Pokud máte rádi tradice a folklór, jste tu správně. Před týdnem to ve Vracově vypuklo a v příspěvku se dovíme, jaké jsou jihomoravské hodovní zvyky. Hody jsou v podzimním období a byly opravdu barevnější než papoušek! 😊
Vracov je nevelké město, spíše městečko, na jižní Moravě nedaleko Hodonína. Třetí říjnový víkend toto poklidné městečko uprostřed jihomoravských
vinic vždy ožije. Konají se tu největší hody na Slovácku. Účastní se
jich stovky krojovaných nadšenců.
Hodům se říká císařské, protože termín jejich konání ustanovil císař Josef II. v roce 1786 proto, že chtěl zamezit konání hodů v podzimních měsících každý týden v jiné obci. Stanovil pevné datum všem. Přesto se ve spoustě obcí konaly hody dvoje – ty původní i nové - císařské. Vracovu to císař určil na neděli po svatém Havlu.
Vracovských hodů se pravidelně účastní obyvatelé všech věkových kategorií – v kroji se v tento den objeví všichni z obce i ti, kteří přijedou z okolí. Nejintenzivnější přípravy na nadcházející slavnost propukávají už ve čtvrtek. Nejvíc práce mají tradičně obřadníci – stárci a stárky. Muži, kteří se o hladký průběh hodů starají nejvíc, se scházejí k pletení věnců, jež zdobí vchody do domů stárků. Vyrábí se také symbol hodů svobodných stárků – hodový věnec.
Stárka se zas věnuje výrobě papírových růží na jeho výzdobu a nosítek na tzv. káčera. Stárek se stárkou svoji úlohu zastávají pouze jednou za život. Přichystat se tuhle slávu musí taky většina domácností v obci. Přijíždějí přespolní příbuzní, kterým se chystá pohoštění či slavostní oběd – nejčastěji je to pečená kachna nebo husa, pečou se tvarohové koláčky z kynutého těsta. Připravuje se také cukroví a chybět na stole nesmí samozřejmě ani víno a slivovice. Pohoštění nejen pro hosty, ale i domácí, zkrátka pro všechny, kteří se hodového průvodu účastní, je nutné připravit také v každém ze stárkovských domů, což je náročné nejen časově, ale také finančně. Každá rodina, která má doma stárka či stárku peče koláčky průměrně ze čtrnácti kilogramů těsta!
Tyto dva páry tvoří stárkovskou organizaci, kterou zastupuje a reprezentuje mladý a ženatý stárek. Stárkovství dříve představovalo velmi důležitý úřad, být stárkem se považovalo za velkou čest. Starší lidé se těšívali vzpomínkou, že se jim v mládí dostalo cti být stárkem. I události v dědině se označovaly datem, kdy převzal vládu stárek - některý z místních chlapců. Organizace hodů byla nákladná a právě majetnost rodin a sociální postavení mládeže mívala vliv na volbu stárků. Přijmout funkci stárka nebylo jednoduché. Vybraný chlapec musel oplývat dobrými osobními i organizačními vlastnostmi a dostatkem fyzické síly. Stárek měl významné postavení v obci, které se projevovalo nejen při konání hodů, ale také při obyčejích, které se konaly během celého roku, např. stavění a kácení máje, masopustní zábavy apod. Současní stárci už plní svoji stárkovskou funkci výhradně při hodech.
Koncem 50. let byl ve Vracově nedostatek svobodných stárků, proto začali dělat stárky také ženatí - starší. Tato tradice se postupem času ujala. V sobotu tedy slaví hody svobodná chasa a neděle patří ženatým. Oba stárkovské páry mají stejná práva a množství povinností. Ve Vracově se stárci nijak nevolí, jako je tomu v jiných obcích, stává se jím vždy ten, kdo má o funkci stárka největší zájem.
Oděv mladých (svobodných) stárků:
Od r. 1968 oblékají svobodní stárci obřadní kroj. Do tohoto data se jejich oděv nijak neodlišoval od krojů ostatní hodové chasy. Obřadní kroj se v minulosti nosil výhradně k velmi slavnostním příležitostem, jakými byla např. svatba, pohřeb či významné církevní svátky. Dnes jsou stárka i stárek oblečeni v obřadním oděvu během celého hodového veselí.
Obřadní oděv mladé stárky se odlišuje od kroje svátečního především úpravou hlavy - nosí obřadní pentlení, kterému se říká věneček. Pentlení (drůžení) je složeno z několika metrů červených strojově vyšívaných stuh, které se zaplétají do vlasů a věnečku, zhotoveného z lesklých kuliček, foukaného skla a textilních růžiček. Na kulmové sukně si stárka uvazuje tkanou pruhovanou sukni kanafasku a květovaný kretonový fěrtoch.
Obřadní oděv mladého stárka odlišuje od ostatních mládenců silně škrobená široká košile s výraznými baňatými rukávy a žluté jirchové kalhoty - koženky. Mezi koženicemi a holínkou vysokých bot je vidět modré punčochy "lýtkovice" zastrčené do koženic. Na hlavě má stárek černý kulatý klobouk ozdobený kohoutími péry - kosárkami, dlouhou větvičkou asparátu a hodovou voničkou. Hodová vonička je vysoká ozdoba stárkova klobouku z umělých květin a rozmanitých "cetek".
Hanko,nádherné a zároveň pro rodiny hlavních aktérů nákladné. Přeji pohodové dny. Moc hezký jsi vše nafotila slovem doplnila.👍🍀
OdpovědětVymazatMarti, moc děkuji za komentář a pochvalu, mám radost, hlavně že ses ozvala a doufám, že jsi zdravotně v pořádku. Přeji hodně štěstí. 🍀
VymazatHani,moc zajímavá reportáž doplněná krásnými fotkami.Musí to být zážitek,ale jsem ráda,že u nás se nic takového nedrží.Je to hodně náročné.
OdpovědětVymazatMěj hezký večer
Jituš, to máš tak, my obě jsme z regionu, kde se takové zvyky nedodržují, ale já do Vracova jezdím jako host a ta atmosféra se nedá popsat, to se musí zažít. Náročné to určitě je a rok uplyne jak voda a zase další hody. Ale tak plyne ten slovácký rok.
VymazatPřeji i Tobě hezký večer. ☺
Nikdy jsem ba hodech na Moravě nebyla, v Čechách máme posvícení, ale to není zdaleka taková paráda.
OdpovědětVymazatPřeji hezkou neděli, Hani. Helena
https://sincerehelena.blogspot.com/
Helenko, já jsem dlouho o hodech jen slyšela, ale moravské hody to je fakt něco! Nakonec si řekneš, to náročné chystání a shánění přece jen stálo za to. Celková atmosféra se ani nedá popsat. ☺
VymazatPřeji příjemný čtvrtek. 🍀
Hani já moc děkuji za návštěvu mého blogu já jsem si ten Tvůj prohlédla je tam hodně všeho chut a krásné fotečky nádherné kroje přeji krásnou neděli sice u nás už dnes prší
OdpovědětVymazatBětko, i já děkuji za návštěvu blogu a také jsem ráda, že se Ti příspěvek o hodech líbil. Počasí je i u nás střídavé, snad se ještě krásných dní dočkáme.
VymazatMěj se pěkně. ☺
Navštívit slavnosti jako divák je skvělé, ale účastnit se rodinných hodů se vším všudy je náročné. Do Kyjova na hody jsme jezdili jen k mamince manžela a jelikož rodina nebyla rozvětvená, brali jsme to jako malé setkání. Ale když se sjela rodina meho otce v rodnem domě v Drnovicích, většinou na sv. Vavřince, dům nestačil. To si pamatuji z dětství, dokud ještě taťkovi rodiče žili. Rodný dům je prodaný a jezdí se už jen na hřbitov o dušičkách. I o tom je život.
OdpovědětVymazatHody jsou pro pořadatele opravdu hodně náročné. A vzpomínky na své příbuzné mám podobné, jsou to vzpomínky, které nám nikdo nevezme.
Vymazat