Sonja Henie: zrod královny ledu na OH v Chamonix

 

Tak, včera nám skončila zase jedna olympiáda. Možná jste ty sportovní přenosy sledovali více než já, musím přiznat, že mě to nějak nebere jako dříve. Proč asi? Zkusím se zamyslet, ale v tomto článku to nebude.

Každá olympiáda měla a má svoje hrdiny. Jak by ne, býval to sportovní svátek. Začalo to už kdysi v antickém Řecku, kdy vítězům her byly v jejich rodišti postaveny sochy a vlastně měli vystaráno do konce života. Lidé si jich vážili. Být olympijským vítězem, to už bylo "něco"! Jenže, jak to bývá, doba se změnila a jak olympijských vítězů přibývalo, užili si svůj okamžik slávy, pak ještě nějakou dobu objížděli různé besedy nebo televizní programy, často do příštích OH ... později mnohá jména zapadla v zapomenutí. Jistě, ve  sportovních kronikách jsou trvale zapsáni, ale postupem doby se někteří "kádrovali", jestli se nezpronevěřili režimu, který už nevyhovoval. Tak to bylo i s krasobruslařkou, jejíž jméno znám od dětství, ale to bylo asi vše. A co vy, slyšeli jste někdy jméno Sonja Henie? Zde je její život v kostce: 

Sonja Henie

 

• Je považovaná za nejslavnější krasobruslařku historie.
• Narodila se 8. dubna 1912 v norském Oslu, zemřela 12. října 1969 na leukémii.
• V letech 1928 až 1936 třikrát vyhrála ZOH, desetkrát MS a šestkrát ME.
• V Hollywoodu natočila 13 filmů.
• Byla třikrát vdaná.

Technickou náročností by její jízda v dnešních časech čtverných skoků nebodovala. Ale živelnost, suverenita, půvab a sbírka medailí pořád Sonju Henie řadí na vrchol krasobruslařské historie.

 

Krasobruslařská legenda Sonja Henie.

 

V těchto dnech jsme mohli číst články, zda na olympiádu patří děti, byly to úvahy  o  největší krasobruslařské favoritce v soutěži žen - patnáctileté Kamile Valijevové z Ruska, která byla nejdříve spojena s dopingem a poté nezvládla psychický tlak při závodě. Nedospělé dívky mohou snadněji skákat čtverné skoky, ale extrémní zátěž mnohdy ničí jejich tělo i duši. Jde tedy i o psychickou odolnost.  Pokud trochu sledujete sport, podobný "problém" jsem zaznamenala i ve sportovní gymnastice žen, kdy závodí mnohdy děti a ne ženy.  

 

Na dnešní krasobruslařce však mohu ukázat, že "to" ohledně věku  bylo i dříve. Na první zimní olympiádě v Chamonix v r. 1924 - tedy před 98 lety - závodila Sonja Henie jako dvanáctiletá, ale medaili nezískala. Ovšem stříbro na mistrovství světa získala už jako 14letá a pak přidávala už jen zlaté, kterých posbírala deset. Na dalších OH v roce 1928, kdy jí ještě nebylo šestnáct, se stala olympijskou vítězkou.  Nepřetrženou sérii šesti zlatých si odvážela i z mistrovství Evropy.

 

Narodila se v norském Oslu 8. dubna 1912 za sněhové bouře a sama o ní později vtipkovala: „Zima už měla přecházet v jaro. Pak přišel nejhorší blizard, kterým kdy Oslo trpělo – a já.“

 

 

Sonja Henie při tréninku ve Svatém Mořici v roce 1935

Do kolébky dostala "dobré dary". Otec jako obchodník s kožešinami vydělával dost peněz, navíc úspěšně sportoval: v roce 1894 vyhrál cyklistické mistrovství světa, dva roky nato byl na mistrovství Evropy druhý v rychlobruslení, jako správný Seveřan to uměl i s lyžemi.

Tátův talent Sonja převzala v míře vrchovaté. Lyžovala, hrála tenis, jezdila na koni, plavala. Půvab a ladnost k tomu dostala od matky, která ji odmalička vedla k baletu, později na ledě tak užitečnému.

 První brusle zdědila po starším bratrovi Leifovi v pěti letech, rok nato, kdy už ji Leif naučil padat, dostala vlastní. Během pár měsíců zvládla první figury, v osmi jela první místní závody a začala vyhrávat. Led se jí stal smyslem života. Trénovala několik hodin denně, do rukou ji dostali nejlepší evropští krasobruslařští trenéři, svůj díl přidala učitelka baletu Tamara Karsavinová i legendární primabalerína Anna Pavlovová.

V lednu 1924 poprvé jela na olympiádu v Chamonix - to jí nebylo ani celých dvanáct. Mezi třinácti krasobruslařkami skončila osmá a vítězka Rakušanka Herma Szabóová její účast pohrdavě okomentovala: „S dětmi nezávodím.“

Chamonix 1924

Jenže čtyři roky nato usedla na olympijský trůn Sonja a už ho neopustila. Když v roce 1936 se závoděním končila, měla za sebou medailovou úrodu, kterou se dodnes může chlubit málokdo. Zářila nejen živelností, rychlými piruetami a nápadnou tanečností, ale jako první žena zařadila do programu axela, byť jednoduchého, kterého do té doby skákali jen muži. Co víc, uměla svůj půvab podtrhnout.

Na olympiádě v roce 1924 ještě startovala v tmavých botách, sukni po kolena a tlustých punčocháčích. V roce 1928 už volnou jízdu jela v bílých botách, pružném kostýmu z bílého sametu a se sukní nad kolena. Ta bílá jí údajně připomínala sníh rodného Norska. 

 

ZOH Lake Placid 1932

Z ledu k filmu

Světová popularita blonďatého smíška rostla rychle, jenže v roce 1936 na ni padl stín. Do Berlína jela na exhibici předcházející zimní olympiádě v Ga-Pa, a tehdy si podala ruku s Hitlerem.  Na olympiádě sice paži nezdvihla, přesto se od Hitlera nechala pozvat na večeři.

Jeden z kostýmů Sonji Henie z 30. let

 

Lidé jí blízcí tvrdili, že Sonja zřejmě vůbec netuší, kdo nacisté jsou, ale Norsko bylo v šoku. A přidal se další incident: na začátku okupace Norska do její vily dorazili nacističtí vojáci, a když na zdi viděli Hitlerův portrét, rychle vypadli. Údajně před jejich příchodem sama volala správci, ať obraz vyvěsí, aby jí vilu nezabrali.

 

Uvedla se romancí Jedna z milionu, u nás známou jako Královna ledu. Za choreografii krasobruslařských scén byl film dokonce nominován na Oscara. Sonje navíc nastartoval popularitu, kterou se brzy vyrovnala hollywoodským hvězdám. Stojí za to, podívat se na bruslení, které tehdy předváděla šampiónka: 

 

 

V roce 1940 jí filmová smlouva vypršela a už nebyla obnovena. Nejen kvůli podezření ze sympatií s nacismem, ale podepsaly se na tom hlavně přemrštěné nároky na honoráře, jimiž nasbírala na 25 milionů dolarů. K nim přidávala tučné peníze za vystupování v ledních revuích, ve kterých po rozchodu s filmem pokračovala. Vyhoupla se tak mezi nejbohatší ženy světa.

 

 

Dvakrát se rozvedla, navíc se v roce 1951 rozešla i s producentem a manažerem ledních revuí Arthurem Wirtzem a její snaha produkovat je sama moc nevyšla. Úspěšnější se ukázalo spojení se slavnou Holiday on Ice, s níž se v roce 1953 vrátila do Osla. A byl to triumf. Přišlo na 400 tisíc diváků, ochotných zapomenout na její obvinění z kolaborace.

Tři roky nato se vdala potřetí a tentokrát se to s norským loďařem Nielsem Onstadem povedlo. Led postupně opouštěla a s Onstadem se věnovala sbírání umění. S manželem se v roce 1956 usadili v Oslu, kde se věnovali především sběratelství výtvarného umění. Vybudovali velkou soukromou sbírku moderního umění, kterou v roce 1961 darovali státu spolu s finančními prostředky na zřízení muzea. Umělecké centrum Henie Onstand Kunstsenter v Høvikodden ve městě Baerum nedaleko Osla bylo otevřeno v roce 1968.

 

 

V roce 1969 zemřela během letu z Paříže do Osla na leukémii. Pohřbili ji v blízkosti Henie Onstad Art Centra, které s mužem založili a kde jsou kromě uměleckých sbírek uloženy i její krasobruslařské trofeje.

Zdroj: idnes.cz, internet