K poslechu i četbě

pondělí 16. ledna 2023

Obezita je zatraceně drahá záležitost! A nejde jen o peníze

 

O obezitě v dětském věku, kdy se pokládají základy stravovacích návyků, jsem psala v tomto článku

Bývaly doby, kdy si lidé na začátku nového roku dávali různá předsevzetí: že přestanou kouřit, začnou se učit cizí jazyk nebo začnou cvičit. A většinou jak s nadšením začali, brzy s tím přestali. Častým předsevzetím bývalo hubnutí. Člověk by měl o sebe dbát, ať je žena nebo muž. Lidé jsou různí a je to dáno hlavně genetickou výbavou a kolikrát se "zázraky" dělat nedají. Někdy zdědíme postavu po předcích a říkalo se: Jaká matka, taká Katka. 

Jak přibývají roky, mívám pocit, jak moc se podobám své matce. Když si uvědomím, jak jednám v určitých situacích, mám podobné názory na určité věci, gesta, někdy i hlas. Jsem v podstatě jejím genetickým otiskem. Zajímalo by mě, jak to cítí druzí. 

„Než se oženíš, podívej se nejdříve na nastávající tchyni, protože tvoje žena bude jednou vypadat úplně stejně,“ říkali mužům. Jenže i na tom se dá zapracovat. Např. pokud se dcera na rozdíl od matky stane vegetariánkou nebo vegankou, možná i na postavě se to projeví. Ovšem, přiznejme si, postava není všechno.

Rady lékařů nás provázejí, co si pamatuji. Nejdříve jsem je četla ve Vlastě nebo Naší rodině, kde bývaly pravidelně články. Pak se objevil pan MUDr. Rajko Doleček. Mládež si ho nemůže pamatovat, ale myslím, že se do paměti lidí zapsal a na Ostravsku zvláště. Kolikrát jsme ho potkávali na ulici, bydlel v Porubě a jeho ordinace ve Fakultní nemocnici v Ostravě byla hojně navštěvována. Endokrinologie byl jeho obor. Název článku je použit z rozhovoru s panem Dolečkem. 



 


 

 

Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc. - významná osobnost našeho lékařství v oborech endokrinologie a dietologie a čestný občan města Ostravy. Syn českého otce a bosenské Srbky byl autorem více než 200 odborných publikací na téma zdravé výživy, endokrinologie, diabetologie i stárnutí. Ordinoval do vysokého věku a zemřel před pěti lety ve věku 92 let. Jeho tvář jsme znali z obrazovky a mnohdy se stal i terčem vtipů. 

Tady měl 87 a pořád ordinoval: "Ráno se hodně najím, v poledne si vyberu z toho, co je v naší závodní jídelně ve Fakultní nemocnici v Ostravě, a večer jím jen minimálně. Třeba jen pomeranč nebo banán. Ono staré rčení: "Snídani sněz sám, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli" platí dodnes."

Jak si udržujete svoji váhu?

„Čtyřicet nebo padesát let mám pořád stejnou, kolem 79 kg. Proto se cítím akreditován k této problematice. Obezita je někdy nespravedlivá. Takže já vždy říkám: tatínku a maminko, děkuji, že jste mi dali dobrý genetický kód. To je velmi důležitý faktor. Ten kdo si v dědictví přináší tlustého otce, matku, strýce nebo výskyt cukrovky v rodině, měl by si dát velký pozor. Důležité je si uvědomit, že obezita je nebezpečná.“

Rodiče Rajko Dolečka

Málokdo ví, že Rajko Doleček se věnoval i sportu.  Úryvky z jeho knihy:



 

 

Široké veřejnosti je Rajko Doleček znám zejména jako propagátor zdravého životního stylu a průvodce televizními pořady Nebezpečný svět kalorií, Tajemný svět hormonů nebo Dejte léta životu. Ač dietolog, sám si rád dával i jídla, která nepatří do seznamu těch nejzdravějších. „Tak jednou za tři měsíce máme dokonce knedlo, vepřo a zelo. Pikantní a s velkým množstvím česneku,“ řekl v minulosti. Všem, kteří mají problémy s nadváhou, radil: „Jezte s mírou. Držím se zásady, že jíst se má pravidelně, nepřehánět to s tuky a naopak si dopřávat zeleniny a ovoce. Občas i sklenici dobrého vína.“

Myslíte si, že málo vnímáme svoje tělo?

„Ano, člověk by se měl více sledovat. Když zjistíte, že se s velkými obtížemi vsoukáte do džínů nebo je vám malá podprsenka, halenka, sako, tak to byste už měli začít bojovat.“

Posunul se nějak boj proti obezitě od období před 40 lety, kdy jste problém poprvé pojmenoval po dnešek?

„Je tam menší rozdíl, naše strava je pestřejší. Ale lidé nehubnou, obézních jedinců přibývá. Musím uznat, že před deseti lety byly ženy ty, které nesly jako obezitu ten svůj prapor. Dnes jsou to muži, to slabé pohlaví, které dříve umírá. Průměrná česká žena totiž bude 6,2 roku vdovou.“

Je hubnutí i o psychice? Někdy člověk dodržuje vše co má, ale nehubne…

„Když to nejde, tak je dobré se poradit s lékařem. Je fakt, že pokud má člověk stres či problémy ve vztahu, první po čem sáhne, je jídlo. Toho by se lidé měli vyvarovat.“ 

***

Téma obezity je v posledních desetiletích, probíráno veřejně častěji, než dříve. V době našich babiček (u mnohých spíše prababiček) bylo hubených určitě hodně. Proč? Lidé žili jiným způsobem života, kolik lidí mělo sedavé zaměstnání, že? Nevysedávalo se u počítače/mobilu a lidé nemuseli chodit do fitka. Aby bylo jasno - žádné fitko dříve nebylo! Jejich "fitkem" byla většinou manuální práce, hospodářství a práce u domu. Stačí si vzpomenout na moje prarodiče z obou stran. Mám pár fotek obou dědů. Na první pohled si všimnu jejich postavy. Oba vyšší a štíhlí. Jak by ne, když oba většinu svého pracovního života fárali na šachtě. Tady to bylo běžné. Práce v "havírně", která tehdy automatizovaná nebyla, znamenala značný výdej energie a při jednoduché stravě, kterou měli, rozhodně ztloustnout nemohli. Do práce a z práce chodili pěšky (tehdy žádná doprava na šachtu nebyla) a po šichtě? Zase práce na poli - setí, sečení, mlácení cepem, co bylo potřeba. Ani moje babičky se nemusely strachovat, že nebudou mít štíhlou figuru. Nebylo tolik pomocníků (přístrojů) v domácnosti. Také se dříve většinou tvrdilo, že kdo je "tlustší", je bohatý a má se dobře.

Dnes se mnohé časopisy nebo filmy snaží vnutit "kult mládí a štíhlosti". Pravidelně se dočteme, jak spousta zpěvaček, hereček a žen vystupujících na veřejnosti prochází různými plastikami, liposukcemi a kdoví čím vším. Vypadat přirozeně na svůj věk je pro mnohé nepřijatelné. Každá chce "ošálit svůj rodný list", ale ne všem se to daří. Botox některým  "zkrášlil" tvář tak, že to poznamenalo mimiku a mnohdy je pomalu nejde poznat. Je to cíl? Vezměme si jako příklad herečky: hvězdy stříbrného plátna z doby mého tatínka vypadají zcela jinak než současné herečky. A kdo se trochu orientuje ve filmu, připomenu herečky jako paní Antonie Nedošínská, Stella Zázvorková ... a také Helena Růžičková.

 Paní Nedošínská (uprostřed) prý měla od režisérů zakázáno zhubnout. 

Dovedete si představit, že by role těch maminek a paní domácích hrála herečka "jako tyčka"? Na televizi se dívám minimálně, ale občas ano. Před pár dny dávali film s jednou naší současnou dost obsazovanou herečkou. Nechci jmenovat, ale mohla jsem na ní "oči nechat". Byla jsem totiž "zděšená" její štíhlostí. Jestli tohle má být postava, po které dívky/ženy mají toužit, tak potěš koště. Přistihla jsem se, že vlastně sleduji hlavně ji, protože dříve byla plnější. Ty tam jsou doby, kdy naši (a nejen naši) věhlasní malíři malovali takové ženy:

   Josef Mánes – Josefína Josef Mánes - Dívka s růží ve vlasech

Tomu se říkalo "holka krev a mlíko" ... a co třeba Mikoláš Aleš? 

Pokračování

8 komentářů:

  1. Hani, patřím k těm, kteří mají kila navíc. U nás v rodině tomu tak bylo.
    Výjimkou je moje sestra, která kouří jako tovární komín a jeden čas pila první ligu. Nevím, jak vypadá teď, neviděla jsem jí deset let. Náš kontakt se zúžil na přání k narozeninám a svátkům. Kdysi před lety se sestra u nás setkala s rodiči zetě a mně potěšilo, když se mně zeťova maminka zeptala, o kolik let je moje sestra starší. Přiznala jsem, že ta starší jsem já. Docela mně ta otázka potěšila. 😀
    Kila navíc už dávno neřeším, v mládí jsem měla setrvalý mindrák, během života vyzkoušela nespočet diet s nevalným výsledkem. Po každé následoval jojo efekt. Letos mi bude 70 a ta svá kila jsem se naučila nosit.
    Měj hezké dny

    P.S. Rajko Doleček mně v mládí strašíval. 😂🤣

    OdpovědětVymazat
  2. Genetika dělá hodně.My máme v rodině šíhlost,tatínek byl až dost.Takže s váhou problémy já nemám. ani mé sestry.Manžel to má složitější u něho v rodině byla obezita.Rodiče byli hodně silní.Manžel celý život pracoval u Hasičského záchranného sboru a musel si udržovat fyzičku.Každý rok dělali náročné fyzické prověrky.V důchodě ještě pracoval 10 let u mladých v hospodě.Odjakživa to byl urostlý chlap,ale myslím,že záliba v pití piva udělala své.Ale přibral nejvíce za poslední čtyři roky,co je doma.A co má omezení kvůli srdci,tak toho využívá až moc.Dá někdy práci vytáhnout ho na procházku.Přitom jsme od mládí chodili na výlety,hodně po horách,v zimě na běžkách.Já od dětství hodně cvičím a stravuji se trochu jinak,ale miluji sladké.Myslím,že je dobře,že mladí lidé chodí do posiloven a udržují se.Nechápu proto děvčata,která mají nadváhu a je jich okolo dost a libují si v upnutých kalhotách.To si říkám,že snad nevidí.S maminkou to mám úplně stejné.Na manžela teď dohlížím,aby se necpal do půlnoci a mladí mu dali běžící pás,tak spolu trénujeme.Je u toho prča.Hani,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  3. Hani, nadváhu nemám, ale kdo ví, jak by to bylo, kdybych nedávala pozor na to, co jím a kdy. Důležité je hýbat se! Chodíme cvičit a dost pohybu máme se psem, a nejen kvůli váze, hlavně proto, abychom i s přibývajícími roky nějak drželi pohromadě :o)
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Hani, já nedokážu posoudit zda jsem tlustá či akorát. Mám roky stejnou váhu a tu si hlídám. Jen v době, kdy jsem užívala antidepresiva tak jsem byla buřtík. Ale pak jsem 18 kilo shodila a držím se pořád na stejné váze jen kilo + -bývá občas rozdíl, to podle množství vody v těle. Hodně chodím a snažím se dost hýbat. Myslím že ve svém věku ,71 a půl roku, kvůli ubývání svalové hmoty s ohledem k věku, už tloustnout nebudu. Rajko Dolečka si pamatuji.

    OdpovědětVymazat
  5. Jejda, přiznám se, že od jisté doby patřím do skupiny "baculky". Vím, že bych měla mít více pohybu a taky vím, že genetika a přechod dělá své. Naše babi říkávala,my urostlý více vydržíme a měla pravdu. Na to jsem si vzpomněla při výroku lékaře onkologa,máte nádor prsu a ledviny,ale vy jste silná, urostlá žena tak se mě tu nebudete hroutit. Sestřičko,zde musíme hlídat váhu,paní nesmí hubnout. Ó jak se to krásně poslouchalo, lékař a nezlobí se na kila👍Dala jsem to, snažím se nepřibrat. Doktor Doleček malý drobný pán, pamatuji na setkání v divadle. Babi by řekla,chlap žádný, jak za groš kudla.

    OdpovědětVymazat
  6. Odpověď pro všechny: Moc děkuji všem děvčatům za pěkné a podnětné komentáře. Moc hezky jste to napsaly, je tam kus pravdy. Nechci, aby si někdo myslel, že jsem tady "bojovník" jen za štíhlou linii - za každou cenu. Mám také své zkušenosti a jak se tu píše, genetika je asi rozhodující. Když jsem četla rozhovory nebo úryvky z knih pana Dolečka, i on si to uvědomoval a měl "štěstí", že měl v genech tu štíhlost. Ale přišel do styku s tisíci pacienty a určitě mu bylo jasné, jak na tom kdo je a co komu hrozí. Určitě se mění i názory lékařů a mám už připraven další článek, který možná mnohé potěší ☺. Tady navážu na Fukčárinku: jak praví staré pořekadlo - „až bude bída, tak tlustí budou hubení a hubení budou studení“.
    Jsem ráda za každý názor a více už bude v následujícím článku. 👍

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Hani, mám kamarádku v Potštejně, což je kousek od nás a ta má dům u řeky. A naproti jejich domu stojí velká vila Milica (nápis je na domě) a ta patřila R. Dolečkovi. Dům koupil jeho tatínek a pojmenoval ji Milica po své manželce, mamince R. Dolečka, která pocházela z Bosny. Rajko Doleček do Potštejna jezdil celý život, hlavně v létě. Když mu bylo přes osmdesát let, jezdil prý ještě z Potštejna autem dvakrát týdně do Ostravy do práce . Mezi místními byl oblíbený pro svoji přátelskou povahu a skromnost. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji za tento zajímavý komentář, je rozšiřující. Je fakt, že maminka pana Dolečka byla Milica i to, že do vysokého věku ordinoval a byl velice sdílný, žádná náfuka, proto byl pro svoji povahu oblíben.

      Vymazat