Do Strakonic na křižácký hrad

Slyšeli jste někdy o křižáckých hradech? Víte, že takový byl i u nás? Jsou to Strakonice! 

Strakonice - to není jen Švanda Dudák se svým mečivým nástrojem. Bodejž mu ty dudy rarášek roztřískal. Město proslavilo Fezko svými fezy nebo čepicemi. Výroba kol, motocyklů a skútrů už patří minulosti a známé Čezety můžeme vidět v muzeu. Tamní hrad připomíná bohatou minulost a ta zde byla odlišná tím, že připomíná maltézské rytíře.

Připomenu-li křižácký hrad, musím uvést Krak des Chevaliers.  To je největší a nejznámější křižácký hrad na Blízkém východě, který vlastnil řád johanitů od r. 1144 a kromě rytířů tam byly stáje asi pro tisíc koní a velké rezervoáry na vodu. Co tam muselo být krmiva a jídla, bez koně a bez vody byl rytíř nemožný... K obraně se využíval olivový olej! Zdejší oblast je proslulá pěstováním oliv. V době války tu připravovali vařící olej a ten pak z hradeb vylévali útočníkům na hlavy. Už jsem se zmínila o křižácké pevnosti na ostrově Rhodos, v Polsku je známý hrad Malbork a Henryk Sienkiewicz napsal uvedený román. V dnešním článku se dozvíte, jak hrad Strakonice získali křižáci. 

 

Rod Bavorů možná znát nebudete. A přece to ve své době byl mocný rod, jehož představitelé vykonávali významné funkce a točili se kolem panovníka. Za své šlechtické sídlo si Bavoři vybrali Strakonice, kde mezi léty 1220 - 1235 založili hrad. Původně byl stavěn jako vodní a pro obranu využili jeho umístění na soutoku řek Otavy a Volyňky.

Jméno Bavor se objevuje na přelomu 12.-13. století v úřadu olomouckého biskupa a ve funkci zemského komorníka. Rodové znamení - střelu získal podle pověsti jeden z Bavorů za účast v boji o Akkon (1190) v době třetí křížové výpravy.

  

Fotografie jsem nafotila v expozici maltézských rytířů na Strakonickém hradě. 

 

Ze školy víme o křižáckých výpravách, ale chce to malé připomenutí: 

Křížové výpravy byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže, které si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci. Byli dobrovolníky, měli za účast na výpravě přislíbeno odpuštění hříchů a požívali ochrany církve. (Wikipedie) 

Do jižních Čech se Bavorové dostali zřejmě uzavřením sňatku pana Bavora a paní Bolemily, která v roce 1225 vydala listinu na ochranu svého daru johanitům. Byla to půda, tedy pozemky a lepší byly už zavedené vesnice, byly osídlené a vesničané měli k vlastníkovi robotní povinnosti!

V expozici na hradě návštěvníci nepřehlédnou tyto dvě postavy. Všichni si je vyfotí a jdou dál. Mnozí možná nepostřehli, co tato scéna znamená. Možná by řekli: ... nějací dva chlápci si předávají listinu. 🙊 A právě tato scéna je hlavní v celé expozici.Ten, kdo dovnitř nejde a fotí jen exteriéry, vlastně se nic nedoví.

 

Ten pán v modrém je Bavor I. – nejvyšší zemský komorník. Komorník byl původně dvorským úředníkem spravujícím knížecí šaty, skvosty a hotové peníze Českého království. Nejvyššího mocenského vrcholu dosáhl v roce 1254, kdy byl jmenován do úřadu nejvyššího zemského komorníka. Tento úřad si podržel až do své smrti v roce 1260.

První Bavor s přídomkem ze Strakonic se objevuje poprvé na listině Václava I. v roce 1235.

 

Jedná se zřejmě o syna Bavora - olomouckého zemského komorníka, a jeho už zmíněné ženy Bolemily. V roce 1243 nechal Bavor I. ze Strakonic králem potvrdit listinu, ve které daroval řádu johanitů část hradu s kostelem sv. Vojtěcha (dnes sv. Prokopa) a vsi uvedené na fotografii. K daru se připojila i jeho manželka, která řádu věnovala další vsi. Bavor I. byl velmi mocným šlechticem, který se pohyboval v blízkosti panovnického dvora krále Václava I. a později i Přemysla Otakara II. Za Václava I. zastával do roku 1251 funkci královského číšníka. Původně šlo o péči o vinné sklepy, dozor nad zásobováním dvora nápoji (vínem) a přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu.

V roce 1251 se objevuje ve funkci zvíkovského kastelána.

 

Konec slavného rodu Bavorů

Přesuneme se do počátku 80. let 14. století, kdy z rodu Bavorů žili už jen dva nezletilí chlapci - Břeněk a Jan. Nebyli v lehké situaci a jejich poručníkem a prozatímním správcem majetku se stal Zdeněk z Rožmitálu. V roce 1394 převzal rodinné statky právě plnoletý Břeněk ze Strakonic, ale bylo to těžké břemeno a postupně bavorovský majetek rozprodával. Totiž ve společnosti to vřelo (byl vůbec někdy klid?), Václav IV. zjišťuje, že šlechta ho nerespektuje, navíc stoupají problémy v církvi, hlavní byl boj o moc a hromadění majetku.

Konec 14. století byl ve znamení odboje české šlechty proti králi Václavu IV., na stranu odbojných pánů se přidali i strakonický pan Břeněk a jeho strýc Zdeněk z Rožmitálu. Dramatické to pro ně začalo být v roce 1399, kdy královské vojsko  obléhalo Horažďovice, které byly v držení Břeňka ze Strakonic. Oddechl si, když pro něj válka skončila brzy smírem, ale starosti o majetek a finance nepolevily, proto hledal kupce. Nejlepší pro Břeňka bylo celé panství v r. 1402 prodat.

Kupcem byl "drobný šlechtic"  Vykéř z Jenišovic, jenže ten to celé brzy prodává řádu johanitů. A tehdy se johanité stali jedinými majiteli strakonického hradu.

 

 Jde o kopii, ale podívejte se, jak listina od císaře vypadá. Další jsem popsala.

 

 

Zdroj: idnes, wikipedie

Výstup na věž Rumpál a retro fotky Strakonického hradu

Při pobytu v Čechách jsme zajeli do Strakonic, protože jsme chtěli vidět "celý" hrad, ne zříceninu. Strakonický hrad je dominantou města, ale i výjimečnou památkou. O počátcích hradu mnoho údajů není, z pramenů se dovíme jen to, že již kolem roku 1243 stál na soutoku řek Otavy a Volyňky palác obývaný jak pány světskými - Bavory "erbu střely", tak Johanity, představiteli rytířského církevního řádu. Do té doby byl hrad sídlem jen šlechtického rodu Bavorů. To bude v příštím příspěvku vysvětleno.

Nejstarší části hradu mají už na pohled znaky gotické architektury, zejména věž Rumpál, na kterou jsme v rámci zakoupené vstupenky vystoupili. Vstupné tam není vysoké, je rozděleno na dva prohlídkové okruhy (bez průvodců) a Rumpál je ve 2. okruhu. My jsme si zakoupili I. + II. okruh = 110 Kč plné vstupné, dítě nebo senior 65+ platí poloviční cenu (2024). Koupíte-li si oba okruhy, je tam sleva 30 Kč. 👍 Za uvedenou cenu můžete navštívit 9 různých expozic. Jednou z nich je gotický Rumpál.

Původně jsme o věži neuvažovali, ale během naší prohlídky na hradě (a ten my neproletíme) se vyčasilo a rozhled do okolí byl dobrý.

  

Věž Rumpál s přilehlou zdí byla součástí obranného systému hradu vybudovaného za Bavora II. kolem roku 1270 a stála uprostřed nové hradby chránící hrad.

 

 

Tady  začíná schodiště na spodní ochoz a kamenným portálem  vstupujete do věže.

 

V Prachaticích jsme viděli Rumpálův dům nazvaný podle patricijské rodiny, tato strakonická věž má název podle zařízení, kterým se spouštěli provinilci do hladomorny v přízemí.

 

Na fotografiích je schodiště na věž, která je vysoká 30,6 m. Výstup na věž je součástí prohlídky muzea a nahoru na její ochoz vede 99 schodů. Je to dost, moc fotek nemám, než vylezete nahoru, vypadá to pořád "stejně". Myslím, že klaustrofobik by si smlsnul. 😎  Také je fér napsat, že schodiště je úzké, takže prostorově objemný návštěvník by mohl mít problém, ale asi by ho počet schodů odradil. Na bližším záběru je vidět, že schody jsou dobře upraveny a můžete se opírat o zeď.

 

 

 

Každý je asi rád, když ty úzké schody končí a vy jste na ochozu. Hlavou mi běželo, kolik asi lidí tady za těch 700 let prošlo a v minulých staletích tu určitě "nefuněli" jen turisté, ale pokud věž sloužila jako opevnění, kmitali tu obránci a jistě se tu mnohokrát "zapotili". Z věže vystupují chrliče v podobě hlav příšer, tady je jedna vyfocená z ochozu a vedle přiblížená z nádvoří.

 

Z tohoto ochozu může návštěvník pozorovat okolí. Ten bílý kostel je už za Otavou.  Kostel sv. Markéty je renesanční s gotickými prvky, byl vystavěn na žádost strakonických měšťanů, kteří zde mohli přijímat podobojí.

 

 

Nejblíže je vidět johanitskou část hradu s kapitulní síní, ambitem a děkanským kostelem sv. Prokopa.

 

  

Kapitulní síň johanitské komendy je z věže Rumpálu jak na podnose.

 

 

Tady jsme už dole a jdeme se tam podívat.  Na nádvoří nás čekal "bonbónek" v podobě lidové hudby ze Strakonic.

  

 

Románské okno s bobulovým dekorem nad vchodem do kapitulní síně johanitské komendy z doby kolem roku 1230.

 

Kapitulní síň stojí za návštěvu. Ambit patří k architektonickým skvostům, tam uvidíte skutečnou gotiku. Sv. Filip a Jakub, malba na osvětlené východní stěně. Text a fotky z kapitulní síně a ambitu najdete ZDE.

V dnešní době sídlí na hradě Muzeum středního Pootaví. Pro představu jak celý hrad vypadá a jeho části. My jsme přišli od parkoviště a vstoupili jsme tam u té "jedničky" kolem kostela:

Dnes je doba, kdy letí retro a lidem se opět líbí černobílé fotografie. Vybrala jsem fotografie z archivu p. L. Hölla. Fotky nejsou datovány a ukazují dominantu dudáckého města - hrad z různých úhlů, v různých dobách, ale věž Rumpál na nich nepřehlédnete: 

 

 

 

 

   

Na Strakonický hrad se brzy vrátíme.