Štěstí

Štěstí se nedá koupit ani prodat a je velmi těžké štěstí definovat. Každý člověk si štěstí představuje jinak. Ve filmu "Škola základ života" (1938) herec p. Ladislav Pešek v roli septimána Ády Čuřila recituje báseň a prof. Kolísko mu předvádí správnou recitaci. Báseň se stala známou filmovou hláškou: "Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá..." 

 

Báseň vyšla v novinách Hlas (15. 02. 1910), které vycházely pro české krajany v St. Louis v USA. Pro možnost překladu do jiných jazyků jsem báseň přepsala.

Štěstí

Bezesporu je nejžádoucnější věcí na celém široširém světě: štěstí. Celý život lidský je možné směle nazvat jedinou a neúnavnou poutí za štěstím. A výsledek tohoto hledání usilovného, ustavičného? Trpký stesk, že se člověk honí za přeludem, marným, štěstí že na této hroudě zemské nelze dosáhnout ani najít. 

Stojí věru za to, poohlédnout se několika myšlenkami po těch oblastech, odkud se štěstí očekává, pohlédnout hlouběji a důrazněji, co to je, v čem spočívá štěstí člověka.

 

"Štěstí! co jest štěstí?

muška jenom zlatá, 

která za večera

kol tvé hlavy chvátá.

Oblétá ti skráně, 

v kadeři se kryje, 

v dlaně hlavu skládáš, 

ruka utlačí je. 

Štěstí jako rosa

na květech se skvěje, 

ale bludná noha

náhle zašlápne je.

Zašlápnuto vzdechne

v oblacích se tratí,

snad se jinovatkou

na tvou kadeř vrátí. 

Štěstí jako pršek

slunéčka se nítí,

chytej, můžeš-li jej

v letu uchopiti. 

Dřív, než ruku vztáhneš,

tma ti z ruky zeje,

prchlo, Bůh ví, kde se 

v jiné líce směje. 

Štěstí jako vážka

síťky v proudu stápí, 

dřív, než se jí dotkneš, 

v jinou stranu kvapí. 

Šťasten jsi, když chvatný

pokraj prstu tvého

skrovný odlesk zlatí

pelu kovového.

Štěstí vlašťovice

družně švitořivá,

z římsy okénečkem

v síňku se ti dívá.

 Dřív než na hnízdečko

stéblo jí chceš dáti, 

již ti u souseda

počne štěbetati.

 

Štěstí jako pěna

v barvách duhy hraje, 

chytáš je, leč v dlani

v kalnou krůpěj taje.

Sever na ni dechne

a k plnému smutku

změní lehkou krůpěj

rázem v tvrdou sutku. 

Štěstí růže v sadě, 

jež se v listech skrývá,

z okna se tvé oko

ještě na ni dívá. 

Běžíš do zahrádky,

však té samé doby

usmívavě jiný

klobouček juž zdobí. 

Světélkem jest štěstí,

vzejde v pěkném znětě, 

honíš-li se za ním, 

lestně zavede tě.

Vprostřed třasaviska 

srdéčko ti zdusá, 

zešediví přes noc

 hlavička dřív rusá!"

 

Adolf Heyduk (6. června 1835 Rychmburk – 6. února 1923 Písek) byl český básník, představitel májovců. Psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou. Mnoho jeho děl bylo zhudebněno, proto byl zván Pootavským slavíkem.

 

 Všem, kteří došli až sem, přeji hodně štěstí! 🍀

Něco z letní módy na správně rostlá těla

V létě bychom měli/y relaxovat, je třeba nabrat sil, i těch psychických, na podzimní a zimní čas. Chtěla jsem s novým týdnem přijít s článkem, který by zvedl náladu a nebudou to vtipy. Ovšem psát s veselým "tónem" a vytvořit dobrou náladu, není snadné.

Dříve, než se dostaneme k módě, ujasníme si, co je správně rostlé tělo. Ano, s určitým tělem se narodíme, ale současný trend modelek a soutěže krásy nám diktují, jak máme vypadat. Čerpala jsem ze starých ženských časopisů z doby před více než sto lety. Naši předkové byli moudří a co je to sto let, že? 😲 Podívejte se a pod obrázky přečtěte, jak vypadá správně rostlé ženské tělo. Obrázky rozklikněte.

 

  

I barokní výzdoba kostelů nám ukazuje opak dnešní módy. Jen si představte věřící ženu, která zbožně hledí na andělíčka a doma si v časopise prohlíží modelky, které jsou jeho opakem! Všimněte si, jaká těla si umělci vybírali pro své andílky. Pohleďte na tu buclatou tvářičku a noha je opravdu noha a ne "tyčka k fazolím". 🙆

 

  

A pak se pro krásu mělo trpět.

 

  

Aby nám šaty slušely, chceme mít krásný obličej, to je sen každé dámy, i pána a "Krásné vlasy - koruna krásy!" V inzerátu máte řešení a vidíte - tisíce poděkování, takže si kupte aspoň kelímek. 

Ten, koho opouštějí vlasy, vůbec nemusí smutnit, vždyť pleš způsobují červíci! Zničte červa a holá místa zarostou. Naprosto geniální zjištění. Jakýsi J. Stočes to nabízel před sto lety a vidíte, kolik lidí se vytrestalo, že jeho "vymytí hlavy" nevyužili. 😎 Lékařsky zkoušený masér Stočes je kandidát na Nobelovku, vážení! Jeho inzerát zní tak přesvědčivě. 😳 I dnes se s vymýváním hlav, spíše mozků, setkáváme, i když to je v jiné oblasti.

 

 

Začínáme prádlem: Při chůzi i sedění - a přece pevné držení! Když máme to perfektní prádlo, je čas popadnout raketu a jít si s kamarádkami "zapinkat".

 

  

Po sportovním výkonu - šup do plavek! 

 

 

Ty, které neholdují róbám, ale vlastní šicí stroj (také se hlásím), mohou si spíchnout "ze starého nové" a budete šik jako dámy na obrázku! Toto už jsou poválečné modely. 

 

  

A víte co, ať se mužíček plácne přes kapsu, Krkonošský tkalcovský spolek Svornost nám zašle vzorkové ceníky zdarma. Vidíte tu radost?! 

 

 

K inspiraci na dovolenku tu máte pár modelů, snad vám nějaký padne do oka (?). 

 

  

K šatům se jistě bude hodit vyšívaná kabelka. Třeba si ji některá vyrobí.

 

  

Našim tvořilkám je určena tato verze, asi ze sedmdesátek, dalo by se to i zmodernizovat. Neláká vás? 

 

  

A teď něco na nožky, co takhle roztomilý letní dřeváček? Pro pány se nabízejí polobotky, když u Bati slevují i při všeobecném zdražování. No, neberte to, když jsou z jemné teletinky a stojí jen 99.- Káčé! 👍

 

Do deště vám, milé dámy, Baťa nabízí galoše, které vyrábí filiálka ve švýcarském Moehlinu. V nich se na déšť budete přímo těšit! 😜 Do letošního léta je to přímo trefa!

 

Na závěr tu máme reklamní plakát firmy Baťa na tenisky - 30. léta 20. století. V takových teniskách si vaši pra(pra)rodiče "pinkali". 😆 Noo, moje babička mi to zatajila, ale vy, dámy, za 15.- Kč ... neváhejte, brzy nebudou! 🙉

Doufám, že se vám alespoň něco z dnešního příspěvku líbilo, je třeba na to pohlížet s nadhledem a v tomto duchu můžete napsat i komentáře. Předem děkuji a nabízím 🍨. Na zmrzlinku bychom si oblékly třeba tyhle?

Jak z ubrousků složit páva, omeletky a věže

Dnešní příspěvek bude o ubrouscích, které se dávají na prostřený stůl. 

 

Ubrousky jsou dvojího druhu. V lepších restauracích dostáváme látkový ubrousek. V běžných restauracích a v pizzeriích jsou k dispozici většinou ty papírové. Papírové ubrousky si nedáváme na klín, ale složíme je třeba do trojúhelníku a položíme vlevo vedle talíře. Látkový ubrousek si pokládáme na klín. Po jídle papírový ubrousek odložíme na talíř, látkový položíme vedle talíře.

Vybrala jsem dvě videa (zdroj YouTube), na kterých uvidíte postup současného skládání ubrousků při slavnostním stolování: 

 

 

Kde se vůbec vzal ubrousek?

Historie používání ubrousků při stolování je tak dlouhá, že je složité říci, kdy se  vůbec běžně začaly používat. Musíme zabrousit do antiky, kdy Římané stolovali z počátku bez ubrusu, později ale počali používat ubrousek, který se nazýval „mappa". Slovo pochází z punštiny (Punové byli Kartaginci) a tak se předpokládá, že také ubrousek měl svůj původ v Kartágu. Kde to je? 

 

Kartágo bylo starověké město na severu Afriky založené Féničany, později se stalo římskou provincií. Nyní je to v Tunisku a tam je původ ubrousku. 😎

Můžeme tedy říci, že už staří Římané používali látkové ubrousky. Utírali si jimi ústa, ruce, pokládali si je na klín nebo se uvazovaly okolo krku. Později se ubrousky pokládaly na rameno, pak na levou paži a kolem krku. Kvůli širokým a tvrdě škrobeným límcům to šlo občas těžce. První zmínka o papírových variantách u nás pochází z konce 19. století, kdy je vyráběla papírna v jihočeských Loučovicích.

 

"Vltavský mlýn" Bratři Porákové, továrna na papír a lepenku Loučovice (historické foto závodu, zdroj encyklopedie.ckrumlov.cz)

Ubrousky se nepoužívaly jen k utírání rukou, ale zahalovaly se jimi i výslužky z hostiny. Proto také nebyly ubrousky pro hosty prostírány na stůl, ale každý návštěvník si je přinášel k hodokvasu sám. Později se začaly používat i k otírání rukou a úst místo ubrusu.

Ubrousek vyrobený z látky, který se používá během jídla k otírání jídla ze rtů a rukou, bývá nazýván "serviette". Určitě znáte rčení, že někdo říká něco bez servítků. Co onen servítek označuje? Slovo pochází z francouzštiny a označuje malého služebníka. Dříve totiž služebnictvo čistilo talíře a ostatní nádobí malými látkovými ubrousky. O nazývání ubrousku servítkem na našem území svědčí zmíněné rčení, kterým se vyjadřuje, že daná osoba mluví otevřeně a narovinu s tím, že nepoužívá žádné zástěrky pro zakrytí nějaké skutečnosti. Používají se v hotelech a špičkových restauracích pro zákazníky. Jakmile jsou použity, vyperou se a znovu použijí.

K příspěvku mě inspirovala stará kuchařka, myslím tím knihu receptů. No, tak schválně, čemu říkáte stará kuchařka?  Že ji máte po mamince nebo po babičce? Že je třeba 60 let stará? To je málo, já mám asi nejstarší kuchařku z 1. světové války po své pratetě, takže má přes sto let, jinou jsem darovala pracovníkovi našeho muzea, který se tím zabývá. Dnes jsem čerpala z kuchařské knihy, která vyšla před 155 lety. Číslování stránek je pro lepší orientaci zachováno. Dnes si podle návodu můžete vyzkoušet, jak se z ubrousků zhotoví páv, omeletky nebo věže.

 

 

Dnes jsem nahlédla do Nové české kuchařky, která vyšla v nakladatelství I. L. Kober v Praze v roce 1870. Je to ukázka skládání ubrousků před 155 lety.

 

Jak jsem fotila pražskou výstavu

Jezdíte na výstavy do Prahy? Hodně asi záleží na tom, odkud jste a jak daleko to máte. Výstav je tam každoročně stále dost a vybrat si může každý. Aspoň já ze vzdáleného kraje to tak vidím. A protože vážím dalekou cestu asi 400 km, pořádně si rozmyslím, na co se pro mne "vyplatí" se tam jet podívat. Na některé výstavy vzpomínáte i po letech a dnes to bude jednak vzpomínka a také uplatnění fotografií, které ležely deset let uložené a možná už nedoufaly, že půjdou "s kůží na trh". Aby bylo jasno, tato výstava byla v roce 2015 uspořádána k 50.tinám Večerníčku. Čas neuvěřitelným tempem běží a letos Večerníček slaví už 60 let! 

Pokud si na to vzpomínáte, tehdy to mělo dobrou propagaci a kamarádka mě požádala, jestli bychom nezajely do Prahy, protože ona by sama takovou dálku nejela a její manžel by se takovou dálku "neštrachal". Výstava tehdy probíhala na dvou místech - ve Valdštejnské jízdárně a v Museu Kampa. Bylo to jiné než jiné výstavy už tím, že hlavně tam přicházelo hodně lidí s dětmi. Jak by ne, když ti večerníčkovští hrdinové oslovili několik generací. Organizátoři věděli, že na děti je to cíleno a ony si na všechno rády sáhnou a zákaz by byl komplikovaný. Následující krátké video ukazuje, jak se děti mohly samy zapojit a "ovládat" např. Hurvínka a Máničku:

 

Na několika místech si tam děti mohly pohrát. 

Kdoví, jestli se na ty fotky ještě podívají. 🙆 Pokud tehdy bylo ratolesti 5 let, po deseti letech je to "správný puberťák" a ..., však víme. 😉

Často tam zněl smích a byla tam pohoda, protože Večerníček se o pohodu i  pobavení nejen dětské duše snažil od svých počátků. Tak se podívejte na fotografie, protože ty "hrdiny" pohádkových příběhů znáte z obrazovky. 

Během šedesáti let se hodně změnily i televizní přijímače, však mnozí zažili ještě černobílé vysílání. Vstupme tedy prostřednictvím fotografií do Valdštejnské jízdárny, kde ti starší našli i spoustu informací o tom, jak se dělá loutkový nebo animovaný film.

Návštěvníci výstavy měli možnost seznámit se s mnoha autory Večerníčků, bez nich by to celé nevzniklo. Já mohu zavzpomínat na ty dávné pohádky s paní Štěpánkou Haničincovou, které si dosud vybavuji v paměti, ty budou asi první, kdy jsem Večerníčky poznala. A také příběhy robota Emila. Samozřejmě tehdy v černobílém provedení. Které Večerníčky jsou spojeny s vašimi nejranějšími vzpomínkami? 

   

Večerníček měl být původně jen mini pohádkou, stal se však fenoménem. Tato výstava k oslavám 50. narozenin panáčka s papírovou čapkou přiblížila jeho historii a vznik krátkých kreslených pohádek. Seznámila se zástupci proslulé české školy animace, do které patřili například Jiří Trnka, Břetislav Pojar či Jan Švankmajer.

 

Jiří Tomáš Trnka byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů.

Na mnoha školách bylo toto kulaté výročí námětem dětských prací, proto i návštěvníci měli možnost obdivovat dětské výtvory a případně je srovnat s originálem od výtvarníka. Jako příklad - víla Amálka.

Uběhlo deset let a určitě mnozí z autorů těchto výkresů už dovršili plnoletosti.

U všech vystavených "exponátů" byly i cedulky s názvem příběhu a jeho autory. Vybrala jsem pohádku "O Makové panence", což je je československý večerníček z roku 1972 režírovaný Václavem Bedřichem a natočený na námět z knihy Václava Čtvrtka O Makové panence a motýlu Emanuelovi. Bylo natočeno celkem 13 dílů a průměrná délka jednoho příběhu je osm minut. 

Maková panenka se stará o makové pole. Nosí červenou makokvítkovou sukýnku. Když si neví rady sama, zajde pro radu ke staré chytré makovici. Kromě sukně nosí i zelenou košili a pár perel na hlavě.

Motýl Emanuel je trošku staromódní motýl nosící cylindr a hůlku. Pomáhá Makové panence v její práci, ale někdy jí spíše přidělává starosti. V posledním díle se objeví i jeho dvojník: O makové panence a dvou Emanuelech – 

Motýl Emanuel je na výletě a k Makové panence přileze housenka, která o sobě říká, že je také Emanuel. Když se Emanuel vrátí, maková panenka mu vše vypráví, jenomže housenka Emanuel je už mezitím zakuklen. Sluníčko pak nechá vše dozrát a poté se objeví druhý motýl Emanuel. Oba Emanuelové se spolu poperou, ale sluníčko je zastaví, protože nechalo druhého Emanuela vylíhnout schválně, aby oba chránili Makovou panenku.

Starý chytrý mák je dospělý mák, pomáhá makovici, kdykoli má problém, i když shodou okolností většinu pomoci, kterou poskytuje, je mák. Jeho hlas je velmi unavený a monotónní. V dabingu slyšíme hlas výborného herce pana Vlastimila Brodského. Můžete se podívat na všechny díly tohoto Večerníčku:

Večerníček má svoji planetku.

(33377) Večerníček je planetka v hlavním pásu planetek, který kolem Slunce obíhá ve vzdálenosti mezi 2,28 a 2,58 AU s inklinací 7,1°. Její oběžná doba je přibližně 1256,2 dnů (3,44 pozemských roků). 

 

 

Bohužel, tato fotka z výstavy se nepovedla. Uvědomila jsem si, že na té cedulce měli chybu, protože to určitě není planeta, ale planetka - a to je podstatný rozdíl! 🙇

Večerníček byl objeven Petrem Pravcem na Ondřejovské hvězdárně 12. února 1999. Poprvé však byla zaznamenána již v roce 1993. Alternativní označení Večerníčku je 1999 CR₉. (zdroj Wikipedie)

   

Astronaut NASA Andrew Feustel si na svou první misi do vesmíru vzal Nerudovy Písně kosmické a českou vlajku. Jeho manželka má totiž české kořeny a do České republiky se oba rádi vracejí. Při své druhé vesmírné misi si pak přibalil plyšového Krtečka od autora Zdeňka Milera. Spolu s Feustelem odstartoval na americkém raketoplánu Endeavour dne 16. května 2011 v rámci tehdejší mise STS-134.

 

 

Velmi oblíbení byli Broučci podle knihy Jana Karafiáta. 

 

 

Pohádky ovčí babičky je československý animovaný televizní seriál z roku 1966 vysílaný v rámci Večerníčku. Autorkou předlohy byla scenáristka Dagmar Spanlangová. Bohumil Šiška dodal výtvarné návrhy, kterým dal „život“ režisér Václav Bedřich. Pohádky namluvila Jiřina Bohdalová. Bylo natočeno celkem 13 dílů po 8 minutách, všechny černobílé.

Ovčí babička při pletení dlouhé punčochy vypráví různé ovčí pohádky. Kdo chce, může se podívat: 

 

 

Další pohádkoví hrdinové už bez popisu:

Ještě pohled do Fantovy budovy na hlavním nádraží a Pendolino, kterým jsme jeli nazpět.