Jak vznikla příjmení Valenta, Vališ nebo Valouch?

 

Článek není "chvalozpěvem" na nedávný svátek sv. Valentýna. Propagátorem tohoto svátku určitě NEJSEM. 

Chtěla jsem psát o vzniku některých příjmení a zajímavé je, že se k nim dostaneme přes jedno mužské jméno, v únoru hodně používané, ale  nedává se dětem příliš často. Měli jsme v rodině dokonce dva Valentiny. V té době se psali s měkkým "i" a tak je to zapsáno i v matrikách. Můj dědeček z tátovy strany byl Valentin a navíc se narodil na štědrý den. Druhým Valentinem v rodině byl starší bratr mého druhého dědečka, ale toho jsem neznala. Oba byli podobného stáří a zdá se, že se to jméno tehdy dětem dávalo. Na jednu rodinu je to Valentinů přeci jen dost. Pochybuji, že ti naši Valentinové se někdy dověděli, že jejich jméno vyjadřuje "lásku, zdraví a sílu". Oba pracovali jako horníci a měli úplně jiné starosti. Už dávno spí svůj věčný sen a jen náhrobní deska připomíná jejich jméno.

Jméno Valentýn (Valentin) má latinský původ. Jeho základem je latinské slovo „valens” s významem „zdravý” nebo „silný”. Vyvinulo se z původního latinského jména Valentinus. Snažila jsem se zjistit, jestli některá historická osobnost byla uživatelem tohoto jména a přišla jsem jen na dva muže. Ten první byl český šlechtic Valentin Kochan z Prachové, který za Fridricha Falckého byl písařem a purkmistrem Nového Města pražského a v době povstání českých stavů byl člen direktoria. 

Druhým byl Valentin Hrbatý, poslední představitel opavských Přemyslovců. Jeho tělesný handicap byl asi příčinou, že se neoženil a neměl potomky. Zemřel v r. 1521 a tato linie byla založena nemanželskými dětmi Přemysla Otakara II. a přežila tu hlavní o více než 200 let, i když sama bezprostřední nárok na český trůn z titulu svého nelegitimního původu mít nemohla. Byl to tedy úplně poslední mužský Přemyslovec. Nad jeho rakví v ratibořském klášteře dominikánek byl rituálně zlomen meč na znamení, že jeho rod s definitivní platností vymřel. Máte-li ze školy zafixováno "vymření Přemyslovců - 1306", tady si ten údaj můžete doplnit.

 

Klášterní kostel sv. Ducha (Klasztor sióstr zakonnych Dominikanek) byl nekropolí hornoslezských knížat z rodu Piastovců a Opavských Přemyslovců. Je v Ratiboři v PL ve Slezském vojvodství.

Tak vidíte, kam se člověk skrze Valentina Hrbatého dopracuje.

Zajímavé je, že podobný význam jako jméno Valentýn mají i jména Valerián nebo Valérie. Domácky se jméno užívá jako Val, Vala, Valek, Vali, Valin, Valentýnek, Valoušek, Týnek apod. Jméno jako Valentín najdeme také ve slovenštině, jako Valentine v angličtině nebo jako Valentin se vyskytuje v němčině, ve španělštině nebo ve francouzštině. Italskou podobou jména je Valentino. Tady se nabízí jméno italského motocyklového závodníka - Valentino Rossi. Maďarská mutace zní Valentin, příp. Bálint, příkladem je maďarský spisovatel Bálint Harcos. Polskými variacemi jména jsou Walenty a Walentyn. 

Nedávný svátek sv. Valentýna byl k nám, jak známo, importován z anglicky mluvícího světa. Možná, nebýt toho "Valentýnování",  jméno by zapadlo.

Historie uvádí dva Valentýny ze starověkého světa. Ten známější - svatý Valentýn žil ve 3. století a podle legendy vykonával svou službu ve starověkém Římě. Tehdejší panovník zastával názor, že lepšími vojáky jsou nezadaní a nesezdaní muži. Proto vydal zákaz oddávání mladých mužů. Ti měli nejprve sloužit v armádě. Zmiňovaný kněz (svatý Valentýn) však se zákazem nesouhlasil a tajně  mladé páry oddával. Byl však odhalen a panovníkem odsouzen k smrti. Rozsudek byl vykonán 14. února.

Jiná legenda hovoří o Valentinovi, který byl odsouzen na smrt za napomáhání k útěku mučených křesťanů z římského vězení. Podle bájného příběhu se tento Valentýn během svého věznění před smrtí zamiloval do dívky, patrně žalářníkovy dcery. Té pak před svou smrtí napsal milostný dopis, který zakončil podpisem … od tvého Valentýna. Možná odtud pramení zvyk předávání milostných psaní a valentýnských přání.

Vraťme se k příjmením v nadpisu. Důkazem, že se jméno Valentin/Valentýn používalo,  je vysoká četnost příjmení Valenta, které je od jména Valentýn odvozeno. Příkladem je pan Aleš Valenta, náš olympijský vítěz, který se proslavil trojitým saltem s pěti vruty. 

 

To je náš asi nejznámější Valenta.

Odvozeninami od Valenty jsou další příjmení, např. Valeš, Vališ, Valouch - v ČR žije 471 lidí s tímto příjmením, nebo Valuška - těch je u nás jenom šest.

 

Jak vznikala naše příjmení

 

V tomto tématu se zaměříme na nejčastější česká příjmení a na to, jak vznikala. Možná víte, že vaše příjmení nepatří zrovna mezi ta nejčastější, však moje určitě také ne. I když člověka přirozeně zajímá hlavně to jeho příjmení, případně některého z kamarádů nebo spolupracovníků. Bereme-li v úvahu, že českých příjmení je více než 40 000, je nám jasné, že jejich četnost je rozdílná. Některá příjmení jsou obvyklá a vyskytují se u mnoha rodin, jiná příjmení jsou vzácná a setkáme se s nimi pouze výjimečně. Stejně tak je u některých příjmení zcela jasné, jak vznikla, u jiných se musíme trochu namáhat, abychom zjistili, kde se vlastně vzala, a v mnoha případech jde pouze o vědeckou hypotézu a výklad pravděpodobný, opřený o jazykový rozbor, jak uvádí malá encyklopedie Naše příjmení, jejíž autorkou je Dobrava Moldanová. Schválně jsem si knihu kdysi koupila, ale vyšly už jiné knihy na toto téma.

 

Víte které je úplně nejčastější české příjmení? Otázka není těžká, tady se asi těžko zmýlíme. Ano, v tabulce nejčetnějších příjmení stojí na prvním místě jméno Novák. Nováků je v naší republice úplně nejvíc, nositelem tohoto příjmení je asi 1 % naší populace.

Možná si kladete otázku, jak je možné, že je u nás tolik Nováků. Toto příjmení je odvozeno od adjektiva nový ve smyslu nový usedlík, nový soused nebo třeba švec, který šil pouze novou obuv. A právě novost byla prvním a velmi výrazným znakem, kterým se člověk odlišoval od kolektivu, do kterého prvně přišel. Stejně tak to platí pro příjmení Novotný, které je v tabulce nejčastějších příjmení na druhém až třetím místě. Dělí se o ně s příjmením Svoboda.

U tohoto jména je opět uplatněn jeden výrazný rozlišující rys. Od poddaných obyvatel vesnice se podstatně lišil svobodník - svobodný sedlák, proto dostal příjmení Svoboda. Kdo měl svobodu měl nějakou výsadu, nevázanost, útočiště, byl to člověk, který měl nějakou svobodnou selskou živnost apod. U tohoto příjmení je ale možný ještě jeden výklad původu, a to že vzniklo z místního jména.

Čtvrté místo má příjmení Dvořák, protože byl ze dvora a od lidí ze vsi se zase odlišoval. Další častá příjmení jsou Černý, Veselý, Procházka, Kučera, Pokorný, Jelínek, Hájek, Růžička, Fiala, ale také Němec.
Toto příjmení vznikalo nejčastěji tak, že přistěhovalce z Německa Češi označovali osobním jménem nebo názvem zaměstnání s přívlastkem Němec, takže to mohl být Matěj Němec nebo také kovář Němec. Druhý možný výklad je ten, že příjmení Němec vzniklo od staročeského podstatného jména němec, tedy němý člověk.

Původ všech příjmení, která tu jsou výše uvedena, si můžeme vysvětlit poměrně snadno, ale jsou i taková příjmení, u nichž je původ nejasný. Pro příklad uveďme tři příjmení, která sice nejsou příliš frekventovaná, ale také nejsou úplně neobvyklá:

Je to Klír, Veškrna a Pohnán. Příjmení Klír je počeštěné slovo Klier, které vzniklo z německého apelativa Kliber, a to bylo odvozeno ze slovesa klieben (štípat dříví). 

Veškrna vzniklo pravděpodobně buď ze zájmena staročeského veškeren, nebo ze slovesa vyškeřit, což znamená vyšklebit se. 

A poslední příjmení Pohnán je odvozeno z místního jména Pohnání u Mladé Vožice. 

zdroj: plzen.rozhlas.cz

Jak je to s českými jmény

 

Každý se nějak musíme jmenovat. Dnes je docela těžké dělat hranici mezi jmény "českými" a "nečeskými". Za česká jména nutno chápat jména dávaná dětem v našich zemích, ať jsou jakéhokoliv původu. Znám pána jménem Ramses, přítel měl v kolektivu Vinnetoua. Kde se na ně hrabe český Pepa nebo Honza, že? 

Většina českých jmen je křesťanského původu daného staletou tradicí a – s výjimkou jmen v židovské komunitě – v podstatě povinností udílet dětem jména při křtu.

Zde jsou nejčastější česká jména, která nosí kolem třetiny všech Čechů (33 %):

• Anna: Jméno Anna pochází z hebrejštiny a znamená milostná neboli líbezná. V Česku toto jméno nosí kolem 150 500 obyvatel. Svátek připadá na 26. července.
• Eva: Jméno Eva pochází také z hebrejštiny a znamená živodárná matka života. Toto jméno nosí v Česku kolem 161 000 obyvatel. Svátek připadá na 24. prosince.
• František:Toto jméno je z italštiny a znamená malý Francouz. V Česku nosí toto jméno kolem 153 000 obyvatel. Svátek připadá na 4. října.
• Hana: Toto hebrejské jméno znamená něžná. V Česku nosí jméno kolem 151 000 obyvatel. Svátek připadá na 15. srpna.
• Jan: Toto jméno původem hebrejské znamená především Bůh, ale také dar boží. Celkem jej nosí kolem 294 000 českých obyvatel. Svátek připadá na 24. června.
• Jana: Stejně jako Jan je původem hebrejské. Toto jméno nosí kolem 275 000 obyvatel České republiky. Svátek připadá na 24. květen.
• Jaroslav: Jméno původem ze staroslověnštiny znamená bujný nebo také slavící jaro. Celkem ho nosí 204 000 obyvatel České republiky. Svátek připadá na 27. duben.
• Jiří: Toto jméno z řečtiny znamená rolník nebo zemědělec (z řeč. georgos). Toto jméno nosí 319 000 českých obyvatel. Svátek připadá na 24. duben.
• Karel: Jméno Karel pochází z němčiny znamená král neboli svobodný muž. A nosí ho kolem 122 000 obyvatel České republiky. Svátek připadá na 4. listopad.

V etymologickém slova smyslu by byla českých jmen menšina a i ta by byla většinou i v jiných slovanských jazycích. Typicky český je ze starších jmen např. Křesomysl, ale dnes to je jméno neobvyklé, které se nedává. Kdežto typický český Václav je ještě v ruštině jako Vjačeslav a ve staré polštině Wieceslaw, dnešní polské Waclaw je z češtiny. Boleslav je jméno všeslovanské. 

Řadu ženských jmen, která se používala v dobách staročeštiny, dnes nemají své současné ekvivalenty. Ženy se jménem Sestřena, Bratruše, Modliboha, Dušna nebo například Děvule dnes nepotkáte.

Specificky české jsou některé způsoby domáckých obměn rodných jmen, např. Franta, Lojza, Tonda, Pepa, Joža, Sláva, Máňa, Fráňa, Míla... Ve slovanských jazycích jsou často domácké tvary víceznačné a stejné pro mužské i ženské nositele - např. Sláva patří k Jaroslav i ke jménu Jaroslava , ale je možné i k Bohuslav nebo Bohuslava, nebo i Květoslav - Květoslava, popř. i jiným -slavům a -slavám. Ve všech těchto případech je možné užít jiných forem - pro Jaroslava i Jaroslavu je to Jára, Jarka, pro Květoslava i Květoslavu pak Květa, pro Bohuslava Bohuš. 

Uvedený Bohuš je nejen domácké Bohuslav, ale také Bohumil a Bohumír. A Mirek je nejen Miroslav, ale nahrazuje i Čestmíra, Drahomíra a Radomíra - čili Česťu, Drahoše a Radoše.

Staročeské Mach je podle jazykovědce Svobody dosvědčeno jako domácká forma k Martin, Matěj, Marek, Maksa (=Maxmilián). A staročeské Máňa označovalo jak Marii, tak i Markétu ale i Matěje! 

České Lola je Alois i Aloisie, i když muž je spíše Lolek. V ruštině je Ljolja nejen obměna jména Jelena, ale i Olga a Karolina. Jde uhodnout, že Anda může být kromě Anna také Anežka. Ani velká fantazie by asi nechápala, že Íja byla Maria, nebo že Nela může být i Františka (ve zkrácené podobě jako Fanela, jinak také přetvořená Fana). 

Asi je známo, že angl. Bob je Robert a Dick Richard. 

Netypická jsou už dnes jména, která známe z kulturní historie - naší, např. Jan Ámos Komenský, František Faustin Procházka, Jan Erazim Vocel ... nebo jiné - Erasmus Rotterdamský, Roxana z Cyrana de Bergerac apod. 

Mezi křesťanská lidová jména patří Kašpar, Melichar, Baltazar, také Pankrác, Servác, Bonifác. 

Takzvané Husákovy děti, tedy lidé narození v první polovině 70. let, jsou převážně Petrové, Pavlové a Martinové. Až o něco později se k nim přidali Tomáš a okrajově i Michal. Poslední dekáda minulého století pak byla ve znamení Lukášů a Davidů a v novém tisíciletí si maminky oblíbily pro svá miminka jména Adam, Ondřej, Jakub a Matyáš.

Zhruba každý šestý kluk dostává  jméno po otci, zatímco u holčiček jsou rodiče kreativnější, tam je to každé 25. miminko.  

Na závěr soupiska, kde je dost staročeských jmen:
Anežka, Adalheid, Adolf, Apolena, Albert, Antonie, Astrid
Běla, Bohdan, Bojan, Boleslav, Boromir, Bořivoj, Branimír, Branislav, Bonifac
Ctirad, Ctislav, Cyril

Dalibor, Dalimil, Doubrav(k)a, Dobromila, Drahomíra, Drahuše, Duchoslav
Edmund, Eduard, Eleonor, Elia, Elija, Emilian, Emilie
Felix, Františka
Hynek, Henrieta, Hanuš, Hedvig, Horymir
Ignat
Jaromír/slav/mil, Jeremia, Jenovefa, Juraj, Jošt

Květa(va), Kajetan, Killian, Klothilda, Konstancie, Kordula, Kornelia, Kordelia, Konrad, Křesimir, Kwido
Lev, Lada, Liběna, Ludmila, Lutobor, Libuše, Lubomir, Luděk, Luna, Leopold, Luděk, Ludvik

Milovan, Milota, Mokoš (žena), Mieszko (Měšek), Miloš, Miloslav, Mnata, Mlada, Mojmir, Medard, Mathilda, Methoděj, Maximilian, Mnislav, Miluše, Milena, Mildryd
Norbert, Naděje

Odin, Ostas, Oleg, Olga, Olota, Oldřich, Otokar, Otomar, Oto, Olivia, Odilie, Odran
Premysl

Rad(o)slav, Radovan, Rod(an), Radota, Rastimir, Rastislav, Rostislav, Ratibor, Radomír, Ráchel, Rhiannon, Rosa, Rosarie, Růže(na), Richard, Romuald, Rosalind

Svantovit, Severin, Svarožic, Slavena, Slavomil, Svatava, Svatopluk, Sifríd
Sebastian (Šebestian), Theodor, Timotheos, Tobia(s)

Vratislav, Vladislav, Vladan, Vácslav, Věnka, Věnceslava, Veles, Velen, Věra (Viera), Vladivoj, Vlastěj, Vlastislav, Vlastimír, Voršila, Vendelin, Vlasta, Vojslav, Vojtech

Zacharia, Zdenka, Zdeslava, Zbyšek, Zbignev, Zlata, Zora, Zorja, Žofia

Závěrem si dovolím položit otázku: Jste spokojení se svým jménem? Měnili byste? 

zdroj: F. Kopečný, Wikipedie, internet, KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat?: původ, význam, pravopis, výskyt a obliba, kalendář: informace o jménech afrických a asijských.. 5. vyd. Praha: Academia, 2010

Nejčastější příjmení v ČR

 

Lidé se nějak pojmenovávali od nepaměti, i když v dávných dobách šlo z našeho pohledu o jména, která se podobala spíše přezdívkám. Vidíme to už v knize E. Štorcha - Lovci mamutů. Tam své hrdiny pojmenoval např. Kopčem, Veverčák, Vlčí dráp, Žabka ... Tyto přezdívky nějak vystihovaly individualitu člověka či oslavovaly svého nositele, mnohdy ale šlo i o nadávky. V době, kdy u nás zvítězilo křesťanství, k nim přibyla zejména jména biblická, jako například Petr, Jan a mnoho dalších, hlavně jména apoštolská.

Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku, např. Jan Milíč z Kroměříže, či Křišťan z Prachatic, Vilém z Pernštejna, Mikuláš Zajiec z Valdeka. V Evropě se příjmení nejprve objevila v Benátkách  v 9. století, poté se tento zvyk rozšířil do severní Itálie a jižní Francie, dále do Katalánska a severní Francie (11. století), např.

přídomek šlechtický francouzský

→

de,

přídomek šlechtický německý → von

a poté do Švýcarska a Anglie (12. století), např. Vasco da Gama. 

Nejvíce verzí v příjmeních má jméno Jan. A to jak ve své české podobě, kdy z Jana vznikla příjmení jako Janíček, Janek, Janeček, Janovský, Janoušek a mnoho dalších, tak z německé podoby Johann pak Hans, ze které vzešel Honza, Honzík, Hanzelka, Hanzlík a další odvozeniny.

Vlastní původ mnohých jmen často směřuje do staré češtiny. Řada jmen vznikla i ze slov, která se do dnešních dnů nedochovala, případně nejsou používána.

Například takové jméno Klomínek. Člověku by nejvíce ze všeho připomínalo zkomoleninu slova komín nebo jeho zdrobněliny komínek, pravda je však jinde. Toto příjmení bylo patrně odvozeno od dříve často užívaného slova chlum – tedy kopec, zalesněný vrch a podobně. Dá se tedy předpokládat, že jeho původní majitel žil na nějakém zalesněném vrchu.

Až do roku 1918 jsme byli součástí Rakouska‐Uherska a  právě za Rakouska‐Uherska došlo k velké migraci obyvatel. Původ aktuálního příjmení, tedy nemusí mít vůbec český základ. Je hodně příjmení, která nejsou českého původu. Tato skupina je nejkomplikovanější, může totiž obsahovat příjmení, které:

• není české a nemá ani český ekvivalent, a tudíž nemá v češtině žádný význam. Příkladem takového příjmení může být třeba Kopp.
• nemá český původ, ale bylo počeštěno a nepřišlo o svůj fonetický přepis. Příkladem může být příjmení Štengl.
• nemá český původ, má však svůj český protějšek, ale významy jsou však v každém jazyce jiné. Vhodným příkladem je příjmení Gala.

  K počeštění (neboli degermanizaci) docházelo hlavně kolem roku 1840 a poté po druhé světové válce. Docházelo tak ke změně německého příjmení za český ekvivalent. Hezkým příkladem je Vojtěch Náprstek rozený Adalbert Fingerhut.

  Změna příjmení z nejčastěji německého tvaru na český byla běžná během Národního obrození (vrchol 1830–1848). Příkladem nám může být jistě známý Josef Kajetán Tyl, jeho otcem byl František Till. Josef si své příjmení změnil nejprve v roce 1825 na Týl a poté roku 1838 na Tyl.

  

Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se vzala naše příjmení? V dřívějších dobách měli lidé pouze křestní jméno nebo přezdívku. Ovšem postupem času bylo v jedné vesnici například deset Pavlů a pět Janů. Bylo třeba od sebe jednotlivé lidi lépe odlišit, takže se ke jménům začaly přidávat charakteristické přídavky. Například když se do vesnice nastěhoval další Pavel, začalo se mu říkat Pavel Nový. Tedy “příjmení“ měla určitý význam, buď podle vzhledu nebo původu majitele.

Přepisy

Příjmení spadající do skupiny přepisů se charakterizuje fonetickou podobou s příjmením jiným. Za vznikem je právě fonetická či grafická podoba. Ve svých rodokmenech jsem zaznamenal dva druhy tohoto přepisu. První byl u příjmení Stávek, kdy nejstarší formou tohoto příjmení byl právě Stávek, který měl pokračovatele, ale společně s ním vznikl přepis na Staněk. V tomto konkrétním případě může velkou roli sehrát grafická podobnost písmene V a N v kurentu.

Dalším příjmením, které bylo na daném místě „běžné“ a prošlo transformací, je Duchek. Po přistěhování Dufka do stejné obce došlo v další generaci ke změně příjmení z Duchek na Dufek, tudíž pokračovalo příjmení Dufek a původní zaniklo.

Příjmení po chalupě

Příjmení po chalupě nebo stavení získal nový majitel domu podle bývalého majitele. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že pro vrchnostenské úředníky byla důležitější jednoznačná evidence usedlosti než těch, kteří ji doopravdy vlastnili, protože daně, poplatky, povinnosti a společenské postavení se vázaly k usedlosti a na nového majitele přecházely. Při zpracování rodokmenu jsem například narazil na Josefa Pudila, který však umřel jako Josef Čáp.

  

Záznam z knihy narození Budislavi. Narozen byl Josef Pudil z Katova čp. 5, syn sedláka Tomáše Pudila a Barbary.

  

Záznam z knihy sňatků v Budislavi. Ženichem byl sedlák Josef Čáp z Katova čp. 5, syn Tomáše Čápa a Barbary.

V českých zemích se příjmení objevují od 14. století a jejich rozmach přišel o sto let později. Přelomový rok pro příjmení byla pak rok 1786, kdy císař Josef II. vydal Patent o dědické posloupnosti. Od té doby se už nemohla příjmení měnit, ale dědila se po otci. To mělo za následek zlepšení evidence obyvatel kvůli vybírání daní atp. V dnešním videu si projdeme žebříček 10 nejčastějších příjmení v České republice.

 

zdroj: YouTube, requiro.cz

Znáte někoho s ptačím příjmením?

 

 

 

U podobného tématu si vždy vzpomenu na spolupracovnici mojí maminky. Jako svobodná se jmenovala Sojková a pamatuji si i její rodiče. Velmi brzy se vdala a koho si našla? Je to neuvěřitelné, ale byl to pan Straka, takže ze Sojkové se provdáním stala Straková 😀. Už tehdy bývala na šachtě terčem poznámek, ale když se po pár letech rozvedla, její další příjmení je Veverková, sice to už není pták, ale i tak je to zajímavý vývoj příjmení. 

Jak je v české populaci rozšířeno „ptačí příjmení“? V podstatě skoro všichni ptáci, kteří se vyskytují na našem území, mají své místo mezi příjmeními. A to jak chovní, tak divocí. Zdá se mi, že snad není využito příjmení „Labuť“, zato jsou využiti i někteří ptáci u nás nežijící, jako Pštros. Je tomu tak i u jiných národů, nebo jsme jako obdivovatelé ptáků v nějakém výjimečném postavení mezi ostatními národy? Čím a kdy se to stalo, že si příjmení tak oblíbila zrovna ptáky?

Je pravda, že v příjmeních po opeřencích máme pořádné hejno. V první stovce nejčastějších českých příjmení jich je šest – Sýkora, Čermák, Holub, Červenka, Slavík a Strnad.

Tato příjmení mohla být motivována domovním znamením. Jen na staropražských domech bychom v minulosti napočítali 26 ptačích druhů, nejčastější tam byli  orli, kohouti, čápi, pávi, labutě, holubi, bažanti a další drobné ptactvo, dokonce bychom našli i exotické ptáky, jako jsou např. pštrosi ‒ odtud i ono příjmení Pštros. Zvířata na domovních znameních byla většinou spojována se symbolickým významem, např. páv znamenal pýchu, labuť čistotu atd. (mimochodem máme i příjmení Labuť, dnes jej nosí zhruba 105 mužů a 116 žen).

Další možnou motivací byly vlastnosti, které si s ptáky spojujeme – slabý pisklavý hlásek, titěrná postava, vole pod krkem, nos připomínající zobák apod. O tmavých vlasech bychom i dnes řekli, že jsou havraní, a odtud je jen krok k příjmení Havran a Havránek. Mohl tak být označen i někdo, kdo zpívá jako ptáček, je přelétavý jako pták, kdo je ranní nebo noční ptáče, povedený ptáček atd. (máme i příjmení Ptáček). V takových případech se jednalo o původní přezdívky podle povahy či vzhledu. Naši předci měli k přírodě přece jen blíže než my a byli dobrými pozorovateli, takže připodobnění k různým zvířatům nacházíme v příjmeních často. Lidová kultura přitom mnohé z nich spojovala i s různými pověrami, např. dříve se údajně věřilo, že žluva létající kolem domu ohlašuje něčí smrt (v současnosti u nás najdeme 64 nositelů příjmení Žluva) apod.

„Ptačí“ příjmení mohlo být motivováno i povoláním a označovat někoho, kdo ptáky choval a obchodoval s nimi, odtud např. příjmení jako Husák („kdo pásl husy“). Souvisí s nimi i příjmení Ptáčník a Čihař, tedy příjmení odvozená z označení těch, co ptáky chytali. Jejich německou obdobou je příjmení Vogler a odtud počeštěně i Foglar. Mimochodem, příjmením Ptáčník se pyšnil i německý panovník Jindřich I. Ptáčník (876–936).

Z jazykového hlediska bychom měli ještě zmínit, že některá „ptačí“ příjmení jsou nářeční povahy, např. Lašťovka (tj. „vlaštovka“), Lebduška (tj. „linduška“), Kukula (tj. „kukačka“).

Mnoho „ptačích“ příjmení nacházíme také v němčině, např. Adler (tj. „orel“), Amerling (tj. „strnad“), Bohdal (tj. „čáp“) atd. Nelze tedy říct, že by to byla jen česká specialita. 

Zdroj: Ž. Dvořáková, Ústav pro jazyk český AV ČR, internet

Původ příjmení: Tvary českých příjmení

 

Všichni máme nějaké přátele, známé, kolegy nebo sousedy a může se stát, že si nebudeme s jejich příjmeními vědět rady. Příjmení domácího původu se většinou skloňují, a to podle mužských životných vzorů. Platí to i v případě oslovení, spisovná čeština vyžaduje užívání pátého pádu, který tomuto účelu slouží. Zapomeňme tedy na familiární oslovení pane Novák, správné je pouze pane Nováku, podobně pane Chládku, pane Mrázi, pane Kadleci, pane Baťo nebo pane Drahoráde.

Někdy se zdá, že při oslovení používáme prvního pádu - říkáme přece pane Purkyně nebo pane Vyčichlo. To je způsobeno tím, že uvedená příjmení mají shodný tvar v 1. a 5. pádě. Třeba právě příjmení Purkyně skloňujeme podle vzoru soudce a ten má v 1. a 5. pádě shodné tvary, tedy pan soudce - pane soudce. Podobně tvoříme spojení pan Bechyně - pane Bechyně, pan Bičiště - pane Bičiště atd. Shodné tvary v uvedených pádech zaznamenáme také u příjmení, která pocházejí od původního vzoru město, tedy např. pan Pafko - pane Pafko nebo pan Stýblo - pane Stýblo.

S příjmením typu Pafko, Vyčichlo nebo Stýblo už mohou mít někteří v dalších pádech problém. Často se objevují názory, že jsou tato příjmení nesklonná. Není to pravda, skloňují se podle vzoru pán, pouze v 1. a 5. pádě si ponechávají tvary podle svého původního vzoru město. Tedy pan Batko (1.p. jako město) a pane Batko (5.p. jako město), dále však už podle vzoru pán (bez pana Batka, k panu Batkovi, pana Batka, o panu Batkovi, s panem Batkem).

Příjmení nesklonná zůstávají v češtině jen ojediněle, u českých příjmení je to jen typ zakončený na -ů, např. Pavlů, Petrů, Jírů nebo Martinů.

Když už si povídáme o příjmeních, mohli bychom se zmínit i o tom, jak s jejich pomocí označujeme celé rodiny. Rodina pana Nováka jsou Novákovi, to je jasné. Co však třeba s rodinou pana Černého? Jeho příjmení má charakter přídavného jména (samo se skloňuje podle vzoru mladý). Pro označení rodiny se u takových typů používá 2. pádu příslušných příjmení, rodina pana Černého jsou tedy Černých. To je tvar 1. a 4. pádu (např. Černých bydlí v přízemí. Černých jsem neviděl celý týden.). V ostatních pádech pak skloňujeme podle vzoru mladý (bez Černých, k Černým.atd.). Podobně je na tom třeba i pan Dolejší (toto příjmení skloňujeme jako měkká přídavná jména podle vzoru jarní), jeho rodinu nazveme Dolejších. Další tvary tvoříme obdobně jako u předchozího typu.

Jaký původ mají příjmení a kolik jich v Česku existuje?

 

Kdy u nás začalo být povinné používat příjmení? Kolik různých příjmení se užívá v České republice a jaké příjmení je nejčastější? Je to to vaše?

V dávných dobách příjmení neexistovala a stačila rodná jména. Lidí ale přibývalo a bylo potřeba něco, co by je mezi sebou odlišilo. Dědičné příjmení, jak ho známe dnes, se začalo vyvíjet z nedědičných přezdívek, které se u jednoho člověka měnily třeba i několikrát za život.

Příjmení začala vznikat i třeba na základě rodných jmen rodičů – například Kubů, Haničinec, fyzických a duševních dovedností – Černý, Veselý, nebo i řemesel – Kovář. Kolik příjmení v České republice máme? 

V Čechách je nejvíc Nováků. Novák je nejčastějším příjmením také v Polsku (Nowak) a ve Slovinsku (Novak). Tohle příjmení najdeme téměř ve všech jazycích – anglický Newman nebo německý Neumann, nicméně v těchto jazycích není ani v první desítce. A považte, že u nás je hned třetí Novotný, který má stejný základ.  Copak z toho asi plyne pro češtinu? Nezní to sice jemně, ale jsou to ... "přivandrovalci". 😎

zdroj: junior.rozhlas.cz, internet

Víte, co znamená vaše jméno a odkdy u nás máme příjmení?

 

Jméno a příjmení... základní identifikační údaj, je na každém dokladu, listině, seznamu, např. na vysvědčení. Jak jinak bychom věděli, komu patří? Kdo chce uspět, případně prorazit na plakátech, nějaké obyčejné příjmení nestačí. Příkladem je Lucie Bílá, protože s nějakou Hankou Zaňákovou by tehdy asi neprorazila. Takových případů lidí s pseudonymem jsou haldy, jen paní Bílou jsem si vypůjčila jako příklad.

 

Dříve dostávali jména jen dospělí a navíc jen ti z vyšších vrstev. O jménech pro děti a ženy ještě nemohla být ani řeč. Byli to spíš šlechtici, vládci a vojevůdci.

„Například v antickém Řecku dostávali lidé jména podle vlastností. Tak třeba politik a právník dostal jméno Démosthenés, což znamená mírumilovný. Jméno filozofa Sokrata zase znamenalo zdravá síla,“ říká jazykovědkyně Dagmar Magincová. Divím se, že nikdo z dnešních politiků si tento přídomek nevzal 😏.

Různý původ jmen

• Slovanský: Přemysl = kdo vše dobře promyslí; Jaroslav = jarý, bujný člověk; Stanislav = staň se slavným; Zdislav = zde, doma slavný
• Hebrejský: Jakub = druhorozený; Adam = pozemšťan; Jan = bůh je milostivý; Josef = kdo rozhojňuje; Michal = podobný bohu; Daniel = bůh je můj soudce; Anna = líbezná; Eva = životodárná; Zuzana = lilie
• Řecký: Petr = skálopevný; Alexandr = obránce mužů; Filip = milovník koní; Jiří = rolník; Štěpán = vítěz; Irena = mírumilovná; Barbora = cizinka
• Románský: Karmen = píseň nebo zahrada; František = svobodný muž; Iveta = válečnice s tisovým lukem
• Latinský: Marek = bojovník; Pavel = skromný; Klára = slavná
• Germánský: Robert = kdo má skvělou pověst; Karel = svobodný muž; Hedvika = vítězící v boji; Oskar = boží kopí

Novotný = nový
Svoboda = není poddaný
Černý = tmavé pleti nebo vlasů
Kučera = s kudrnatými vlasy
Veselý = veselá povaha
Horák = člověk z hor
Růžička = pohledný
Zeman = drobný šlechtic
Němec = přišel z Německa, nebo je němý
Dvořák = člověk z hospodářského dvora, ne přímo ze vsi
Procházka = vandrovní tovaryš, učeň cestující z místa na místo, nebo také zahaleč

Kde se vzala příjmení?

Příjmení začala vznikat v době, kdy přestala osobní jména postačovat k přesnému odlišení osob. Bylo to v době od 14. do 18. století. A opět to šlo od těch nejbohatších a nejdůležitějších lidí, až po ty obyčejné.

Povinnost mít příjmení byla uzákoněna za Josefa II. v roce 1780. Tehdy je dostali i ti nejchudší bezzemci a čeleď. Příjmení se stala dědičná a zapisovala se do úředních knih, dnes jim říkáme matriky.

Uvádí se, že v Česku máme přes 65 tisíc příjmení. Nejčastější příjmení je Novák, což znamená nově přistěhovaný soused.  

zdroj: pardubice.rozhlas.cz

O původu příjmení: Jména a příjmení, některá dost kuriózní

 

Napadlo vás někdy, co znamená vaše příjmení a jaký máte vy a vaše příjmení původ? Určitě nejste jediní a ani poslední. Vybrat jméno dá někdy, hlavně v posledních letech, pořádně zabrat. Stačí, že běží nějaký film nebo seriál a už se objevil např. Vinnetou, jak originální... Vliv hlavně anglicky mluvících zemí je také znát. 

Když jsem pracovala se starými matrikami v zemském archivu, bylo tam většinou pár jmen, která se opakovala. V mužské i ženské podobě. Tehdy bylo časté jméno František (Franz) a když se narodila holka - hop, byla Františka. Podobně Antonín - Antonie. Také to máme v rodokmenu. 

Původ příjmení mě dost zajímá. Příjmení vyjadřuje část osobního jména s významem příslušnosti k určité rodině. 

A nejste náhodou paní Roztomilá nebo Šílená? Pak při představování můžete být středem pozornosti, ale těžko se divit.

Dnes odstartujeme s paní Marií Tomsovou (možná znáte z televize) seriál, kdy vysvětlíme původ a význam některých příjmení. Občas zařadím i jména. Všechna to určitě nebudou, to si řekněme hned na začátku. 

Pojďme se dnes podívat na kuriózní jména a příjmení.

 

TOP 10 nejoblíbenějších chlapeckých jmen ve světě pro rok 2021

1. Liam
2. Noah
3. Oliver
4. Elijah
5. Lucas
6. Levi
7. Mason
8. Asher
9. James
10. Ethan
    

Dívčí jména:

1. Olivia
2. Emma
3. Amelia
4. Ava
5. Sophia
6. Charlotte
7. Isabella
8. Mia
9. Luna
10. Harper

Nejoblíbenější jména dětí v Česku:

Holčičím jménům vévodí Eliška, která vznikla z hebrejštiny a překládá se jako „přísahám na svého Boha“. Eliška je variantou anglického jména Elisabeth.

Druhá v pořadí je Anna. Toto jméno je opět hebrejského původu a znamená „milá“ či „milostiplná“.

Bronzovou pozici obsadila Adéla, která je starogermánského původu. Jde o počeštělou verzi německého jména Adelheid, které značí vznešenou bytost. V českém jazyce ji překládáme jako „vznešená“ či „spanilá“.

Čtvrtá je Tereza. Toto jméno je opředeno záhadou. Jednoznačný význam je nedohledatelný a tedy je problém i s jeho významem. Vycházíme z řeckým jmen s významy „ochrana“, „záštita“ nebo „teplo“.

Páté místo patří Sofii. Česká obdoba tohoto jména je Žofie a znamená „moudrost“.

 

Chlapeckým jménům vévodí jednoznačně Jan. Toto jméno je jednoznačně nejoblíbenější české jméno, které pochází z hebrejštiny. Překlad zní: „Bůh je milostivý.“

V závěsu za Janem je Jakub. Jméno pochází z hebrejštiny, konkrétně z jména Jákob, což znamená „druhorozený“ nebo také „ten, kdo se drží za patu“.

Třetí příčka patří Tomášovi. Jedná se o biblické jméno, které má prastarý původ. Kořeny najdete v aramejštině a význam tohoto jména je „dvojče“ nebo „blíženec“.

Čtvrtým nejoblíbenějším jménem roku 2020 je Matyáš. Pochází z hebrejštiny a má velice blízko ke jménu Matěj. Význam slova je „dar od Boha“.

Chlapeckou pětici uzavírá Adam. V původním hebrejském významu znamenalo slovo „ádám“ člověk, tedy obecné označení. Význam jména Adam je překládáno jako „člověk, který je spjatý s půdou“.

Setkali jste se s nějaký kuriózním jménem nebo příjmením? Já jsem potkala Perlu Mrkvovou.  

zdroj: český rozhlas, svetzeny.cz, internet