Nové - "Příběhy hvězd": Letošní rok odstartují Kvadrantidy

 

S novým rokem otvírám novou rubriku pod názvem "Příběhy hvězd". Nebudou to hvězdy herecké nebo pěvecké, ani ze světa sportu. Nebude to ani vánoční hvězda (květina), která možná ještě zdobí váš byt. Budou to ty opravdové hvězdy, které září na naší obloze už milióny let a některé můžeme spatřit pouhým okem. 

Na začátek zkusím vysvětlit, co je hvězda. Protože je to informacemi velmi obsáhlý obor, zkusím to pro nás laiky zjednodušit. 

Hvězda je vesmírné těleso, které je zdrojem záření. Jeho hmotnost je větší než 20 tis. M_Z a menší než 20 mil. M_Z. Nejbližší hvězda a hvězdným prototypem pro nás je Slunce. Jeho vzdálenost od Země je 8 světelných minut, zatímco druhá nejbližší hvězda (Proxima Centauri) je vzdálena 4,3 ly. Údaj vzdálenosti je světelný rok a udává dobu, kterou potřebuje světelný paprsek, aby k nám z hvězdy či jiného vesmírného objektu doběhl. Pro svou názornost se tato jednotka užívá běžně v populární literatuře a často i v odborné.

Slunce je jedinou hvězdou, jejíž povrch lze podrobně studovat. Všechny ostatní hvězdy (s výjimkou Betelgeuze a Miry) vidíme i v největších dalekohledech jen jako svítící body. Pouhým okem lze na obloze vidět přibližně 6000 hvězd. 

Začal nový rok 2022 a my se můžeme vydat na procházku lednovou oblohou. Letošní rok odstartují Kvadrantidy:

Maximum meteorického roje Kvadrantid nastane v pondělí 3. ledna ve 22 hodin. 

Meteorický roj|foto:Petr Horálek, Miloslav Druckmüller 

 

Pozorovatelé uvidí v noci z úterý na středu až 60 meteorů za hodinu. Ideální podmínky mají být na horách, daleko od umělého osvětlení měst. Jev lidé uvidí pouhým okem. Znovu budou tak příznivé podmínky pro sledování Kvadrantid za dva roky.

Kvadrantidy jsou meteorický roj. Do zemské atmosféry tak vstupuje proud velmi malinkatých částeček o rozměru kolem milimetru meziplanetární hmoty. Částečky mají vždy původ v jednom mateřském tělese, většinou to bývá kometa, někdy také asteroid. V případě Kvadrantid je možné, že původní těleso už neexistuje. V roce 1490 zřejmě vytvořilo velmi silný meteorický roj a od té doby se jednou ročně částečky srážejí se Zemí.

K pozorování tohoto zajímavého astronomického jevu není potřeba žádných přístrojů, jen teplé oblečení do mrazivé noci. Nejlépe se meteory pozorují vleže, znalci proto doporučují spacák a karimatku. Suchan z Akademie věd radí vyjet z města. Pro pozorování meteorických rojů, zejména těch zimních, platí rada jet do hor. A to z mnoha důvodů. Jednak kvůli inverzní oblačnosti, dále kvůli průzračnosti vzduchu a třetím důvodem je větší vzdálenost od větších měst, které svítí svým umělým světlem.

Meteorický roj Kvadrantidy má radiant, což je místo, odkud meteory jakoby vylétají, na rozhraní souhvězdí Pastýře a Draka, kousek východně za ojem Velkého vozu. Nejznámějším meteorickým rojem jsou pak srpnové Perseidy, v prosinci se zase dají pozorovat Geminidy.

Co dalšího nabídne lednová obloha a jaké další zajímavé úkazy přinese právě načatý rok 2022?

Měsíc bude 3. ledna den po novu a nebude tedy sledování Kvadrantid svým svitem rušit. Z radiantu v souhvězdí Pastýře může létat až 120 rychlých meteorů za hodinu. Astronomové nemají zcela jasno v tom, je-li zdrojem tohoto roje kometa Machholz, nebo nějaká jiná. Každopádně, Jupiter svým gravitačním působením jaksi „odstrkuje“ Kvadrantidy mimo dráhu Země, takže zhruba za tisíc let už zůstanou jen vzdálenou vzpomínkou.

|foto:Zdeněk Bardon

Roje, komety a zatmění roku 2022

Pro ostatní meteorické roje budou letos většinou dobré pozorovací podmínky, protože jejich maxima nepřesvítí Měsíc. Jevy jako spršky meteorů či bolidy nelze dopředu předvídat, mohou nás jen překvapit. Stejně jako komety. V tuto chvíli víme, že z 95 vlasatic, které navštíví naši Sluneční soustavu, nebude, bohužel, žádná viditelná pouhým okem. Ale „nikdy neříkej nikdy“… Komety jsou tělesa rovněž nevyzpytatelná, a co není, může být.

Letos nás čekají čtyři zatmění, z nichž jen dvě uvidíme z našeho území. 16. května to bude částečné zatmění Měsíce a 25. října částečné zatmění Slunce. Bližší parametry těchto jevů si řekneme, až to bude aktuální.

|foto:Pixabay

 

Pohled na lednovou oblohu

Po prosincovém slunovratu se noci zvolna krátí, mezi 1. a 31. lednem se den natáhne o 1 hodinu a 16 minut. Na tmavé obloze vyniká řada hezkých souhvězdí. Jižně jim vévodí Orion, vlevo nahoře s červeným veleobrem Betelgeuze, vpravo dole s modrobílým Rigelem.  Prodloužíme-li Orionův pás se třemi hvězdami uprostřed vpravo, doputujeme k oranžovému Aldebaranu v Býku, opačným směrem pak k nejjasnější hvězdě oblohy Síriovi ve Velkém psu.  K výrazným zimním souhvězdím patří vlevo nad Orionem Blíženci s jasnými hvězdami Castor a Pollux, které spolu s pěti dalším jasnými stálicemi tvoří orientační obdobu jarního či letního trojúhelníku.

Planety uvidíme v lednu všechny, a to většinou nad jihem. Merkur svítí v první polovině měsíce večer nad jihozápadním obzorem, Venuše bude Jitřenkou v druhé polovině ledna nad jihovýchodem, tamtéž ráno bude i Mars, kdežto Jupiter spatříme večer nad jihozápadním obzorem. Bude tam i Saturn, ovšem velmi nízko a krátce – jen počátkem ledna. Uran se ukazuje po většinu noci kromě rána, Neptun pak večer vysoko nad jihozápadem. Bez dalekohledu je ale nenajdeme, pouhým okem viditelné nejsou.

|foto:Fotobanka PxHere (CC0 Public Domain)

 

Lednové úkazy

Z úkazů je na Kvadrantidy upozornění hned v úvodu. 4. ledna ráno ozáří Slunce naši Zemi z vůbec nejbližší vzdálenosti: 147 milionů kilometrů (ale nijak zvláštně se to neprojeví). Večer pak, i ten následující, se nad jihozápadem hezky seřadí Měsíc, Merkur, Saturn a Jupiter. Za zmínku stojí také konjunkce Měsíce s hvězdou Aldebaran v Býku 14. ledna ve 4 h ráno a seskupení Měsíce, Marsu a Venuše 29. ledna ráno na jihovýchodě.

zdroj: Velká encyklopedie vesmíru, P. Suchan - Astronomický ústav AV, vysocina.rozhlas.cz, M. Zimmer, rymovac.cz