byl Aristoteles. Na trůn usedl ve dvaceti letech a jako vládce Řecka zahájil dobývání Asie. Během deseti let vybudoval říši, která sahala z Makedonie do Egypta, Afghánistánu a k řece Indu.

Na egyptský trůn Alexandr Veliký nastoupil v roce 330 př.n.l. a dva roky předtím založil město Alexandrii, která se stala později sídlem Ptolemaiovců a hlavním městem Egypta. Významné je jeho tažení tažení proti Perské říši.

Poté, co nastoupil na trůn ve věku 20 let po smrti svého otce Filipa II ., potlačil povstání Thráků a znovu si podrobil Řecko , kde byly zničeny odbojné Théby . V roce 334 př.n.l. E. Alexander přešel do Malé Asie , čímž zahájil válku s perským státem . Za Granika porazil satrapy a za Issa (333 př. n. l.) - samotného krále Daria III ., načež si podrobil Sýrii , Palestinu a Egypt . V roce 331 př.n.l. E. u Gaugamela v Mezopotámii získal Alexandr rozhodující vítězství . Darius byl později zabit; Alexander, který obsadil vnitrozemí Persie, přijal titul „král Asie“, obklopil se zástupci východní šlechty a začal přemýšlet o dobytí světa. Na tři roky (329-326 př.nl) dobyl Střední Asii a poté napadl Indii , ale unavená armáda odmítla jít dále. Alexandr se obrátil zpět a v roce 324 př.n.l. E. dorazil do Babylonu , který se stal jeho hlavním městem. Následující rok, při přípravě na kampaň v Arábii, Alexander zemřel ve věku 32 let. Síla vytvořená během výbojů se brzy rozpadla, rozdělena mezi velitele krále - Diadochi . Nicméně díky Alexandrovým kampaním začalo šíření řecké kultury na východě, čímž byl položen základ helénismu . Alexander byl ve starověku uznáván jako jeden z největších generálů v historii. Alexandr Veliký - https://cs.wiki7.org/wiki/%D0%90%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%81%D0%B0%D0%BD%D0%B4%D1%80_%D0%9C%D0%B0%D0%BA%D0%B5%D0%B4%D0%BE%D0%BD%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B9

Poté, co nastoupil na trůn ve věku 20 let po smrti svého otce Filipa II ., potlačil povstání Thráků a znovu si podrobil Řecko , kde byly zničeny odbojné Théby . V roce 334 př.n.l. E. Alexander přešel do Malé Asie , čímž zahájil válku s perským státem . Za Granika porazil satrapy a za Issa (333 př. n. l.) - samotného krále Daria III ., načež si podrobil Sýrii , Palestinu a Egypt . V roce 331 př.n.l. E. u Gaugamela v Mezopotámii získal Alexandr rozhodující vítězství . Darius byl později zabit; Alexander, který obsadil vnitrozemí Persie, přijal titul „král Asie“, obklopil se zástupci východní šlechty a začal přemýšlet o dobytí světa. Na tři roky (329-326 př.nl) dobyl Střední Asii a poté napadl Indii , ale unavená armáda odmítla jít dále. Alexandr se obrátil zpět a v roce 324 př.n.l. E. dorazil do Babylonu , který se stal jeho hlavním městem. Následující rok, při přípravě na kampaň v Arábii, Alexander zemřel ve věku 32 let. Síla vytvořená během výbojů se brzy rozpadla, rozdělena mezi velitele krále - Diadochi . Nicméně díky Alexandrovým kampaním začalo šíření řecké kultury na východě, čímž byl položen základ helénismu . Alexander byl ve starověku uznáván jako jeden z největších generálů v historii. Alexandr Veliký - https://cs.wiki7.org/wiki/%D0%90%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%81%D0%B0%D0%BD%D0%B4%D1%80_%D0%9C%D0%B0%D0%BA%D0%B5%D0%B4%D0%BE%D0%BD%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B9

Sňatek Olympie a makedonského krále Filipa II. se stal základem spojenectví mezi oběma státy. Na makedonském dvoře zaujímala Olympias dominantní postavení mezi ostatními Filipovými manželkami. Ačkoli její syn Alexander byl mladší než jeho nevlastní bratr Arrhidaeus , byl to právě on, kdo byl díky svým talentům a schopnostem považován za následníka trůnu. Několik let před smrtí Filipa II. byla Olympias nucena uprchnout do své vlasti v Epiru. Později byla obviněna z organizování vraždy svého manžela. Olympias z Epiru - https://cs.wiki7.org/wiki/%D0%9E%D0%BB%D0%B8%D0%BC%D0%BF%D0%B8%D0%B0%D0%B4%D0%B0_%D0%AD%D0%BF%D0%B8%D1%80%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F

Vyplutí z Tróje:

Když Tróju sežehly plameny a ležela v rozvalinách, vyplul od trojských břehů se svými dvanácti loďmi i Odysseus, ithacký král. Toužil spatřit co nejdříve kouř rodné Ithaky, ale osud mu připravil nejpodivuhodnější plavbu, jakou kdy nějaký plavec zažil.

Ceres a Bacchus:

 

Bakchus  je nejenom bohem vína, ale rovněž nespoutaného veselí a bohem veškerého růstu v přírodě. Rozdával básnické a věštecké nadšení a zdraví.

Ceres je římská bohyně úrody a obilí. Její kult byl v Římě velmi starý. Ceres byla ztotožněna s řeckou Démétér a byla počítána mezi Dii Consentes – dvanáct nejdůležitějších božstev. Ceres byla uctívána jako bohyně ochraňující svobody plebejského lidu, což dodávalo jejímu kultu značný sociální a politický význam.

 

 Kalliopé:

 

Kalliopé je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jde o Múzu epického básnictví. Kalliopé měla syna Orfea, jehož otcem byl thrácký král Oiagros (nebo bůh Apollón), další Apollónův syn byl Ialemos, pěvec truchlivých písní, zemřel mlád.

 

Artemis:

  

Artemis v bájesloví dcera Dia a Létó; jejím bratrem je bůh Apollón, který se s ní narodil jako dvojče. Artemis je bohyně lovu a bohyně Měsíce. Proto je často zobrazovaná s lukem. Je ochránkyní lesů a divoké zvěře. Římskou obdobou Artemidy je bohyně Diana. Artemis se narodila o jeden den dříve a pomáhala své matce při bratrově porodu; proto byla tato bohyně pokládána za panenskou ochránkyni matek, Artemis Eileithyia. Dokázala se lehce urazit, ale byla výjimečně krásná; nosila luk a šípy. Mohla stejně jako její bratr Apollón rozdávat smrtelníkům náhlou smrt nebo nemoc, avšak stejně mohla i nemocné uzdravovat.

Herkules:

  

Herkules, nadlidskou silou obdařený syn boha Dia a lidské matky, putuje se svým přítelem Ioláem po starověkém Řecku a brání obyčejné lidi před válečníky, loupežníky a nadpřirozenými bytostmi. Hlavními Herkulovými protivníky jsou jeho nevlastní matka, mocná bohyně Héra, která jej chce zničit, neboť jí připomíná Diovu nevěru, později zákeřný bůh války Arés a následně zlý bůh Dahak. 

 

Najády:

Najády jsou nymfy jezerní, říční, potoční, v horských bystřinách, pramenech a zřídlech; dávají polím vláhu, zabezpečují úrodnost půdy. Najády minerálních pramenů mají léčebnou i věšteckou moc. Jejich osudy byly velice rozmanité, některé žily mezi bohy na Olympu, jiné žily na zemi se smrtelnými manžely, s nimiž musely snášet radosti i strasti pozemského života. 

 

Jsou věčně mladé a krásné, avšak nejsou nesmrtelné. Když vyschne jejích zřídlo nebo pramen, umírají s ním.

Hannibal:

Hannibal Barkas byl kartaginský generál, stratég a taktik. Žil v období převratných změn ve středomořském světě, během nichž získali Římané převahu nad takovými mocnostmi, jakými byly Kartágo, Makedonie, Syrakusy a seleukovská říše.

Jednalo se o bezesporu nejproslulejšího vojáka v dějinách Kartága. Jedním z jeho nejslavnějších činů byl pochod jeho armády s válečnými slony z Ibérie, přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy až na sever Apeninského poloostrova na počátku druhé punské války. Po vpádu na Apeninský poloostrov rozdrtil několik římských armád v sérii bitev, z nichž nejvýznamnější jsou jeho vítězství u Trasimenského jezera a u Kann.

 

Paris:

Paris je postava z řecké mytologie, syn Priama, krále Tróje, a jeho manželky Hekabé. Podle starořeckého hrdinského eposu Íliady je klíčovou postavou vypuknutí trójské války.

Paris měl rozsoudit spor tří bohyň, která z nich je nejkrásnější olympskou bohyní. Paridův soud vyhrála a zlaté jablko Hesperidek (jablko sváru) od Parida dostala Afrodíté, která mu slíbila lásku nejkrásnější ženy světa. Tou byla Helena, manželka spartského krále Meneláa, pro kterou Paris opustil Oinóné a Helenu unesl, což vyvolalo trójskou válku. 

Únos krásné Heleny:

Vesta:

 

Vesta je v římské mytologii bohyní rodinného krbu, okolo něhož se soustřeďoval život celé rodiny. Krb se stával zárukou a symbolem trvalého usídlení rodiny. Vesta ochraňovala i oheň v krbu, který nesměl nikdy vyhasnout. Bohyně Vesta ochraňovala také obec a stát, které představovaly v přeneseném smyslu velkou rodinu. 

 

Hygie:

 

Hygieia je v řecké mytologii dcera boha Asklépia a Epione. Je bohyní zdraví, čistoty a také bohyně Měsíce.  Z jejího jména je odvozené moderní slovo hygiena. Hippokratova přísaha začíná přísahou na Hygieiu. Součástí jejích soch nebo obrazů je had, který omotává její tělo a je symbolem léčení. Dalším symbolem je miska, ze které had pije nebo někdy také roh hojnosti. 

 

 Apollón:

Apollón je považován za božstvo, které má moc nad mořem, světlem, sluncem, uzdravením, uměním, básnictvím, lukostřelbou, věštbami atd. a které též chrání stáda. Slavná Apollónova věštírna stála na Krétě. Zejména jeho schopnost uvedená jako první působí podivně ve výčtu dalších. Uvádí se však, že při udržování bohem stanovených pořádků dokázal trestat morem - jeho šípy vždy zasáhly cíl a přinesly mor. Stejně tak ale uměl nemoci léčit a dokonce i odvracet či odhánět přírodní pohromy.

Apollón je znám též jako vůdce Múz . Mezi jeho atributy patří labuť, vlci, delfíni, luk se šípy, vavřínový věnec, citera či lyra.

 

Nympha Flory:

 

Flora byla římská, původně sabinská, bohyně květů a jara. Její jméno vychází z latinského flōs „květ“ a její kult byl údajně zaveden Titem Tatiem, římským králem sabinského původu.

Nymfy jsou v řecké mytologii vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám.

Všechny jsou krásné, jejich posláním je zpěv, tanec, zábava. Vyskytují se obvykle ve společnosti jiných přírodních tvorů, jako jsou Siléni, Satyrové, Panové nebo i ve společnosti bohů, často to je Apollón, Dionýsos nebo Hermés či Artemis.

Omfalé:

Omfalé byla v řecké mytologii lýdskou královnou.

V bájích nefiguruje pro své osobní osudy, ale jako krutá vládkyně a nymfomanka. Do jejího otroctví musel vstoupit hrdina Héraklés, aby se očistil z vraždy. U Omfalé pobyl Héraklés jeden nebo tři roky. Královna byla zlá, domýšlivá a krutá žena, která muže týrala a ponižovala. Nutila prý Hérakla chodit v ženských šatech a pracovat se služkami. Sama chodila s jeho kyjem a oděna do lví kůže. Znakem krutosti bylo prý i to, že mu dávala občas dovolenou (při jedné z nich byl na moři s Argonauty), aby pak ještě hůře trpěl otroctvím. Kromě toho se Omfalé do Hérakla zamilovala, sváděla ho a přála si, aby jí dal syna. To se jí podařilo, narodil se jí Atys, zakladatel nové dynastie lýdských králů. 

 

 Aspasia:

 

Aspasia (asi 470 př. n. l. – asi 400 př. n. l.) byla pravděpodobně manželka řeckého politika a vojevůdce Perikla. Měla pocházet z Mílétu. Byla snad i prostitutkou a filozofkou. O jejím skutečném životě není mnoho známo, existuje však řada legend a Aspasia se stala patrně jakýmsi symbolem ženství ve starém Řecku.

Zdroj: Wikipedie