Vídeň: Wagenburg - Muzeum císařských kočárů

 

Dnešní příspěvek k návštěvě Vídně je třetí v pořadí. Minule jsem představila zámek Schönbrunn. 

Park je rozsáhlý, ale jen se procházet a nenavštívit nějakou zajímavou expozici, nás až tolik neláká. Rozhodli jsme se pro Muzeum císařských kočárů (Wagenburg), které je nejzachovalejším knížecím vozovým parkem v Evropě. Návštěvník se tam může seznámit nejen s unikátními dopravními prostředky ­Habsburků, ale také s nádherným jezdeckým vybavením a úchvatnými slavnostními róbami. Člověk se o Habsburcích učí od základní školy, leccos se pak dočteme v knihách nebo vidíme ve filmech, ale možnost prohlédnout si zblízka kočáry, které vozily korunované hlavy (a nejen ty) a jistě patřily k tomu nejlepšímu v Evropě, se naskytne třeba jednou v životě. 

V prostorách bývalé zimní jízdárny barokního zámku Schönbrunn je umístěno Kaiserliche Wagenburg Wien – muzeum s unikátní sbírkou historických kočárů, koňských postrojů, sedel, uniforem a dochovaných oděvů členů císařské rodiny. Na tyto dopravní prostředky byly kladeny vysoké nároky po stránce technické i vysoké estetické požadavky šlechty a příslušníků dvora, protože ti všichni používali tento vozový park. Nyní to jsou umělecká díla mimořádné hodnoty. Jejich reprezentativnost a honosnost vyžadovala nejen preciznost a kvalitu řemeslného a uměleckého zpracování, ale i použité technologie a materiály.

Vstupné 2023: Dospělí 12 €, studenti, senioři 9 €, děti mladší 19 let zdarma. Vstupenka:

Ve Wagenburgu je k vidění 161 karuselových kočárů, karos, galaberlin, berlin, korunovačních kočárů, městských a loveckých kočárů, užitkových vozů a rovněž i mnoho typů zdobných, nádherně provedených saní. Další desítky exponátů jsou uloženy v depozitářích. Z uvedeného počtu 161 vystavených exponátů pochází 101 kusů přímo z Vídeňského císařského dvora a 50 jich pak pochází z majetku nejvyšší rakouské aristokracie.

Mimořádně oblíbenou kratochvílí aristokracie v 17. - 19. století byly takzvané karusely. Karusely byly inspirovány středověkými rytířskými kláními. Bylo to slavnostní shromáždění kočárů, které se uskutečňovalo při příležitosti mimořádných událostí. Karusely se organizovaly v souvislosti se zahraničními návštěvami, vítězstvím ve významných bitvách či při oslavách zasnoubení či sňatků členů císařské rodiny nebo příslušníků vysoké aristokracie. Při těchto příležitostech měly šlechtické rodiny za povinnost se na karusel dostavit, používaly se menší, zlatě či stříbrně zdobené menší kočáry pro dvě osoby, či noblesně zpracované sáně, s kterými se na určitém místě, dle pevně stanovených pravidel, jezdilo v kruzích či meandrovalo po náměstích. 

Karusely měly různou formu a jejich program se mohl měnit. Osoby jedoucí v kočáře, obvykle dvě, se často losovaly. Jejich úkolem bylo vzájemně se sladit, co nejlépe předvést své spřežení a splnit stanovené úkoly. Těmito úkoly mohlo být házení předmětů, například kruhů, na určitý cíl či stínání „tureckých řepných hlav“.

Pro představu o možné „velikosti“ této společenské události můžeme zmínit karusel konaný na počest příjezdu nevěsty Josefa II., Isabely Parmské, do Vídně. V tento den, tedy 6. 10. 1760, se v rámci oslav sešlo více než sto kočárů, přičemž všechny byly taženy šestispřežím. Poslední karusel se ve Vídni konal v roce 1894. 

Příjezd Isabely Parmské (na snímku) na svatbu s Josefem II., obraz švédského malíře Martina van Meytense.

Co je karosa?

Jedná se o starší typ kočárů, který se od modernějších lišil ve způsobu upevnění těla kočárů. Tělo karos bylo zavěšeno na kožených popruzích, nebylo ještě používáno odpružení a pérování jako tomu následně bylo u modernějších, lehčích a menších kočárů. Karosy se nejvíce používaly od 16. století do 18. století, při vzácnějších příležitostech pak samozřejmě i později.

Ve Wagenburgu jsou vystaveny i tzv. berliny. Jedná se o spojující článek mezi karosami a moderními kočáry. Berlina byla určena čtyřem osobám sedícím proti sobě, tělo berliny bylo uzavřené, střecha se nedala stahovat a byla přítomna skleněná okna jak po stranách, tak i, dosti často, v přední části vozu.

Berlina dala vzniknout takzvaným coupé. Běžné byly coupé, kde seděl kočí a lokaj v přední části kočáru, k vidění jsou i varianty tzv. „coupé a la Daumont“, kdy kočí a lokaj seděli vzadu za cestujícími, kteří tak získali lepší výhled z kočáru. V tomto případě bylo spřežení vedeno nejen kočím, ale i livrejovanými jezdci, kteří sedlali podsední koně a řídili koně náruční.

Všechny tyto typy kočárů měly obvykle pevné střechy. Pokud kočár měl střechu stahovací, jedná se o tzv. Landauer. Landoulet má střechu půlenou.

    ... a další. 👍  

          Zdroj: Wagenburg