Cvičná štola ve Staříči ukazuje práci horníků v dolech

 

No, lidičky, to jsem tedy koukala. Co já, ale jak by koukali třeba moji dědové z obou stran nebo prastrýc, ti samozřejmě dávno nežijí, stejně jako plno lidí, které jsem poznala a jejich životy byly spojeny s prací v dolech. A bylo jedno, na které šachtě fárali. Všude to bylo dost podobné a mnohdy riskantní profese. A tito lidé by dnes nestačili zírat, že jednak přišla doba, kdy ty "jejich" šachty se zavřely, ale že jsou cvičné štoly na ukázku hornické práce, protože horníka budou za pár let ukazovat jako raritu ve filmu.

Nejdříve musím upřesnit, kde je Staříč. Pokud si najdeme Frýdek-Místek, západně od tohoto okresního města je místo, o kterém je dnešní článek.

Nápis Zdař Bůh nad vstupem do štoly ve Staříči na Frýdecko-Místecku nenechá nikoho na pochybách, kam se chystá vstoupit. Toto původně cvičné pracoviště pro budoucí horníky je totiž k nerozeznání od opravdového dolu. Snad jen výtah do podzemí chybí, štola je totiž podpovrchová.

Staříčská štola byla vybudovaná v roce 1986. Ale myšlenka na její zbudování pochází už z druhé poloviny 70. let. Tehdy neustále rostla těžba uhlí a bylo třeba přijímat nové a nové zaměstnance. Aby rovnou ze školy či z kurzů nešli do ostrého provozu, potřebovalo vedení závodu místo, kde by se mohli budoucí horníci vycvičit. Sama jsem fárala na bývalém Dole Eduard Urx na Landeku, kde je dnes hornické muzeum.

Tím místem se stala podpovrchová Cvičná štola ve Staříči. Na přibližně dvou stech metrech chodeb jsou simulována prakticky všechna důležitá pracoviště v dolech. Logicky na sebe navazují, respektují technologickou posloupnost procesů těžby a jsou vybaveny funkčními stroji. Jako v opravdovém dole.

První zájemci z řad laické veřejnosti se do cvičné štoly mohli přijít podívat roku 1993. A jak postupně docházelo k útlumu těžby v revíru, začala se stávat víceméně už jen turistickou atrakcí.

Návštěvníky Cvičné štoly ve Staříči čeká přibližně 200 metrů důlních chodeb|foto:R. Kubicová, Český rozhlas

Dnes štola funguje jako novodobý hornický skanzen. Lidé se můžou přijít podívat, jak těžké pracovní podmínky v dolech panovaly, jak by oni sami snášeli při práci tmu, stísněné prostory, neustálý prach a hluk. Samotní horníci si pak ve štole mohou zavzpomínat na svou práci a techniku, kterou denně používali. A věřte, že mnozí horníci se tam rádi jedou podívat a s nostalgií vzpomínají na tu dobu, kdy tam aktivně dobývali uhlí. I přesto, že havířina je dřina, pro mnohé nepředstavitelná, havíři, které jsem poznala, vzpomínali na tu "svou" šachtu s láskou.

Hornická štola ve Staříči je přístupná celoročně po předchozí telefonické domluvě. 

zdroj: plzen.rozhlas.cz