Je pokročilý čas blížících se Vánoc a možná už máte nazdobený stromeček. My jsme strojili stromek (umělý) zrovna včera, ale mám tam ozdoby takové pel-mel, určitě to neladím v nějaké barevnosti nebo nějakém stylu. Staré ozdoby (myslím desítky let) už téměř nemám, ty jsem dala do našeho muzea. I když jsem milovník historie, nechci mít doma muzeum, na to jsou odborníci 👍. Byly to ozdoby po rodičích, takže jednak ze dvou různých rodin a pak hodně staré, když to měli ještě v dětství. Kolikrát jim ty ozdoby, kdy byl nedostatek všeho, prošly rukama. To vím, ale tak to bude i s námi a nostalgie má také určité hranice. Věřím, že by uvítali, že zrovna ty jejich ozdoby byly předány do muzea. Bylo toho asi 6 plných krabic. I korálkové ozdoby, které zase ožívají. Nechala jsem si jen pár kousků jako vzpomínku, to stačí. V muzeu jim bude dobře... 😉
V době předvánoční si připomeneme výrobu jemné a křehké krásy, kterou si většinou uchováváme doma v krabicích.
Výroba foukaných vánočních ozdob vznikla z mnohem staršího umění - takzvaného perlařství. Svůj rozmach zažila ve 30. letech 20. století. Tehdy za jejím rozšířením stály i speciální kurzy pro foukače a malíře. Předtím se ale musíme podívat mnohem hlouběji do historie.
Kořeny sklářského řemesla v českých zemích sahají až do 15. a 16. století. V té době přicházeli do Jizerských hor skláři z Německých zemí a zakládali tu své malé sklárny. Řemeslo se pak postupně rozšířilo i do Krkonoš. Chudí skláři si k výrobě bižuterie začali přivydělávat montováním vánočních ozdobiček, které k nám doputovaly právě z Německa ve druhé polovině 19. století.
První byl foukač perel ze Zdobína
Výroba vánočních ozdob má původ v umění foukání a barvení skleněných perel – perlařství. To nám ostatně dokumentuje dobové svědectví. Čeněk Zíbrt, kulturní historik, folklorista a etnograf, profesor Karlovy univerzity v časopisu Český lid píše: „Prvý, kdo na Hořicku perle foukal, byl Čech Josef Kynčl, usazený na Zdobíně od roku 1862.“
Josef Kynčl se v pouhých dvanácti letech vydal do Vídně na zkušenou. V roce 1862 se vrátil do rodného Zdobína a přinesl si s sebou i své řemeslo. Stal se vlastně prvním foukačem skleněných perel na území Čech a Moravy.
Perly putovaly i do zámoří
Největšího rozkvětu dosáhlo perlařství na samém počátku dvacátého století. Živilo asi tisícovku řemeslníků v sedmašedesáti osadách na území tří okresních hejtmanství: Novopackém, Královédvorském a Vrchlabském. Nebylo snad stavení, kde by se perly nefoukaly.
Surové, tedy nebarvené perly, vykupovali od domáckých perlařů obchodníci. Ti je posílali do Vídně a odtud se vozily po Evropě i do zámoří.
Barvilo se také rybími šupinami
Čím a jak se perly barvily? Nejčastěji různými anilinovými barvami. Ovšem nejkrásnější a také nejvíc ceněné byly ozdoby stříbřené. K tomu se používaly – považte – rybí šupiny.
Po první světové válce nastaly perlařskému řemeslu krušné časy. Krize, nezaměstnanost, pokles zájmu o tento sortiment, uzavření trhů… Navíc se během války v Podkrkonoší objevili Japonci, kteří u perlařů pracovali bez nároku na mzdu, pouze za stravu. Umění výroby skleněných perel potom přenesli do své země a levnějšími výrobky zaplavili celý světový trh.
Většina našich sklářů se už foukáním perel neuživila. Z původních tisíců foukačů zbylo pár stovek či snad jen desítek. A tehdy podal pomocnou ruku Sklářský ústav z Hradce Králové. Objevila se totiž myšlenka, jak využít um místních perlařů a také jejich domácího zařízení: Co takhle perlaře přeškolit na novou výrobu?
Foukače a malíře zachránily nové kurzy
A tak se ve 30. letech 20. století začaly pořádat kurzy pro foukače a malíře a vzniklo zcela nové odvětví – výroba foukaných vánočních ozdob. Až do té doby na československém předvánočním trhu ještě zcela jasně dominovaly foukané vánoční ozdoby dovážené z už zmíněného Durynska, které nechávali českoslovenští velkoobchodníci podle vkusu svých zákazníků někdy dozdobovat třásněmi, nitěmi či řetězy.
Hanko,učinila jsi dobrou věc darováním ozdob muzeu. Se zájmem jsem si přečetla historii vánočních ozdob. Mám kamarádku, která má kouzelné ozdoby ze svého dětství.Ty naše na větší stromek si rozebraly děti,my už máme dlouho mini stromek a na jeho ozdobu stačí pár malých ozdob.🎄
OdpovědětVymazatMarti, já jsem také přesvědčena, že je správné, když naše ozdoby i jiné věci skončily v muzeu. Tam je pro ně to nejlepší místo. Nechala jsem si asi 10 ks z těch původních ozdob (většinou korálkových) a to mi stačí. Stromek teď zdobíme s přítelem a jsou tam i jeho ozdoby. Váš malý stromek je dostačující a možná k tomu také dospějeme, časem...
VymazatKrásné Vánoce vám oběma. ☺
Krásné, Hani! Vánoční ozdoby mají kouklo, jako nic jiného! Mrzí mě, že nemám ty po babičce, na některé kousky se přesně pamatuji. Když jsem byla malá, kdosi z rodiny pracoval v Trhové Kamenici v družstvu, kde se ozdoby foukaly a šly do celého světa. Stromeček hrál všemi barvami, ale ozdoby byly úžasné. Na velká strom jsem měla ozdoby právě ze Dvora, ty už jsou sladěné. Teď máme stromek menší, s háčkovanými vločkami a ozdobami z nějakého družstva od vás, myslím z Opavy, musím se podívat.
OdpovědětVymazatA mimochodem - ZOO ve Dvoře měla vždycky v tomto čase většinu stromů v areálu nazdobených právě z firmy, o které píšeš.
Měj krásný den. Helena
Helenko, děkuji za zajímavý komentář. Asi každý má představu o svém stromku, jak by měl nebo vypadat, výrobců tradičních ozdob bylo u nás více a jedna lepší a krásnější než druhá. Ve Dvoře v ZOO jsem byla dvakrát, ale vždy v létě, vlastně nikdy jsem do ZOO nešla v zimě, natož o Vánocích.
VymazatMěj krásné Vánoce. ☺
Naprostá nádhera.Mám pár starých ozdob.Když děti odcházely z domu,tak jsem jim každému dala 1/4 starých ozdob.Jen dcera má ještě několik.Klukům nějak "odešly".
OdpovědětVymazatPřeji nádherně prožité svátky Eva
Evi, právě tomu, co popisuješ, jsem chtěla zabránit. Ozdoby by se buď rozebraly, někdo by je vyhodil, protože k tomu nemá vztah. Jen my víme, kterýma rukama našich předků ty ozdoby prošly při zdobení jejich vánočního stromečku. Proto většina těch mých skončila v muzeu.
VymazatKrásné Vánoce přeji i u vás doma! ☺
Hani, zdravím. V našem městečku byla pobočka DUV Dvůr Králové a pracovala tam moje kamarádka. Často jsem tam za ní chodila a tak vím dobře, jak ozdoby vznikají a co to dá práce. A taky jak tam jsou všude cítit barvy, já bych tam se svými dýchacimi problémy pracovat nemohla. Pobočka už u nás teď není. Náš umělý stromeček není vyladěný do jedné barvy, je tam všehochuť - ozdoby, co dělaly moje děti když byly malé, ozdoby, co jsem dělala já, ozdoby nakoupené, ozdoby darované a ozdoby poděděné po předcích. Těch je málo, moc si jich považuju a do muzea je nedám, jsme rádi, že je máme na památku. Každý rok jezdíme do Litomyšle na zámek na výstavu vánočních ozdob, je to vždy nádherné. Přeju hezké Vánoce. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Hezky jsi to, Leni, napsala. Výroba vánočních ozdob jistě není jednoduchá a tak kouzelná, jako ten výsledek potom na stromečku.
VymazatU nás také nikdy nebyl stromek vyladěný do jednoho stylu a já to nedělám také. Dávám na stromek to, co mám, nevymýšlím a ze starých mám asi 10 kousků jako "vzorek na památku". Pokud jich moc nemáš, těch památečních, jistě si je necháš. Jenže mladší generace to vnímají jinak, někdo by to i vyhodil, každý nemá k starým věcem vztah. Já mám jasno - k tomu slouží muzeum a tam to nejde své místo.
Krásné Vánoce vám všem. ☺