Bitva u Hradce Králové potřetí - Alej a Baterie mrtvých, Muzeum na Chlumu a mnoho pomníků

Pokračování zaměřené dnes spíše na paměť v kameni, protože pomníků je tam asi 460. Padlé bychom měli uctít, ale také se z události poučit.

V letním dni 3. července roku 1866 proti sobě v 12 km dlouhém oblouku u Sadové stálo několik armád a více než 400 000 mužů. Po celodenních bojích napočítalo Prusko 13 000 mrtvých a Rakousko 43 000 obětí. Bitva u Hradce Králové se tak stala nejkrvavější bitvou, která se odehrála na území českých zemí; do té doby držela smutné prvenství napoleonská bitva u Slavkova roku 1805.

Aleš Chvojka, vedoucí Památníku bitvy 1866 na Chlumu:

"Několik dní před bitvou pršelo, potoky a říčky byly rozvodněné, takže Prusové měli problém přecházet ze Sadové přes Bystřici. A i v samotné úterý 3. července kolem osmé hodiny začalo mžít a držela se mlha prakticky až do odpoledne. Mlha byla tak hustá, že nebylo vidět na 50 metrů, takže byl obrovský problém s orientací. Navíc jakmile do toho začalo střílet dělostřelectvo a následně pěchota, dým z černého prachu se držel pod mlhou a například v lese Svíb nebylo vidět od stromu ke stromu. Vojáci pak nechtíc často stříleli do vlastních řad."

Bojiště u lesa Svíb na Chlumu

 

Detail pomníku

 

Tisíce vojáků obou znepřátelených armád našly v lese Svíb místo posledního odpočinku.

 

Jeden z největších pomníků 

 

Pomník myslivce na kraji naučné stezky. Jeden z nejznámějších památníků objevíte na okraji lesa nad obcí Čistěves. Působivá socha zobrazuje poddůstojníka, stojícího na stráži u hrobu 208 padlých osmého praporu rakouských polních myslivců. Jde o místo, kde se udála nejkrvavější část bitvy. Vstup do lesa začíná u Památníku  8. praporu polních myslivců, kteří v bitvě o Svíb také v hojném počtu padli.

 

Pomníky v Aleji mrtvých a naučná trasa

 

Na území někdejšího bojiště byste dnes našli více než 400 pomníků, památníků, křížů a hrobů. Řada z nich lemuje právě Alej mrtvých v lese Svíb, jímž vás provede jedna z naučných stezek.

Územím bojiště prochází Naučná stezka Centrální bojiště Chlum, která byla zřízena Muzeem východních Čech v Hradci Králové roku 2000. Dalšími naučnými stezkami v oblasti jsou „Les Svíb“, od roku 2006 zpřístupněná Naučná stezka „Josefov-Smiřice-Chlum 1866“ a od téhož roku Naučná stezka „Bitva u Hradce Králové 3. 7. 1866 – jižní křídlo“. 

Naučná stezka lesem Svíb

Naučnou stezku tvoří 21 zastávek s informačními panely. Trasa je dlouhá 10 km a její začátek je v obci Čistěves (1 km západně od Chlumu u Hradce Králové) a konec u pomníku Myslivce na jihozápadním okraji lesa Svíb. Nejvzdálenějším místem naučné stezky je obec Máslojedy, kde se nachází vojenský hřbitov s 8 pomníky.
 
Alejí mrtvých lze projít taky asi 4 km trasu buď od Památníku na Chlumu do Máslojed nebo opačně.

Druhá naučná stezka se věnuje centrálnímu bojišti na pahorku Chlum a jejím centrem je památkový areál s moderním Muzeem prusko-rakouské války a rozhlednou.

 

Když sem návštěvníci vstoupí, co mohou očekávat?

„Jako první by mělo návštěvníky udeřit do očí naše dioráma, stojí uprostřed vstupní místnosti. Je tam k vidění 481 cínových vojáčků. Jinak v našem muzeu najdete dobové uniformy, zbraně, fotografie, informační texty. Doufáme, že nic podstatného tu nechybí," říká Martin Jakoubek, pracovník muzea.

 

 

Kyrysnická přilba a model bojiště:

 

 Rozhledna, která poskytuje z výšky 35 metrů nádherný pohled na celé okolí. Nahoru vede 161 schodů.

Místem, vybízejícím k tichému zastavení, je i takzvaná Baterie mrtvých. Najdete ji na návrší Chlum v místech, kde proběhly závěrečné boje; od muzea to k ní je jen pár kroků. Tady měla palebné postavení 7. baterie VIII. dělostřeleckého pluku, kterou vedl rakouský setník van Groeben. 

 

To je pomník Baterie mrtvých. O co tam šlo?

Jde o sedmou jízdní dělostřeleckou baterii, kterou vedl setník August van der Groeben a jejímž úkolem bylo hájit pravé rakouské křídlo. Od rána se zúčastnila bitvy a ostřelovala nepřítele, nejdříve v lokalitě lesu Holá, později v lese Svíb a v obci Máslojedy.
Ke zvratu došlo v pozdním odpoledni, kdy obec Chlum za zády dělostřelecké baterie dobyli Prusové. Setník Groeben se tehdy rozhodl otočit děla na obec a vystřílet všechny kartáče, což byla velmi účinná munice na velmi krátkou vzdálenost. Odpálit se podařilo jenom asi jedenáct salv a pak byli vojáci baterie z větší části postříleni pruskou gardovou pěchotou. Zemřel setník Groeben, jeden poddůstojník, 52 mužů a 68 koní.
Hrdinství této baterie určitě nebylo jediné, určitě bychom našli i další, které se chovaly podobně. Ale tou opravdu legendární se stala Groebenova baterie. A to obzvlášť poté, kdy jí byl v roce 1893 odhalen pomník se sochou Austrie na vrcholu. Dělostřelci se proslavili svou statečností – ač mohli bezpečně ustoupit, obětovali své životy proto, aby se ostatní baterie dostaly do bezpečí. Čtyřiapadesát mužů z takzvané Baterie mrtvých do jednoho padlo; jejich hrdinství dodnes připomíná monumentální památník. 

 

Pomník Mrtvé baterii Augusta van der Groebena dal zbudovat Komitét pro udržování pomníků na bojišti s přispěním vojenského řádu Marie Terezie a rakouského dělostřelectva nákladem 4 000 zlatých. Pomník, který je 10 metrů vysoký, byl zhotoven z hořického pískovce. Na vrcholu sloupu stojí socha Austrie, která v levé ruce drží štít a v pravé vavřínový věnec. Na podstavci odpočívá lev na troskách rozbitého děla.  Pomník byl zhotoven Janem Janderou z Hořic podle návrhu architekta Václava Weinzettla. Sochu Austrie zhotovil Antonín Šešina z Hořic podle návrhu prof. Arnošta Poppa. Firma V. Maška z Prahy - Karlína dodala pro pomník bronzové odlitky, měděný věnec cizelér František Houdel z Prahy, železné řetězy bratři Pechánkovi z Hořic. Pomník  byl odhalen 3. října 1893 severně od pruského hřbitova na kraji lesa (pomník č. 275).O restaurování a sochařské rekonstrukci pomníku je podrobně ZDE. 

 

Pruský vojenský hřbitov, Chlum u Všestar

Vojenský hřbitov v Chlumu u Všestar na Královéhradecku se nachází jihozápadně od vsi, na jižním okraji vrcholové plošiny vrchu Chlum. Hřbitov o ploše 838 m² je spolu s dalšími pomníky a památníky na místech bojiště chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky. Je součástí památkové zóny "Areál bojiště bitvy 1866 u Hradce Králové"^.

 

Pomník pruské 1. gardové pěší divize

Naproti vchodu u západní strany hřbitova se nachází pomník pruské 1. gardové pěší divize - vysoký mramorový podstavec, na jehož vrcholu je bronzová plastika spícího lva. Pomník věnovali důstojníci gardové pěší divize (pomník č. 199)

Ossarium se žulovým sarkofágem

Pseudogotlické ossarium západně od pruského hřbitova bylo původně zhotoveno z litavského vápence a vysvěceno 2. listopadu 1899. Dal jej zhotovit vídeňský stavební rada Wasserburger podle plánů prof. F. V. Schmidta z Vídně, práce řídil F. Vondráček z hořické školy. Ta stavbu realizovala. Pro špatný stav bylo ossarium sneseno, nově postaveno z hořického pískovce roku 1936. Žulový sarkofág je krytý střechou na šesti sloupech. Každý rok na výročí bitvy jsou zde ukládány ostatky nalezené na různých místech bojiště. U ossaria se nachází mramorová nápisní deska na žulové skalce, která nese bronzový portrét prvního protektora Ústředního spolku pro udržování vojenských pomníků Viléma prince ze Schaumburg-Lippe. Model portrétu zhotovil prof. hořické školy Moriz Černil, pomník byl odhalen 24. května 1908. Věnoval jej Ústřední spolek (pomník č. 416).

Litinový kříž a dvě plastiky lvů

Pseudogotický kříž na památku padlých vojáků rakouské armády byl postaven 17. prosince 1866 jihozápadně od ossaria a vysvěcen 12. května 1867. Věnoval jej kníže Max Egon zu Fürstenberg s chotí Leontinou, odlit byl v Novém Jáchymově ve slévárně Fürstenbergů. Sochy lvů z mušlového vápence pocházející z Itálie byly umístěny poblíž kříže roku 1900. Darovalo je rakouské ministerstvo války Ústřednímu spolku, zhotoveny byly rakouskými sochaři sloužícími jako vojáci v Itálii (pomníky č. 22 a 381).

Pomník rakouského I. armádního sboru

Obelisk byl zhotoven ze šedé mauthausenské žuly, ozdoben bronzovými vojenskými emblémy a jeho vrchol obohacen o bronzovou plastiku orla. Památník věnovaný Paulem Wasserburgerem z Vídně byl odhalen 11. října 1896 jihovýchodně od pruského hřbitova (pomník č. 296).

 

V severní části obce Neděliště se nachází vojenský hřbitov, resp. hromadný hrob obětí bitvy. Pohřbeno je zde 345 rakouských a 5 pruských vojáků. Hřbitov je přístupný ze silnice na Máslojedy, za zámkem po 100 metrech vpravo po kamenných schodech. (turistika.cz)

Pomník c. k. pěšího pluku Deutschmeistrů č. 4  Rozběřice (turistika.cz)

„PAMÁTCE ZA CÍSAŘE A VLAST DNE 3. ČERVENCE 1866 PADLÝCH OSMI DŮSTOJNÍKŮ A 296 MUŽŮ C. K. PĚŠÍHO PLUKU Č. 4.“; na desce u pravého boku se nachází nápis: „ZŘÍZENO DNE 7. ZÁŘÍ 1902 PÉČÍ KOMITÉTU PRO POSTAVENÍ VOJENSKÉHO POMNÍKU POD VYSOKÝM PROTEKTORÁTEM JEHO C. A K. VÝSOSTI, ARCIVÉVODY EUGENA.“

Sousoší ztvárňuje zraněného vojína, jenž má oko převázané šátkem, v pravé ruce drží namířenou a k výstřelu připravenou zbraň a levou rukou podpírá klesajícího zraněného důstojníka, jemuž padá hlava k zemi.

Máslojedy - vojenský hřbitov bitvy r. 1866 (turistika.cz)

Na hřbitově se nalézá několik pískovcových pomníků vč. pískovcové pyramidy s všeobecným věnováním všem vojákům, kteří zemřeli v obvodu obce (90 rakouským, 25 pruským důstojníkům a 3500 rakouským a 700 pruským vojákům).

Bitvu u Hradce Králové nebo u Chlumu či u Sadové, tuto vůbec nejkrvavější řež v našich zemích připomíná útlá kniha Vladimíra Körnera Post Bellum 1866. Jeho vyprávění je tak působivé, že na místo, kde jsou stopy po nelidském utrpení vojáků dodnes patrné,  přivedla řadu čtenářů: 

„Hradec Králové! Co se mohlo stát v tak neuvěřitelně fádní krajině? Nic. Akorát tam za jediný den pozabíjeli tolik lidí, že jejich krev tekla úvozem z kopečka Chlumu do Rozběřic a dva roky se prý nedalo v polích orat pro samé kosti."

Těmito začíná novela Vladimíra Körnera Svíbský les, která vyšla v knize Post Bellum 1866, připomínající utrpení jedné ze dvou největších bitev devatenáctého století.

Na místo činu se v knize vrací jeden z mála přeživších důstojníků, a to 17 let po bitvě. Zároveň vzpomíná a vidí to, jak bitva poznamenala navždy celou krajinu. Ostatně je tomu tak doposud.

Kromě stovek pomníků připomíná bitvu u Hradce Králové i píseň o kanonýru Jabůrkovi:

Kanonýr Jabůrek 

1. Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce

z kanónů a flintiček do ubohých lidiček.

R: A u kanónu stál a pořád ládo-, ládo-, ládo-,

u kanónu stál a furt jen ládoval.

2. Kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři

po zemí se válejí, rány je moc pálejí.

R: A u kanónu stál...

3. Vzdor hroznému dešti kulek feuerwerker Franz Jabůrek

s luntem u kanónu stál a pánvičku pucoval.

R: A u kanónu stál...

4. Vytřel ho po každé ráně a už zase házel na ně

dvoucentové kuličky, na ubohé Prajzíčky.

R: A u kanónu stál...

5. Po každém vždy vypálení slyšet bylo nadávání:

"Jabůrku, ty raubíři! Hele jak na nás míří!"

R: A u kanónu stál...

6. Když to slyšel pan jenerál, vína připití mu hned dal

řka: "Můj milý Jabůrku, zde máš moji čutorku."

R: A u kanónu stál...

7. Jabůrek neliž ní kapky řka: "Nedělaj si oušlapky

se mnou, pane jenerál, a nechaj mě střílet dál."

R: A u kanónu stál...

8. A už střílel jako blázen, Prajzi měli horkou lázeň;

celej rozbil regiment, Jabůrek, ten saprment.

R: A u kanónu stál...

9. V tom ho zahlíd kronprinc Friedrich: "Herrje den Kerl erschieß ich!"

A už hází, potvůrka, rachejtle na Jabůrka.

R: A u kanónu stál...

10. A hned prajzští kanonýři na Jabůrka všichni míří,

každý chce ho trefiti, princi se zavděčiti.

R: A u kanónu stál...

11. První kartáč, můj ty smutku, vjel mu hubou do žaludku,

on však honem ho vyndal a už zase střílel dál.

R: A u kanónu stál...

12. Praskla puma velmi prudce, utrhla mu obě ruce;

on rychle boty sundal a nohama ládoval.

R: A u kanónu stál...

13. Vtom jeden prajzskej frajvilik šrapnelem hlavu mu ufik;

ač už na to neviděl, na Prajzy přeci střílel.

R: A u kanónu stál...

14. Jabůrkovi letí hlava zrovna kolem jenerála

a křičí: "Já melduju, že salutovat nemohu."

R: A u kanónu stál...

15. Když však pum a kulek více trefilo ho do munice,

tu se teprv toho lek a s kanónem pryč utek.

R: A u kanónu stál...

16. A že zachránil ten kánon, do šlechtického stavu on

povýšen za ten skutek, Edler von den Jabůrek.

R: A u kanónu stál...

17. Děj mu Pán Bůh věčnou slávu, "von" má, ale nemá hlavu;

nedělá si z toho nic, bezhlavých "von" je prej víc.

R: A u kanónu stál...

Píseň pojednává o rakouském dělostřelci (feuerwerkrovi) Franzi Jabůrkovi v bitvě u Hradce Králové a zveličeně líčí jeho neohroženost a bojové úspěchy, například rozbití (či pobití) celého nepřátelského pluku. Jabůrek pokračuje ve vedení bojové činnosti u svého kanónu i poté, co se stane terčem všech děl protivníka a pruské dělové koule mu způsobují postupně stále drastičtější zranění, včetně ztráty obou rukou. Poté, co mu další zásah utrhne hlavu, ta se stále hlásí svému generálovi a omlouvá se, že nemůže salutovat. Za své činy je nakonec povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von die Jaburek. 

zdroj: Český rozhlas, kudyznudy, turistika.cz, YouTube, czwiki.cz, Wikipedie