Hlas pro tento den: Chocholouš obecný

 

Vědecké zařazení:

 

Chocholouš obecný je pták o něco větší než vrabec domácí, se světlějším břichem a pískově hnědými zády. Podobá se skřivanovi obecnému, ale na hlavě má trochu větší chocholku. Samice a samec se navzájem neliší. Velmi rychle běhá po zemi.

 

Chocholouš obecný patří sice stále k obecně známým ptákům, ale po pravdě řečeno vidět dnes živého chocholouše je opravdová vzácnost. Spíše zůstává představa idylické zimní zasněžené ulice s koňskými potahy, na které chocholouši vybírají nestrávená zrnka ovsa z koňských kobližků. Dříve běžný pták ve městech i na venkovských návsích se během posledních padesáti let stal vzácným a ohroženým ptákem.

• Délka těla: 17–19 cm
• rozpětí křídel: 34 cm
• hmotnost: 33–49 g

Jeho počet u nás klesl na nesnadno odhadnutelné minimum – možná padesátinu či setinu původních počtů.

Ještě před deseti dvaceti lety prožil u nás chocholouš krátké období jakési renesance. Když se na okraji našich měst budovala sídliště, na rozlehlých staveništích nacházel chocholouš příhodné životní prostředí - jen holou zem a plochy spoře porostlé nízkou vegetací. Chocholouš se k nám rozšířil z jihovýchodní Evropy ze stepních oblastí, kde je doposud běžným ptákem a kde se vyskytuje i daleko mimo lidská sídla.

Video Jarmila Kačírková, YouTube

Období běžnějšího výskytu však pominulo, když se sídliště zalidnila a zaplnila auty, na volných plochách povyrostly vysázené keře a stromky. Chocholouš byl nucen vystěhovat se dál na okraj města. Ani tam však nenašel na delší dobu klidná místa – následovala rychlá výstavba obchodních a průmyslových zón, supermarketů s rozsáhlými parkovišti. 

 

V době hnízdění sameček rád vysedává po dlouhou dobu na vyvýšené hroudě, hromádce hlíny nebo kamení, stejně jako na plotu nebo na složených betonových panelech, a chvíli co chvíli se ozývá docela příjemným, trochu posmutnělým trylkem. Jde vlastně o jeho strážní místo, odkud bedlivě sleduje okolí, aby v případě blížícího se nebezpečí nenápadným varováním upozornil samičku sedící na hnízdě, aby včas seběhla z hnízda. To dlouhé vysedávání mu možná vyneslo dříve běžný lidový název trpělka.

V době zásnub se chocholouš dovede po způsobu skřivana vznášet vysoko na nebi a nepřetržitě prozpěvovat i desítky minut. Jeho zpěv zní i melodičtěji a lyričtěji než zpěv skřivana.

Chocholouš se u nás dokonale sžil s člověkem, dovede vystihnout bezpečná místa, kde může na zemi založit hnízdo, aby mohl v klidu vyhnízdit. Ornitologové by mohli vyprávět o neuvěřitelné chytrosti a taktice chocholouše, jak odvést pozornost člověka od místa, kde má hnízdo. Jak si dovede s člověkem-ornitologem hrát jako kočka s myší. Už už se člověku zdá, že konečně dalekohledem vypozoroval místo, kde má chocholouš hnízdo, avšak při prohlídce místa zjistí, že se nepozorovaně vytratil a s výsměšným trylkem se mu ozve o řádný kus jinde.

 

Chocholouš patří mezi zcela ojedinělé ptačí druhy, které jsou věrné svým hnízdištím po celý rok. Jen v drsnějších zimách se malé skupinky chocholoušů stahují k nejbližším zdrojům potravy - v současné době jsou to ve městech většinou kontejnery a místa, kde všímaví a soucitní lidé přikrmují chocholouše strouhankou ze suchých rohlíků a ptačím zobem.

Základní údaje

Chocholouš obecný (Galerida cristata) je nenápadně zbarvený skřivanovitý pták větší než vrabec, na hlavě má výraznou špičatou chocholku. Od vrabce se liší také tím, že neposkakuje, ale pobíhá drobnými krůčky. Obývá otevřené plochy s řídkým rostlinným porostem - staveniště, okraje měst, náspy železničních tratí apod. Jeho potrava je tvořena semeny i odpadky rostlinného původu a drobnými bezobratlými živočichy. Hnízdní revíry obsazuje již v únoru. Do hnízda, které je vždy v jamce na zemi, snáší samička 3 až 5 jemně skvrnitých vajíček. 

 

Na vejcích sedí jen samička, mláďata krmí oba rodiče. Je stálý. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný.

zdroj: Pavel Pelz, Wikipedie, Naši ptáci