Šlechtické sídlo stávalo v Dolní Suché - dnes součást Havířova

 

Nedávno  jsem na blogu představila zámek v Ropici, který měl to štěstí a byl opraven. V kraji býval zámeček téměř v každé obci, jistě to byla menší stavba, kde většinou nežil majitel panství, spíše nějaký správce. Mnohé z těchto staveb se už nezachovaly.

Město Havířov, které se často uvádí jako nejmladší město republiky (rozuměj postavené), má několik částí. Jednou z nich je i Dolní Suchá. Aby byli návštěvníci z jiných krajů v obraze, připomenu film Dukla61, který vešel do povědomí jako film o tragédii na šachtě, která byla právě na katastru Dolní Suché.

Na začátku byla rozlehlá ves Suchá rozkládající se v údolí potoka Sušanka. Vznikla zřejmě v období vrcholné kolonizace Těšínska ve 13. století podobně jako jiné obce. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1305. Pod názvem Sucha Superior („Vyšší“ či „Horní“ Sucha) se obec objevuje v listině Liber fundations episcopatus Vratislaviensis, která představovala seznam obcí s povinností odvádět desátky vratislavskému arcibiskupovi Jindřichu I. z Vrbna.

  

 Pečeť Jindřicha I. z Vrbna

Společně s Horní Suchou se v této listině objevuje i Dolní Suchá (Inferiori Sucha). Původ názvu podle tradiční pověsti byl název odvozen od místa, kde stála suchá borovice a lidé mu proto říkali „Suchá Polana“. Když borovice spadla, lidé se zde usadili a založenou osadu nazvali „Suchá“. Jedná se o pověst a za pravděpodobné historické zakladatele obce jsou pokládáni polští mniši z benediktinského kláštera v Týnci u Krakova, kteří sem přišli na pozvání Měška I. Křivonohého už koncem 13. století.  V roce 1471 připadla obec těšínským Piastovcům.

 

  

Složitý majetkový vývoj vedl nakonec k tomu, že ves se rozdělila na tři části – Dolní, Prostřední a Horní Suchou, které tvořily samostatné šlechtické statky se zámky. Na mapce jednotlivé části "Suchá", Šumbark = pozdější Havířov. 

  

Dolní Suchá (dnes oficiálně jen Suchá) a Prostřední Suchá jsou částmi města Havířov, Horní Suchá je samostatnou obcí.
 

Od svého vzniku až do 15. století byly obě Suché majetkem těšínských knížat. Ještě v roce 1447 se Dolní i Horní Suchá připomínají jako příslušenství fryštátského panství, které tehdy po smrti své matky Žofie přejímal kníže Boleslav II.

O prvním takovém držiteli obou Suchých Petru Kusém ze Suché se dozvídáme až v roce 1471, kdy postupoval Horní Suchou Jiřímu Hynalovi z Kornic. Jiří Hynal v roce 1490 získal i Dolní Suchou, která po roce 1471 přešla do majetku Tomana ze Slupska. 

 
V 16. století měla měla Dolní Suchá dokonce několik držitelů, ale větší díl náležel v 2. polovině 16. století Borkům z Roztropic. Ti od roku 1536 vlastnili Horní Suchou.

  

Erb Korniců

Po majitelích Petru a Borkovi z Roztropic  roce 1591 již byla větší část Dolní Suché v rukou Mikuláše Vlčka z Dobré Zemice (předek později význačného rodu hrabat Wilczků). Rod Wilczků/Vlčků uvádím proto, že vlastnili velkou oblast až k slezskoostravskému hradu a rozvíjeli těžbu uhlí. Dobrá Zemice, dnešní Dobrá u F-M, získala také svoje pojmenování podle významného rodu Vlčků z Dobré Zemice (Wilczek von Gutenland). Příslušníci tohoto rodu zůstali držiteli Dolní Suché s krátkou přestávkou po roce 1611 až do roku 1620, kdy Kateřina Vlčková prodala Dolní Suchou svému manželovi Petru Zajíčkovi z Hošťálkovic, hejtmanovi Těšínského knížectví. Smlouva však byla potvrzena knížetem až v roce 1624.

Uvádím to proto, že se potřebujeme dostat k "zámečku" v D. Suché. Tato smlouva je tedy důležitá z hlediska studia dějin šlechtického sídla v Dolní Suché. Při výčtu prodávaného majetku se uvádí v Dolní Suché i dvůr a sídlo. Jde o první písemný doklad existence
šlechtického sídla v Dolní Suché. 

 

Areál šlechtického sídla (hospodářské budovy a sloupová kaple) v Dolní Suché, okolo r. 1918, Muzeum Těšínska

 

Toto sídlo bylo zřejmě prostou obytnou budovou (snad renesanční) v areálu dvora. Zámkem však tento objekt v uvedeném dokumentu nazýván není, jak někdy uvádí literatura. Sídlo (snad) vybudoval některý z příslušníků rodu Borků z Roztropic (rodové sídlo měli ve Vendryni u Třince) či Vlčků z Dobré Zemice, kteří vlastnili delší dobu větší část Dolní Suché.

 

Areál zaniklého šlechtického sídla na mapě stabilního katastru Dolní Suché, r. 1836

1 – Hlavní vjezd do dvora 

2 – Zámek 

3 – Hospodářská budova 

4 – Severovýchodní vjezd do dvora se sloupovou kaplí
5 – Trasa dnešní ulice U Dvora, část označená čerchovaně byla vybudována až později jako náhrada za původní průjezd dvorem
6 – Původní cesta do Orlové
7 – Směr, v kterém vznikly později elektrárna a důl Dukla
8 – Kostel sv. Jana Křtitele a hřbitov v Prostřední Suché
9 – Přibližné místo dnešní křižovatky Vodní a Orlovské ulice
Ústřední archiv geodézie a kartografie Praha

 

Hospodářské budovy v Dolní Suché, okolo r. 1918, Muzeum Těšínska

V době zesílené rekatolizace po skončení třicetileté války se sídlo držitelů v Dolní Suché stalo někdy v letech 1654–1664 útočištěm pronásledovaného luterského kněze Jana Pragena (vlastníci Dolní a Horní Suché podporovali evangelíky), který zde žil pod ochranou tehdejšího majitele statku Jana Rostka ze Bzí a na Šumbarku. 

Další zpráva o sídle (opět nikoliv zámek) pochází z roku 1675, kdy tehdejší držitelka Dolní Suché Helena Pelhřimová z Třánkovic, roz. Beesová z Chrostiny, prodávala svůj statek své příbuzné Magdaleně Skočovské, rozené Pelhřimové z Třánkovic. Potom se držitelé Dolní Suché rychle střídali. Rychlé střídání vlastníků a dělení Dolní Suché na více dílů pokračovalo celé 18. století. Proto je nepravděpodobné, že by v této době docházelo k nějakým větším úpravám staršího sídla.
K určité stabilizaci majetkových poměrů v Dolní Suché došlo až v roce 1782 (za Josefa II.), kdy Dolní Suchou od těšínských měšťanů Josefy a Josefa Weeberových koupili jejich spoluměšťané Tomáš a Anna Kašpárkovi. Sňatkem s jejich vnučkou, Marií Kašpárkovou, která převzala Dolní Suchou v roce 1833, získal tento statek příslušník starého slezského šlechtického rodu František Mattencloit. Mattencloitové zůstali držiteli Dolní Suché až do roku 1902, kdy Richard Mattencloit prodal zdejší velkostatek a velkostatek Orlová Báňské a hutní společnosti bratří Davida a Maxe Guttmannů.

 

 

 

 

 

 

Hrobku Mattencloitů jsem vyfotila v Orlové v parčíku za kostelem, kde kdysi stával zámek.

 

V období držby Mattencloity bylo sídlo v Dolní Suché pravděpodobně přestavěno a rozšířeno, neboť začíná být označováno jako zámek.
Zámek v Dolní Suché ztrácel rezidenční funkci, neboť od roku 1844, kdy Mikuláš Mattencloit získal i velkostatek Orlová, se postupně hlavním sídlem Mattencloitů stával zámek v Orlové (dnes již také neexistující).
S příchodem rodu Guttmannů se v Dolní Suché začala rozvíjet těžba uhlí. Hlavním organizátorem tohoto podnikání se stal Max Guttmann, z jehož iniciativy byl již v roce 1907 severozápadně od dvora a zámku budován důl původně nazvaný důl císaře Františka Josefa, potom důl
Suchá a nakonec od roku 1949 důl Dukla zlikvidovaný v roce 2009. Důlní podnikání se stalo hlavní činností Guttmannů v Dolní Suché. Zámek v této době plnil hlavně správní funkci, neboť se stal administrativním centrem guttmannovských majetků v Dolní Suché.
V rámci 1. pozemkové reformy po roce 1918 byl dvůr se zámkem změněn ve zbytkový velkostatek, který nejprve zůstal v rukou státu, ale v roce 1930 byl postoupen České obchodní společnosti.
Po roce 1945 byla část pozemků velkostatku rozparcelována, vlastní objekt dvora se zámkem a dalším původně guttmannovským majetkem byl znárodněn a připadl národnímu podniku Ostravsko-karvinské doly. Objekt byl využit k rekultivační činnosti, bylo zde zřízeno rekultivační středisko tohoto podniku zaměřené na zemědělskou mechanizaci. Organizačně toto středisko několikrát měnilo svoji příslušnost (např. Báňské stavby, Výstavba OKD, samostatný podnik Rekultivace OKD), ale využívání bývalého zámku zůstávalo stejné. Byly zde umístěny kanceláře tohoto střediska a byty zaměstnanců. Údržbě zámku a objektů dvora nebyla téměř věnována pozornost a v důsledku intenzivní těžby na nedalekém dole Dukla se začaly projevovat na zámku statické poruchy. Po vybudování moderního objektu pro podnik Rekultivace v Havířově tento podnik postupně objekt v Dolní Suché opustil. V letech 1978–1979 byla větší část neudržovaného a staticky narušeného zámku zbořena, podnik Rekultivace ještě využíval některé další objekty dvora, ale i ty postupně opustil.
Po určitou dobu byla potom v části objektů dvora umístěna výrobna krmiv. Po roce 1990 v objektech dvora působily některé soukromé firmy (např. holičství, řeznictví, fotograf). Údržba však ani tehdy nebyla prováděna a nakonec byly zpustlé objekty dvora z větší části zbořeny v letech 1998–1999, poslední zbytky staveb byly likvidovány do roku 2003, kdy byl celý areál po rekultivaci změněn v louku a žádné stavby s výjimkou klasicistní sloupové kaple s mansardovou střechou u severovýchodního vjezdu do areálu dvora se zámkem se nezachovaly.

Klasicistní sloupová kaple v areálu šlechtického sídla v Dolní Suché, okolo r. 1960, Muzeum Těšínska

Současný stav kaple - jediný dochovaný stavební objekt v areálu původního šlechtického sídla v Dolní Suché, archiv Františka Musila

Areál dvora se zámkem založený na obdélníkovém půdoryse zaujímal nevysoké návrší nad Sušankou v centru Dolní Suché v sousedství kostela při staré cestě ze Suché do Orlové, která procházela kolem severozápadní strany dvora. Když se však z Dolní Suché na počátku 18. století vydělila jako samostatný statek a později i jako obec Prostřední Suchá, ocitl se areál dvora na samém východním okraji vsi a kostel sv. Jana Křtitele se stal součástí Prostřední Suché.

Hlavní průčelí areálu dvora bylo obráceno k jihozápadu. Na této straně byl hlavní příjezd do dvora alejí ze silnice do Orlové, v sousedství vstupu do dvora na jeho jihozápadní nároží se nacházel zámek – nevelká budova na obdélníkovém půdoryse krytá mansardovou střechou.

Hospodářské budovy zaujímaly místo podél jednotlivých stran dvora, uprostřed areálu dvora bylo rozsáhlé nádvoří.

Areál zaniklého dvora a zámku tvoří dnes rozsáhlá louka – je ohraničen ulicí U Dvora a na východě částečně potrubím na sloupech. V nejsevernější části areálu stojí jediný pozůstatek dvora – značně zdevastovaná sloupová kaple u někdejšího vjezdu do dvora od severovýchodu.

Přístup k areálu zaniklého zámku a dvora je buď z křižovatky ulic Vodní a Orlovské do míst původní vstupní brány a sousedního zámku nebo od hřbitova v Prostřední Suché ulicí U Dvora ke zmíněné kapli.

 

Areál zaniklého šlechtického sídla na současném plánu Havířova. Zde označená zástavba však již neexistuje.

1 – Křižovatka Vodní a Orlovské ulice
2 – Hlavní příjezdová komunikace do dvora
3 – Místo zaniklého zámku
4 – Zachovalá sloupová kaple
5 – Hospodářská budova
6 – Zbytek původní cesty do Orlové
7 – Kostel a hřbitov v Prostřední Suché
8 – Směr k bývalé elektrárně a Dolu Dukla

Je vidět, že každá, i méně významná obec má svě dějiny.

 

  

Národní (Švédova) škola v Dolní Suché

zdroj: Těšínsko 2009