Proč nám užitečného ptactva ubývá?

Článek navazuje na Mezinárodní den ptactva. Pokud se nám zdá, že kolem nás ubývá ptactva, je to sice dojem správný, ale stejně tak znepokojeni bývali už naši předkové. V novinách Rolník 1. 5. 1879 vyšel článek "Proč nám užitečného ptactva ubývá".

Článek to nebyl ojedinělý a několikrát byli čtenáři v novinách vyzváni, aby sbírali housenky, jinak nastane velká pohroma pro jejich stromy. Lidé si všímali, že na stromech je množství pavučin a "prstýnků", z nichž se pak líhnou housenky. Pisatel uvádí, že našel na malém stromku 17 housenek. Za tvorbou hustých sítí připomínajících pavučiny ve skutečnosti stojí housenky předivky brslenové. Jedná se o druh motýla, jehož larvy se kuklí na stromech, kde vytváří síťové útvary. Fotografie Depositphotos:

 

 

Člověk nemůže prohlédnout celý strom, hlavně dostat se na všechny větvičky a zárodky zlikvidovat. Velkými pomocníky při této práci jsou ptáčkové. Opakovaně byli lidé vyzýváni k tomu, aby ptactvo lákali do zahrad hlavně rozvěšenými budkami na stromech, v nichž by se ptáci mohli usadit a zahnízdit. Tím by před škodou chránili člověka. 

Před 130 lety vycházely knihy o ptačí říši.

 

V České čítance pro střední školy byly články o přírodě - malá ukázka.

 

O ptácích se zpívalo v lidových písních, píseň "Čížečku, čížečku" jsme také zpívali ve škole:

Čížečku, čížečku, 

ptáčku maličký, 

pověz mi čížečku, 

jak sejou mák? 

Aj tak, tak sejou mák, 

aj tak, tak sejou mák, 

aj tak, tak sejou mák, 

tak sejou mák. 

2. sloka 

Čížečku, čížečku, 

ptáčku maličký, 

pověz mi čížečku, 

jak roste mák? 

Aj tak, tak roste mák, 

aj tak, tak roste mák, 

aj tak, tak roste mák, 

tak roste mák.

 

Vycházely knihy, např. Znám křišťálovou studánku a jiné básničky od Josefa Václava Sládka, bohatě ilustrovaná Václavem Karlem.

 Slavík a vrabci

Podvečerem slavík

zapěl v sadu,

hned se vrabci slétli

na poradu. 

"S tím slavičím zpěvem to jsou čáry!

Umíme to také

Čimčarári!"

Čimčarali vrabci

sil co měli,

žeť slavičí píseň

překřičeli.

Ale on pěl dále

nočním stínem.

Vrabci dávno spali

za komínem.

Už před 150 lety si lidé posteskli, že rok od roku se počet ptáků zmenšuje. Samozřejmě se už tehdy zamýšleli, proč k tomu dochází. Ptáci jsou milí už tím, že oživují sady a obveselují svým zpěvem, hlavně však přinášejí lidem užitek sbíráním hmyzu. Přesto ptáků stále ubývalo už tehdy a hmyz se naopak šířil. V čem tedy viděli příčiny ubývání ptactva?

 

Lidé si všímali, že lesy se mýtí, hlavně však se musí znovu vysázet. "Podívejme se na ta místa, kdež se jindy zelenal les, a co tam nalezneme? Pole nebo pastvinu, a nikdo nedbá o to, aby půda ta zase byla zalesněna, ač jen pod tou výminkou bylo kácení lesa povoleno. Však dejme tomu, že mnohá půda dá větší užitek nežli les, nemělo-li by se k tomu přihlížeti, aby ty četné holé stráně byly osázeny, by zase ptákům přibylo obydlí a úkrytu?

Zahrad také ubývá. Jest pravda, že od několika roků hynou stromy následkem sucha několika jarních mrazů a málo dávají užitku. Tyto dni jsem viděl hospodáře, an dával dva krásné stromy poraziti. - "Škoda těch stromů," pravím k němu. Byl bych rád, kdybych je měl v zahradě". Odpověděl mi: "Škoda toho místa, nedávají mi žádného užitku." Staré stromy se kácejí a mladé se nechtějí dařiti. Hynou buď suchem nebo červem. Také zlomyslní lidé je kazí, nebo kradou. Kůl neobstojí u stromku a tím stává se, že stromek větrem zohýbaný a na polo vyvrácený, jen živoří nebo jako mrzák vyrůstá, aby časem zahynul. " A tím, že zahrad ubývá, ubývá i ptáků.

"Avšak i dospělí objevují se co škůdcové ptactva. V novější době může obec, která má 200 jiter pozemků, provozovati honbu nebo jí dáti co nájem. V mnohých obcích pachtuje jeden soused honitbu, ale každý může honiti. Znám případy, že řemeslníci, kteří jsou poukázáni na denní práci, mají honební pas. Chtíce se nováčkové střelbě přiučiti, musí se cvičiti. A netoliko oni, ale i výrostkové jejich učí a cvičí se zároveň s tatíky. A kdo jest terčem těchto střelců? Ptáci! Snad vrabci? Ti jsou chytráci a znamenajíc nebezpečí, upláchnou. Ti nejužitečnější ptáci bývají nejkrotší, jakoby měli důvěru k člověku, že dovede si jich vážiti a oceniti služby, kteréž mu prokazují a právě takoví ptáci se střílejí.
Za léta nenalezneš v některé obci ani ptáka na zahradě. Podívejme se v srpnu do některé obce v neděli odpoledne. Střelci jdou na hon a mládež s nimi a že není zvěře, střílí se na vše, nač se přijde. Každý pták béře za své. Co prospějí nám pak budky?"

To bylo z článku z roku 1879. Vidíte, uplynulo téměř 150 let a sama pozoruji, jak ve městě podstatně ubylo ptáků, které jsme ještě před dvaceti lety mohli přikrmovat - sýkorky, kosi a hlavně vrabci, ti úplně vymizeli. Po několika letech jsem krmítko z balkónu schovala. Bylo zbytečné tam sypat. Ano, když uzrají třešně, přiletí pár špačků a mají hody, ale to trvá tak týden. Je tu občas vidět kavky, někdy straky. Holubi jsou také regulováni, kdysi jich přilétalo hejno, dneska se po trávníku procházejí dva. To si pak člověk všímá, že v okolí "něco" chybí.

Vrabcům k svátku

Vrabců bylo dříve v naší blízkosti plno a třeba žijete v oblasti, kde se stále běžně vyskytují. Takže budete oponovat, s tím počítám. Už v dětství jsem si všimla, jak to jsou ptáci silně vázaní na člověka. Když byl někdo neučesaný, hned slyšel "máš na hlavě vrabčí hnízdo" - pamatujete? Vrabec byl vždy spojen s nějakým "bordýlkem". Můj děda měl pole oseté obilninami - žito, kterému se říkalo rež (znáte jistě režnou mouku), oves i ječmen. V době dozrávání obilovin přilétala hejna vrabců a měli hody. Bývali i ve městě, ale dnes běžně vrabčáka nezahlédneš. Dějinami vrabců jsem se dosud nezabývala, dnes je příležitost.  

20. března je Světový den vrabců.

Ve společnosti člověka se objevili před několika tisíci lety. Do Evropy tito ptáci migrovali z asijských a afrických oblastí a odhaduje se, že k lidem se připojili pravděpodobně v Malé Asii, v Persii asi před 10 000 lety. U nás byla tehdy tzv. doba ledová. Jejich výskyt byl zaznamenán především v Evropě a Asii, zatímco v Číně a na Sibiři se nevyskytují. Vrabci žijí také v Africe.

A teď přijde to podstatné. Na blog chodí i návštěvníci z jiných kontinentů, proto to napíši. Vrabci byli uměle vysazeni v Austrálii, na Novém Zélandu a v Americe. V roce 1851 bylo v New Yorku vypuštěno jejich prvních osm párů a dnes se velikost populace ve Spojených státech odhaduje na 75 milionů párů! To se neobešlo bez problémů s životními podmínkami pro dalších 70 různých druhů ptáků, protože jim přibyla konkurence při hledání potravy a místa k hnízdění.

 

Vrabec domácí (Passer domesticus) není schopen chodit po souši, pohybuje se charakteristickými skoky. Sameček má šedé temeno, kaštanově hnědý týl a černou bradu a náprsenku. Samička je šedohnědá. Po celý rok žije v lidských sídlech a jejich bezprostředním okolí. Potrava převážně rostlinná, v době hnízdění i živočišná. Hnízdí většinou pospolitě. Hnízdo staví zejména na stavbách, místy také v korunách stromů (dnes již jen vzácně). V zahřívání snůšky, ve které bývá nejčastěji 4 až 5 vajíček, se střídají samička i sameček.

Vrabci prý mizejí z lokalit proto, že si je člověk přizpůsobil svým potřebám a představám a na ptactvo už lidé nemyslí. Ptáci už nemají takový přístup k potravě jako dříve, většinou se jim daří tam, kde se chová drůbež, a tak nemohu čekat, že je uvidím ve městech. Vesnice dává vrabcům možnost přiživovat se nejen v době zimního strádání, ale také v době hnízdění (od poloviny března do srpna), do doby dozrávání obilí. Malí vrabčáci se od rodičů a starších mláďat učí zalétávat do kurníků, dokonce se naučí unikat klofancům slepic. V tomto období může být pro drobné ptactvo kritický i nedostatek vody. Jako zdroj vody mizí ranní rosa. 

Na základě přes sto let starého novinového výstřižku bych se chtěla zmínit o vrabcích v Americe. Může to být zajímavé. Jak bylo zmíněno, nejsou tam původním druhem. Už během prvních padesáti let po vypuštění prvních vrabců na severoamerický kontinent, byla pozorována řada změn. Na nových působištích se jim v průměru prodloužila křídla. Kromě toho se potvrdila různá pravidla: tělesná velikost roste v chladnějších oblastech. Délky končetin se v chladnějších oblastech zmenšují. Pigmentace je výraznější v teplých a vlhkých oblastech.

Byly sledovány i hnízdní parametry a co se týká velikosti snůšky, tak bylo zjištěno, že v chladnějších a klimaticky proměnlivějších zeměpisných šířkách kladou vrabci více vajec. Potvrdila se i evropská studie městských ptáků - městští vrabci kladou i za oceánem menší snůšky. Tyto změny mohou odrážet evoluci.

Za jedno století vrabci vysazení v New Yorku obsadili téměř celou Severní Ameriku a díky přikrmování v Central Parku na Manhattanu sídlí dodnes. V městských aglomeracích vrabcům vyhovuje, když se lidé tradičně obklopují původní přírodou, nevadí jim vysoké stromy kolem přízemních stavení, původní keře a živé ploty jsou vhodné pro hnízdění i obživu ptáků. Krmná zařízení lákají nejen zrnojedy = ptáky živící se semeny. 

Ještě něco k jižní Americe: V roce 1906 bylo přivezeno 200 vrabců z Portugalska do jižní části Brazílie, neboť měli zamezit expanzi komárů spojené se šířením malárie. Vrabci se šířili k severu, za 70 let překročili Amazonku, v oblasti Manausu rovník až k severní hranici Brazílie, současně i celé východní pobřeží. Šíření malárie samozřejmě nezabránili, pro krmení mláďat živočišnou potravou si našli jiné, větší druhy hmyzu. Zásluhu mají na hubení některých druhů švábů, kteří v amerických tropech doprovázejí lidské příbytky. 

____________________________

Teď si můžete přečíst článek z novin našich krajanů v Americe, který je přes sto let starý. Kvůli překladu do jiných jazyků to přepisuji:  

Vrabci v Americe. Náš nejobyčejnější pták, vrabec, byl přivezen do Severní Ameriky dost pozdě, teprve r. 1851 z Anglie. Od té doby se tam však rozmnožil tak úžasnou měrou, že se mnohým krajinám stal pravou trampotou. Přímá i nepřímá škoda, kterou tam vrabci působí, dostupuje takové výše, že vlády mnohých států vydávají ročně veliké sumy na jeho ničení. Státy Michigan a Illinois vyplatily v letech 1887-1895 jen na prémiích na tento účel 127 000 dolarů, aniž by tam však bylo jen poněkud znatelné zmenšení počtu vrabců. 

Americké občanství působí na vrabce asi podobně jako na přistěhovalce lidského - činí jej podnikavějším a výbojnějším. Je-li u nás vrabec znám co rváč mezi ptáky, stal se v Americe pravým revolucionářem. Všechna hnízda a budky ostatního drobného ptactva zabírá pro sebe. Ta, která nemůže přímo potřebovat, trhá a materiál z nich používá na stavbu vlastního příbytku. Mláďata vyvádí až 7x do roka. 

Jakožto jediný prostředek vhodný pro částečné vyhubení obtížného tohoto hosta a udržení tamního drobného zahradního ptactva doporučují proto soustavné ničení jeho hnízd s vajíčky a mláďaty.

  

To je originál starého článku.

Na závěr zkušenost z hornického kraje: K hnízdění vrabce povzbuzuje přítomnost člověka. Jsou schopni následovat člověka i stovky metrů pod zem, například do dolů, kde mohou hnízdit i při umělém osvětlení.

 

Holubích křídel šum

Článek je zamyšlením nad tím, jak se postupně mění názory lidí i tradice, přitom v různých státech tomu bývá jinak. 

Nadpis je z písně Holubí dům, autorem textu je p. Zdeněk Svěrák. Je to balada o ztraceném domě a lásce, která se odehrává v údolí plném holubů. Pan Svěrák vložil do slov písně své dětství a dospívání. Jeho tatínek byl nejen včelařem, ale také holubářem a on od malička slýchal šum křídel, když se holubi slétali na hozenou pšenici a vířili prach jejich dvorku. 🎶

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.
Ptáků houf zalétal ke krovům,
měl jsem rád holubích křídel šum.

Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach.
Ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.

Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,
míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,
vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít. (úryvek)

Kdysi bylo běžné vidět na českých a moravských vesnicích dvorky s holubníky. Kdo by si dnes do zahrady dal holubník, že? Asi by se brzy stal terčem kritiky, se sousedy by nevydržel a hned by zasáhla i "hygiena". Holubníky jsou v některých skanzenech, ale spíše jako doklad minulosti, už bez holubů. Lidé se obávají zdravotního rizika, které holubi přinášejí - trus, chlamydie atd. Všude ale lidé nejsou tak alergičtí na holuby. Ve "světě" narazíte na náměstí plná holubů, sedají si vám na ramena a zobají z ruky kousky pečiva. A nikomu to nevadí. Zažila jsem to např. při návštěvě Paříže, hlavně opakovaně v Benátkách, kde na náměstí sv. Marka hejna holubů prolétávala nízko nad hlavami a turistům sedali na rameno. Tady jsou vnímáni jako kolorit města, prodává se i krmení pro holuby. Zkuste u nás krmit holuby a reakce bude okamžitá. 🙆 Z archivu jsem vybrala pár fotografií:

Možná jste také viděli v televizi, jak papež vypustí bílou holubici. Je to symbol náboženský, lidé jsou nadšeni a nikdo nepoukazuje na riziko nákazy.

Odborníci říkají: Holubi mají vůbec nejvyšší tělesnou teplotu ze všech zvířat: 43° C. Savčí parazité a patogenní mikroorganismy v nich proto málokdy přežijí. Holub má také výborný zrak, z výšky jednoho kilometru dokáže dohlédnout do vzdálenosti 80 km. To bychom potřebovali, co? 😉

V národních písních a pověstech se duše člověka proměňuje nejčastěji do podoby bílé holubice. Tak je bílá holubice symbolem míru a holoubek se objevuje nejen v baladě Karla Jaromíra Erbena, ale dostal se do lidových písní. Dodnes si pamatuji text písně "Sivá holubičko", kterou jsme zpívali ve školním sboru a já mám vlastní zážitek, když na vystoupeních jsem zpívala sólo:

Sivá holubičko, kdes byla?
Sivá holubičko, kdes byla?

Kdes to svoje popelavé peří,
Kdes to svoje popelavé peří, ztratila?

Kdes to svoje popelavé peří
Kdes to svoje popelavé peří, ztratila?

 

Ztratila já jsem ho na poli,
Ztratila já jsem ho na poli.

A to tobě, můj zlatej synečku,
A to tobě, můj zlatej synečku, navzdory.

A to tobě, můj zlatej synečku,
A to tobě, můj zlatej synečku, navzdory.

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“ Tomáš Baťa (1876–1932) český podnikatel

Zdroj: https://citaty.net/temata/holub/

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“ Tomáš Baťa (1876–1932) český podnikatel

Zdroj: https://citaty.net/temata/holub/

Holubi byli až celkem donedávna užiteční souputníci člověka a lidé jim vykazovali patřičnou úctu. Prvním holubářem byl možná už v pravěku neandrtálec. To se odráželo také ve rčeních a pověrách.

První, s čím se holubi spojují, je láska a věrnost, manželské štěstí a harmonie v rodině. Tato symbolika je založena na schopnosti holubů strávit celý svůj život s jediným „partnerem“: nejčastěji si tito ptáci vybírají svého partnera jednou provždy. Holubi jsou výborní rodiče.

Lidovou tradicí bylo vyrábět štípané holubičky ze dřeva, ty se zavěšovaly v domácnostech a často nad kolébku, kde je ve vzduchovém víru, pořád se pohybuje: 

 

 

Pokud se ti zdá ve snu o pečeném holubovi, znamená to, že v brzké době dostaneš nějaký dar. Holubi byli v lidových moudrostech často spojováni se štěstím, má ho ten, kdo slyší třikrát zavrkání bílého holuba. A když vás pokálí holub? Už ve Staročeském snáři se píše: "Od holuba pokálen býti, štěstí míti." Možná se vám to už stalo. 😉

V Národních listech z roku 1914 jsem našla články o poštovních holubech v armádě.

 

Možná jste slyšeli o statečném poštovním holubovi jménem Cher Ami, kterému Francie udělila Válečný kříž za chrabrost v boji s nepřítelem!

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, začaly obě strany stavět opeřenou armádu. Britská armáda pověřila podplukovníka Alfreda Henryho Osmana, aby vytvořil holubí letku Army Pigeon Service. Francouzi zase experimentovali s chovem holubů v mobilních holubnících z koňských povozů a dvoupatrových autobusů. 

Poštovní holub Cher Ami si vysloužil vysoké vyznamenání za hrdinskou službu, když vojákům předal 12 důležitých zpráv během těžké bitvy na západní frontě u Verdunu 1916. Uvádí se, že při své poslední misi v říjnu 1918 holub doručil důležitou zprávu s postřeleným hrudníkem a křídlem, v pouzdru visícím na vazu roztříštěné nožky. A doletěl! Zpráva byla důležitá a díky tomu zachránila životy 194 amerických vojáků tzv. ztraceného praporu 77. pěší divize.👍

Další příklad hrdinských holubů: 

 

Na závěr úryvek z další známé písničky:

 

Vyletěla holubička ze skály, ze skály,
probudila modré oči ze spaní,
probudila modré oči ze spaní.
Kdyby byly modré oči nespaly,
nespaly, byly by tu holubičku dostaly,
byly by tu holubičku dostaly.

Čím v zimě krmit ptáčky a jak udržovat krmítko

 

Mnoho ptáků odletělo do teplých krajin, někteří ale zůstávají po celou zimu. Snášejí sníh i mráz, v noci spí schouleni k sobě a vzájemně se zahřívají. Při nedostatku potravy však strádají. Rozklikněte:

 

Tito ptáci u nás přezimují.

Máte ve svém okolí ptactvo? U nás toho moc není, ale byla jsem nějaký čas v jiném městě a k mému údivu bylo co pozorovat.

Proč ubývá ptactvo:

• Obrovské monokultury polí bez plevelů - přes 390 tisíc ha zemědělské půdy oseto řepkou, před 70 lety to bylo pouze 15 tisíc ha.
  
• Louky sečené ve stejném časovém období či parky se sterilními trávníky vedou k postupnému zániku mnoha druhů hmyzu (nemá vodu a pyl).
• Na polích a v parcích se používají chemická hnojiva a pesticidy.
• Hmyz hraje klíčovou roli v potravinovém řetězci zvířat, pokud není dostatek hmyzu, ptáci hladoví.
• Zmizely květnaté louky a pastviny, tůně, mokřady, remízky a další přirozená místa, kde hmyz žil a rozmnožoval se, chybí neobdělané plochy a remízky, které rozdělovaly nekonečné lány polí.
• Hmyz mizí díky klimatickým změnám a intenzivnímu zemědělství (nová třída pesticidů za posledních 20 let.)
• Tzv. "anglické trávníky" hmyzu neprospívají.
• Živočišné druhy se nedokážou přizpůsobit tak rychlým změnám podmínek v přírodě a polích (kterou ovlivňuje negativně člověk).
  
• Vymírání hmyzu a ptactva je způsobeno mimo jiné světelným, chemickým i hlukovým smogem a ztrátou biodiverzity krajiny.

U nás neuvidím strakapouda, kdežto tam se objevil pravidelně, samozřejmě straky, sýkorky a kosi. Opět po čase jsem nasypala zob do krmítka, které tam na smrček zavěsil neznámý dobrodinec. Pozorujete rádi ptáky na krmítkách a taky jim rádi sypete? Možná jste koupili zob, nasypali do krmítka a divíte se, proč tam toho tolik zůstalo. V článku zjistíte, že ptáci zobají většinou určitá semena. 

Tvar krmítka může být různý, ale mělo by fungovat tak, aby se tam udrželo to krmení a nepadalo dolů, aby dovnitř nepršelo či nesněžilo. Doporučuje se plastová miska, do které se nasype krmení.  Udrží krmení uvnitř a miska se dá vyndat, vyklepou se zbytky potravy, dá se opláchnout a vrátit zpátky. Odborník radí vyčistit misku savem a opláchnout vodou. Miska vyřeší, že potrava pak neplesniví. Čistá miska je důležitá i kvůli šíření bičenky drůbeží. Nejčastějším tvarem krmítka jsou domečky a tubusy. Pokud je krmítko  na balkoně, je to blízko oken, skleněné plochy jsou problematické, ptáci vidí krajinu za sebou. Odborníci doporučují nálepky na okna, ovšem doporučení je jedna věc, osobně okna ničím nepolepuji. 

Ptáky na krmítku přikrmujeme přibližně od listopadu do března. Je to v době, kdy ptáci nemají tolik dostupné potravy v přírodě. Vyhneme se krmení v létě, mohou se totiž změnit návyky ptáků, oni si zvyknou na potravu na krmítku a popírá to důvody pro přikrmování ptáků v zimě. Množství potravy přizpůsobujeme aktuálnímu počasí. Více krmiva podáváme za mrazů a vysoké sněhové pokrývky. Krmítko umístíme alespoň 1 a půl metru nad zemí, ideálně na závětrné a nerušené místo. Blízkost keřů, kde se ptáci mohou schovat třeba před dravci, je také dobrá.

Čím ptáky krmit?

• Ptákům můžete předkládat jakákoliv semena: slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko i řepku. Zvláště tučná slunečnicová semena jsou spolehlivým zdrojem energie.
• Uvítají drcená jádra vlašských a lískových ořechů.
• Pro zpestření můžete přidat i ovesné vločky, strouhanou mrkev, a samozřejmě přírodní, neslané a neškvařené sádlo nebo lůj.

Z loje můžete vyrobit i vlastní směs, pokud jej opatrně rozehřejete a smícháte se semínky:

• Směs lze nalít do skořápky kokosového ořechu či do menšího květináče.
• Můžete v ní namočit i suché borové či smrkové šišky. Ptáčkům se po nich velmi dobře šplhá, když dobroty s požitkem vyjídají.
• Při rozvěšování opět dbejte na bezpečnost, a také na to, aby sluneční paprsky na příliš osluněném místě směs nerozpustily.

V obchodech lze zakoupit přímo speciální míchané směsi pro zimní krmení ptáků, sypké či v podobě praktických lojových koulí, které lze zavěsit i jinam, nežli do krmítka. Ale pozor na kočky či kuny! Pokud je zavěšujete na větvě, volte tenké koncové, které kočku neunesou, a jsou zároveň dostatečně vysoko.

Na co koho nalákáte?

• Olejnatá semena, jako je slunečnice, lůj a tukové směsi milují sýkory - koňadra, modřinka, babka, uhelníček, parukářka i mlynařík, a také brhlík, šoupálek a strakapoud.
• Semena plevelů a obilovin svědčí zrnožravým pěnkavám, zvonkům, strnadům, dlaskům, vrabcům a kosům.
• Plody nejrůznějších bobulovin i na kousky nakrájená jablka velmi ocení kosi a drozdi kvíčaly.
  
  

• Co do krmítka patří a co ne

   

• Do krmítka sypejte slunečnici, oves, proso, pšenici a další obiloviny či luštěniny. Kosy a drozdy potěší pár jablek či jeřabin, strakapoudy, brhlíky a sýkory tuková směs.
• Nikdy nekrmte plesnivým či jinak zkaženým krmivem.
• Nikdy ptákům nepředkládejte kořeněné, solené, uzené či přepálené kuchyňské zbytky.
• Vyhýbejte se i všemu sladkému. Výjimkou je cukr obsažený přímo v ovoci –⁠ nakrájené jablko ano, doslazované rozinky, či dokonce sušenky v žádném případě.
• Vhodné potraviny z kuchyně jsou např. neslaná vařená rýže a brambory, strouhaná mrkev, vločky, syrové maso nebo lůj.
• Čím rozmanitější potravu v krmítku nabídnete, tím více druhů budete moci pozorovat.
• Nezapomínejme na pítko. Vodu potřebují ptáci i v zimě.

Potrava musí být vždy chráněna před sněhem a deštěm. Krmení pravidelně doplňujeme a krmítko čistíme od trusu a slupek. Co se týče slunečnice, pak ptáci mají rádi tu černou drobnozrnnou, často bývá v prodeji směs s tou pruhovanou slunečnicí a to většina ptáků nechce. Sýkorky si nevezmou pšenici, proso a pod., kdežto vrabci, hrdličky a holubi, ti si vezmou tyto zrniny.

Pokud vidíte u krmítka ptáčka, který je načepýřený, nezobe a nevypadá zdravě, může mít bičenku drůbeží. Za hlavního hostitele se považuje holub skalní, i příbuzné druhy - hrdlička zahradní, holub hřivnáč, holub domácí zdivočelý. Zejména pěnkavovití jsou velmi citlivými hostiteli a infekce u nich bývá smrtelná.

A co vodní ptáci - kachny, labutě?

 

   

Je to problematické, samozřejmě přikrmovat, pokud je zamrzlá hladina, dávat jim neslané a ne sladké pečivo. Když si tito ptáci zvyknou na pravidelné přikrmování, že tam někdo přijde a vytáhne svačinu a hodí, zvyknou si  na ten pohyb a kolikrát spolknou háček rybáře, který nahodí a ten pohyb je podobný. Pro labutě může být rybářský háček v žaludku smrtící. Rohlíky většině běžných ptáků nevadí, pokud se jedná o ten obyčejný rohlík, ale trvale tím krmit znamená, že jim nedodáme žádné minerální látky a živiny pro  jejich vývoj. 

 

Zdroj: ireceptar.cz, Záchranná stanice Bartošovice, YouTube, voda235

Jeřábi na cestě k zimovištím

 

Je říjen a jeřábi táhnou. Musím hned na začátku uvést, že u nás jsem je v přírodě neviděla. Často vidím autojeřáb, ale toho krásného opeřence ne. 😯 Ještě před deseti lety bylo naprostou raritou  vidět jeřáby popelavé v Česku v zimním období. Dlouhá léta vždy v říjnu odlétali do svých zimovišť ve Středomoří či Malé Asie. Díky teplým zimám ale už mnohdy zůstávají po celý rok a nabízejí lidem úchvatnou podívanou.

Jeřáb popelavý (Grus grus) je velký pták z řádu krátkokřídlých. O něco větší než čáp bílý, délka těla se udává 96–119 cm, rozpětí křídel 180–222 cm. Pták má dlouhé nohy a dlouhý štíhlý krk. Abnormálně prodloužené ramenní letky tvoří načechraný „ocas“, skutečný ocas je však krátký a patrný hlavně v letu. Hmotnost jeřábů se pohybuje v rozmezí 4–7 kg. Peří je převážně šedavě modrošedé, s šedočernými letkami a černobílou hlavou a krkem. 

 

 

Detail pera jeřába

Lysina v zadní části temene je červená. V létě má většina ptáků rezavohnědě zbarvený hřbet, který je po zbytek roku šedavý. Obě pohlaví jsou podobná, samci jsou pouze o něco větší. Mladí ptáci se liší světle rezavohnědým zbarvením hlavy a krku a méně objemnými ramenními letkami.

V ČR bylo první hnízdění prokázáno v roce 1989 na Českolipsku, populace se dále šíří a rozrůstá, v současnosti je v ČR okolo 70 až 80 hnízdních párů. V době hnízdění žijí jeřábi v párech skrytě poblíž mokřadů, kde si staví svá hnízda, ale v období tahu se sdružují do velkých nápadných hejn a ke krmení využívají zemědělskou krajinu. Jeřábi odchovávají pouze jedno až dvě mláďata.

Jeřábi popelaví opouštějí každý rok na podzim svá hnízdiště, aby se vydali na zimoviště. Tak se to většinou uvádí, ale už víme, že praxe bývá jiná. Pro "letošní" mláďata je cesta velkou premiérou, která pro ně představuje důležitý a zásadní krok – musejí se od svých rodičů naučit migrační trasu. 

 

Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště).

Jeřábi nemají cestu na zimoviště vrozenou, jako například čápi. V Evropě sledují migraci těchto impozantních ptáků stovky lidí, což pomáhá výzkumníkům, kteří využívají systém barevného značení jeřábů - každý pták má svou jedinečnou barevnou kombinaci, která vypovídá o místě jeho původu.

V České republice byla v minulosti během jedné sezony doposud okroužkována maximálně tři mláďata, většinou na tradičních lokalitách v severních Čechách. V letošním velmi úspěšném roce se na svou první cestu vydá hned devět nově okroužkovaných mladých jeřábů. Kromě šesti mláďat na starých i nových lokalitách na Českolipsku byla okroužkována také dvě mláďata na Písecku a jedno mládě v Českém ráji. Záměr na sledování mláďat ze severní Moravy se bohužel nepodařil, jelikož tam hnízdění jeřábů nebylo úspěšné (údaje ZOO Ostrava).  Pro jeřáby jsou první týdny života velmi náročné. Neumějí létat, musejí si sehnat dostatek potravy a učit se ostražitosti, a jelikož i predátoři se v této době starají o svá mláďata, mladí jeřábi se často stávají jejich kořistí.

"Abychom lépe porozuměli životu jeřábů, využila Zoo Ostrava poprvé nový GPS-GSM vysílač napájený solárním panelem, který je připevněn na kroužek. Takto bylo označeno mládě v Máchově kraji na začátku srpna a my teď můžeme sledovat, jak a kde se pohybuje. Víme například, kdy mládě poprvé začalo létat, jak se mění nároky na prostředí, kam létá za potravou a kam létá nocovat. Bude možné sledovat nejen jeho první cestu na zimoviště, ale i jeho další osud."

Metoda sledování pomocí GPS-GSM vysílačů byla letos využita také v Německu, Lotyšsku, Estonsku. 

Zdroj: zoo-ostrava.cz, Wikipedie

Správný čas k odletu aneb ptačí migrace

 

Naši předkové vnímali přírodu velmi intenzivně a samozřejmě si všimli, že někteří ptáci na podzim z krajiny "zmizí". Ale kam? Ještě v 18. století se domnívali, že ptáci si na zimu zalezou pod vodu do bahna na dno rybníků, tam ve stavu strnulosti přečkávají do jara. Potvrzovali to dokonce rybáři.

Lidé věřili i tomu, že kukačka, která je na první pohled podobná krahujci, se do tohoto dravce na zimu převtělí a na jaře začne znovu kukat. Dnes už víme, že jsou to nesmysly. Cesta ke zjištění, že ptáci táhnou na jih, byla ale složitá. 

 

Kukačka obecná (Cuculus canorus)

O tahu ptáků se objevují zmínky už ve Starém zákoně či Homérově Illiadě. Tažné ptactvo studoval i starořecký klasik Aristotelés (známý myslitel, patří mezi filosofy klasické řecké filosofie), který vyslovil myšlenku, že vlaštovky zimují v bahně močálů. Tak se nedivme, odkud se to "bahno" dostalo k nám. Tato hypotéza se stala převládajícím vysvětlením každoročního mizení vlaštovek po 2 tisíce let a průlom nastal až ve druhé polovině 19. století s nástupem moderních vědeckých pokusů a metod, především kroužkování. To je dodnes nejčastější metodou studia ptačí migrace.

Z hlediska pohybu lze ptáky rozdělit na:

• stálé (ptáci, kteří žijí ve stejné oblasti po celý rok);
• potulné (některé populace ptáků, jako jsou některé sýkory či pěnkavy, které se mimo hnízdní období potulují po okolní krajině bez specifického řádu);
• tažné / stěhovavé (ptáci, kteří migrují)

Na to, že čápi cestují na zimu do jižních krajů, se přišlo v Německu. Na čapí hnízdo se tam vrátil čáp se zapíchnutým africkým šípem. Lidé se pak ptali, kde k němu čáp přišel. A právě tehdy vznikl nápad označit viditelně ptáky tak, aby se zjistilo, kam cestují. Od toho byl už jen krůček ke kroužkování. 

 

Tahové cesty čápů bílých vedou převážně mezi evropskými hnízdišti (zelenou barvou) a africkými zimovišti (modře)

Kroužkování má v českých zemích velkou tradici. V každé oblasti byl nějaký místní odborník, např. v Pardubicích byl pan doktor František Obhlídal - velký kroužkovatel, který v polovině 19. století dal základ ornitologickému dění v celých východních Čechách. 

 

Ornitologická příručka F. Obhlídala

Co víme o tahu ptáků dnes

Vyvíjí se technika a tak jsou i metody výzkumu stále dokonalejší. Velkým šlágrem je satelitní pozorování pomocí geolokátoru. Tažní ptáci se označí a po návratu se díky záznamu přesně zjistí, jak tah probíhal.

Zjistilo se, že drobní ptáci jako rákosníci a lejskové jsou schopni urazit vzdálenost přes celé Středozemní moře a poušť Saharu na jeden zátah. Jsou to dva tisíce kilometrů! Soustavným letem to tito drobní ptáci dokážou v průběhu čtyřiceti až šedesáti hodin. Je to nesmírně náročné. Většinu hmotnosti ptáčka, který váží kolem dvanácti gramů, zabírá tuková vrstva, která je energetickou zásobárnou. Ta se v průběhu letu zcela vyčerpá. V Africe už má ale rákosník či lejsek "prostřený stůl", takže může energii doplnit. 

 

Rákosník obecný

Jak ale stěhovaví ptáci poznají, kdy je ten správný čas k odletu?

Klíčovým prvkem pro správné načasování odletu je vrozený celoroční (cirkulární) rytmus, který řídí život každého jedince. Všichni tažní ptáci reagují na délku dne, tzv. fotoperiodu. V určité době začnou projevovat tzv. tahový neklid, začnou být velmi aktivní i v noci a nakonec se zvednou a odletí. Významnou roli při opuštění stanovišť hrají samozřejmě i povětrnostní podmínky. Odlet ptáků uspíší nebo naopak oddálí i aktuální počasí. Někteří ptáci u nás mají v zimě dostatek potravy. Je to jednak díky klimatickým změnám, zimy u nás už zdaleka nejsou tak tuhé, většinou nezamrzají vody a i přes zimu je možné najít dostatek hmyzu, ptáci se také naučili žít i v blízkosti člověka ve městech. Což dříve nebylo.

Hlavní roli má délka dne, důležité je ale i počasí
Základními vnějšími faktory, které ovlivňují start migrace jsou především délka dne a intenzita slunečních paprsků. Důležité je samozřejmě i to, aby na konci své cesty našli ptáci dostatek potravy po náročném letu – tedy aby už rostliny byly v dostatečném rozpuku, případně byl dostatek hmyzu a podobně. Dalším zásadním faktorem ovlivňující odlet je pak i průběh počasí, kde hraje hlavní roli teplota vzduchu. Je rozdíl, jestli jde o ptáky zimující například ve střední Africe nebo ve Středomoří. Pro ty, kteří letí kratší cestu, má teplota zásadní význam, zatímco u afrických ptáků má význam spíš doplňkový a roli pro včasný odlet může hrát i snaha vyhnout se suchému období v pásmu Sahelu. V souvislosti s teplotou je vhodné také zmínit vliv tepelného ostrova měst, který umožňuje městským druhům dřívější přílet a pozdější odlet. 

 

Sahel na mapě Afriky

Ptactvo využije i čerstvého proudění
Dalším impulsem pro odlet může být i vítr vhodných směrů, který logicky ovlivňuje rychlost migrace. Například severozápadní až severní vítr, který doprovází vpády studeného vzduchu, mohou některé druhy využít pro rychlejší podzimní odlet do jižních krajů. Na jaře je situace obrácená, vhodnější je jižní až jihovýchodní vítr (samozřejmě pokud zrovna fouká, když ptáci dorazí nad Evropu).

Jak opeřenci zjistí, na které místo se mají sletět? Nejspíš si z míst v okolí vybírají to nejvhodnější prostředí a jakmile na příznivém místě uvidí další jedince svého druhu, připojí se k nim. Někteří ptáci odlétají v houfech, jiní dávají přednost solitérnímu přesunu. Například pěnice nebo slavíci vyvedou mladé a odletí zpět do Afriky. 

Všichni víme, že na zimu někteří ptáci od nás odlétají na jih, protože by se v zimě u nás neuživili. O tom, jak se vlastně ptačí stěhování vyvinulo, sice existují různé teorie – musíme je ale brát s jistou rezervou. Vypadá to z prvního pohledu, že se ptáci stěhují ze severní polokoule na jižní, avšak může to být ve skutečnosti právě naopak. Mohli se také odstěhovat za sezónní nabídkou potravy z jižní polokoule na tu severní.

 

Vlaštovka je naším nejznámějším tažným ptákem. Vlaštovky obecné se před odletem do teplých krajin houfují na drátech elektrického vedení. Zdroj: Shutterstock.com / Toni Genes

zdroj: ifauna.cz, ireceptar.cz - V. Zámečníková, in-pocasi.cz, pardubice.rozhlas.cz, Wikipedie

Špačci a skřivani nám přinášejí jaro

Tedy pro upřesnění, astronomické jaro samozřejmě ještě není, ale ten pocit jara už zažíváme. Slunečné dny a jarní teploty posledních dní probouzí sněženky a zlepšují náladu nejen lidem, ale i ptactvu. Po dlouhém čase je tu příspěvek do rubriky "Hlas pro tento den". Dnes tady švitoření špačka uslyšíme. U nás moc ptáčků zpěváčků není, možná je to životním prostředím, které je poznamenáno průmyslem. Jenže dříve tady toho průmyslu bylo určitě více a ptáci tu byli v hojném počtu. Ale aspoň tu máme kavky, nějakého kosa a když plodí naše třešeň, tady je špačků... Špaček je zajímavý tím, že podle tabulky odlétá až v listopadu a přílet tu je zaznamenán v únoru. Vždyť mu to ani nestojí za tu cestu 😊, ale příroda jistě ví, co dělá. První a menší skupinky špačků se u nás letos objevují od konce února a nyní se dá očekávat, že pokud vydrží předjarní počasí, tak nastane hromadný přílet nejen špačků, ale i skřivanů, konipasů, drozdů zpěvných a holubů hřivnáčů. 

 

Skřivan polní v letu. 

  

Skřivan polní je velký 18 cm a poznáte ho podle toho, že zpívá nad polem při třepotavém letu, takřka na jednom místě. Od dubna do července hnízdí dvakrát až třikrát v polích. Hnízdo má vždy na zemi v zemědělských plodinách. Mladí skřivani opouštějí hnízdo ještě v době, kdy neumějí létat a ukrývají se porostu v okolí hnízda. Skřivani živí mláďata hmyzem a v dospělosti semeny různých plevelů. 

 

 „Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout!“

Tuto pranostiku zná každý, ale je potřeba vysvětlit, jak to vzniklo.

Střední doba příletu na jižní Moravu připadá na 24. února. Přitom známá pranostika spojená s 2. únorem hlásá, že „Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“. Mezi lidmi však mohlo dojít k omylu, protože mohlo jít o chocholouše, je mu podobný. Jaká je vlastně historie této pranostiky?

Nejstarší zmínka o skřivanech ve spojení s Hromnicemi pochází ze spisu pana Ctibora Tovačovského z Cimburka „Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich“ z roku 1457. V té době byl užíván tzv. juliánský kalendář, a tak tehdejší 2. únor (Hromnice) odpovídal dnešnímu 11. únoru. Až přechodem na gregoriánský kalendář v roce 1584 se Hromnice posunuly na současný, pro skřivana nepříznivý termín.

Bohužel nemáme přesné informace o tom, jak se měnilo klima během posledních 500 let. Je možné, že jaro v tehdejších časech začínalo o 14 dní dříve, vždyť je známo, že Karel IV. už jedno století před první zmínkou o této pranostice úspěšně zakládal ve středních Čechách vinice.

 

 

Špaček obecný je menší než kos, měří 20 až 22 cm. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, které mají vletový otvor o průměru nad 5 cm. Ihned po příletu obsazuje hnízdiště a intenzivně zpívá. Jeho zpěv je směsicí hvízdavých a vrzavých tónů. Často napodobuje zpěv i jiných druhů ptáků, vrzání vrat i mňoukání kočky. Občas plete i ornitology, když na jaře zpívá jako žluva hajní, která k nám přilétá až v květnu.

 

Na polích, kde vznikají kaluže z roztátého sněhu, se objeví i čejky chocholaté - bahňáci, kteří u nás hnízdí na vlhkých loukách nebo na podmáčených polích. Každým dnem bude přilétat více ptáků a nejvíce jich bude vidět kolem rybníků a vodních toků. Zde totiž nacházejí nejvíce potravy v podobě vodního hmyzu a rostlin.

Z vodních ptáků přilétají na hnízdiště jako první rackové chechtaví, poláci velcí a chocholatí, potápky roháči a husy velké. Naopak, k severu a severovýchodu se vydají u nás zimují husy polní a běločelé, brkoslavi severní, havrani polní a kavky.

Přílety a odlety stěhovavých ptáků seřazené podle abecedy. Každý si může v tabulce najít ptáčky, které ve vašem bydlišti pravidelně jsou. U každého stěhovavého ptáka je uvedený měsíc odletu do teplých krajin a příletu zpět. Číslovka označuje měsíc v roce.

 

Zdroj: www.porad.cz, www.rozhlas.cz