Padesátka je významné životní jubileum, někdo tomu říká "abrahámoviny" a je to důvod k oslavám. Také už důvod k bilancování. Je také pravda, že je rozdíl mít padesátku dnes a v 19. století. Když bylo Jaroslavu Vrchlickému padesát let, oslovovali jej "velebný kmete". No, zkuste tohle říct současnému padesátníkovi! 🙊
V roce 1898 slavil náš protagonista 50 let na trůně! Tehdy mu bylo 68 let. Asi jste poznali Františka Josefa I. a toho není nutno příliš představovat. I ten, komu historie přímo "nehoví", zná (z filmů, literatury) tuto dvojici:
Jeho nástup na trůn se tajně připravoval už před revolucí. Za plánem stála jeho ambiciózní matka arcivévodkyně Sofie, státní kancléř Metternich a kupodivu i císařova manželka Marie Anna. Čekalo se jen na vhodný okamžik. Mladý arcivévoda dosáhl v srpnu 1848 osmnácti let, a i když tento věk nebyl v žádném právním ohledu hranicí plnoletosti, arcivévodkyně Sofie a dvorská kamarila se již předem rozhodly, že císaře Ferdinanda I., který se zdiskreditoval ústavními sliby, přinutí k abdikaci a na trůn nastolí mladého arcivévodu.
Na pečlivě připravované události však bylo zvláštní, že měla proběhnout v naprostém utajení. Ministrům, dvořanům a členům rodu bylo jen sděleno, že se mají 2. prosince 1848 na 8. hodinu ranní dostavit do Arcibiskupského paláce v Olomouci, aniž jim kdo vysvětlil proč.
Dvořané v předsíni Trůnního sálu Arcibiskupského paláce horečnatě diskutovali o tom, jakou důležitou událost jim panovník hodlá oznámit. Po hodině se dveře otevřely a kníže Felix ze Schwarzenbergu je vpustil dovnitř. Zde jim pohnutě oznámil, že jejich novým panovníkem se stal František Josef I. a že mu mají vzdát hold.
Na rozdíl od skutečných korunovací však tentokrát vzdávali hold představitelé úřadů a armády. Na všech zobrazeních ceremoniálu je přitom vidět, že nejdůležitější z nich byli vojáci Windischgrätz a Jelačić. Ceremoniál jako by vyjadřoval, že to jsou hlavně představitelé vítězné armády, kdo má být oporou nového režimu.
Za zvážení stojí i fakt, že nového císaře nekorunoval arcibiskup, ani jiný církevní hodnostář, nýbrž předchozí císař a příbuzný. Vypadalo to, jako by dědiční rakouští císařové měli v úmyslu neuznávat žádnou vyšší moc, nýbrž spravovat vládu doslova vlastními silami. František Josef také žádnou řádnou císařskou korunovaci nikdy neabsolvoval, ačkoliv oktrojovaná ústava ji předpokládala. V titulatuře se označoval za panovníka „z boží milosti“ a tato legitimizace jeho moci mu zcela stačila.
Rozměrné plátno, zachycující důležitý okamžik v historii Olomouce, zdobilo radniční kapli svatého Jeronýma. Obraz, na němž je výjev z olomoucké abdikace rakouského císaře Ferdinanda I. Dobrotivého a předání koruny Františku Josefovi I., vznikl roku 1876 pro tehdy připravované Historické muzeum města Olomouce.
Ačkoliv se císař i jeho premiér Schwarzenberg ve veřejných manifestech zavázali, že budou chránit ústavu, při první příležitosti František ústavu zrušil a vládnul dál jako absolutní dědičný císař rakouský. Radikální olomoučtí studenti jej tak dobře odhadli už v dobách korunovace, když na manifestech vylepených v ulicích 2. prosince 1848 přepisovali jeho jméno z Franze na Fraze. Překřtili tak Františka Josefa I. na fracka Josefa I. Zdroj: www.lidovky.cz
Střih... uplynulo 50 let a noviny, nejen ty Těšínské, uveřejnily oslavná prohlášení:
Hani, tak tento článek jsem musela přečíst i manželovi. Už jsme na mnohé věci z dějepisu pozapomněli a tak díky za to, že jsme si je mohli připomenout. Hezký den přeji. Jára
OdpovědětVymazatNo, tak neskromně řečeno, pokud to zaujalo i manžela, musí ten článek "mít něco do sebe". 😉 Právě z důvodu toho, že jsme že školy přece jen dávněji, dávám na blog články tohoto typu a staré noviny se někdy opravdu hodí.
VymazatDěkuji za zájem a třeba tu zase bude něco, co si se zájmem přečtete. Hezký den vám oběma. ☺
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatKomentář jsem smazala. Byl tu dvakrát ten stejný...
VymazatJasně, nevadí...
VymazatHanko, kéž bychom dokázali někde v řadách politiků dneška najít takovou osobnost. "...neuznávat žádnou vyšší moc, nýbrž spravovat vládu doslova vlastními silami. ..."
OdpovědětVymazatNapsala jsi to zajímavě, ale podle zkušeností, které jsem získala, si myslím, že u nás se těžko najde osobnost, kterou by přijali, lidově "brali" všichni. Tomu už nevěřím a možná je to "švejkovství", které mnohdy těm generacím před námi pomohlo přežít.
VymazatHani, báječně jsem si početla. Franz Josef byl hanlivě nazýván "starej Procházka". Mohla za to jeho fotografie, na které byl zvěčněn a pod ní titulek "Procházka na mostě".
OdpovědětVymazatAli, moc děkuji. Báječně si počíst, to je (podle mne) smysl blogu. Bohužel, čím dále bývá na blozích méně textu. O tom "starém Procházkovi" vím, uvažovala jsem, jestli to sem do článku zařadit, ale nakonec jsem usoudila, že téma je "oslavné - 50 let" a tak stačí jen ten fracek. 😉 Určitě o něm ještě někdy napíšu.
VymazatŽádná sláva,opět si vládli sami jak se jim hodilo,už přejmenování na Fracka vypovídá o samolibem vládnutí 🙈
OdpovědětVymazatNo, řeknu Ti, že když jsem na ty noviny narazila a četla poprvé, překvapilo mě, s jakou pompou to tady ve Slezsku noviny pojaly a předložily čtenářům. Totiž, mnoho lidí si na monarchii stěžovalo a přesně za 20 let padlo Rakousko-Uhersko. Ovšem, možná z důvodu, aby se noviny udržely, byly texty v tomto duchu. Bylo to období, kdy lidé ani netušili, že přijde 1. světová válka, svět se prostě změnil...
VymazatDěkuji, Hani, přečtu si ještě jednou a v víc v klidu.
OdpovědětVymazatMoc zajímavé čtení!
Přeji příjemný den. Helena
Děkuji, Helenko, za pochvalu článku, i pro mne to je hodně zajímavé a pokud člověk umí číst "mezi řádky", leccos tam ještě vyčte. Doufám, že sis našla čas na to přečtení.
VymazatPřeji úspěšný čtvrtek. ☺