Nejtěžší nálet postihl Ostravu 29. srpna 1944, kdy v pěti vlnách udeřilo na město od jihu zhruba během jedné hodiny 400 amerických bombardérů typu B24 Liberator 15. letecké armády USA ze základny v jihoitalském Bari. Američané podnikali toho dne nejprve nálety na vedlejší klamné cíle, jejichž smyslem bylo odlákat pozornost německé protivzdušné obrany od hlavní skupiny letounů, která mířila na Ostravsko. Hlavním cílem měly být zdejší průmyslové závody.
Největší ostravskou tragédii 20. století připomíná pamětní deska. Jejím autorem je ostravský výtvarník Marek Pražák.
Letecký poplach byl vyhlášen v 10.45 hod. a skončil v 11.55 hod. Vlny bombardérů směřovaly od Výškovic přes Zábřeh, Vítkovice a Moravskou Ostravu k Přívozu.
Nejvíce byly z průmyslových objektů poškozeny Vítkovické železárny, koksovna Trojice na Slezské Ostravě, chemický závod Julius Rütgers v Zábřehu n. O. Na mnoha místech byly poškozeny telegrafní, vodovodní a elektrické sítě. Těžce byla zasažena také obytná zástavba, zejména v okolí Masarykova náměstí v Ostravě (střed města) a na několika místech v Zábřehu.
I přes značné škody nebyl ostravský průmysl nějak výrazně ohrožen. Ztráty na životech však nebyly malé, například v závodech Vítkovických železáren zahynulo při náletu 108 osob. Přímý zásah dostaly ve městě tři protiletecké kryty. Byl to kryt v blízkosti rourovny vítkovických železáren na Pohraniční ulici, v prostoru dnešního výstaviště Černá louka a kryt v haldě na Zárubku. Představte si kryt, kam spěchají lidé se ukrýt a jak to asi vypadalo po přímém zásahu. Svědkové popisovali, jak v okolí byly rozmetány části těl ... hrůza.
Zcela zničeno bylo ve městě celkově 123 domů, dalších 1500 bylo poškozeno. Celkem zahynulo při náletu 409 civilních osob. Na Ostravsko dopadly stovky bomb. Bez přístřeší zůstalo 1 256 lidí. Byly zničeny budovy a známé objekty, jako třeba požární zbrojnice, Strassmanův pivovar, Středisko podnikatelů a Tatry Kopřivnice, Dělnická kolonie Šalamouna, obchodní dům Rix, Německý dům, obchodní dům Bachner, drogerie Kulík, dílny Glassner a jiné obytné domy.
Důsledky náletu v Zábřehu
Vzdušný úder nebyl prováděn cíleně, nýbrž tzv. kobercovým způsobem. To mělo za následek poškození mnoha civilních objektů. Z území dnešního obvodu Ostrava-Jih byl zasažen pouze katastr Zábřehu nad Odrou. Bomby dopadaly v objemu mnoha desítek kusů do zábřežských ulic, zejména do střední části Zábřehu.
V Zábřehu byla výrazně zasažena nemocnice, kdy přímý zásah dostalo chirurgické a interní oddělení. Největší počet lidských obětí si nálet vyžádal v zábřežských ulicích Hollarova (dnes V Troskách) a Karpatská. Tříštivá puma dopadla i do blízkosti farní budovy na ulici Závoří. Explodovala 5 m od budovy, zcela zdemolovala kůlny.
Proč byl Zábřeh tak poškozen? Bylo to dáno přilehlými průmyslovými objekty. V Zábřehu stála rozsáhlá chemička Julius Rütgers, cementárna, haly Vítkovických železáren (které jako celek byly cílem náletu). Chemičku Julius Rütgers zasáhlo 23 amerických bomb.
Fotogalerie bombardování Ostravy 29. 8. 1944:
Pohled od hotelu Imperial do ulice 28. října. Obchodní dům Rix nedaleko náměstí dostal přímý zásah bombou | foto: Archiv města Ostravy
Bombou poškozený obchodní dům Bachner, později Horník
Hani i naše krajské bylo bombardováno, od té doby má kostel vychýlenou věž o dva metry.
OdpovědětVymazatPodle publikace Dějiny města Ústí nad Labem bylo při náletech amerického letectva 17. a 19. dubna 1945 ve městě zcela zničeno 165 domů, těžce poškozeno 65, středně 85 a lehce přes 500 objektů. Podle Kaisera bylo Ústí nad Labem po Plzni a Kralupech nad Vltavou třetím nejvíce bombardovaným městem v Česku.
Díky, Zdenko, za zprávu, jsem ráda, že jsi to napsala. O bombardování Ústí n. L. vím, i když to mám napříč celou republikou, před několika lety jsem si udělala výlet a Ústí jsem navštívila. Předtím, jak mám ve zvyku, jsem si přečetla o městě a na tyto údaje z 2. SV jsem narazila. U nás bylo více měst, které podobnou "nadílku" ve formě bomb dostaly.
VymazatHani,je to velmi smutné výročí a tragické.Na takové věci bychom neměli nikdy zapomínat.Já jsem byla v dětství válkou docela vystrašená.Ale ne tím,že by mě někdo strašil,ale že jsem byla od malinka hodně zvídavá a tatínek měl doma pár knih z války,hlavně si pamatuji na jednu o pražském povstání,doplněné fotografiemi.Byly jsme se sestrou dost často večer samy doma,tatínek se léčil po sanatoriích a maminka po práci chodila ještě uklízet.A my jsme si do postele braly tyhle knížky.Nemohla jsem potom vůbec spát.Tatínek je potom před námi schovával.A já se začala každého ptát na válku.Když už jsme byly větší,tak nám maminka vypravovala,když pracovala s kamarádkou za války v Mladé Boleslavi ve Škodovce,i když tam tolik náletů asi nebylo,ale cestou domů vlakem,kolikrát musely se utíkat schovat do polí.Turnov byl asi také ušetřen.Babička nám občas vyprávěla,jak žili za války,to si už moc nepamatuji.
OdpovědětVymazatManžel i syn na válečné filmy hodně koukají,já se podívám občas s něma.Je to historie a před tou bychom neměli zavírat oči.
Měj se hezky
Hezky jsi to, Jituš, napsala. Rozumím Ti. Také jsem o válce slyšela od rodičů, zajímavé, že víc o tom povídala mamka, jak zažila střelbu z letadel po lidech a dětech. Těch náletů ke konci války bylo v našich městech víc, ještě o tom někdy napíšu, mě válka zajímá, i když ty filmy jsou kruté.
VymazatTaké z toho důvodu, že bychom na válečné události neměli zapomínat, to dávám na blog. Tady, v případě Ostravy, jsem si hlídala datum, abych to dodržela.
Děkuji Ti za komentář. ☺
Děsivé, ale moc důležité připomenutí. Haničko.
OdpovědětVymazatTaky jsem se hodně ptala (i když teď mám pocit že ne dost) na válku prarodičů, ona vlastní zkušenost bývá tak jiná od řádků v dějepise. Pardubice taky nebyly ušetřeny, cílem bylo Paramo (Fantova továrna).
Měj příjemný den, Helena
Helenko, moc dobře jsi to vyjádřila. V době, kdy bychom se měli koho ptát, jsme malí nebo nerozumní, později už není koho se zeptat. V učebnici se to vyjádří dvěma větami a šmytec. Jsem ráda, že připomínáš Pardubice, postupně zkusím připravit další události.
VymazatDěkuji a přeji úspěšné dny. ☺
Hani, války by vůbec neměly být ! Babička mě hodně vyprávěla, co zažili za války.Třeba jak tajně zabili prase, aby měli jídlo a někdo je udal a příšli tam Němci a udělali razii, naštěstí nic nenašli, to by špatně dopadlo... Tajná skrýš byla ve dřevníku. Já se na válečné filmy vůbec nedívám, nemůžu spát normálně a po nich už vůbec, ale má to rád můj táta. Tvůj příspěvek mu přečtu, on se zajímá hodně o historii a vždycky se už ptá, když přijedu, o čem Ty zas píšeš. To jen tak pro info, třeba budeš mít radost. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, to víš, že mám radost. Dovedu si Tvého tatínka představit, oni chlapi jsou jiní, než my, i když já se také zajímám o válečné události, to není poslední článek tohoto tématu.
VymazatMoc Ti, Leničko, děkuji a vyřiď, prosím, pozdrav Tvému tatínkovi. Že ho zdravím a přeji mu hlavně zdravíčko! ☺
Hani , jde na mě z toho hrůza nechtěla bych to nikdy zažít. Maminka na to často vzpomínala se slzami v očích, kolikrát v životě o všechno přišli a museli utíkat. Bylo to strašné. Války ne! Je potřeba to připomínat, ale já už ani na válečné filmy moc nekoukám, protože bych je probrečela. Raději něco příjemnějšího. Měj se hezky a opatruj se.
OdpovědětVymazatJá vím, Jaruško, že to je nervy drásající, ale cítím potřebu to připomínat, takže to asi nebyla poslední připomínka války. Byli jsme s přítelem v Hrabyni a až to dám na blog, také to bude připomínka války. Je to národní památník.
VymazatDěkuji a chápu, že to každý nesnáší dobře. ☺