Pokud je jasná obloha, je možno pozorovat večer nebo kolem půlnoci planety. Ano, i ve městě, kde je světelný smog, se dají pozorovat pouhým okem. Tři z pěti okem pozorovatelných planet
můžete spatřit na dubnové obloze. Jasně, vysoko nad západním obzorem,
září Venuše. Tuto planetu lze vyfotit, jak jsem tady ukázala. Ve zmíněném odkazu najdete mnohem více poznatků o Venuši. Planeta Mars bude viditelná po celou první polovinu noci nad
západním obzorem, můžete ji zkusit najít na obloze večer po setmění.
Venuše podle našich předků
Naši předkové věřili, že
postavení planet, Slunce a Měsíce ovlivňuje dění na Zemi včetně chování i
nálad lidí a zvířat, ale také třeba počasí. Venuše pro ně byla jednou z
nejkrásnějších planet. Možná proto, že je nejblíže Zemi a na obloze
září tak jasně, ji pojmenovali také Jitřenka nebo Večernice. Venuši
spojili s ženskou energií. Přiřadili jí takové vlastnosti, jako je
schopnost milovat, navazovat přátelské i milostné vztahy, umění radovat
se ze života a cit pro krásu a detail.
***
Dubnová noční obloha se nám oproti té březnové změnila, protože největší planeta sluneční soustavy Jupiter je nepozorovatelná. 11. dubna byla v konjunkci, laicky řečeno nejblíže u Slunce na nebeské sféře, takže v záři Slunce ji nevidíme a skoro nepozorovatelný je i Saturn, který je pořád ještě blízko u Slunce, zase co se týče polohy na nebeské sféře, a až někdy kolem půlky dubna začne ráno nizoučko ve Vodnáři nad jihovýchodojižním obzorem (astronomické označení) tak jako opatrně vykukovat.
Na pozorování nám zbývá Venuše, která je krásně jasná, večer je vysoko nad západním obzorem. Září tam krásně jako Večernice, ale bude ještě krásnější v květnu, i když v květnu jsou zase už kratší noci. Venuši si užijeme celý duben. Můžeme říct, že se potká s měsíčním srpkem a s jasnou hvězdou Aldebaran v Býku, 23. dubna se potká s Marsem a s Měsícem 26. dubna, protože Mars je další planeta, kterou budeme mít večer celou první půlku noci pěkně nad západním obzorem. Ta večerní obloha je pro většinu lidí taková přijatelnější, než ta ranní, pokud vstávají do práce nebo za povinnostmi.
Nejbližší planetou ke Slunci je Merkur. Podobně jako na Měsíci, i jeho povrch je rozryt velkým množstvím kráterů vzniklých srážkami Merkuru s jinými tělesy. Foto NASA
Na té jarní obloze večerní budeme mít takovou lahůdku, protože právě v dubnu máme z celého letošního roku nejlépe pozorovatelný Merkur. A to by se mělo využít. Merkur je taková "divná planeta", která patří do těch pěti planet viditelných pouhým okem - Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn, ale přitom je viditelná docela těžce, protože je viditelná v relativní velké blízkosti Slunce na nebeské sféře. To však neznamená, že by se kulatý Merkur "přikutálel" blíže ke Slunci na své reálné dráze ve vesmíru. To je proto, že Merkur spolu s Venuší patří mezi tzv. vnitřní planety, čili planety, které obíhají kolem Slunce blíž než naše Země a Merkur je ten, který obíhá nejblíže Slunci a tím pádem se promítá nejméně vzdálený od Slunce. Ta největší vzdálenost, kdy můžeme na nebeské sféře vidět Merkur od slunečního kotouče, je 19° buď na východ nebo na západ, takže ho vidíme nejdéle po západu Slunce nejdál na východ od něj anebo naopak před východem Slunce na západu od něj, tomu se pak říká východní nebo západní elongace, což je slovo, které málokdo zná. Dole najdete vysvětlení.
My právě teď v dubnu budeme mít Merkur v té největší nejvýchodnější elongaci, to znamená, že bude po západu Slunce poměrně dlouho vidět. Přitom ale bude poměrně nízko nad obzorem, takže to chce, aby bylo jasno, abychom dobře viděli na nějaký "placatý" obzor a pak si můžeme vyzkoušet zrak, jestli ten Merkur uvidíme. Říká se o některých známých astronomech, konkrétně se to vztahuje ke Koperníkovi, že planetu Merkur ve skutečnosti nikdy v životě neviděl, protože neměl dobrý zrak. 😎
Elongace
Elongace je astronomický termín pro úhel mezi Sluncem a planetou, jak je viděn ze Země.
Pokud planeta vychází a zapadá později než Slunce, jde o východní
elongaci, vychází-li a zapadá dříve než Slunce, mluvíme o západní
elongaci.
Elongace 0° se nazývá konjunkce, elongace 180° opozice a elongace 90° kvadratura.
O největší (východní nebo západní) elongaci má význam mluvit jen u vnitřních planet,
u vnějších planet je to vždy opozice. Vidíme-li vnitřní planetu těsně
po soumraku a ve fázi, kdy je Sluncem z poloviny osvětlená, je poblíž
své největší východní elongace. Je-li vnitřní planeta viditelná a z poloviny osvětlená před východem slunce, je poblíž své největší západní elongace.
Maximální elongace vnitřních planet
| Planeta
|
max. e. v periheliu
|
max. e. v afeliu
|
| Merkur
|
16°
|
27° 56'
|
| Venuše
|
45° 54'
|
46° 44'
|
Perihélium (též přísluní či perihel) je nejbližší místo ke Slunci, jímž prochází těleso, které se kolem Slunce pohybuje po kuželosečce. Afélium, česky odsluní, je nejvzdálenější místo od Slunce (přesněji od ohniska dráhy), jímž prochází těleso, které se kolem Slunce pohybuje po elipse. Je to poněkud odborné, pro někoho složité, ale buďme přesní.
Značný rozdíl maximálních elongací Merkuru je způsoben poměrně velkou výstředností jeho dráhy.
Zdroj: Jana Tichá a Wikipedie