Jablunkovské šance - unikát, o němž se moc neví

 

V minulém článku jsem trochu představila Jablunkovský průsmyk, který většina lidí zná jako místo, kterým projížděla vlakem či autem na Slovensko. 

 

Tímto nádražím a po těchto kolejích projíždějí vlaky na Slovensko.

Hmmm, nějaký Jablunkov ... hlava plná myšlenek na cílová místa své cesty, takže pokud někdo nevystoupí v Mostech u Jablunkova, nejspíš ani netuší, že na kopci jsou pozůstatky hlavní pevnosti na slezsko-uherské hranici. Přitom po několik staletí tyto končiny byly důležité z hlediska obrany země. Konají se tam připomínkové akce, zatím poslední byla tato:

  

My jsme se tam vydali na výlet při pobytu v Horní Lomné. Nejdříve jsme prošli Mosty, což  několika fotkami přiblížím. Tato šelma vás přivítá na nádraží:

Kulturní dům PZKO "Kasowy" a obecní úřad. Kostel sv. Hedviky, který má čtyři zvony. O patrona kostela vznikl spor. První farář P. Sebastian Ježischek chtěl zasvětit kostel sv. Fabiánovi a Šebastiánovi. Wroclawské biskupství chtělo zasvětit kostel Nejsvětější Trojici. Zemský úřad navrhl patronku sv. Hedviku, protože kostel stál na hranicích Slezska s Uhrami a sv. Hedvika je patronkou Slezska.

Gorolské IC a největším hotelem je tam Grúň. Tradičním jídlem v této oblasti je skuřok nebo také se říká myncok či řymyňok, což je placek z vařených brambor. Dalším jídlem je bryja, bachora nebo vilijovo kapusta. To asi nebudeme znát, jsou to krajové názvy.

Když chci představit Mosty u Jablunkova někomu, kdo je nezná, řeknu, že vzhledem k poloze v průsmyku, je to dlouhá obec uprostřed krásných Beskyd. Název obce Mosty souvisí s prastarou obchodní stezkou procházející dnešním územím obce. Na stezce existovaly různé zákruty, močály a bažiny, které musely být často přemosťovány dřevěnými trámy a kládami. Tímto „mostěním“ se zabývali tzv. „mostoři“ nebo „mościorze“. 

  

Odtud název pochází a odráží se to i ve znaku obce. Dnes v obci žije asi 3800 obyvatel.

 

______________________________________

Přes Jablunkovský průsmyk odnepaměti vedla stará obchodní cesta. K ochraně zdejšího území před nájezdy kočovníků zde v 16. století vyrostla vojenská pevnost - tzv. jablunkovské šance.

 

Mapu jsem vyřízla tak, aby bylo zřejmé, jak se tam dostanete: autem na parkoviště pod Šancemi nebo je tam i autobusové spojení.

Jablunkovský průsmyk tvoří nejnižší části hřebenů Beskyd, kde již ve starověku vedla "jantarová" stezka. Ve středověku bylo třeba dopravovat měděné rudy ze slovenských nalezišť do Vratislavi a dále na západ. Stezce se říkalo "měděná".

Stezku využívali nejen kupci, ale také vojska. Zásadní význam pro vznik jablunkovských obranných valů nazývaných šance, měla bitva u Moháče r. 1526. Tam zahynul král český a uherský Ludvík Jagellonský a Těšínské knížectví připadlo Habsburkům. Byl to také začátek turecké expanze do střední Evropy. 

Nejstarší zmínka o tzv. starých šancích je z 13. ledna 1578 od těšínského knížete Václava III. Adama. Pozůstatky těchto šancí se nacházejí na dnešním území obce Svrčinovec na Slovensku. Nové šance byly postaveny v r. 1621 a posádku v nich tvořili původně císařští žoldáci naverbovaní od italské Neapole. Ti se chovali k místním obyvatelům tak krutě, že museli být odvoláni a nahrazeni muži z okolních vesnic, tzv. vybranci. Museli umět střílet z muškety s doutnákovým zámkem. Vybranci museli také pomáhat při úpravách a stavbách pevnosti. Žold, který dostali, nesměli propít nebo nějak zbytečně utratit. 

Byli mezi nimi i mostečtí horalé, kteří, ač měli sloužit za žold, málokdy jej dostali. Obyvatelé z Mostů se uplatňovali jako vojíni a svobodníci, nejvyšší byla poddůstojnická hodnost desátníka, kterým byl jistý Pavel Broth. Tyto šarže byly ubytovány v posádkových kasárnách, mužstvo mělo ubytování v blockhausech. 

Služba vybranců byla většinou dlouhodobá. To všechno se dovíte v informačním centru. A zase to odnesli obyvatelé okolních vesnic. Žoldáci bez žoldu se vydávali na loupežné cesty do okolí. Ve 40. letech 17. století byly taktéž postaveny menší šance na Hrčavě a v polském Koniakowie, které s mosteckými šancemi spojovaly opěrné linie zvané reduty. 

 

Velkým problémem tam byla voda. Studna byla sice hluboká, ale voda byla jednak nekvalitní a hlavně jí bylo málo. Problém byl však unikátně vyřešen! Od r. 1724 vodu z nedalekého kopce přiváděl 1,5 km dlouhý dřevěný vodovod. Opevnění během své existence prošlo několika přestavbami. Důležitá přestavba se uskutečnila v r. 1653, kdy se značně zvýšilo ohrožení ze strany turkotatarských hord. Tehdy trvala přestavba necelých 100 dnů a šance získaly svůj typický hvězdicovitý půdorys. Po bitvě u Vídně r. 1683, kdy byla turecká vojska rozdrcena, se vojenský význam šancí změnil. 

Poslední významná přestavba se uskutečnila v letech 1724-29 a jejich podoba se zachovala dodnes. V dobách prusko-rakouských válek byly šance několikrát dobyty pruskými vojsky, jež převyšovaly jednak technikou, ale hlavně železnou disciplínou. Po r. 1818 byly šance vyřazeny jako zastaralý opevňovací systém. V r. 1890 je koupila obec Mosty za 800 rýnských zlatých. Šance postupně chátraly a pustly. Lidé použili kameny z opevnění na stavby domů a také rekonstrukci kaple. V dnešní době se využívá pro turistické aktivity.

Kapesního průvodce Velkou šancí v Mostech u Jablunkova najdete ZDE.

Velká šance v Mostech u Jablunkova v roce 1809:

 

Nabízí se odtud dokonalý výhled na Jablunkovský průsmyk a zejména na Slovensko či Polsko. Název "šance" je z německého výrazu Schanze pro malou pevnůstku, nejčastěji na kopci či mohyle, která byla využívána i artilerií. V oblasti Jablunkovska jich bývalo kdysi až jednadvacet, dnes zbývá osm.

Původní podoba Jablunkovské (nebo také Velké) šance je nejlépe znatelná z ptačí perspektivy a má charakteristický hvězdicový tvar. Veškeré budovy jsou dnes dávno pryč, zůstávají tam hluboké obezděné příkopy, valy, zbytky hradeb (doplněných cihlami během rekonstrukcí) i terénní útvary po staré prachárně, studně, ubikace mužstva i kasárnách dělostřelectva…

Z polské strany je znát Slezská, ze slovenské Uherská brána. Staré šance jsou u Svrčinovce na slovenské straně, Volské u Koniakówa zase na polské straně.