Přírodní památka Dolní Marklovice

Ty naše výběžky...  Šluknovský a Frýdlantský zná od školy každý, a i když jejich obyvatelé to budou popírat, přece je těm dvěma věnována větší pozornost než těm "bezejmenným", např. u Osoblahy. Tím nemyslím, že tam nejsou lékaři, ty horko těžko seženete i ve městě mimo "výběžek". Ty menší nemůžeme všechny znát, ale dnes představím jeden, který asi neznáte. Na mapě si ho ani nevšimnete, přitom je blízko (severně) od Karviné. 

Na mapě  je málo známý výběžek do Polska, jde jsem vyznačila Přírodní památku Dolní Marklovice a část Petrůvky, která tu svými meandry tvoří státní hranici. Východní hranice PP je totožná se státní hranicí.

Málokdo se o "výběžek" zajímá, protože je na periférii. Už proto je třeba o něm psát. 😉 

Oblast, kterou dnes představím, rozdělila státní hranice v r. 1920. Přírodní památku Dolní Marklovice najdeme ve spádové obci Petrovice u Karviné v části Dolní Marklovice. Horní Marklovice = Marklowice Górne jsou už v PL. Část státní hranice tu překvapivě tvoří nenápadná a celkem nevýznamná říčka Petrůvka, která v této nížinaté krajině pilně meandruje a když přijdou deště, pravidelně vystoupí z břehů. Místní to už nepřekvapí. V této krajině jsou spousty rybníků a rybníčků. Svou velikostí nejsou zdaleka srovnatelné s jihočeskými rybníky, ale v těchto severních oblastech je terén už geomorfologicky podobný jako v Polsku, kam v minulosti zasahoval pevninský ledovec a svou tíhou bránil vytvoření pohoří, které má PL až na své jižní hranici - Krkonoše a Tatry. A tak, jako je v Polsku spousta jezer, tady ve výběžku to jsou rybníky, konkrétně Přírodní památka Dolní Marklovice na rozloze asi 37 ha jich má deset, jak se uvádí. Jádro tvoří Radecký rybník, který je napájen stejnojmenným potokem a z polské strany je to potok Pająkówka podle stejnojmenné obce na polské straně. Tam jsem zatím nebyla, ale pająk znamená pavouk. 

Na popisku čteme, že tady žije spousta druhů chráněných obojživelníků a hlavně kriticky ohrožená kuňka obecná. Místo je vyhlášené také jako ptačí oblast pro svůj velký výskyt vodních ptáků. My jsme tu byli v polovině října, tedy po zářijových záplavách a obojživelníci už jsou nejspíš schovaní. Zastihli jsme na Radeckém rybníku jednu labuť. Tak jsem jí věnovala pozornost a slíbila, že ji dám na blog, což bez námitek přijala. 😎

  

Říjnové dopolední slunce se prodírá přes stromy, mnohé z nich už shodily své listí a pokrývají trávník. My po zatím pevné silnici směřujeme k řece Petrůvce. V okolí rybníků je celkem dost domů, za nimi je vesnice Prstná, která je částí Petrovic. Občas projede auto, ale je to takový zapomenutý kraj. Upřímně, na takových místech si člověk uvědomí, jaký je, tedy, kde se cítí dobře. Nestraním se lidí a lépe se cítím ve městě. I ve městě je příroda. Neříkám, že v Prstné není hezky, ale nebavilo by mě trvale žít tam, kde všude je daleko a všechno je "odstrčené", do obchodu rozhodně není blízko, ovšem je tam Koliba na konci světa - malá hospůdka. Takže rohlík nekoupíte, ale pivo si dáte (když je otevřeno). 🍺 Od koliby  je ve vzdálenosti odhadem 150-200m už státní hranice a ten název je tam opravdu výstižný.

 

 

Místy to připomíná lužní les, při povodních to území zaplavuje Petrůvka. Původně jsem myslela, že kolem cesty jsou rozvěšeny ptačí budky, ale jsou to svaté obrázky, které by už zasloužily lepší údržbu. Přesto lidé k nim nejsou lhostejní a u některých je i svíčka ve skleněném krytu.

 

 

 

 

Malým oživením byl tento vodní pták, který by možná přivítal něco k snědku. Nic jsme neměli, ale znalci nedoporučují krmit vodní ptáky rohlíkem. Pár labutí vídávám i na kalištích u bývalých šachet, tak doufám, že i tady jich bývá více.

To ticho a klid je na mne přece jen moc, jsem ryze městský člověk a na ruch jsem zvyklá.

Při našem návratu asi i labuť pochopila, že odcházíme a připlula blíž, jako by se chtěla rozloučit. Já jsem cestou po blátivé hrázi fotila přírodniny v okolí.

Na zpáteční cestě opět pohled na Petrůvku, jejíž tok je tady v oblasti důležitý. I na tomto úseku v obci se  klikatí, někdy je klidná, jindy je té vody více a taková říčka tady v kraji tvoří část státní hranice. 

Za vrátky jednoho z domů na nás dohlíží tento hafan a my jdeme na parkoviště u zastávky, kterou si narychlo fotím. Do Dolních Marklovic se ještě vrátíme a myslím, že to bude příspěvek zajímavější.