Zima se všemi průvodními jevy je v plném proudu. Jsme na severní polokouli, proto máme zimu teď, zatímco na jižní si užívají tepla, mají tam léto. Lidé zimu buď milují nebo "nesnášejí". To není jen "lenost" - odklízení sněhu z chodníků a silnic, ale nebezpečné padající rampouchy ze střech. Zažili jsme to v nedávných dnech u našeho domu, kdy velké rampouchy zlověstně visely ze střechy a když to několikrát žuchlo, jedna ta dávka ledu sousedovi poničila satelit. To by zabilo člověka. Lidé ani dnes nejsou lhostejní, kolemjdoucí úplně cizí paní viděla to nebezpečí, ve vchodě zvonila na byty až nahoru, nad nimiž to viselo, aby si dali pozor. V takové situaci se člověk přesvědčí, že "dobrý člověk ještě žije" i v dnešním lhostejném světě. 👍 Nápad vyfotit střechu jsem brzy zavrhla, protože kvůli fotce riskovat, že sice ten "úžasný rampouch" vyfotím, ale může to na mě spadnout, je bláznovství. Proto jen foto z netu:
Je leden - od slova led. Tak i my jsme nasadili čepice, vzali rukavice a vyrazili do krajiny posypané sněhem. Na fotografiích vidíte, jaké to bylo 16. ledna v okolí města. Co však bylo nápadné - téměř nikoho jsme nepotkali, lidé jsou v teple a se zvířaty je to jakbysmet.
Vzali jsme to hezky po cestě a začali u evangelického kostela, který je zajímavý tím, že je jedním z luterských tolerančních kostelů na Těšínsku - Slezská církev evangelická augsburského vyznání. A proč toleranční? Kostel totiž vznikl po vydání Tolerančního patentu Josefa II., kdy i nekatolíci mohli stavět své kostely. Do té doby to bylo zakázané. Mělo to však své omezení - kostel nesměl mít věž a vchod nesměl být od hlavní silnice, takže měl připomínat modlitebnu. Výstavba kostela se nejspíš nelíbila místním katolíkům, protože císař byl daleko a patent nepatent, dělali si na Těšínsku po svém. Proto během stavění přišel několikrát zákaz stavby. Jestlipak se řídili biblickým “Dej a bude ti dáno. Přej a bude ti přáno?"
Přesně naopak. Kladli požadavky např., aby byl zazděn vchod a rozebrána kulatá zadní část, prý to připomíná apsidu. Přesto byl kostel dokončen a brzy byla naproti zřízena jednotřídní škola. Nedivím se, že v kraji je pořekadlo, že něco "drží jak luterská víra". Tento kostel je toho důkazem. Těšínské Slezsko totiž přijalo Lutherovo učení.
A v dnešní době máme hodně "tolerance"? Stačí sledovat dění kolem nás. 💁
Na fotografii je vidět, že sedadla v kostele jsou očíslována a tak je zde zaveden jakýsi "zasedací pořádek", často se to dědilo po předcích, takže např. vnuk sedí na sedadle, kde sedával jeho dědeček.
Žlutý kostel je katolický a je zasvěcen sv. Markétě. Ten má vchod k hlavní silnici.
Zimní krajina je jiná, nápadně ztichlá, není slyšet žádný hluk. Lidé jsou doma a tak zahrádkářská kolonie, kolem které jsme procházeli, oživne až na jaře. Ptáčkové tam možná jsou, ale sedí v klidu, aby nevydávali zbytečně teplo. I my jsme se zastavili v hospůdce, u které ještě měli vánoční stromek.
Rampouchy jsou opravdu nebezpečné, ale líbí se mi na horských chatách a hotelech. Evangelické kostely jsou mnohem skromnější a jako bezvěrec mám pocit, že i ta víra je taková upřímnější a čistší. Jen dojem. Nevím o této víře nic, jen svatostánky nejsou tak okázalé. Tradice míst v tomto kostele je zajímavá. Procházka krajinou je nádherná. A máš pravdu, to ticho je všudypřítomné. Je slyšet jen kroky ve sněhu. Moc pěkné fotky.
OdpovědětVymazatRampouchy vypadají malebně, ale pro to nebezpečí ztrácím pocit romantiky, na horské chaty se v zimě nedostanu. Líbí se mi, že nemáš problém napsat zde, že jsi bezvěrec, já s tím problém také nemám a klidně to přiznám. Do kostelů mě přivádí zájem o historii, proto i na svůj blog občas dávám články o nich. Podnítilo mě to k dalšímu článku, který zrovna vytvářím.
VymazatDěkuji za pochvalu fotek a přeji klidnou a fajn neděli. 🍀
Hanko, často jsme kostel navštěvovali stran koncertů. Jednou mě vnuk z
OdpovědětVymazatmilé překvapil zmínkou ať si sedneme v přízemí do lavic na levé straně,tam bylo tehdy vytápění. Každý rok tam měla škola koncert v budově u kostela,kde se schází věřící bývají pěkné výstavy, z jedné mám obraz právě zní krajiny u Lučiny.
I když skromná výzdoba,přesto se tam člověk cítí dobře, mě osobně se na této víře líbí , nezakazuje rodinný život jejím knězům.Tak nyní mám zmatek, kněz či farář, kazatel? Strýček Google napoví, každopádně přeji Hanko pohodové dny.🍀
Marti, bingo, zcela přesně jsi poznala kostel! Pochvala ☺> já jsem tam na koncertě zatím nebyla, ráda se vyjádřím k tomu, co píšeš na téma evangelické víry: Navštěvuji kostely ne jako věřící, ale vede mě k tomu zájem o historii a ráda se něco dovím, jako zrovna tady u tolerančního kostela. A musím říct, že konkrétně tady ty evangelíky obdivuji za to, jak kdysi museli překonávat ty "klacky", které jim katolíci usilovně házeli pod nohy a stejně jim to nebylo platné. Jak píšeš o rodinném životě kněžích, jsou mi sympatičtější církve, které nemají celibát, je to pro ně svobodnější a kněží jsou i blíže lidem, žijí rodinným životem. Celibát je už přežitek.
VymazatK těm pojmům: Kazatel je asi ten, kdo káže věřícím, tedy i farář. A farář nebo kněz je podle mne stejné postavení, musí projít požadovaným svěcením.
Děkuji za zajímavý komentář a také přeji klidné a pohodové dny. 🍀
Naskočili Stardance a evangelická farářka 🙈
OdpovědětVymazatTa farářka není evangelická, je z Církve československé husitské. 😉
VymazatHani, máš pravdu a je důkazem tolerance, myšleno orientace.
VymazatHanko, ten evangelický kostel se mi moc líbí. Není moc okázalý, ale cítím z něj nádhernou čistotu a klid. Zaujala mě ta čísla, jak při čekání v bance. Měj se hezky, zdravím 😉
OdpovědětVymazatEvi, také se mi líbí i ty prosté kostely, na těch vesnicích je to takové přirozenější a nemusí být všude zdobné a okázalé baroko. Ta čísla - nevím jestli myslíš na očíslovaných lavicích nebo na tabulkách. Ty tabulky jsou pro návštěvníky bohoslužeb, aby si mohli nalistovat strany a kapitoly v knize. Gól tomu dal kamarád od přítele, který byl na koncertě v kostele a jak to líčil, praví: jen jim tam stály hodiny. On si myslel, že ty tabulky jsou "digitálky". 🙈 To jsme se tehdy s chutí zasmáli. ☺
VymazatProcházky zasněženou krajinou mám ráda,fotografie jsou moc krásné.Vidět u nás ve městě rampouch je vzácnost,ale na horách jsou snad na každé chalupě.Já je fotím z dálky,hlavně proto,aby na mě někdo nevyběhl,proč si fotím jeho chalupu,což se mi už stalo.
OdpovědětVymazatKostely jsou moje slabost,akorát mě mrzí,že je většina zavřených.Asi musím jezdit do větších měst.
Hezký večer
Jituš, rampouchy - ty naše, jsou ve městě, kde chodí hodně lidí a jsou hodně nebezpečné.
VymazatVím, že ses dala na focení kostelů a zvonic, což je moc pěkná záliba, ale opravdu většina je zavřených. Musí se trochu vychytat ten čas, kdy jsou přístupné. Nebo se domluvit s někým, kdo to má na starosti a možná by ti to zpřístupnil. Já se většinou setkávám s ochotou.
Přeji příjemnou neděli. 🍀
Krásné zimní fotky, Hani! A kostel s otevřenými dveřmi, to je vždycky příjemný bonus.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Moc děkuji za pochvalu fotografií, Helenko. ☺ Je fakt, že mít přístup do kostela, kde zrovna neprobíhají bohoslužby je někdy velká náhoda, nám se to povedlo.
VymazatMějte klidnou a fajn neděli. 🍀
Krásné zimní fotografie z příjemné procházky. Takovou krajinu a procházky mám ráda. S těmi rampouchy je ve městech problém. U nás je ve městě jezdí hasiči shazovat. My bydlíme po střechou a tak je také koštětem z okna shazuji dřív, než by někomu spadly na hlavu. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatJsem ráda, Jari, že se Ti moje zimní fotografie líbí. Rampouchy řeší hasiči, ale na jejich bedra se toho snáší hodně a třeba u nás je domů hodně, to by celý den nic nedělali než řešili rampouchy. Hodně záleží na množství sněhu, který je na střeše a pak to odtává. U nás byla začátkem ledna značná sněhová nadílka a tak i to rampouchové nebezpečí bylo hodně nepříjemné. S tím shazováním rampouchů jsi obětavá a jistě Ti za to už sousedé poděkovali. ☺
VymazatMěj klidnou a pohodovou neděli. 🍀
Hani zdravím. Kostel se mi moc líbí, zaujal mě ten zasedací pořádek. Já jsem byla na ˇpůlnoční mši na Štědrý den u nás v kostele a byla jsem překvapená, že na lavicích byly elektrické podušky a po dobu mše opravdu hřály, to bylo příjemné. Opatruj se, Lenka
OdpovědětVymazatLeni, s tím zasedacím pořádkem jsem se setkala jen v malých kostelech, tento je evangelický a svým způsobem v mnohém jiný, než kostel katolický. Elektrické podušky jsou dobrým bonusem a na půlnoční mši to byl pro vás "malý dárek" od Ježíška. ☺
VymazatDěkuji za milý komentář a přeji klidnou neděli. 🍀