Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 27. června 2024

Matýskovou stezkou na šumavskou Mošnu a do Koryta

Zbytiny jsou malou obcí v podhůří Šumavy pod vrcholem Libína. Na Šumavě vlastně velké vesnice nejsou, je to horským terénem, kam kdysi přicházeli němečtí osadníci, kteří tu pracovali jako skláři a dřevaři v lese.  První zmínky o Zbytinách pocházejí z r. 1388.

 

Je to v nadmořské výšce 786 metrů a do území obce patří osady Blažejovice, Koryto, Skříněřov, Spálenec a Sviňovice. Když  jsem se ptala místních, kam nám doporučují zajít, dostala jsem otázku: Na Mošně jste byli? Aniž jsem si to uvědomila, odpověděla jsem otázkou: Co to je "Mošna"? Ty udivené oči vidím ještě teď. ... Mošna je místní kopec (908 m. n. m.), ale také místo, kde dříve byla osada, která zanikla po odsunu Němců. Připravila jsem mapu a na webu "zaniklé obce" jsem našla fotky, které nám to představí. 

Abychom si naivně nemysleli, že když v 50. letech bylo zbouráno pár domů, že to byly nějaké vily, jako příklad vidíte dům obecního pastýře a výrobce dřeváků v Mošně a plánek obydlí původní Mošny. Snažím se nepodléhat názoru "pisálka", který napíše, že v 50. letech neosídlené a zbytečné domy odstřelila armáda, aby je neosídlili diverzanti. Tak se prezentuje doba, ale po pravdě, i dnes se přece domy, z nichž se vystěhovali obyvatelé, nenechávají stát a brzy se zbourají, ne? Jistě ne z obavy před diverzanty, ale před "nepřizpůsobivými", to bychom si měli přiznat. 😎 To je zase současná strana mince.


Zůstalo jádro tohoto největšího a asi nejlepšího stavení, které později koupila rodina Rycheckých a dnes to tam funguje jako penzion Farma  Mošna. Pro rodiny s dětmi a toho, kdo si chce vyčistit hlavu, zahlédnout srnku, pozorovat hospodářská zvířata a mít pobyt bez lidí, je to vhodné místo. Mají to tam hezky vybaveno, dokonce soukromý bazén. Koukněte na odkaz.

Už před kostelem  ZDE jsem si všimla šipky "Matýskova stezka". 😀 Copak mě v té chvíli napadlo, že se tam vydáme? Vážně pochybuji, že tam někdo z návštěvníků blogu byl a nejspíš to nebudete znát.

Tady vidíte, že jsme šli po modré ze Zbytin do Koryta. To je osada, část Zbytin, dříve se to jmenovalo "Psí koryto" - Hundsnursch. 

Matýskova stezka začíná v obci Zbytiny. Vychází se od kostela k zaniklé osadě Mošna. V tomto úseku jde turista přesně po trase Zlaté stezky, chodívali tudy soumaři se solí. Pohádková trasa je dlouhá cca 1,3 km, během krásné procházky (do mírného kopce) se dozvíte zajímavosti i něco z historie zdejšího kraje. Je to dobře vymyšleno, protože dříve tam nic nebylo a hlavně pro děti nebo turisty to chtěli obzvláštnit. Na cestě čeká celkem 9 zastavení, během putování narazíte na skřítky, vlka, čarodějnici, víly, vodníky - na fotografiích. Jestli vás zajímá, jak a kde to vznikalo, mrkněte na video. Je to o tvorbě soch z dubových kmenů, které byly dovezeny z obce Tupadly  na okrese Mělník a sochy vznikaly v obci Krabčice – Rovné pod horou Říp.

 


  

Na některých zastaveních jsou razítka, třeba do turistického deníku.

Hned druhá tabule se týká dvou šumavských vrcholů - Boubín a Bobík. Nedávno vyprávěl p. režisér Troška, že pohled na ně je jeho milovaný a já souhlasím, i já mám tento pohled moc ráda. Zde jsou oba vrcholy na fotografii ze Zbytin. Je to typické šumavské "dvojvrší". Po více než kilometrové naučné trase se turisté dostanou k zaniklé osadě Mošna.

Na konci stezky se můžete těšit na šumavskou vílu Gabretu a na čaroděje Černoboga. Stezka končí u farmy. Kromě pohádkového putování se můžete kochat krásnou šumavskou přírodou a občas výhledy na Boubín. Znáte pojem Gabreta? Gabreta je keltské označení pro Šumavu respektive pro Šumavský les. Poprvé ji zmiňují řečtí geografové Strabón a Klaudios Ptolemaios. Strabón Gabretu popisuje jako velký les. Označení Gabreta patrně pochází z jednoho z keltských jazyků a znamená Pohoří kozorožců. (Wikipedie)

 

  
Hned na začátku je turistický přístřešek, kde je kromě posezení současně i knihobudka. Jako bonus krásný výhled do krajiny.
  
Vlk

   
Čarodějnice 

  
Skřítek

Kožíšek
   
Modrá víla

    

Dům kořenářky Johany slouží také jako turistické odpočívadlo.Tam si pohodlně rozbalíte svačinu nebo se schováte před deštěm. A ještě získáte turistické razítko. Šikovně vymyšleno. 👍

 

 

                 Karlička a penzión Farma Mošna

 

 

 

 

 

   
Gabreta

Nedaleko farmy Mošna je skleněná plastika, vypadá to jako umělá jeskyně, takové dílo by člověk na samotě nečekal. Dole u šatů má Gabreta kozorožce. Potvrzuje to slova výše, že v jazyce Keltů byla Šumava pohořím kozorožců. Lavička je tam vítaným odpočívadlem.
Tipla bych si, že plastika bude dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové (známá skleněným oltářem na Dobré Vodě u Hartmanic).
 
 
Buk lesní o výšce 32 m je památný strom ČR. V těchto končinách je to král lesa.
 
  
Černobog

 

 Hundsnurch, tak zněl původně název obce.

 

Kaple stála původně na návsi u statku, byly v ní lavice a vešlo se tam 20 lidí. Stojí u cesty na Křišťanov.

 

"Život v šumavských vsích se vyznačoval selskou prací v tvrdých podmínkách. Tady v 800 metrech nadmořské výšky, v drsném počasí, bez elektrického proudu a motorového pohonu zůstávalo jen jedno: pracovat spolu a držet spolu. Vedle dobytka a ovcí si místní drželi drůbež a něco prasat. Pěstovalo se žito, pšenice, brambory a zelí. Kyselé zelí bylo dárcem vitamínů na dlouhé zimy.
Polní práce se konaly s koňskými, volskými a kravskými potahy. Děti chodily do školy ve Zbytinách (Oberhaid). V zimě to byla cesta dlouhá a obtížná.
Na podzim se ženské večer scházely k draní peří. Husí peří muselo být oddráno z brků, zbyla jen "pápěrka" na konci nesedraného brku a ta se házela pod stůl. Ze silných, jen napůl sedraných brků se dělaly mašlovačky."




Osada Koryto je kupodivu na hřebeni a ne někde dole, jak by se člověk logicky domníval. Říkáte si, jestli jdete správně, ale zase v osídlování Šumavy nebyla logika rozhodující. 😗 Na fotkách je náves v Korytě a cesta z Koryta. Obdivuji lidi, kteří v takových podmínkách ve výšce 920 m. n. m. trvale žijí, kde není nic, i pro ten "rohlík" musíte pár km do Zbytin (spádová obec) a pro velký nákup do Volar. Taky si říkám, že tam lidé asi politiku neřeší, bude jim jedno, kdo sedí "nahoře", protože oni vědí o životě svoje, jim tam boj o volební preference opravdu nic nezmění. 🙆
 

Na závěr báseň 11leté žákyně IV. třídy obecné dívčí školy ze sto let starého Šumavského kalendáře:


10 komentářů:

  1. Krásné místo. Mám takováto opuštěná místa moc ráda a sochy se mi opravdu moc líbí. Podobné je to u nás v obci Lipová u Šluknova, kde se koná každoroční soutěž v dřevotesání nazvanou "Lipovský dřevák" a sochy také zůstávají v obci jako výzdoba a je to moc hezké. U nás jsou nejznámějšími zaniklými obcemi Fukov a Skřivánčí Pole. Měj se moc hezky a užívej si letních dní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, na Šumavě je spousta opuštěných míst, souvisí to s odsunem Němců, kdy mnohé vesnice zanikly, jiné se osídlily, ale je tam "pár" domů. Jen to, že široko daleko není obchod, doktor, lékárna ... sprostě spojení se světem, na které jsem po celý život zvyklá, je pro mne příjemné jen na krátký pobyt. Trvale bych tam už nemohla žít - krása nekrása. 🙆 Pak se nedivím, že se tyto končiny neosídlily.

      Vymazat
  2. Hanko, pěkné místo jste navštívili. Procházka a poznání je jedna věc, žít tam druhá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Marti. Byli jsme tam na 7 nocí, takže pohoda, čisté a krásné prostředí, ale myslím, že budeme zajedno v tom, že trvalý život - jak to píšu nahoře Jarušce. Víš, jak to je, lidé Tě mnohdy "naštvou", ale tam se přesvědčíš, že Ti lidé vlastně chybí, i když kolikrát na blozích čteme, že "davy nemáme rádi". Během pár dní člověk pochopí, že lidé tam žijí a myslí "jinak", to je na dlouhé psaní. 🙆

      Vymazat
  3. Krásné krajina a pohádková stezka.Zaniklé obce mě hodně lákají a mám jich pár napsaných,kam bych se ráda podívala.Zajímavý příspěvek,ráda jsem si ho přečetla.
    Hani,přeji hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta pohádková stezka je výborný nápad v místech, kde vůbec nic nebylo. Vede na samotu - Mošna a zajímavou a nenásilnou formou připomínají doby dávno minulé. Zaniklé obce jsou zajímavé téma, i moje bydliště z dětství do takové kategorie patří, proto mám na to možná jiný názor.
      Jituš, jsem ráda, že Tě to zaujalo a přeji pěknou neděli. 😀

      Vymazat
  4. Moc hezká reportáž, Hani!
    Osudy šumavských, potažno sudetských vesnic jsou mnohdy velmi pohnuté, uteklo tolik let a mnohé křivdy nejsou zapomenuty, nepřebolely... Ta stezka je moc milá.
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu, Helenko. ☺ Ano, osudy lidí tam byly velmi pohnuté, ale je dobré si přečíst i dobový tisk, zrovna chystám noviny přes sto let staré, abychom měli přehled. Křivdy prožívali i čeští obyvatelé v tom pohraničí, to je třeba vzít na vědomí. Dnes se o mnohých věcech píše jinak. Ještě k tomu budu mít příspěvky.
      Příjemnou neděli přeji i vám. 👍

      Vymazat
  5. Hanko, moc pěkné místo, kde se dá opravdu načerpat energie nasátím té atmosféry z minulosti. Měli jste pěkné zážitky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, zase po několika letech jsme zajeli na Šumavu a hlavně pro partnera to je srdcovka. Čím víc to člověk poznává, tak chápe ten vztah ke kraji a už tam mám i já dost známých. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 202. schůzka: Praha, defenestrace pořadové číslo 1.

 „30. dne měsíce července Léta Páně 1419 purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od obecnéh...