Jaké štědrovečerní zvyky udržovali naši předkové v oblasti Beskyd? II. část

 

Mezi nejkrásnějšími vzpomínkami z dětství, které se každému vybavují, jsou vzpomínky na ty naše Vánoce. Připomeňme si však vánoční zvyky z Moravskoslezského kraje, konkrétně z oblasti pod Beskydami. Příspěvek navazuje na I. část.

Štědrý večer přichází….

K večeru se stavěly jesličky a betlémy. I v našem kraji je zcela vytlačila nová tradice vánočního stromku. Děti pomáhaly zdobit stromeček, někde jej zdobily samy. Ve Vyšních Lhotách nazdobený stromeček dětem přinášeli rodiče jako dar od Ježíška. 

Když vysvitla na obloze první hvězda, začínal „velky obid“ nebo „štědrovečerní oběd“. Všichni museli být umyti a převlečeni do čistých šatů. K večeři se přistupovalo jako k posvátnému a slavnostnímu obřadu, nikdo se při něm nesměl ani usmát. Stůl byl pokryt bílým ubrusem, uprostřed hořela svíčka hromnička, lampa nad stolem se zhasila a rozžaly se i svíčky u jesliček nebo na stromečku.

Pod ubrus se dávaly peníze, aby jich po celý rok nescházelo. Na stole musel ležet čerstvý bochník chleba a ve slaměnce po trošce z každé plodiny, která se na poli urodila. Všichni se společně a hlasitě pomodlili, u katolíků zpravidla pět „Otčenášů“ a pět „Zdrávasů“ a „Anděla Páně“. Poté je otec všechny pokropil svěcenou vodou. Vzpomenul také všechny, kteří dříve odešli na věčnost.

O slezské štědrovečerní kuchyni psal v předminulém století P. Jan Vyhlídal toto: „U chudých se jí mačka rybová z petrušky, hrušky, pečky, krupice, bělky s medem, ořechy a ovoce. U bohatších: hrachová polévka, záprašková polévka, ryba pečená nebo vařená, rýže, bobáky, ořechy a ovoce“. Někteří slezští „chlopi“ měli ve zvyku na Štědrý den „rano zaleť chrobaka hutem vina bo gořalki, by cely rok dal pokuj“. 

Jak vypadala štědrá večeře

Na slavnostně prostřeném stole hořela svíčka. Počet lidí u stolu nesměl být lichý. Pod ubrus nebo na speciální misku se položilo obilí, brambory nebo také seno, což mělo zajistit úrodu a dostatek všeho pro příští rok. Pod talíře se dávaly peníze, kdo na ně zapomněl, trpěl jejich nedostatkem celý příští rok. Od štědrovečerního stolu se nesmělo vstávat. Věřilo se, že ten, kdo od večeře odejde, do roka zemře. Hospodyně se snažila připravit vše na stůl předem. Bylo zvykem uvařit každé jídlo, které se během roku jedlo. Podle životní úrovně rodiny se podávalo od tří do devíti jídel, někde i jedenáct. Např. v Příboře jedenáct „maček“.

Slavnostní večeře začala oplatky s medem, které našel každý člen rodiny vedle talíře. Na Těšínsku, Třinecku a Jablunkovsku po počáteční modlitbě hospodář oplatky nalámal na kousky a podělil jimi všechny přísedící. Ti si namáčeli oplatky do medu. Prvním chodem býval chléb se solí, což mělo dodat sílu. Další pokrmy se různily dům od domu, na stole však většinou nesměly chybět brambory s podmáslím, zelí, krupicová nebo jáhlová kaše s máslem, cukrem a skořicí, fazole nebo hrách, sušené ovoce, jablíčka, ořechy. Někde jedli vánočku s mlékem.

Komu se ukázal kříž, nesl si ho po celý rok

Po oplatcích také mohla následovat hrachová polévka, houbová či postní polévka „baršč“ (později i rybí polévka). Častým dalším chodem byla sladká omáčka bryja, která se podávala nejčastěji s vánočkou. Kromě vánoček dělávaly se k večeři i jiné moučníky, pečené nebo vařené. Z nich je právě pro vánoce příznačné pečivo mlékem spařené, kterému se často říkalo „opekance“ nebo „pupáky“. Oblíbeným vánočním cukrovím byly též zázvorky. Také ovoce nesmělo chybět na vánočním stole. Nebylo to pouze ovoce čerstvé (jablka a ořechy), jimiž večeře končí a podle nichž se také hádá osud v příštím roce, nýbrž především ovoce sušené (švestky, hrušky a hlavně křížaly z jablek).

Jídla se podávala od nejmladšího, aby všichni zesílili a povyrostli. Po večeři hospodář všechny podělil oplatky s medem, ořechy a jablíčky. Kdo dostal ořech či jablko zkažené, ten byl v příštím roce nemocen nebo zemřel. Jablka krájeli na dílky a jedli společně, aby když někdo z nich ve světě zabloudí, cestu nazpět do rodiny našel. Komu se při rozkrojení jablka ukázal kříž, ten ho nesl po celý rok. Ořechy dávali každému jenom čtyři, každý znamenal čtvrt roční doby. Po jídle nastávala opět společná modlitba, prosili Pána Boha, aby po celý rok je v hojnosti dary obdařoval. Po modlitbě třásli vánočním stromkem, jeden po druhém. Na to sfoukávali hromniční svíčku, každý třikráte. Když se kouř kroutil, byl člověk nemocný, když šel k zemi, „hlina ho už potahovala“. Na kterou stranu kouř směřoval, na té straně člověk měl být pohřben.

Po večeři šli hospodář s hospodyní do chléva, aby také přilepšili dobytku, krávy a koně podělili horšími oplatky a chlebem. Aby věděli, co si o nich myslí dobytek, o půlnoci chodili poslouchat, jak v ten čas si stěžuje lidskou řečí. Drobty od večeře se dávaly pod ovocné stromy, aby dobře rodily, pak se poklidilo jen nádobí, ostatní se ponechalo až do sv. Štěpána.

 

Vánoční hodování u chudých a bohatých

Chudí lidé vařili v době Vánoc skromná jídla. Častokráte jedli k Štědré večeři jenom polévku, na Valašsku zvanou „štědračka“, do které se dávaly zelenina, zelí, pohanka, proso, fazole, čočka, hrách, sušené ovoce, sušené houby, zemáky, trošku od každé plodiny, která se na poli urodila.

U slezských chalupníků vařili štědrovečerní večeři velmi chudě: vařená syrovátka, brambory, hrách a fazole s povidlovou omáčkou, krupičku maštěnou máslem a slazenou medem, bílý chleba a sušené ovoce. Teprve mnohem později se na stole objevila i ryba. Stůl byl prostřen bílým ubrusem, na něm stála rozžatá svíce, pecen chleba, koláče, ořechy, jablka, oplatky, horší oplatky se po večeři podávaly s chlebem kravám, aby dobře dojily. Na stole mělo zůstat ze všech jídel po troše, aby všeho po celý rok bylo hojnost.

 

Na Ostravsku jedli hustou hrachovou polévku, mladé zelí, krupičku, brambory s podmáslím, a omáčku ze suchého ovoce, zvanou „bryja“. O lahodnosti některých jídel snad nejlépe svědčí jedno lidové přísloví (Hodoňovice): „Kvačky zatřepane, vysloboď nás ó Pane!“ (jednalo se o jídlo z řepy).

Jídelníček býval různý. Někde jedli sladké zelí s chlebem, zasmaženou polévku, „hřibjanku“ s brambory nebo s „nyglami“ (nudlemi), dále byla česneková omáčka, kynuté buchtičky, krupička s perníkem, máslem a medem, někde přidali i skořici, případně měli rýži či prosnou kaši (Frýdecko). Hrách zasmažený, oplatky s medem, místo oplatků mohly být trubičky, jedl se i svatojánský chléb, nechyběl „brutfaňok“, „makůvka“ (Baška).

Ve Slezsku u chudých mívali též „rybovou mačku z petrušky“, hrušky, pečky, krupici, „bělky“ s medem, ořechy a ovoce, u bohatějších hrachovou polévku, zápraškovou omáčku, rybu pečenou nebo vařenou, rýži, „bobaky“, ořechy a ovoce (Kaňovice).

Hřibjačka, babůvečka a brutvaňok

Jiná kombinace: hřibová a hrachová polévka, krupičná kaše s medem a buchta zalitá mlékem a posypaná cukrem a mákem. U bohatějších: bramborová polévka, hrách, krupice, sušené švestky a hrušky, vdolky a „kafé“ (Datyně). Chudí se dojedli zelím s chlebem a „hřibjačkou“. Chudí jedli vařenou syrovátku, brambory, hrách a fazole s povidlovou omáčkou či “bryju” z uvařeného sušeného ovoce. Ryba se kdysi na vesnici nejedla. Zato se jedly koláče tvarohové, makové a zelníky, „pěry“ (mastné pirohy se smaženými švestkami), „babůvečka“ či „brutvaňok“.

Na Hrčavě balili kostky cukru do papíru. Ty pak věšeli na stromek. Pro zajištění úrody pro příští rok naskládali do mísy nebo proutěného košíku oves, jablko, brambor a tuřín. V Dolní Lomné každoročně ukládali na štědrovečerní stůl pět jídel: vařenou kapustu, knedlíky na páře, krupicovou kaši, hrachovou polévku, koblihy nebo jiné svátečnější pečivo. Oplatky kupovali v kostele. Rybu začali jíst až po druhé světové válce. Na stromeček věšeli kostky cukru zabalené do staniolu. Skrojek ze štědrovečerního chleba uschovali, aby byl dostatek chleba po celý příští rok. Všechny zbytky se položily na zvláštní talíř a na jaře se položily pod ovocný strom. Jídlo na stole se přikrylo ubrusem, další den se odkrylo a dojedlo. Z každého jídla obdržel kousek i dobytek. 

Vánoce u bohatých sedláků

U bohatých sedláků jedli na Štědrý večer hrachovou polévku, zasmaženou polévku, rybu pečenou nebo vařenou, rýži, vařené boby, ořechy a ovoce. Jiní zase jedli sladké zelí s chlebem, pečenou rybu, zasmaženou polévku, dále byla česneková omáčka, kynuté buchtičky, krupička s perníkem, máslem a medem, někde přidali i skořici, případně měli rýži či prosnou kaši. Hrách zasmažený, oplatky s medem, vánočka a makové a tvarohové koláče.

Na Hrčavě se vaří hrachová kaše, zasmažená kapusta, bramborový salát, smažený kapr, „babufka a krepliki“. V Českém Těšíně obvykle mají na Štědrý večer oplatky s medem, hrachovou polévku, bramborový salát, smaženého kapra, štrúdl, ořechy a jablíčka.

Na svátečním stole nesmí chybět svíčka a zvoneček. Po počáteční modlitbě se jedna oplatka rozláme na tolik kousků, kolik je u stolu sedících a každý si svůj díl namočí do medu. Jí se chléb se solí a pak chléb s brynzou. Dále se podává rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Louskají se čtyři ořechy a rozkrajují jablka. Na stole jsou koláče a cukroví. 

Boží hod

Boží narození, dnes 1. svátek vánoční, v našem kraji dříve často nazývali „Hody“ nebo „Hodními svátky“, asi proto, že se nic nedělalo, jen se hodovalo a oslavovalo Boží narození. Hospodyně nic nevařily, jenom ohřívaly jídla, která navařily na Štědrý den. Křesťanskou povinností bylo v týž den navštívit tři mše svaté, jitřní, andělskou a pastýřskou.

Každý, kdo šel na jitřní mši, měl si na hlavním oltáři vyvolit jednu svíčku – když jasně plápolala, tu byl po celý rok veselým, pokud čadila, znamenalo to nemoc, když svíčka upadla a zhasla, dotyčný do roka zemřel. Kdo si na jitřní zdřímnul, měl v příštím roce bolení hlavy.

Na Boží narození se nesmělo chodit po návštěvách, doma se zpívaly nábožné písně, například v Bašce často zpívali „Proč Maria, proč se tolik nanaříkáš“. Tato píseň měla 54 sloky a i děti ji musely spolu s rodiči zazpívat celou. Kdo zpíval jen na „pul huby“ nebo nedozpíval, v očistci to v budoucnu musel všechno nahradit. Kdo nešel na „něšpory“ do kostela, modlil se doma. Někteří zbožní lidé ani netopili v kamnech a nerozsvěceli. Navečer si děti chystaly „vinše“ nebo „ščesti“, nejčastěji z uříznutých spodních halouzek z vánočního stromečku, se kterými se na sv. Štěpána chodilo po koledě.

„Ščesti“ se dělalo takto: V Dobré muselo mít alespoň pět vršků, muselo být z jedlové „četyny“, větvičky rovné na způsob kříže, ověsilo se papírovými pentlemi, růžičkami, navěšely se na ně obrázky Panny Marie, Ježíše Krista a sv. Aloisie.

Na svatého Štěpána házeli chasníci obilím po knězi

Na svatého Štěpána se v kostele kdysi světívalo obilí pro jarní setí. Nejprve se konala slavná mše svatá, pak kněz posvětil obilí, které si každý hospodář přidal do setí. Na Morávce chasníci házeli obilím po knězi, tak jak byl kamením kamenován sv. Štěpán, toto obilí pak připadlo knězi, jinde je zametal kostelník. Po koledě chodívaly chudobné děti cizí, koledovala drobotina od sousedů a známých a všem se dostalo štědrého obdarování. K lašským obyčejům patřila obřadní obchůzka dospělých brzy ráno se „štěstím“, nazdobeným jedlovým vrškem, které nosili svobodní mládenci po sousedech. Zvláštní druh štěpánského obdarování byl spojen se svátkem čeledi, den sv. Štěpána byl totiž považován za svátek služebných. Čeledínové odcházeli a vstupovali na Štěpána do služby, děvečky pak zase na Nový rok. 

Na Krásné a na Morávce chodili vinšovat na sv. Štěpána již po třetí hodině ráno a v každé chalupě měli „vinšův“ i přes třicet. Když ke koledě přišel jako první synek, měla kráva býčka, když děvče, tak měla „těličku“. Za koledování se dávalo po koláči nebo 10 krejcarů (5 haléřů). Někdy si děti vykoledovaly až 5 rakouských korun. Zpívaly se koledy, které dnes budou znát již jen nejstarší pamětníci.

Šulome, šulome koleda, třas třas rukami

A co se vinšovalo a zpívalo při koledě? Huslenky u Vsetína: „Vinšujeme bez přestání štěstí, zdraví, svaté boží požehnání, mnoho zdaru na každičký krok, abyste dočkali Krista Pána narození napřesrok. Nejen napřesrok, ale na delší časy s menšími hříchami a s větší radostí. A co se dobrého budete přát, aby vám to Pán Bůh ráčil dát. A vinšovať nepřestanu, dokud něco nedostanu!“

Hodoňovice: „Chodí svatý Štěpán po koledě, celou noc bere sebou Pána Boha na pomoc. Pána Boha i Panenku Marii, je-li hospodář doma, či ni. Pan hospodář není doma, šel v pole, hospodyňka v tu chvíli koledu připravuje...“

V Sedlištích zazpívali: „Šulome se, šulome – koleda, Pana sobě hledame – koleda, Pan sedi za stolem – koleda, břinko sobě tolarem – koleda, Pambu mu jich tež naspoř – koleda, snad num do též s jeden groš – koleda...”

Ve Skalici koledníci na Štěšpána notovali: „Třas, třas, třas, třas rukami třaskojtě, cup, cup, cup, cup nohami cupkojtě. Organista organoch něch vesele hraje, bum, bum, bum, cimbolista na bumbelku něch tež přibijaje!“ V Bašce zase zazpívali po valašsku: „Z nožky na nožku, poskočme trošku, na těch našich kopečkách, jeyž hospodyň koledníky tam pastýř dluho živ, něstará se o odiv (oděv), němá nic na suměnňu (svědomí), vyspi se na kameňu..“

Hospodařu lenivy, moš pod okny pokřivy

Když některá lakomá hospodyně koledníky neobdarovala, tu jí některý z otrhánků posměšně zazpíval: „Škrky, škrky po rybničku, dejtě tětko makovničku, jak nědatě, to se zpovidatě, vytento se vam tu na chodničku!“ Pannímáma zpravidla vyběhla ven, ale namísto kousku „brutfaňka” měla v ruce zpravidla metlu.

Ještě ostřejší vinšování přidali v Domaslavicích: „Hospodařu lenivy, moš pod okny pokřivy, dej jich sobě vytargať, co bystě měli kaj srať. Bo urvimy kocurovi chvost a postavimy z něgo ku chalupě most“. Nejkrásnější je koleda z Hrčavy: „...Na trh nějechajče do Frydku, bo tam chodžum o jednym kopytku, šidlo Bogem naźyvajum i kopytem śe žegnajum! Kolenda!“ 

zdroj: Patriot, manželé Poláškovi