Podzimní foto-výzva 3: Z Kopřivnice na hrad Šostýn

 

V podzimní foto-výzvě představuji méně známá místa Moravskoslezského kraje. No, schválně, slyšeli jste někdy o hradu Šostýn?  Ty neznámé hrady plnily od začátku funkci obrannou, nikoliv reprezentativní a tak také dopadly -  dnes zbyla zřícenina, kterých je u nás nepočítaně. Tato se nachází na kopci poblíž Kopřivnice. Výlet jsme si udělali 27. září, kdy se vlády ujal už podzim, ale počasí bylo letní.

  

Z Kopřivnice - města známé Tatry, nás vede žlutá značka a Lašská naučná stezka. Z centra města je to zhruba 1,5 km.

Ze zříceniny toho i díky částečné rekonstrukci zůstalo poměrně dost, protože znám zříceniny, kde není téměř nic.  Zůstaly zbytky obvodových zdí, věže a dalších budov. Ono by se toho dochovalo více, ale materiál z rozpadajících se zdí odváželi lidé pro svou vlastní potřebu. V blízkosti hradu je i rybník, tedy spíše rybníček. Areál je volně přístupný, tak vzhůru k hradu!

Hrad Šostýn je ve výšce 441 m n. m. a když v Kopřivnici na parkovišti u skiareálu začínáme na kótě cca 375 m n. m., tak si snadno spočítáte to převýšení. Jdeme samozřejmě do kopce, protože hrady se stavěly na strategických místech a Šostýn tvořil obranné duo se štramberským hradem. Oba měly strážit  Moravskou bránu. 

Gotický hrad se původně nazýval Schornstein (též Schauenstein). Koncem 13. století jej dal vystavět hrabě Jindřich z Hückeswagenu.  Padací most a štíhlá válcová věž o průměru 6,5 m tvořila vstupní a zároveň obrannou část hradu. Jak hrad vypadal, je vidět na jedné fotografii. Součástí byl malý dvorek a strážnice pro posádku. Nejlépe se zachovalo obytné jádro hradu v jižní části nádvoří. Vnitřní hrad obepínal příkop a mohutný val. Terén byl členitý a příchozí musel zřejmě zdolat ještě dva opevněné pahorky. Poznatky jsem čerpala z vlastivědného průvodce: 

Podle pověstí právě na hradě Šostýně se rytíři rozhodli uskutečnit svůj plán a zbavili se neoblíbeného hraběte Hukvaldského – tyrana, jenž sužoval rytíře i obyvatelstvo. Hrabě Hukvaldský byl nalezen mrtvý, ale odplata byla krutá.  Rytíři byli pochytáni a popraveni, hrad Šostýn byl zapálen a hrabě Chorinský se svou dcerou Adelheid z něj jen o vlásek unikl jisté smrti.

Podle mne nebylo dobré, jak se často střídali majitelé a několikrát Šostýn byl ve vlastnictví olomouckého biskupa. A když se řešilo, jestli majitel je katolík nebo kališník, to už hradu vůbec neprospělo, jim bylo jedno, že hrad pustne. V 15. století se na hradě usadila loupežnická skupina, která  zde ubytovala pronásledované polské šlechtice. Proto polský král Vladislav Jagellonský vyslal k Šostýnu své vojáky, kteří hrad vypálili a šlechtice z hradu vyhnali. Zmínky o této akci najdeme v knihách účtů města Krakova. Poté byl hrad již pustý a postupně se změnil na zříceninu. Vypálený a pobořený zůstal opuštěn. Studna na hradě asi nikdy nebyla a lidé potřebnou vodu brali z cisterny. Podle zvyku se do ní sváděla soustavou dřevěných okapů ze střech.  

Hrad Šostýn se rozpadal, pustnul rok od roku a co bylo ještě k upotřebení a neshořelo při požáru, který dobývání provázel, pilně odnášeli obyvatelé Kopřivnice i vzdálenějších vsí, aby jim to posloužilo. Kamenná ostění, rámy, dlaždice, nakonec i kamení, kterého tu bylo dostatek a zadarmo, takže trčely jen holé zdi s otvory po oknech a dveřích, bez střech a ochozů. Svahy a valy se sesypávaly do příkopů, les pohltil slávu zašlého hradu, o němž se už nikde nemluvilo a jeho jméno též zkomolili. V polovině 19. století byl hrad ve vlastnictví zemanského rodu Rašků. Raškové rozhodně nebrali zbytky hradu jako historickou památku. Ze zdí hradu bylo vystavěno zemanství a továrna na hliněné zboží. Během 30 let hrnčířského provozu byla zřícenina na některých místech téměř srovnána se zemí, pan Ignác Raška byl podnikatel a z některých míst odvezl i základy. 😐 Já ho neviděla, to jsem se dočetla. V roce 1945 hrad přešel do státního majetku.

Dnes tvoří zříceninu dva okruhy valů s příkopy, základy válcové věže, pozůstatky mohutného paláce a jeho zčásti zrekonstruované sklepní prostory.

 

Z kopřivnických památek chci ukázat kostel sv. Bartoloměje. Tento novogotický kostel byl postaven v letech 1892-95 podle návrhu architekta Ludwiga Schöneho na místě staršího dřevěného kostela. Kolem restaurace U Bartoloměje míříme na túru.

  

 

Jsme na místě, kde " jednou do roka na jednu noc se tady slétaly na košťatech čarodějnice z celého okolí na svůj sněm a samotný Satan jim na tomto místě sloužil černé mše." 😽  Však na fotce je ten text čitelný. 

My jsme se do toho jednoho dne v roce netrefili, protože jsme žádné čarodějnice neviděli. Šli jsme dále na Šostýn.

 

 

Prohlédli jsme si zbytky hradu a šli zpět po žluté a pak dál ke studánce.

Jasníkova studánka je na Naučné stezce Lašská - Kopřivnice. Studánka byla vybudována  na počest kopřivnického rodáka, básníka Adolfa Jasníka (1888–1928), vl. jménem Adolfa Míčka.

 

  

Adolf Jasník se, zřejmě pro svou chudobu a nespravedlnost světa, stranil lidí. Ve svých 19 letech prošel Evropu, poté se toulával po kopřivnických lesích, básnil a snil okouzlen přírodou. Zemřel předčasně ve 40 letech. 

Nevím, jestli se běžně ze studánek napijete? Pod Šostýnem prý jsou čtyři krasové propadliny, když se naplní vodou, pak i ze studánky voda vytéká... Říká se tomu periodická studánka a tohle byla pro mne novinka. Někdo si myslí, když voda neteče, že se pramen "ztratil", ale pravda je taková, že když se po deštích ty krasové "rezervoáry" vodou naplní, pak studánka funguje. 👍

Za studánkou naše stezka prudce zatočila doleva a museli jsme překonat největší převýšení na trase z parkoviště na rozhlednu, která již prosvítala mezi stromy.

Bezručova vyhlídka je nevysoká rozhledna, má jen 12,9 m a když vystoupáte 45 schodů, naskytne se vám Kopřivnice jako na dlani, vpředu je Tatra. Jak je vidět na fotografiích, vyhlídka je obklopena stromy a ty způsobují, že výhled je omezený.

Husova lípa u Kopřivnice je památný strom pojmenovaný na počest Mistra Jana Husa. Je posledním stromem z původního stromořadí, které lemovalo cestu od městského koupaliště směrem na hrad Šostýn. 

 

Naše procházka do okolí Kopřivnice nebyla jen výšlapem za krásného počasí, ale byla naplněna spoustou nových poznatků, ke kterým Lašská naučná stezka vnímavé turisty přivede ... a tak to má být. 👍