Obezita je zatraceně drahá záležitost! A nejde jen o peníze

 

O obezitě v dětském věku, kdy se pokládají základy stravovacích návyků, jsem psala v tomto článku. 

Bývaly doby, kdy si lidé na začátku nového roku dávali různá předsevzetí: že přestanou kouřit, začnou se učit cizí jazyk nebo začnou cvičit. A většinou jak s nadšením začali, brzy s tím přestali. Častým předsevzetím bývalo hubnutí. Člověk by měl o sebe dbát, ať je žena nebo muž. Lidé jsou různí a je to dáno hlavně genetickou výbavou a kolikrát se "zázraky" dělat nedají. Někdy zdědíme postavu po předcích a říkalo se: Jaká matka, taká Katka. 

Jak přibývají roky, mívám pocit, jak moc se podobám své matce. Když si uvědomím, jak jednám v určitých situacích, mám podobné názory na určité věci, gesta, někdy i hlas. Jsem v podstatě jejím genetickým otiskem. Zajímalo by mě, jak to cítí druzí. 

„Než se oženíš, podívej se nejdříve na nastávající tchyni, protože tvoje žena bude jednou vypadat úplně stejně,“ říkali mužům. Jenže i na tom se dá zapracovat. Např. pokud se dcera na rozdíl od matky stane vegetariánkou nebo vegankou, možná i na postavě se to projeví. Ovšem, přiznejme si, postava není všechno.

Rady lékařů nás provázejí, co si pamatuji. Nejdříve jsem je četla ve Vlastě nebo Naší rodině, kde bývaly pravidelně články. Pak se objevil pan MUDr. Rajko Doleček. Mládež si ho nemůže pamatovat, ale myslím, že se do paměti lidí zapsal a na Ostravsku zvláště. Kolikrát jsme ho potkávali na ulici, bydlel v Porubě a jeho ordinace ve Fakultní nemocnici v Ostravě byla hojně navštěvována. Endokrinologie byl jeho obor. Název článku je použit z rozhovoru s panem Dolečkem. 

 

 

 

Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc. - významná osobnost našeho lékařství v oborech endokrinologie a dietologie a čestný občan města Ostravy. Syn českého otce a bosenské Srbky byl autorem více než 200 odborných publikací na téma zdravé výživy, endokrinologie, diabetologie i stárnutí. Ordinoval do vysokého věku a zemřel před pěti lety ve věku 92 let. Jeho tvář jsme znali z obrazovky a mnohdy se stal i terčem vtipů. 

Tady měl 87 a pořád ordinoval: "Ráno se hodně najím, v poledne si vyberu z toho, co je v naší závodní jídelně ve Fakultní nemocnici v Ostravě, a večer jím jen minimálně. Třeba jen pomeranč nebo banán. Ono staré rčení: "Snídani sněz sám, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli" platí dodnes."

Jak si udržujete svoji váhu?

„Čtyřicet nebo padesát let mám pořád stejnou, kolem 79 kg. Proto se cítím akreditován k této problematice. Obezita je někdy nespravedlivá. Takže já vždy říkám: tatínku a maminko, děkuji, že jste mi dali dobrý genetický kód. To je velmi důležitý faktor. Ten kdo si v dědictví přináší tlustého otce, matku, strýce nebo výskyt cukrovky v rodině, měl by si dát velký pozor. Důležité je si uvědomit, že obezita je nebezpečná.“

Rodiče Rajko Dolečka

Málokdo ví, že Rajko Doleček se věnoval i sportu.  Úryvky z jeho knihy:

 

 

Široké veřejnosti je Rajko Doleček znám zejména jako propagátor zdravého životního stylu a průvodce televizními pořady Nebezpečný svět kalorií, Tajemný svět hormonů nebo Dejte léta životu. Ač dietolog, sám si rád dával i jídla, která nepatří do seznamu těch nejzdravějších. „Tak jednou za tři měsíce máme dokonce knedlo, vepřo a zelo. Pikantní a s velkým množstvím česneku,“ řekl v minulosti. Všem, kteří mají problémy s nadváhou, radil: „Jezte s mírou. Držím se zásady, že jíst se má pravidelně, nepřehánět to s tuky a naopak si dopřávat zeleniny a ovoce. Občas i sklenici dobrého vína.“

Myslíte si, že málo vnímáme svoje tělo?

„Ano, člověk by se měl více sledovat. Když zjistíte, že se s velkými obtížemi vsoukáte do džínů nebo je vám malá podprsenka, halenka, sako, tak to byste už měli začít bojovat.“

Posunul se nějak boj proti obezitě od období před 40 lety, kdy jste problém poprvé pojmenoval po dnešek?

„Je tam menší rozdíl, naše strava je pestřejší. Ale lidé nehubnou, obézních jedinců přibývá. Musím uznat, že před deseti lety byly ženy ty, které nesly jako obezitu ten svůj prapor. Dnes jsou to muži, to slabé pohlaví, které dříve umírá. Průměrná česká žena totiž bude 6,2 roku vdovou.“

Je hubnutí i o psychice? Někdy člověk dodržuje vše co má, ale nehubne…

„Když to nejde, tak je dobré se poradit s lékařem. Je fakt, že pokud má člověk stres či problémy ve vztahu, první po čem sáhne, je jídlo. Toho by se lidé měli vyvarovat.“ 

***

Téma obezity je v posledních desetiletích, probíráno veřejně častěji, než dříve. V době našich babiček (u mnohých spíše prababiček) bylo hubených určitě hodně. Proč? Lidé žili jiným způsobem života, kolik lidí mělo sedavé zaměstnání, že? Nevysedávalo se u počítače/mobilu a lidé nemuseli chodit do fitka. Aby bylo jasno - žádné fitko dříve nebylo! Jejich "fitkem" byla většinou manuální práce, hospodářství a práce u domu. Stačí si vzpomenout na moje prarodiče z obou stran. Mám pár fotek obou dědů. Na první pohled si všimnu jejich postavy. Oba vyšší a štíhlí. Jak by ne, když oba většinu svého pracovního života fárali na šachtě. Tady to bylo běžné. Práce v "havírně", která tehdy automatizovaná nebyla, znamenala značný výdej energie a při jednoduché stravě, kterou měli, rozhodně ztloustnout nemohli. Do práce a z práce chodili pěšky (tehdy žádná doprava na šachtu nebyla) a po šichtě? Zase práce na poli - setí, sečení, mlácení cepem, co bylo potřeba. Ani moje babičky se nemusely strachovat, že nebudou mít štíhlou figuru. Nebylo tolik pomocníků (přístrojů) v domácnosti. Také se dříve většinou tvrdilo, že kdo je "tlustší", je bohatý a má se dobře.

Dnes se mnohé časopisy nebo filmy snaží vnutit "kult mládí a štíhlosti". Pravidelně se dočteme, jak spousta zpěvaček, hereček a žen vystupujících na veřejnosti prochází různými plastikami, liposukcemi a kdoví čím vším. Vypadat přirozeně na svůj věk je pro mnohé nepřijatelné. Každá chce "ošálit svůj rodný list", ale ne všem se to daří. Botox některým  "zkrášlil" tvář tak, že to poznamenalo mimiku a mnohdy je pomalu nejde poznat. Je to cíl? Vezměme si jako příklad herečky: hvězdy stříbrného plátna z doby mého tatínka vypadají zcela jinak než současné herečky. A kdo se trochu orientuje ve filmu, připomenu herečky jako paní Antonie Nedošínská, Stella Zázvorková ... a také Helena Růžičková.

 Paní Nedošínská (uprostřed) prý měla od režisérů zakázáno zhubnout. 

Dovedete si představit, že by role těch maminek a paní domácích hrála herečka "jako tyčka"? Na televizi se dívám minimálně, ale občas ano. Před pár dny dávali film s jednou naší současnou dost obsazovanou herečkou. Nechci jmenovat, ale mohla jsem na ní "oči nechat". Byla jsem totiž "zděšená" její štíhlostí. Jestli tohle má být postava, po které dívky/ženy mají toužit, tak potěš koště. Přistihla jsem se, že vlastně sleduji hlavně ji, protože dříve byla plnější. Ty tam jsou doby, kdy naši (a nejen naši) věhlasní malíři malovali takové ženy:

  

Tomu se říkalo "holka krev a mlíko" ... a co třeba Mikoláš Aleš? 

Pokračování