Politik je jen člověk

„Buď slušný k lidem, když jdeš nahoru; mohl bys je potkat, až půjdeš dolů.“ John Osborne,angl. dramatik

Bez umění by byl život chudý, protože umění provází člověka od pradávna. A co politika? Položme si otázku, odkdy ta nás provází a jak by se nám žilo bez ní? Psát na blog článek o politikovi je ... Hmm, co to vlastně je? Někdo si řekne - tak piš raději o tom, jak jsi vařila fazolačku a ne takové ... zbytečnosti. Je to téma Klubu blogerů a divte se nebo ne, tohle je pro mne výzva. A taky se do toho moc lidí nepohrne. Téma mě k článku vyprovokuje víc než ty fazole. Ani tak z toho nemůže vzniknout nic převratného. 😎

 

Napadá mě, jestli je takové téma vhodné, zvláště v dnešní době? Každá doba byla kdysi "dnešní". Vidíte, jak jsme pořád opatrní? Nechcete nikoho popudit ani urazit a docela se nabízí napsat názor. S tím už měl Švejk své problémy. Je doba zralá na to, abychom na počkání psali svůj názor? To máte jako s otázkou, jestli jste věřící. Já tedy nemám problém přiznat, že věřící nejsem, i když tu občas fotky kostela jsou. Ovšem, všimněte si, jak v tomto vyjádření jsou politikové obezřetní. Oni vědí, že sbírají podporu voličů a každý hlas dobrý. Když řeknou "jsem věřící", co když si proti sobě postaví ateisty a přijdou o nějaké hlasy. Když řeknou "nejsem věřící", tak přesně naopak. Takže se mlží a lavíruje. Pak vznikne tzv. Murphyho zákon:

"Politici vždy dokáží mluvit hodiny o ničem." 

Někdy se divíme, že do politiky jdou známé tváře, řekněme umělci - třeba do senátu kandidují herci či zpěváci, které bychom nikdy s politikou nespojovali. Nic nového pod sluncem. Mají rétorickou průpravu a jsou zvyklí vystupovat před lidmi. Bylo by chybou se domnívat, že se to děje jen dnes. Uvedu příklad z 19. století. Asi známe jméno Viktor Dyk, což je, prosím, autor známého Krysaře. Abyste věřili, dám jeho pamětní desku a podobiznu:

   

Takový to byl fešák v r. 1899 a byl i politikem. Pro prezidenta Masaryka byl oponentem a protivníkem. Hledáme-li dnes v českém parlamentu marně vzor politické kultury, v osobnosti Viktora Dyka máme prý ideální příklad. "Z hrdých tužeb jediná mi zbývá: bez hanby jíti pražskou ulicí.“ A ochranku asi neměl. 😉

 

V jeho době se tradovalo i toto:

Koaliční krise: Praví se, že poslanec Viktor Dyk při krisi koalice navrhl pro Desítku resoluci k zažehnání krisí tohoto znění: 

"Co se stalo, nestalo se: co se musí stát, nemůže se státi a co se nemůže státi, stane se. - Jiný poslanec charakterisoval politickou situaci těmito verši: 

Vezme se kus mýdla, 

do huby se strčí brk,

udělá se frk

a bublina je hotová..." zdroj: Těšínský kalendář 1922

No a tohle je ve zkratce "politika". 

Některé články ze starých novin jsou aktuální i dnes. Jsou věci, které byly a budou.

Lidé jsou opatrní a asi vědí proč. Politika totiž kolikrát postavila lidi proti sobě. Viděla jsem ve filmech, jak se chlapi kvůli politice porvali v hospodě. Na vlastní oči jsem to vidět nemohla, neb do lokálů nižších cenových skupin jsem nezavítala. Dát politickému rivalovi "na budku" také není projev kultury. 

Teď trochu zvážníme. Pojem politika se používá až v novodobých dějinách. Ovšem, z čeho se nevykroutím, musím napsat, že vím o mnoha lidech, kteří jsou politikou znechuceni, otráveni a to není dobře. Někdo si řekne, to není pravda, já nejsem ani naše rodina ne. Naučila jsem se věci brát tak, že pokud já ten problém nemám, neznamená to, že on neexistuje. Troufám si říct, že část občanů byla "znechucena" v každé době. Kolikrát jsme se však mohli přesvědčit, že platí pořekadlo našich předků - Každý chvilku tahá pilku. Jen někdy je ta chvilka poněkud delší.

Každá doba má nebo měla něco, co jí dávalo určitý punc "těžkosti". Když v určité době žijeme, hlavně v té přítomné, cítíme problémy "ty své" nějak tíživěji než když o tom jen čteme. 

Co kolikrát v politice pozorujeme? Lidi říkají: "To jsme rádi, že ten Franta se tam dostal, to je prima chlap, on jim ukáže. Znám ho od školy."  Přejde pár měsíců a čeho si všimneme? To nadšení a určitá plachost z nového politika nějak opadá, je na něm vidět, že se mění a není to jen tím, že kolikrát přibere. Že nosí kvádro a košili s kravatou, to by nevadilo, to jsou teď jeho "montérky". Pak přijdou třeba městské slavnosti a on důstojně vyjde na pódium a spustí. Sebejistě přehlíží davy a ti, kteří ho znali osobně, nějak zpozorní, brzy poznají, že jeho řeč je jiná. Za tu dobu ve funkci on nějak pochytil "jazyk politika". Samozřejmě je "loyální" ke straně, kterou zastupuje, ale v podstatě mluví jako jeho předchůdce ...,  ale musí se lišit, tak se naučil používat určité obraty, dokonce vytváří nová slova, která ho "charakterizují". Čím je pak výš, tak na svého politického předchůdce veřejně "nadává". Naše babičky tomu říkaly "Nové koště dobře mete." Proto politika vyžaduje lidi otrlé.

Vidíme to hlavně v kampani. Musím upřesnit, že jde o volební kampaň. Kdysi totiž bývala i řepná kampaň a tu ty nejmladší ročníky nebudou znát. V době sklizně přijeli brigádníci nebo studenti ze škol a týden sbírali řepu, nosili ty bulvy v drátěných koších na vlečku traktoru nebo je na určeném místě vršili. Přitom se tak sžili, zažili spolu tolik legrace, to byl adaptační pobyt jedna báseň a ještě se sklidila řepa.

V takové atmosféře by měla probíhat ta volební kampaň, kdy si lidi neberou servítky. Pak není divu, že mnozí schopní lidé raději do politiky nechtějí. Nemají na to žaludek a  přitom by se tam hodili. Pravidelně pak čteme, kolik kterého politika či stranu ta volební kampaň stála. Jsou to velké peníze a v rozpočtu pořád nějaký miliónek (?) chybí. Kdyby ti politikové šli na řepnou kampaň, bylo by to pro rozpočet minimální a více by ukázali, jací jsou - jestli umí vzít za práci, jak plní svěřený úkol, jestli umí improvizovat a mají smysl pro týmovou práci ... a ještě by byli na čerstvém vzduchu, měli by zdravý pohyb a neseděli  jen v lavicích. Zažili by ten sladký pocit z vykonané práce. Teď nemyslím "pocit sladké chuti", že sklízejí  cukrovku. On totiž politik je taky jen člověk, to mnohý se jen tváří tak odtažitě, že je takový, jak ho vidíme. Má svoji image. 

Já bych článek o politikovi doporučovala napsat všem, kteří si vedete blog. Vážně. Začala jsem a vlastně nevěděla, co tu bude, znala jsem jen téma "politici". A jen jsem začala psát, napadaly mě takové věci, že se sama divím, co tady vzniklo. 😂 Inu, politika je nakažlivá... Ještě několik citátů známých lidí na závěr:

"V politice není hloupost handicap." Napoleon Bonaparte 

"Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří a kdo v něho věří, je idiot!!"   Karel Kryl 

"Chcete-li v politice, aby bylo něco řečeno, uložte to muži. Chcete-li, aby bylo něco uděláno, uložte to ženě."  Margaret Thatcher

"Politici vždycky mluvili jako kniha, akorát někteří potřebovali do vazby."  Miloslav Šimek 

Zdroj: https://citaty.net/temata/politik/

 

P. S. Doufám, že jste pochopili, že jsem se při tvorbě článku snažila o poněkud ležérní přístup a místy snad i vtipnější tón, aby to nebylo sešněrované.  😉