Na 9. září připadá Den horníků. Jsem z hornického kraje a vím, co práce horníků obnáší. Přeji všem horníkům - těm současným i těm, kteří v hornických profesích kdysi pracovali a buď byl důl zavřen nebo byli vyřazeni - hlavně dobré zdraví, klid a spokojený život. 👍
Den horníků se dříve slavil v místech, kde byly doly a těžilo se uhlí. Dopoledne vždy proběhla bohoslužba jako vzpomínka na horníky, na bývalé kolegy. Práce horníka vždy patřila mezi nejtěžší a ty nebezpečné.
Na Ostravsku používal uhlí už pračlověk. Zní to neuvěřitelně, ale přesvědčit se o tom můžete na Landeku, kde se našly ohořelé zbytky. Je pravděpodobné, že občas někdo v průběhu staletí náhodně zjistil, že ty divné černé kameny hoří. Pravý objev, který stál na počátku hromadné těžby černého zlata, ale učinil údajně až jistý, nepříliš majetný kovář.
Podle pověsti žil v tehdejší Polské Ostravě kovář Keltička. Měl tam svou podkovářskou dílnu, ale jako každý malý živnostník se snažil trochu přilepšit pěstováním vlastních plodin. Obhospodařoval proto kus pole v údolí zvaném Burňa. Uprostřed pole stál ale mohutný strom, který překážel v obdělávání. Keltička proto najal dělníky, kteří strom porazili a pařez vykopali.Bylo právě poledne, a tak si chtěli ohřát oběd. Obložili si vykopanými kameny ohniště. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že zvláštní černé kameny hoří. Zpráva se roznesla a lidé si sami začali chodit na pole pro kameny na topení. To se Keltičkovi nelíbilo, a tak požádal vrchnost o povolení, aby mohl uhlí těžit a prodávat sám. Psal se rok 1776.
Kovář Jan Keltička z Polské Ostravy (dnes Slezské) je historicky doloženou postavou. Nicméně tvrzení, že byl skutečně první osobou, která začala na Ostravsku kutat uhlí, už s takovou jistotou prokázat nelze. Původní pověst vypráví, že nalezl uhlí na poli v oblasti zvané Burňa, v tehdejší Polské Ostravě. Keltička pak používal uhlí ve své kovárně, kterou měl nedaleko dnešní slezskoostravské radnice.
Jan Keltička se narodil v první třetině 18. století a stejně jako jeho otec se stal kovářem. V roce 1750 se spolu se svým otcem zúčastnil zmíněného nálezu uhlí. Tato fakta sesbíral včetně údajů z matrik majitel Muzea Keltičkova kovárna Svatopluk Chodura. Ale kdo byl ve skutečnosti první při nálezu uhlí, už není tak jasné. Je pravda, že v první polovině 19. století hrála při určování prvenství významnou roli otázka nacionální. Čeští národní buditelé z regionu přisuzovali veškeré zásluhy právě kováři Keltičkovi, Němci zase prosazovali své favority, například hornmistra z Kutné Hory Antona Alise či šichtmistra Jana Lutze.
Výchozy uhelných slojí se nalézaly na několika místech Slezské Ostravy i Petřkovic. Uhlí se tedy dostávalo až na povrch. A právě v dnešním tzv. trojickém údolí byly tyto výchozy výrazné. Neměli bychom proto pochybovat, že lidé, kteří na území tehdejší Polské Ostravy žili v 18. století a „černé kameny“ nacházeli na polích a jinde, si jich prostě nevšimli. Není sporu o obecném povědomí, že ty černé kameny hoří a vydávají mnohem vyšší teplotu než dřevo.
MOŽNOSTÍ JE VÍC
Už v polovině 17. století byl proveden rozsáhlý geologický průzkum Těšínska a Frýdecka. Hledaly se rudy a sůl. Ostatně, již v roce 1753 žádal hrabě Václav Kořenský, přerovský hejtman, udělení dvacetiletého privilegia na kutání uhlí na Ostravsku. Nedostal ho, i když odvezl uhlí z Ostravy ke kovářským zkouškám do Brna, a ty dopadly nad očekávání dobře. Uhlí se nalezlo v údolí Burňa, o pár set metrů výše nad bývalou koksovnou Trojice. Tedy v místě, kde uhlí údajně našel Keltička. Pravda je, že část zmíněného pozemku byla v jeho držení. V roce 1768 píše Jan Jakub Lutz, že poslal nalezené uhlí ke zhodnocení kovářům z okolí Moravské Ostravy, zkoušku na výhřevnost provedl v zámostské dvorní kovárně také Jan Keltička.
UHLÍ V BURNI
Jan Keltička se učil kovářem u svého otce a u mistrů v okolí Polské Ostravy, později šel „na zkušenou do světa“, byl v Německu a Belgii, kde byla těžba kamenného uhlí a jeho využívání rozšířenější než u nás. Majitel Keltičkova muzea Svatopluk Chodura ve své knize uvádí, že se Jan Keltička podílel po svém návratu na nálezu kamenného uhlí v Adamkově strži v údolí zvaném Burňa, a to společně se svým otcem. Jedno je jisté, že Keltička, třebaže o tom neexistují žádné zápisy, používal uhlí ve své kovářské dílně. V roce 1786 koupil od Jana Hurného ze Slezské Ostravy domkářskou usedlost a kovárnu.
Byl osvobozen od robot za roční reluici (převod naturální renty v rentu peněžní) 9 zlatých a 36 krejcarů. Keltička získal úřední povolení ke štolovému dobývání uhlí 28. října 1776. Toto datum je důležité, protože až do roku 1838 bylo „drženo jako hlavní čas havířské slavnosti“, přičemž tohoto dne dostával každý havíř dolů v majetku hraběte Wilczka stříbrný dvacetník. Pak se ovšem slavilo na den svaté Barbory, později svatého Prokopa a Keltička byl vynechán.
Není pochyb o tom, že zejména kováři v regionu znali vyšší výhřevnost „černých kamenů“ a není důvod pochybovat, že toho nevyužívali. Kdybychom měli být důslední, s největší pravděpodobností ani legendární Keltička nebyl první, kdo uhlí našel a využíval. Jenže nesnáz je v tom, že se nezachoval žádný písemný důkaz.
Na Zámostí v Ostravě také stávala historická kovárna. Dnes tam mají domek manželé Danuše a Svatopluk Chodurovi a při nejrůznějších úpravách a rekonstrukcích našli kladiva, kleště a další pozůstatky dávných kovářů.
Ve Slezské Ostravě je i Keltičkova ulice
Rozhodli se, že si v přízemní svého domu zřídí soukromé muzeum, které bude připomínat objevitele uhlí a také prvopočátky hornictví.
Černé uhlí vzniklo z plavuní a přesliček v prvohorách.
V muzeu můžete obdivovat nejen nejrůznější nálezy uhelnatých zkamenělin, ale také vybavení kovárny, náčiní potřebné k hornickému řemeslu, dobové fotografie, hornické kroniky. Před muzeem nechal postavit kapličku věnovanou svaté Hedvice, patronce Slezska.
Otisky plavuní a přesliček bylo možné na ostravských haldách najít.
Hani to je zajímavý článek. Můj děda ( u otcovy strany) byl horník a pracoval v dole ještě v době, kdy se uhlí dolovalo u Hrádku nad Nisou. Teď to pokračuje na polské straně jako pověstný důl Turów. Dnes je důl zcela povrchový, ale před válkou se tam kopalo uhlí ručně a pod výztuhami. Dědy byl tenkrát ještě se třemi dalšími horníky téměř týden v závalu a často mi vyprávěl o tom, že viděl Permoníka, který mu naznačil, že je najdou...a našli. Jako dítě jsem jeho vyprávění poslouchala vždy s velkým zájmem a kdo ví, zda si sem tam něco nepřidal, aby vyprávění bylo zajímavější, ale to už je jedno. Přežili prý tehdy všichni čtyři, protože nějakou skulinkou se k nim dostával vzduch a také občas nějaká ta kapka vody. Jen děda se od té doby třásl. Možná pozůstatek nervového vypětí z čekání...kdo ví. Hani děkuji za hezké čtení a měj se moc pěkně.
OdpovědětVymazatJaruš, děkuji za pěkné vyprávění i příběh. O Turówu vím, ale musela jsem se mrknout, je to hnědouhelný důl, tam je povrchová těžba. Tady u nás na Ostravsku a Karvinsku se jednalo o doly na černé uhlí. To uhlí je starší, z prvohor, proto šachty jsou hluboké a muselo se tam fárat. S těmi závaly máš pravdu, v našem regionu jich bylo hodně a těch pomníků co je... někdy to dám na blog. Patří to k hornictví, bohužel.
VymazatTady u nás má snad každý v rodokmenu horníka, pokud se nepřistěhoval a má své kořeny tady. Moji oba dědové byli horníci, na různých šachtách. A chorob z povolání co tady lidé mají, to je na dlouhé psaní.
Moc děkuji a přeji úspěšný den. ☺
Hani,krásným článkem a pro mě i hodně zajímavým,protože sice vím,že Ostrava je hornická,ale víc ne,jsi oslavila dnešní den horníků.
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Jituš, moc děkuji, horníci si to připomenutí zaslouží. Ostrava už moc hornická není, je to minulostí, tady se už netěží, jen na Karvinsku.
VymazatTaké se měj co nejlépe. ☺
Ráda jsem si přečetla všechny informace. Uhlí zná každý, ale tím to většinou končí.
OdpovědětVymazatHaničko, měj hezký den. Helena
Moc hezky jsi to, Helenko, napsala. Je to pravda a nemám co dodat.
VymazatMěj úspěšný pátek. ☺
Ráda jsem si přečetla všechny informace.Taky jsem vzpomínala-tady bylo hnědé uhlí.Na jediná hlubiné šachtě Marie roste tráva.Hodně povrchových je taky pomalu likviduje...Vřesovou zničily "Emisenky"do Unie.Pamatuji,že na Den Horníků byly velké oslavy...Dokonce obchody byly plné.Pamatuji si,že jsme koupili i koberec,kterých nebylo dost.Horší bylo,že jsme museli brát to,co bylo právě na řadě.Dlouhá léta jsme měli zeleno-modrý koberec ☻ Prostě je to uzavřená kapitola.Vnoučata už tomu nevěří...
OdpovědětVymazatPřeji krásný víkend ☺
Pře
Evi, kdo v hornickém kraji žije, více o tom ví a práci horníků si dovede představit. U vás je uhlí třetihorní, proto hnědé. Oslavy Dne horníků byly spojeny i s prodejem zboží, jak píšeš. Dnešní mladí nejen nevěří, ale asi je to moc nezajímá.
VymazatDěkuji a také přeji co nejlépe prožitý víkend. ☺
Moc hezké připomenutí práce horníků. Manžel pracoval několik let jako záchranář, těch historek a vzpomínek znám přehršel. Historky z různých akcí většinou z dobrým koncem a také o zdraví, tak o tom by mohl napsat knihu. Pořád říkám, piš vzpomínky, ale odpověď znám, koho by to zajímalo. Vnukům hodně vyprávěl, to je pravda, ale sepsat by bylo určitě přínosem.
OdpovědětVymazatMarti, rozumím tomu, co píšeš. Poznala jsem dost lidí, kteří byli pracovně s šachtou spojeni a vzpomínají všichni. Možná bys ty vzpomínky mohla zapsat pro vnuky sama, když manžel nechce. Byla by škoda, aby to zapadlo v zapomnění. ☺
Vymazat