Praktická škola naší mateřštiny s humorem a nadhledem.
Tentokrát se podíváme na to, jak psát dvojaká pojmenování obcí s koncovkou -ce.
Pro přesnost uvádím vyjádření Ústavu pro jazyk český AV ČR:
Místní jména zakončená na - ice patří k nejpočetnější skupině českých místních jmen. Původem jsou to nejčastěji mužská jména obyvatelského typu ( např. Budějovice = od obyvatelského jména Budivojovice = rozumí se lid patřící k Budivojovi), dále pak od ženských jmen obecného původu (např. Hranice - souvisí s obecným podstatným jménem hranice).
"Otevřenou otázkou je singulárovost (číslo jednotné) či plurálovost (číslo množné) jmen zakončených
na -ice. Existuje zcela malá skupina jmen tohoto zakončení, která jsou
čísla jednotného. U mnohých se však těžko odhaduje, zda jsou v čísle
jednotném, či nikoliv. (...) Dobrou pomůckou tu býval dříve Statistický
lexikon obcí, protože v něm u sporných případů býval údaj o čísle
uveden."
(POLÍVKOVÁ, Alena. Naše místní jména a jak jich užívat. 2.,
upr. a rozš. vyd. V Praze : Euromedia Group - Knižní klub, 2007. str.
26.)
"Místní jména končící na -ice jsou nejčastějším typem našich místních jmen. Většina je jich odvozena od jmen obyvatelských, např. Lobkovice, Heřmanice, Janovice apod., menší počet je odvozen od pojmenování vlastností místa, např. Kamenice, Jilemnice, Skalice aj. Ta první jsou pomnožná, ta druhá naopak bývají čísla jednotného, ale toto rozdělení neplatí absolutně a v konkrétních případech můžeme váhat. Máme např. Dubici, Doubici, Dubnici, Doubravici, ale pomnožné Dubovice, a nadto některá místní jména mohou mít obojí tvary, např. do Kytlic i do Kytlice, do Prčic i do Prčice, do Hostivic i do Hostivice. V místním úzu je např. u téhož jména v Doubravicích, ale na Doubravici atd.
Pomnožná se skloňují jako podstatné jméno "ulice" v množném čísle, jen ve 3. pádě mívají vedle koncovky -ím také koncovku -ům. K pomnožným patří například Albrechtice, Budějovice, Černošice, Dobřichovice, Hořovice, Kralice, Líbeznice, Litoměřice, Luhačovice, Pardubice, Radnice, Řevnice, Strakonice, Teplice aj. Jednotné číslo mají např. Blatnice, Březnice, Bystřice, Cerekvice, Jilemnice, Lipnice, Rokytnice aj. Ta se skloňují podle vzoru "růže".
Doporučujeme knihu A. Polívkové Naše místní jména (Praha, Academia 1985), která obsahuje seznam 3267 názvů českých a moravských obcí spolu se základními mluvnickými údaji o rodě, čísle a pádových tvarech."
Dle výše uvedené publikace spadá uvedený název obce Hostivice mezi již zmíněný nevelký počet místních názvů, u kterých se ustálilo používání jednotného i množného čísla.
Hani,když to čtu,tak si vždy říkám,jak je ta čeština složitá.Já už všechno píšu setrvačností a moc nepřemýšlím.Možná to podle toho taky vypadá.Zajímavý článek.
OdpovědětVymazatMěj hezký víkend
Jituš, napsala jsi to zcela správně - čeština, i když pro většinu je to náš rodný jazkyk, je složitá, což se projevuje i u maturit, kdy přece jen středoškoláci po 4 letech studia by měli dosáhnout lepších výsledků, než bývá uvedeno. Pokud se nepletu, letos právě z JČ bylo neúspěšných více než z M. Ovšem pak se takový člověk stane třeba redaktorem na seznamu a já tam semtam nějaké chyby vidím. Tam je pak nebezpečí, že ovlivní čtenáře, protože někdo si myslí, že ve sdělovacích prostředcích to MUSÍ být správně. ☺
VymazatDěkuji a přeji bezva víkend.
Hani my se také setkala s dvojím tvarem někdo řekne jedu do Rumburka, jiný do Rumburku. S ohledem na že Rumburk se původně psal na konci s -g- tedy Rumburk a že v překladu Burg je hrad, tak místní říkají do Rumburku jako do hradu. Někdy název města skloňují různé podobné jako Nymburk, což mi připomíná, že bychom se tam také měli znovu podívat...měj se pěkně.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatJaruš, je to přesně tak, vy jste v oblasti, u německých hranic, kde žilo hodně německého obyvatelstva, takže jistě tím jsou ovlivněny i názvy měst, hradů atp. V podstatě je pro mne poučné, když žijete v oblasti vzdálené a pro mne neznámé, prostřednictvím blogu jsem získala už spoustu informací. A s tím Nymburkem je to výborný nápad, já tam byla kdysi jednou, ale Poděbrady jsou pro nás výhodnější.
VymazatDěkuji a přeji pohodový víkend. ☺
Před lety mě zarazilo, že nejsou ty Dobrovice,ale ta Dobrovice, nevěřila jsem a šla se podívat do slovníku.😊
OdpovědětVymazatTo je přesně ta situace, jak píšeš, vlastně proto jsem si na blog tuhle jazykovou rubriku dala. Takových názvů (většinou vesnic) je u nás několik tisíc a jak vidím, zrovna tady jsou asi jen ty z Čech. Třeba ta Dobrovice na mne zní hodně česky. To sice nevadí, ale třeba já žiju v oblasti, kde se nerozlišovalo, jestli je to číslo jednotné nebo množné. Navíc i názvy jsou ovlivněny dialektem "po našimu" a tak jsme jezdili do Bludovic, do Bruzovic, do Žermanic, do Bartovic nebo do Třebovic. A když to takhle slyšíš od narození, pak ani nezkoumáš, jestli je to jazykově správně.
VymazatZa ten slovník máš u mě pochvalu ☺.
Ani nemusím psát,že spisovná čeština je pro mě občas rébus. U nás jak jsi Hanko již napsala je řeč rázovitá,občas mě někdo na blogu opraví,nebo napíše do e- mailu. Nejde čtenářům na rozum,že chodíme do holiče,jedu na město. Na každý pád je dobré zopakovat základy mateřského jazyka.
OdpovědětVymazatPřesně tak, Marti, a to jen u nás se chodí nejen do holiča, ale do dochtora, do zubařa ... a kam ještě? ☺ ☺ Ale souhlas, to opakování spisovného mateřského jazyka mám i na blogu.
VymazatA já mám v hlavě OTROKOVICE,mé rodné město ☺
OdpovědětVymazatAno, Evi, také má koncovku -ice, na rodné město se nezapomíná. I moje rodné místo takhle končí, jsou to Vítkovice. ☺
Vymazat