Turistické značky a co jejich barvy znamenají?

 

Léto je tady a dovolená nebo volný čas se dají trávit různě. Někdo se rád jen opaluje, jiný rybaří nebo chodí na houby. Máme krásnou vlast a kdo rád poznává, může se vypravit do hor. V Česku se neztratíte díky turistickému značení. Turistické značky používáme při výletech poměrně běžně. Řada výletníků je však využívá jen jako analogovou verzi navigace. Turistické značky však mají hned několik způsobů využití. 

Byl někdo, kdo vás poučil a vysvětlil, co tyto značky znamenají? Vzpomínala jsem na to a měla jsem možná štěstí, že na střední škole se pořádaly turistické kursy a večer bývaly různé besedy, případně i noční hry s využitím orientace v terénu. 

Pokud jedeme do zahraničí, kde plánujeme turistiku - hlavně v horách, je dobré se už předem seznámit s případnou trasou nebo způsobem značení v dané zemi. Mám zkušenost, že i když máme průvodce, jsou situace, kdy se vyplatí něco vědět sám, nespoléhat na druhé. Chápu však, že ne každý má schopnost orientovat se v terénu. V článku se budu věnovat turistickému značení u nás.

Navigační systém pro pěší turistiku patří u nás k nejpropracovanějším a nejrozsáhlejším. Možná je to dáno rozlohou naší republiky a pak její polohou v mírném pásmu.

Tak jako se řidiči orientují a jsou vedeni dopravními značkami, výhodou turistických značek je použití více barev pro označení tras. Obvyklý systém ve světě prý totiž využívá jen jedné barvy a logicky při křížení cest může dojít ke zmatkům. Čeští plánovači při zakreslování nové cesty používají jako první kritérium barevnou jednoznačnost.

Turistické značení vznikalo v Evropě v 19. století. V našem kraji máme nejblíže Beskydy a tady  je známá Pohorská jednota Radhošť, která  vyznačila první trasy v r. 1884. V Čechách Klub českých turistů zahájil značkování v roce 1889. Masový rozmach značení přichází po vzniku Československa během samostatné republiky, kdy délka tras dosahuje i se Slovenskem 40 000 km.

Pro zajímavost - nejstarší turistická trasa vedla ze Štěchovic u Prahy na legendární Svatojánské proudy. Trasa je už dnes bohužel zatopená Štěchovickou přehradou, takže je možné projít jen úvodní kilometry.  

Nejstarší dochovanou trasou je pak cesta z Berouna na Karlštejn. S turistickými značkami se můžeme setkat na horách, v lesích, ale také ve městech. V mnoha městech jsem viděla rozcestníky, takže vím, že to funguje. Bylo by možné se hodně rozepsat o typech cest, druzích značek, cedulí a dalších detailech. 

Od roku 1954 získal monopol na značení ČSTV, postupně byla síť značených cest obnovena a rozšiřována a systém doplněn ještě směrovkami a nástěnnými mapami. Nevím jak vy, ale my tyto mapy v terénu hodně využíváme. 

V roce 1990 přešla značkařská činnost v Česku na obnovený Klub českých turistů. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty. Značení provádějí již od počátků bezplatně dobrovolníci – značkaři. Těchto lidí si vážím a obdivuji je.

Některé naučné stezky zřizují a udržují organizace ochrany přírody.

Turistická značka je symbol nebo tabulka, jejímž účelem je poskytnout turistům informaci o směru cesty, případně též o vzdálenostech, podmínkách průchodnosti, popisech míst atd. Turistické značení je soustava turistických značek. Aby značky sloužily, měli bychom v nich "umět číst".

Podle účelu můžeme turistické značky a značení rozdělit na:

• Turistické značky pro pěší turistiku
• Turistické značky pro cykloturistiku (viz též cyklotrasa)
• Turistické značky pro lyžaře
• Městské informační systémy

Existují i turistické mapy, dříve velmi rozšířené.

Turistické značení KČT – pěší

Klub českých turistů používá takzvané pásové značení čtyř barev – červené, modré, zelené a žluté, namalované zpravidla na stromech, sloupech a jiných objektech. Značka je tvořena vodorovným barevným pásem, nad nímž i pod nímž je bílý pás.

   Pásová značka 

---------------

Pro odbočení se tento základní tvar doplní šipkou jednotného provedení. Vede-li více značených tras společně, jsou značeny sloučenou značkou v přesně určeném pořadí barev.

  Šipka, ukazuje směr trasy 

   Vícebarevná značka 

 ---------------

Pro místní trasy a okruhy existuje speciální místní značení (úhlopříčně rozdělené čtverce, v nichž jeden trojúhelník je bílý a druhý má jednu ze čtyř barev) a lázeňské značení, které kombinuje dvě významové barvy, které souvisejí s délkou a převýšením okruhu.

   Místní značka 

---------------

Nejčastější pásové značení končí (tzv. koncová značka) nikoliv obdélníkem, ale bíle ohraničeným čtvercem.

   Koncová značka 

---------------

Značené jsou i odbočky k pramenům (čtvercové s piktogramem studánky), hradům (čtvercová s piktogramem hradů, která vypadá jako písmeno L) či vrcholu (čtvercová s piktogramem trojúhelníku mířícího špičkou nahoru jako hora). Ty nebývají delší než 1 km.

   Odbočka k vrcholu či vyhlídce 

   Odbočka ke zřícenině hradu nebo jinému objektu 

   Odbočka k pramenu nebo studánce 

   Odbočka k jinému zajímavému objektu 

---------------

Zvláštním typem turistického značení jsou naučné stezky, které vyznačují samostatně nebo ve spolupráci s KČT organizace ochránců přírody či obce, města i jiné organizace. Podle metodiky KČT bývá naučná stezka značena bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem. Naučné stezky zřizované jinými subjekty však jsou mnohdy značeny jinými způsoby. Naučné stezky jsou vybaveny i stojany s informacemi o přírodních zajímavostech v okolí. Značené cesty jsou vyznačovány v turistických mapách, někdy i v jiných typech map. Jsou chráněny přestupkovým zákonem.

   Značení naučné stezky 

---------------

       Turistická tabulka 

   Turistická směrovka 

Vytvořená síť pěších značených tras je přitom svoji hustotou, kvalitou a také tím, že pokrývá beze zbytku celé území republiky, hodnocena jako nejlepší v Evropě 👍👍👍.

Víte například, že ideální doporučená vzdálenost pro rozestup mezi značkami je 250 metrů? Nebo, že odbočka je vždy vyznačena dvěma samostatnými značkami, směrovací a potvrzovací?

Na systému je obdivuhodné, že se jedná o občanskou aktivitu a značkaři byli vždy dobrovolníci. Jejich počet v dnešní době přesahuje tisícovku a ročně stráví v terénu okolo 60 000 hodin. O Klubu českých turistů je video:

Turistické značky usnadňují navigaci během výletů, zároveň však jejich barva poskytuje základní informaci o náročnosti dané trasy. 

Červená

Červená barva je vždycky výrazná, upozorňující na nějaké riziko. Typické je to u dopravních značek. Ty turistické červenou barvou upozorňují jak na délku trasy (kterou si ovšem každý může přizpůsobit vlastním potřebám), tak na náročnost, tedy terén a převýšení. Červeně jsou značeny dálkové nebo hřebenové trasy, přičemž ty dálkové mohou být o délce až několika tisíc kilometrů.

(Trasa z německého Eisenachu jdoucí přes Česko a Slovensko do maďarské Budapešti měří 938 km a značená Svatojakubská cesta z Prahy do španělského Santiaga de Compostela má podle značky v pražské Zbraslavi 3 030 km. Ovšem v tomto případě se zdaleka nejde jen po červené.)

Modrá

I když se výše píše, že červené trasy jsou nejnáročnější, vždycky je dobré podívat se do mapy na sled vrstevnic. Můžete tak například zjistit, že poměrně příkrá trasa ze Špindlerova Mlýna směrem na Sněžku vede po modré a teprve poslední, relativně krátký úsek je značen červeně. Modře značené jsou obecně významnější trasy. 

Zelená

Pokud chcete lépe poznat konkrétní oblast, vyplatí se držet se zelené, neboť to jsou místní trasy. Většinou nejsou ani příliš dlouhé, ani příliš náročné. Ovšem pokud vedou horami, je potřeba být obezřetný.

Žlutá

Žlutě značené jsou krátké trasy, spojky nebo zkratky, ale i ty jsou terénem vedené tak, aby se pokud možno vyhýbaly frekventovaným silnicím a nabídly poutníkovi zajímavé objekty či výhledy. I zde je ovšem potřeba být ve střehu. Kubátova cesta z Velké Úpy na Sněžku, tedy na vrchol Česka, je kupříkladu žlutá.

 

Mapa se vždy hodí

Spoléhat jen na barvy je poněkud ošidné. Vždycky je dobré mít po ruce mapu, ať už v některé z aplikací, nebo papírovou klasiku. Výhoda papírové mapy je, že v ní nikdy nedojdou baterky, nevýhoda, že se nedá zvětšit a je potřeba se alespoň trochu orientovat.

Značení turistických tras, vydávání map, pořádání společných akcí, provozování turistických chat a také ochrana přírody. O to vše se u nás už více než sto let stará Klub českých turistů. Moravskoslezskou oblast KČT vede Petr Holuša. Můžete si poslechnout: 

Zdroj: Wikipedie, KČT, Český rozhlas Ostrava, YouTube