Plánování túry v horách: délka, převýšení, terén a časová rezerva

 

Dnes pokračuji v seriálu, který začal článkem Turistické značky a pokračoval Orientací v terénu.  Chceme-li si při jakékoli akci v horách říct, že jsme pro bezpečnost svou, ale i druhých, udělali maximum, je nutná pečlivá příprava a plánování. Zvláště tehdy, máme-li odpovědnost za skupinu lidí, kteří na nás spoléhají. A jít s dětmi nebo staršími lidmi do lesnatého nebo horského terénu - to je teprve zodpovědnost! Jakými pravidly se při plánování horské túry řídit, abyste při setmění nebyli teprve v polovině trasy? Může být ve skupině někdo, kdo tempu z různých důvodů nestačí - i na to je třeba pamatovat. Možná se někomu bude následující text hodit.

Základem každého plánu je strategické rozhodnutí – volba cíle. Může se jednat o vrchol hory, horskou chatu nebo přechod určité trasy (projití horského údolí, přechod horského hřebene, sedla atd.)  Nesmíme přitom zapomenout na návrat zpátky na základnu nebo domů.

Nepostradatelným nástrojem pro orientaci na horách je buzola či kompas, který je lepší mít po celou dobu túry po ruce pro rychlé zorientování mapy. Ovšem - musíme s tím umět pracovat! 

 

Vzdálenost trasy zjistíte nejlépe pomocí mapoměru, kdy trasu projedete na mapě měřícím kolečkem a na stupnici, odpovídající měřítku vaší mapy, odečtete vzdálenost v km.

Dobrým pomocníkem je plánovací fólie, tzv. Planzeiger, pomocí níž na mapě naměříme azimut, určíme vzdálenost nebo sklon svahu.

Teprve s vědomím cíle jsme schopni zamyslet se nad tím, kudy se k němu vydat, jak na cestě postupovat a co na ní budeme potřebovat. Budeme se  věnovat dovednosti, kterou  je výpočet času, který na túře strávíme.

Mapa a buzola nepotřebují nabíječku

V době mobilních aplikací a bezpočtu webových stránek s podrobnými popisy tras se může zdát dovednost plánování a počítání času túry nad mapou s papírem a tužkou v ruce jako zcela zbytečná. Ne vždycky ale bude mobil nabitý, ne vždy je internetové připojení k dispozici. A my najednou potřebujeme vědět, jestli je náš plán reálný.

Základní osou každého plánování túry je časový odhad. Musíme vědět, jak dlouho budeme na cestě. Z toho pak odvodíme, kdy vůbec vyrazit na cestu, abychom se ve stanovený čas dostali do cíle. V určitém čase musíme být na konkrétním místě často kvůli změně počasí a charakteru terénu (provlhlý sníh, sestup exponovanou cestou, poslední vlak…).

Ačkoli má papírová mapa a buzola v batohu vždy své jisté místo, doporučovány jsou  i některé z aplikací, díky nimž můžete mít v mobilu mapy stažené i offline.

Vertikální i horizontální metry

Při výpočtu času túry vycházíme ze dvou základních veličin: ze vzdálenosti v metrech, případně kilometrech, a převýšení v metrech. Obě vyčteme z každé lepší mapy.  Ideální mapy pro pěší turistiku jsou v měřítku 1:25 000, vzdálenost změříme za použití měřiče vzdáleností nebo plánovací fólie (tzv. Planzeigeru), převýšení spočítáním vrstevnic (samostatně počítáme výškové metry při stoupání i klesání). Pak musíme znát rychlost chůze naší skupiny. Alpské svazy ve svých metodických materiálech shodně udávají pro větší či menší skupiny tyto hodnoty:

Jednotlivec, případně malá skupina lidí ujde pěší chůzí za hodinu:

• 400 výškových metrů ve výstupu
• 600 – 800 výškových metrů v sestupu
• 5 km vodorovné vzdálenosti

Větší skupina lidí, případně i malá skupina při pohybu „na těžko“, ujde pěší chůzí za hodinu:

• 300 výškových metrů ve výstupu
• 500 výškových metrů v sestupu
• 4 km vodorovné vzdálenosti

Pokud si nejsme jistí, jak rychle se budeme jako skupina pohybovat, je vhodnější ze začátku kalkulovat s pomalejšími časy a být radši příjemně překvapeni, než podcenit své schopnosti a do cíle dorazit mnohem později, než bylo v plánu.

Vzoreček pro matematiky

výstup T1 = 300 – 400 vm/hod
sestup T1 = 500 – 700 vm/hod
rychlost chůze T2 = 4 km/hod Celkový čas túry T:
T = T1 + (T2/2)  (pokud T1 > T2) nebo T = (T1/2) + T2 (pokud T1 < T2)

Rovnice pro výpočet času

Pokud jsme pomalejší skupina, vypočítáme si časy pohybu horizontálně a vertikálně: první čas získáme podělením vzdálenosti v kilometrech hodnotou 5 (u rychlejších skupin 4), druhý dostaneme vydělením výškových metrů číslem 300 (u rychlejších skupin 400). Z těchto dvou časů vydělíme ten s menší hodnotou dvěma. Výsledek přičteme k hodnotě větší. Vyjde nám čistý čas, který na túře strávíme.

Přestávky a časové rezervy

Při plánování jednodenní túry si přidáváme vždycky minimálně hodinovou rezervu, nezávisle na velikosti skupiny. Musíme zohlednit riziko zhoršujícího se počasí nebo nejednoznačnosti trasy. Jenom pokud dobře známe trasu, prostředí i fyzickou kondici účastníků, můžeme časovou rezervu z plánování vypustit. Pokud víme, že v rámci túry budeme překonávat i technické pasáže, vyžadující použití maček, sedáku, lana, feratového kompletu atd., počítáme s další půlhodinovou rezervou.

Příklad z praxe Z mapy jsme spočítali celkové stoupání 600 výškových metrů, klesání 1200 výškových metrů, vzdálenost 10 km. Jsme menší skupinka, která má svižnější tempo. T1 (výstup a sestup) spočítáme jako součet času výstupu (600 výškových metrů vystoupáme za 1,5 hod) a sestupu (1200 výškových metrů sklesáme za 2 hod), tedy T1 = 3,5 hod. Vzdálenost 10 km ujdeme za 2 hodinky, tedy T2 = 2 hod. Čas T2 je menší, jeho hodnotu podělíme dvěma a celkový čas, který strávíme na túře, bude čtyři a půl hodiny. Pozor, jedná se o čistý čas chůze, ke kterému je potřeba přičíst přestávky!

V každém případě plánujeme během jakékoli túry několik přestávek. První by měla nastat 10 – 15 minut poté, co se vydáme do terénu. Stačí krátká, v délce 5 – 10 minut, a slouží hlavně k úpravě výstroje a vrstev oblečení. Pak plánujeme přestávky podle fyzické a psychické kondice účastníků ideálně každou hodinu, případně každé dvě hodiny, v délce 15 – 20 minut, v poledne jednu delší, 30 – 60 minut. Každý na túře ocení, pokud jsou přestávky na zajímavých místech s výhledy, u naučné či informační cedule, na fotogenických místech apod. Délky přestávek rostou úměrně s velikostí skupiny – čím víc lidí, tím se časy přestávek prodlužují. Pokud zohledníme zkušenosti účastníků túry a znalost terénu, platí tu naopak nepřímá úměra – zkušenější skupiny v důvěrně známém terénu můžou mít přestávky kratší.

Výsledný čas postupu v terénu také ovlivňuje řada dalších faktorů, např. roční období, počasí (velké horko, déšť, bouřka, nečekaný sníh) nebo fyzická kondice a předchozí zkušenosti účastníků. Tyhle faktory se dají jen těžko promítnout do matematických vzorců, musí být zohledněny podle reálné situace. Při dobře naplánované túře si můžeme pojmenovat všechna rizika, vyvodit patřičné závěry, máme dostatek prostoru na zvážení alternativ a nebudeme vystaveni nebezpečí.

Pečlivým plánováním můžete předejít bloudění.

zdroj: M. Lollok Klementová