Exkurze do pivovaru

 "... Kde se pivo vaří, tam se dobře daří..." Chodíte někdy na exkurzi, nebo jdete na komentovanou prohlídku? A co pivo, dáte si někdy? Můj vztah k pivu se léty vyvíjel, od odmítání až k postoji, proč bych si nemohla dát? Já toho sice moc nevypiju, ale hlavně v létě si někdy dám tento nápoj raději, než nějaké slazené. Pak to vypadá tak, že si u oběda objednáme a servírka staví pivo před partnera, já se už chechtám, on - řidič pije kofolu a já si dám to pivo. 🍺 

Pivovarů je po naší zemi určitě dost. Doposud jsme na exkurzi v pivovaru nebyli, využili jsme možnosti navštívit ten tradiční - Pivovar Litovel. Když procházíte městem, narazíte na reklamu:

S pivem se setkáváme téměř každý den. Vidíme ho v obchodech - mnoho značek, máme nějakou tu láhev doma, můžeme ho pít v restauracích nebo v oblíbených hospůdkách. Je naším společníkem při rodinných sešlostech či posezeních. Někdo je pivař a vlastně o něm moc neví. Při exkurzi se dozvíte, co všechno dělá litovelský sládek, jak se vaří klasické české pivo, jaká je historie vaření piva a jak vypadalo nářadí na vaření piva kdysi. Exkurze probíhají od úterý do soboty v době 10:00 – 15:00 hodin. Minimální počet osob ve skupině je 10 osob, takže vás k nějaké skupině přifaří. Mají svou turistickou známku:

 

Exkurze trvá 1 hodinu a během té doby navštívíte varnu, spilku a ležácké sklepy. Můžete si to koupit i s ochutnávkou.

 

Pokud jste někdy byli "na chmelu", tak víte, jak tato rostlina vypadá. 😉

Tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, kdy král Václav II. udělil městu právo mílové. To bylo privilegium, které litovelské měšťany opravňovalo vařit a šenkovat pivo v okruhu jedné míle, tedy v okolí přibližně sedmi kilometrů. Pivo se ve středověku vařilo v právovárečných domech, kterých bylo tehdy v Litovli 57. Právovárečníci patřili mezi nejzámožnější obyvatele a jejich slovo mělo při řízení města velkou váhu. I současné litovelské pivo, vařené klasickými postupy, má své kořeny v této slavné historické éře. Takže nemusíme jen plkat o významu práva várečného v minulosti, můžeme o vaření piva více vědět. 👍

  

Jdeme do pivovaru. Návštěvnické centrum Pivovaru Litovel se nachází v prostorách bývalé sladovny. Na humnech, kde dříve klíčil ječmen, si návštěvníci mohou prohlédnout klenbové prostory se sloupořadím, části technologického zařízení a nářadí, které se dříve používalo při výrobě sladu a piva. Na instalovaných panelech je v dokumentech a také na dobových fotografiích zachycena historie výroby litovelského piva. Návštěvníci si mohou vše v klidu prohlédnout  i ochutnat několik druhů litovelského piva, které je zde čepováno ze sedmi kohoutů.

Pivo se plní je sudů, sklených i PET lahví a plechovek. Jsou to světlá piva Litovel Free, Litovel Classic 10% světlé spodně kvašené výčepní, Litovel Premium 12% světlý spodně kvašený ležák. Piva polotmavá, tmavá a silná - Speciální piva. Použila jsem tři videa pro představu, jak exkurze probíhala: 

 

"Naše pivo od počátku vaříme na předem danou stupňovitost. Horká uvařená mladina se z varny přečerpá do vířivé kádě. Zde se z ní odstraní vysrážené kaly, poté se čirá mladina asi po půl hodině chladí na zákvasnou teplotu pět až sedm stupňů Celsia. Po zchlazení se do mladiny přidávají pivovarské kvasinky. Takto zakvašená mladina se čerpá do otevřených kvasných kádí v místnosti zvané spilka, kde začíná hlavní kvašení. Hlavní kvasný proces probíhá delší dobu (7–10 dní) za nižších teplot (10 °C). Právě přirozené spodní kvašení za studena na otevřené spilce je stádium, kdy intenzivně a přirozeně „pracují“ pivovarské kvasinky. Po tomto hlavním kvašení mladé pivo dokvašuje a zraje v ležáckých sklepích, kde je teplota kolem 1 °C. I zde stále „pracují“ pivovarské kvasinky. Dozrávající pivo si ve sklepích poleží od 20 do 100 dnů podle toho, jak silné bylo uvařeno. Čím silnější pivo, tím delší doba zraní. Při ležení se pivo čiří, získává svůj charakter a přirozeně se sytí oxidem uhličitým. Na závěr už jen filtrujeme a stáčíme." zdroj: Pivovar Litovel

Záběry z exkurze:

Jak vznikla tradice pečení vánočního cukroví?

 

Blížící se Vánoce jsou dnes neodmyslitelně spojeny s cukrovím. Přemýšleli jste někdy, jak tahle tradice vlastně vznikla a případně jak je stará? Většina z nás má cukroví ráda, máme své oblíbené kousky, málokdo ale něco ví o jeho historii... 

Je jasné, že lidé už nějaké "cukroví", případně koláčky, pekli k oslavám dávno před tím, než se Vánoce začaly slavit. Musíme daleko proti proudu času, až do Antiky, kdy lidé uctívali bohy pro každé svoje počínání (např. Artemis bohyně lovu nebo Ceres - římská bohyně obilí a úrody). Nepřekvapí, že už v Antice kuchaři pekli sladkosti, kterými pak lidé uctívali významné události. Je známo, že ve starověkém Římě pekli medové koláčky, jenže ty se nejedly, sloužily jako oběti bohům, protože se med a jeho léčivé účinky považovaly za boží dary.
Zámořské objevy znamenaly pro Evropu velký zvrat a přinesly mnoho nového. Do Evropy se dostal třtinový cukr, který byl velmi vzácný a drahý. Jako všechno nové a byl využíván především k medicínským účelům. Podávali ho v krystalické podobě ve tvaru bonbonů nebo tyčinek, které lidé cucali hlavně v zimě. Tradice cukrových červenobílých tyčinek ohnutých do tvaru písmene J přetrvala v anglosaské kultuře dodnes a dá se koupit i u nás, prý přináší lásku a pochopení.

Námořní objevy ovšem přinesly do Evropy nejen brambory nebo rajčata, ale i vzácné koření jako skořici, mandle, zázvor, sušené ovoce – tedy dnes důležité přísady do vánočního cukroví.
Pravděpodobně prvním koláčem, který byl spojován s vánočním obdobím, byl medovník. Připravovali ho mniši z klášterů v německém Norimberku. Šlo o koláč slazený medem a přidávaly se do něj směsi koření, které podporovaly trávení – kardamon, muškátový oříšek, skořici, zázvor, koriandr, hřebíčky a pepř.

                               

Muškátový oříšek a mletý kardamon.

V 16. století začaly vznikat cechy výrobců medovníků a v té době se pečení vánočních koláčků rozšířilo do celé Evropy. Každý národ si vytvořil vlastní oblíbený druh a originální recept. Kolem roku 1600 připluly první vánoční “cookies” s nizozemskými přistěhovalci i do Ameriky.

___________________________________________

Nejvíce nás zajímá, jak to bylo u nás. Musíme vzpomenout pohany, i když se hlásíme ke křesťanským tradicím. Může to připadat až komické, že ačkoliv Vánoce slavíme jako křesťanský svátek, zároveň po  staletí dodržujeme pohanské zvyky. Tak schválně - máte na Vánoce jmelí a věšíte ho na lustr? No dobře, jmelí se přemnožilo, už není tak vzácné, já ho dávám do vánoční kytice. Je to zvyk z doby pohanů, kteří slavili zimní slunovrat (nejkratší den a nejdelší noc v roce). Naši předkové považovali zimní slunovrat za nejmocnější den a noc roku - byl pro ně významný především tím, že po něm se začaly dny prodlužovat a přiblížilo se jaro.

Z těsta se vykrajovaly a pak upekly tvary, které měly potom ochránit nebo přičarovat magické vlastnosti – například tvary zvířat měly ochránit jejich hospodářská zvířata a zařídit, aby byla zdravá a dařilo se jim. Mělo to člověku, který je snědl, zajistit sílu a neohroženost toho určitého zvířete. 

 

Znáte prasátko pro štěstí?

Kruhové cukroví zase symbolizovalo slunce, tedy život, teplo a světlo. Všimli jste si, že i dnes má některé cukroví kruhový tvar? 

Při pečení se mělo těsto z rukou otírat o kmeny stromů, které potom v následujícím roce měly dobře plodit a prospívat. Voda z těsta se zase měla slévat a přidávat do krmení dobytka, aby nadále dobře dojil. Kruhové cukroví se také pro podporu plodnosti rozvěšovalo po ovocných stromech nebo na domy, aby ochránilo jako slunce a zajistilo dlouhý život. Zároveň ale bylo potřeba ochránit svou rodinu i majetek před zlými silami a přivolat si velkou úrodu, a proto se prováděly obřady, ke kterým patřilo i rozvěšování ochranných pokrmů po světnici, nad dveře domu i stáje a na větve ovocných stromů. Tohle pečivo, jehož hlavními složkami byly ořechy a med, sice nebylo původně určené k mlsání, přesto se stalo základem pozdějšího vánočního cukroví.

Historie cukroví, jak ho známe dnes, začíná na počátku 19. století. Předtím se cukroví (na jídlo) většinou nepeklo, byla bída a většině obyvatelstva se mouky a cukru, které jsou základními surovinami klasického cukroví, nedostávalo. Místo toho se vyráběly figurky z ovoce, které sloužily dětem jako hračka a zároveň to byla sladkost. V 19. století se konečně začalo péct cukroví, na němž si pochutnáváme i my dnes a pokud můžeme věřit starým kuchařským knihám, mezi nejoblíbenější patřilo linecké cukroví a perníčky. 

 

Dnes se hovoří o cestování v čase a kdybychom se dostali do 19. století, pochutnávali bychom si na úplně jiném vánočním cukroví než dnes. Hospodyně také nepekly velké množství cukroví a tolik druhů,  k pečení se používaly převážně levné a dostupné suroviny. Mezi oblíbené vánoční cukroví tehdy patřily například řezy nazývané „domácí přítel“.

 

Ty byly připravovány z hrubé mouky, cukru, anýzu, vajíček, kandovaného ovoce a ořechů. Nejoblíbenějším cukrovím byly v 19. století zřejmě karamely. Ty se staly neodmyslitelnou součástí štědrovečerního stolu i vánočního stromečku, na nějž byly karamely zavěšovány. Lidé si je mohli koupit na trhu, ale častěji si je připravovali doma. Stačilo v kastrůlku nechat zkaramelizovat cukr a přidat k němu mléko nebo smetanu, máslo a vanilku. Směs se pomalu ohřívala za stálého míchání až do zhoustnutí. Pak se přelila na máslem vymazaný plech a nechala ztuhnout. Plát se poté nakrájel na malé kostičky, které se balily do zářivých papírků.

Cukroví se také peklo z vánočkového těsta. Hospodyně z něho tvarovaly malé bochánky a naplnily je mákem. Upečené buchtičky se namočily v horkém mléce nebo v horké vodě s rozpuštěným medem. Pak byly posypány skořicí, cukrem, strouhaným perníkem nebo drcenými křížalami z hrušek, kterým se říkalo pracharanda.

  

Pracharanda je prášek, který se mele, strouhá nebo drtí z usušeného ovoce ve hmoždíři. Většinou se používají hrušky, vhodné jsou především drobné plané hrušky.

Tyto vánočkové buchtičky se nazývaly kutelky a pekly se u nás do druhé světové války. Dnes se podobné vánoční pečivo peče v Polsku.

Častou a oblíbenou přísadou vánočního cukroví byl v 19. století med. Hlavně ve městech se pekly tzv. medáky, které byly velmi náročné na přípravu. V hrnci se nejprve připravila směs z cukru, medu, vajec, másla a mléka. Ta se následně smíchala s hladkou moukou. Těsto hospodyně vyválela a rozdělila na čtyři části, které se upekly v troubě. Všechny placky se pak slepily náplní připravenou z másla, cukru, vajíčka a vanilkového pudingu. Někdy se mezi placky dávala i marmeláda. Hotový dort se pak natřel čokoládovou polevou. Med a ořechy byly také základem tzv. certlí. 

 

Med se ohřál a smíchal s kousky ořechů. Tekutou medovou směsí se pak plnily papírové košíčky. Toto vánoční cukroví bylo oblíbené hlavně u dětí.

 

Na vesnicích má dlouhou tradici škvarkové cukroví,  které se ve městech začalo péct až v 19. století. Těsto tvořila hladká mouka, mleté škvarky, cukr, kakao, vejce, skořice, hřebíček a citrónová kůra. Těsto se dalo do formiček a upeklo. Škvarkové cukroví se peklo zhruba tři týdny před Štědrým dnem, aby bylo krásně vláčné.

Velmi oblíbené byly také zázvorky. Je to cukroví, které vzniklo v městském prostředí a od druhé poloviny 19. století se peklo i na vesnicích. Mnoho lidí zázvorky připravuje dodnes. Vykrajovačka zázvorka vypadá takto:

Po druhé světové válce se začalo připravovat vánoční cukroví i z dražších surovin. Navíc bylo možné již hotové kousky zakoupit v cukrárnách. Dodnes si Vánoce bez cukroví nedokážeme představit. Pečeme nejrůznější druhy a často ve velkém množství. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, kokosové kuličky či plněné košíčky.

 

Historie pečení cukroví je spjata s velkým množství vánočních zvyků. Některé z nich už v současnosti těžko budeme dodržovat, jiné jsou ale hezké a zároveň proveditelné i dnes.

• Cukroví se peče postupně, začíná se tři až čtyři neděle před Štědrým dnem.
• Při pečení se ruce umazané od těsta otírají o ovocné stromy, aby dobře plodily.
• Cukroví se peče jen z mouky z vlastní úrody, to zajistí rok plný hojnosti.
• Z těsta na cukroví se slévá voda a dává se kravám, aby dobře dojily po celý rok.
• Pokud se cukroví připálí nebo popraská, je to špatná zpráva. Rodina může očekávat neštěstí nebo smrt některého svého člena.
• Každá hospodyňka by měla upéct sedm druhů cukroví, na štědrovečerní tabuli by pak mělo být devět chodů. Dnes už na tom ale tolik nezáleží, hlavní je, že se rodina sejde a prožije krásné svátky plné klidu, míru a lásky. 
• 
  Zdroj: internet