Vždy platilo chytit ten správný vítr

 

Nedávno jsem na blogu představila pány z Kravař, ale časy byly neklidné, i naším krajem táhly husitské skupiny. Tehdy byly vypáleny celé vesnice i města, takovým příkladem je Fulnek a Nový Jičín. Nedaleký Bílovec tehdy vlastnil ten z rodu pánů z Kravař, o němž se říkalo, že je velice osvíceným šlechticem. Byl to Jan VI., také nazývaný Janek.

   

Odřivous - erb rodu pánů z Kravař, zakladatelem rodu je Vok z Benešova a Kravař.

Byl synem Voka IV. z Kravař a jeho manželky Elišky ze Šternberka a Světlova. Pravděpodobně se účastnil bitvy u Grunwaldu. Již v roce 1413 byl přítomen jednání zemského soudu v Opavě. V roce 1421 se podrobil dědici českého trůnu Zikmundovi Lucemburskému. To jsou informace, o které se můžeme opřít. Jan se pak účastnil některých Zikmundových tažení do Čech - tedy proti husitům. V roce 1423 se Jan oženil s Ofkou z Pylze, která byla dcerou Vladislava Jagellonského. Ta však brzy zemřela a Jan dlouho nesmutnil.

Neklidného roku 1424 se Janek z Kravař oženil podruhé, tentokráte s kněžnou Anežkou, dcerou Přemysla Opavského. Tímto sňatkem s dcerou Zikmundova spojence na Moravě se prakticky zařadil k té části šlechty, která králi zůstala věrná. Ženitba s opavskou kněžnou Anežkou byla promyšlená, byla to dcera z rodu opavských Přemyslovců. Oni by ale Anežku leckomu nedali a to, že manželku hledal v těchto kruzích, svědčí o jeho vážnosti a bohatství. Jak bývalo zvykem, byl to dohodnutý sňatek a tím se "něco" řešilo. Opavský Přemyslovec si pojistil, že bude moci kontrolovat strategický hrad Starý Jičín i opevněná města Nový Jičín, Bílovec a Fulnek už na území Moravské brány. 

Janek z Kravař byl šlechtic mimořádně chytrý a prozíravý. A tato vlastnost nesmí být takovým lidem, co se chtějí prosadit, cizí. 🙇 Kdepak nějaké zásady. Pozorný čtenář si jistě všimne ukázkového "veletoče", kdy z odpůrce husitů se rázem stal jejich horlivý stoupenec 🙈. (Ovšem, to nám nemůže nic připomínat, s tím se my už, po téměř 600 letech, na naší politické scéně nesetkáváme, žeee? 😉)

Když husité rozšířili svůj vliv i na severní Moravě, Jan pochopil, že přejít na stranu husitů mu přinese prospěch. Možná měl na paměti příklad nedalekého vypáleného Fulneka. Tak co? Chytit ten správný vítr. No a také ho chytil, určitě to nebyl ojedinělý případ. Jenže husitům nestačila slova podpory, musel to dokázat. Proto na přelomu let 1429–1430 se účastnil husitské spanilé jízdy do Saska a v srpnu roku 1431 bitvy u Domažlic. 

 

Obraz Mikoláše Alše - Bitva u Domažlic visel u nás ve škole. Zachycuje okamžik, jak kardinál Julian Cesarini ztrácí svůj kardinálský klobouk.

R. 1430 postihl velký požár město Opavu - sídlo Přemyslovců. Mor a požáry, to byly strašáky měst. Při požáru byly zničeny i zemské desky. Vévoda Přemek, Janův tchán, založil nové a ty už byly psány česky. (Slezské zemské desky jsou nyní uloženy v Zemském archivu v Opavě). Jejich slavnostního založení se zúčastnil také Janek z Kravař s doprovodem svým služebníků a dvořanů. Byl mezi nimi i známý válečník Jan Jiskra z Brandýsa a Všechovic. 

Ve své poslední vůli ze 17. března 1433 odkázal své manželce zboží fulnecké a bílovecké, tvrz Třebovice i obydlí v Bílovci. Po tom všem se ani nedivím, že manželství bylo bezdětné, vždyť byl "stále v luftě". Ve snaze udržet majetek ani nebyl čas myslet na následníka. V závěti také své ženě Anežce radil, aby hledala oporu v případě nutnosti u některých poručníků. Celkově byl Jan VI. z Kravař svými poddanými velmi milován a ti na něj vzpomínali jako na "pana Janka dobré paměti". 

Jedním z uvedených poručníků byl také bílovecký rychtář, rytíř Mikuláš Strus z Račína. Byl to skvělý hospodář a služebník. Po Janově smrti začala opavská knížata vystrkovat drápky proti své sestře - nyní vdově a chtěla získat něco z jejího dědictví. Kněžna Anežka si nakonec z obrovského majetku udržela pouze město a hrad Fulnek z části bíloveckého panství do své smrti r. 1437. 

 

Dnes se nad Fulnekem tyčí tento zámek, původně byl na jeho místě hrad.

Věrný služebník Janka Jičínského z Kravař a později jeho manželky Anežky Opavské - Mikuláš Strus z Račína dál na Bílovci zveleboval svěřený majetek. Mnohdy musel použít i své vlastní peníze, což dokládá listina z 15. června 1440. Bílovecký rychtář ještě dost dlouho sloužil zástavním držitelům bíloveckého panství Fulštejnům z Vladěnína. Zemřel v Bílovci někdy před rokem 1467. 

Zdroj: Eduard Valeš, Wikipedie