Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 18. října 2024

Přírodní památka Dolní Marklovice

Ty naše výběžky...  Šluknovský a Frýdlantský zná od školy každý, a i když jejich obyvatelé to budou popírat, přece je těm dvěma věnována větší pozornost než těm "bezejmenným", např. u Osoblahy. Tím nemyslím, že tam nejsou lékaři, ty horko těžko seženete i ve městě mimo "výběžek". Ty menší nemůžeme všechny znát, ale dnes představím jeden, který asi neznáte. Na mapě si ho ani nevšimnete, přitom je blízko (severně) od Karviné. 

Na mapě  je málo známý výběžek do Polska, jde jsem vyznačila Přírodní památku Dolní Marklovice a část Petrůvky, která tu svými meandry tvoří státní hranici. Východní hranice PP je totožná se státní hranicí.

Málokdo se o "výběžek" zajímá, protože je na periférii. Už proto je třeba o něm psát. 😉 

Oblast, kterou dnes představím, rozdělila státní hranice v r. 1920. Přírodní památku Dolní Marklovice najdeme ve spádové obci Petrovice u Karviné v části Dolní Marklovice. Horní Marklovice = Marklowice Górne jsou už v PL. Část státní hranice tu překvapivě tvoří nenápadná a celkem nevýznamná říčka Petrůvka, která v této nížinaté krajině pilně meandruje a když přijdou deště, pravidelně vystoupí z břehů. Místní to už nepřekvapí. V této krajině jsou spousty rybníků a rybníčků. Svou velikostí nejsou zdaleka srovnatelné s jihočeskými rybníky, ale v těchto severních oblastech je terén už geomorfologicky podobný jako v Polsku, kam v minulosti zasahoval pevninský ledovec a svou tíhou bránil vytvoření pohoří, které má PL až na své jižní hranici - Krkonoše a Tatry. A tak, jako je v Polsku spousta jezer, tady ve výběžku to jsou rybníky, konkrétně Přírodní památka Dolní Marklovice na rozloze asi 37 ha jich má deset, jak se uvádí. Jádro tvoří Radecký rybník, který je napájen stejnojmenným potokem a z polské strany je to potok Pająkówka podle stejnojmenné obce na polské straně. Tam jsem zatím nebyla, ale pająk znamená pavouk. 


Na popisku čteme, že tady žije spousta druhů chráněných obojživelníků a hlavně kriticky ohrožená kuňka obecná. Místo je vyhlášené také jako ptačí oblast pro svůj velký výskyt vodních ptáků. My jsme tu byli v polovině října, tedy po zářijových záplavách a obojživelníci už jsou nejspíš schovaní. Zastihli jsme na Radeckém rybníku jednu labuť. Tak jsem jí věnovala pozornost a slíbila, že ji dám na blog, což bez námitek přijala. 😎

  

Říjnové dopolední slunce se prodírá přes stromy, mnohé z nich už shodily své listí a pokrývají trávník. My po zatím pevné silnici směřujeme k řece Petrůvce. V okolí rybníků je celkem dost domů, za nimi je vesnice Prstná, která je částí Petrovic. Občas projede auto, ale je to takový zapomenutý kraj. Upřímně, na takových místech si člověk uvědomí, jaký je, tedy, kde se cítí dobře. Nestraním se lidí a lépe se cítím ve městě. I ve městě je příroda. Neříkám, že v Prstné není hezky, ale nebavilo by mě trvale žít tam, kde všude je daleko a všechno je "odstrčené", do obchodu rozhodně není blízko, ovšem je tam Koliba na konci světa - malá hospůdka. Takže rohlík nekoupíte, ale pivo si dáte (když je otevřeno). 🍺 Od koliby  je ve vzdálenosti odhadem 150-200m už státní hranice a ten název je tam opravdu výstižný.

 

 

Místy to připomíná lužní les, při povodních to území zaplavuje Petrůvka. Původně jsem myslela, že kolem cesty jsou rozvěšeny ptačí budky, ale jsou to svaté obrázky, které by už zasloužily lepší údržbu. Přesto lidé k nim nejsou lhostejní a u některých je i svíčka ve skleněném krytu.

 

 

 

 

Malým oživením byl tento vodní pták, který by možná přivítal něco k snědku. Nic jsme neměli, ale znalci nedoporučují krmit vodní ptáky rohlíkem. Pár labutí vídávám i na kalištích u bývalých šachet, tak doufám, že i tady jich bývá více.



To ticho a klid je na mne přece jen moc, jsem ryze městský člověk a na ruch jsem zvyklá.








Při našem návratu asi i labuť pochopila, že odcházíme a připlula blíž, jako by se chtěla rozloučit. Já jsem cestou po blátivé hrázi fotila přírodniny v okolí.


Na zpáteční cestě opět pohled na Petrůvku, jejíž tok je tady v oblasti důležitý. I na tomto úseku v obci se  klikatí, někdy je klidná, jindy je té vody více a taková říčka tady v kraji tvoří část státní hranice. 



Za vrátky jednoho z domů na nás dohlíží tento hafan a my jdeme na parkoviště u zastávky, kterou si narychlo fotím. Do Dolních Marklovic se ještě vrátíme a myslím, že to bude příspěvek zajímavější. 
 

15 komentářů:

  1. Nádherná příroda, tam by se mi naopak moc líbilo. Mokřady, labuť zpěvná (mládě), protože ještě není zcela bílá. Ticho a klid, jen šum ve větvích stromů a zpěv ptáků. To mám ráda. Jen tak mimochodem srovnáváš nesrovnatelné, co se jedná velikosti území, protože takových malinkých výběžků jsou v naší republice desítky a pochybuji, že je někdo, kdo je všechny opravdu zná...Přeji ti krásné a pohodové podzimní dny a užívej si sluníčka, dokud ještě trochu hřeje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, ten článek představuje zcela neznámý výběžek tady u nás, chci ho představit a tak jaké srovnávání? Kdybych měla výběžky srovnávat, jdu na to jinak, odborněji. Výběžky má každý stát a nikdo je všechny nezná. To vůbec není hlavním obsahem mého článku, já jsem představila PP Dolní Marklovice. Brzy se tam zase vrátíme. ☺

      Vymazat
  2. Hanko, obdivuji tvůj záběr. Tahle příroda by se mi také líbila. Výběžky mnohé znám osobně a ráda jsem poznala i tento.Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jiřinko, aspoň u Tebe jsem se dočkala pochvaly. 😊 Věřím, že jako cestovatelka, jsi poznala i jiné výběžky, já se snažím trochu představit náš kraj.
      Měj příjemné dny a hlavně ve zdraví! ☺

      Vymazat
  3. To je nádherná příroda,já bych si ten klid a ticho užívala.Žiji také ve městě,ale na jeho konci,bohužel přírody tu moc není,jsme sevřeni dálnicema.Celý život jsem chodila do práce do města a najednou ho nemusím.A vůbec velkým městům se vyhýbám,vyhledám pár památek a rychle pryč.Velký ruch mě nějak děsí.Tvé fotografie jsem si proto moc užila,cítím z nich vše,co mám ráda
    Hani,hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, každá jsme nějaká, možná máme svůj důvod cítit se dobře na místech, která pak dáváme na blog. Píšeš o velkém ruchu ve městech, ale myslím, že tomu tak mnohdy není. Je to vžitá představa, že ve větším městě musí být velký ruch, vlastně ani nevím, co je tím myšleno. Já se pohybuji hlavně ve městech a brzy dám fotky tady z našeho města a o tom "ruchu" se přesvědčíš. Možná tě nějak "děsí" lidé. Já se spíš nedobře cítím na odstrčených místech bez lidí. Hlavně, že se Ti ty fotografie líbí.
      Jituš, užívej si hezkého počasí a přeji, aby ses cítila dobře. 😊

      Vymazat
  4. Hani, ráda jsem si vše přečetla. Přece jen to nemám zrovna u nosu...
    Děkuji a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, stejné pocity mívám o místech, která představuješ na svém blogu, také je nemám "u nosu" 😊. Přesto některá místa stojí za to představit, ne-li navštívit.
      Také děkuji a přeji slunečný den, jako máme my tady. ☺

      Vymazat
  5. Hanko, to je moc pěkný příspěvek. Čiší s něho klid, ale nechybí ani zmínka o né zrovna lehkém životě. A fotky jsou přímo luxusní pozvánkou do podzimní přírody. Potěšilo mne, že jsi připomněla, že ptáci se nemají krmit pečivem. I když oni se o ten žvanec, který jim škodí, i poperou. Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  6. Maruško, je mi líto, dívala jsem se a zatím ho ve spamu nevidím. Někdy se to objeví až na druhý den. ☺

    OdpovědětVymazat
  7. Nebo jsem ho špatně odeslala a šla dál.😊 Kromě krásných fotek a textů jsem tě chválila, že zmiňuješ, že se ptáci nemají krmit pečivem, škodí jim to. I když oni se při honbě za kusem rohlíku mohou i poprat.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za pochvalu, zítra se podívám znovu do spamu. O tom pečivu jsem se poprvé dozvěděla v záchranné stanici v Bartošovicích, tam jsme byli na exkurzi a pak byla beseda s jejich pracovníkem. On to tam říkal a také krmení ptáků i vodních moc nedoporučoval, že tím se ptáci odnaučí obstarat si potravu sami. U rohlíků prý škodí kvasnice a sůl. Ale v Luhačovicích, na tom potoce u tenisových kurtů, tam bylo kačen a lidi je krmili hlavně rohlíky. Taky co by měli jiného, že?

    OdpovědětVymazat
  9. Tak jsi mě "předběhla"!! Já tam chtěla letos jít kvůli dřevěnému kostelu, ale nevyšlo to (jako mnoho jiných plánů!!!). Takže díky za nahlédnutí do tohoto místa, alespoň tímto způsobem. Hezké záběry. Přeji krásný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná předběhla, ale to jsi udělala Ty s Karvinským mořem! 😊 My jsme v Marklovicích navštívili samozřejmě i ten kostel - už opakovaně a brzy ho tady uvidíš zvenku i zevnitř. Snad Tě to zaujme.
      Příjemný den přeji i Tobě, i když dnes je deštivý.

      Vymazat
  10. Při čtení tohoto příspěvku jsem si sama položila otázku - jakáý jsem tip člověka, co mě vyhovuje? Ruch města moc ne, ale poradím si, uzavřu se do svého světa, vnímám jen to co chci☺, ale takové lokality jako je tato navštěvuji ráda. Máme to stejné s mým mužem, pak se rádi vracíme do města, já domů do klidu, ale město mám za dveřmi, stačí otevřít a být součástí. Vím, musím kousek popojed, abych v tom ruchu byla, ale když chci. Hanko, představila jsi nám pěknou část, poklidnou, určitě se tam ráda podívám, mám to přece kousek. Namířeno mám už asi třetí rok do Petrovic, jsou tam sochy Blanky Matragy na zámečku. Nu až se manžel odhodlá, já se držím hesla - "co se vleče, neuteče", jistí to dcera. ☺

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Psáno k letošním Dušičkám

Dnešní článek připomene Dušičky. Hlavně jde o připomenutí tradic tohoto svátku a také proč se používají různá pojmenování - to najdete v p...