Představím vám bělořita,
co na zemi brouky chytá,
žížala ho také láká,
zobne si i do slimáka.
Hledá kraje kamenité,
běhat umí znamenitě,
jméno má pro kostřec bílý,
ocáskem vždy kývá chvíli.
Nad okem má bílou pásku,
krátké zvuky cvrčí v hlásku,
z vyvýšených míst rád zpívá,
za letu si švitořívá.
Rád se staví pěkně zpříma,
na horách mu bývá prima,
hnízdo splétá z kořínků,
chce mít ptačí rodinku.
Na zimu za teplem letí,
vezme s sebou ptačí děti,
ukáže jim širý svět,
zjara se zas vrací zpět. (Plysacek)
Hmotnost: 20-35 g
Bělořit sice nevyniká barevností, ale je velmi elegantní, protože je celkově šedavý s modrošedým hřbetem, s mírně narůžovělými prsy a bříškem, má černou skvrnu přes oko a výrazně černobílý ocásek a nejnápadnější na něm je bílý kostřec – odtud nakonec jméno bělořit. Mimochodem „belorítka“ je ve slovenštině poněkud jiný druh ptáka, a sice jiřička.
Bělořit se ozývá nepříliš libozvučnými tóny. Je to totiž původem stepní a polopouštní druh, který obývá prostředí, kde téměř neustále vane vítr, a bělořiti ho svým zpěvem musí přehlušit. U nás je bělořit šedý vázaný na specifický typ prostředí – např. kamenité pláně, výsypky, škrapová pole v krasových oblastech. Vyskytuje se ale i na hřebenech hor, například v Krkonoších, a podobné prostředí vyhledává i v nížinách. Kolem velkých měst, i přímo kolem Prahy na rozestavěných sídlištích, tam všude bělořit hnízdí. My jsme ho při posledním mapování zjistili nejméně na patnácti místech v Praze.Jak vznikaly nahrávky: Když jsem před třiceti lety pátral po bělořitu, nechal jsem se nejdřív
zmást starou ornitologickou literaturou, kde jsem byl optimisticky
ujištěn, že „v každém sebemenším lomu se setkáme z bělořitem šedým“. Po
několik let jsem po něm marně a bezvýsledně pátral a mnohokrát jsem tuto
informaci proklel. Zpěv bělořita jsem sice nahrál na jižní Moravě a
zvláště na Balkáně, ale vždy jsem se za ním musel opatrně plížit
neschůdným kamenitým terénem, protože se choval plaše a nedůvěřivě.
Mnohem později jsem se s bělořitem dost nazlobil. V Povážském Inovci na
Slovensku jsem vypátral ve skalní stěně hnízdo sokolovitého dravce
raroha velkého. Při pokusech o nahrávku jeho hlasů se mezi můj mikrofon a
raroha stále pletl poblíž hnízdící bělořit. Proti předchozím
zkušenostem nebyl vůbec plachý. Ačkoliv jsem po něm házel drobné kamínky
ve snaze se ho zbavit, nedal se zaplašit a stále se ozýval ze skalní
terasy a tak se do nahrávky raroha vnutil. (autor Pavel Pelz)
Video Karel Filip
Tak hlásek tohoto ptáčka je opravdu zajímavý, takové pěkné cvrlikání :) Zaujalo mě, že je to bývalá pouštní druh. Díky za zajímavé informace
OdpovědětVymazatMyslím, Eliss, že tento ptáček je celkem neznámý a díky nahrávce přesně víme, jak zpívá. ☺
VymazatKrásne!!! Už aby bola jar, to sa bude vtáčkom vyspevovať - hlavne skoro ráno!!! 🌞
OdpovědětVymazatJéé, Vierko, ty ranní koncerty jsou krásné, také se moc těším na jaro. ☺
VymazatNa ptačí koncerty se už moc těším. Mě se líbí i tento ptačí zpěv. Zdravím ☺
OdpovědětVymazatAž na výjimky jsou ptačí koncerty lidskému uchu příjemné a budou tu další. Také moc zdravím. ☺
Vymazattak jsem zase o malý fous moudřejší, díky
OdpovědětVymazatReni, i ten ptáček zpěváček nám koncertuje a tak si zaslouží, abychom ho poznali. ☺
VymazatTohoto ptáčka neznám, asi není v naší krajině. Ale zpívá pěkně. :-)
OdpovědětVymazatV naší krajině je, ale je to ohrožený druh. Asi jsme ho ani neviděli. Tak aspoň tady. ☺
VymazatTo bylo skvělé.Krása,už my tak to švitoření chybí,ještě,že tu mám kosáčky a ty teď zpívají láskové písničky
OdpovědětVymazatJestli máte v okolí ptáčky zpěváčky, to je výborné, u nás jich v posledních letech hodně ubylo. Škoda...
Vymazat